108 C 118/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 132 780 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 132 780 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od 21. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 24 393,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 132 780 Kč jakožto pojistného plnění, které mu žalovaná odmítla vyplatit. Žalobce uvedl, že je vlastníkem motorového vozidla Opel Astra [registrační značka] (dále jen předmětné vozidlo). Dne 31. 5. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o havarijním pojištění předmětného vozidla [číslo]. Dne 22. 1. 2022 měl žalobce s předmětným vozidlem dopravní nehodu, kdy následná oprava vozidla byla žalobci vyúčtována částkou 139 769 Kč. Vzhledem ke sjednané spoluúčasti žalobce dle smlouvy o havarijním pojištění, nárokoval žalobce u žalované zaplacení pojistného plnění ve výši 132 780 Kč. Žalovaná však odmítla pojistné plnění poskytnou s odůvodněním, že pojištěné vozidlo nemělo v den vzniku škodní události platnou technickou kontrolu. Žalobce nerozporuje skutečnost, že platnost technické kontroly předmětného vozidla končila dnem 18. 11. 2021 a další technickou kontrolu žalobce zajistil až dne 4. 5. 2022, avšak tato skutečnost nemá vliv na povinnost žalované poskytnout žalobci pojistné plnění z havarijního pojištění. Žalobce argumentuje zejména ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a články 2.1. a 3.1 písm. a) Doplňkových pojistných podmínek (dále je„ DPP“). Dále pak žalobce nesouhlasí se stanoviskem žalobkyně, že daná událost spadá pod výluku stanovenou v článku 4.1. písm. g) DPP, když má za to, že nehoda se nestala v důsledku technicky nezpůsobilého vozidla, neboť mezi technickou nezpůsobilostí vozidla a vznikem škody nebyla příčinní souvislost. Předmětné vozidlo nemělo fakticky žádné technické nedostatky, žalobce pouze opomněl v zákonem stanoveném termínu přistavit vozidlo k pravidelné technické prohlídce.

2. Žalovaná činí nesporným, že dne 22. 1. 2022 došlo k dopravní nehodě předmětného vozidla. Dále činí nesporným uzavření smlouvy o havarijním pojištění dne 12. 5. 2020 [číslo] s počátkem pojištění dne 31. 5. 2020, kdy nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné pojistné podmínky, doplňkové pojistné podmínky a slovník pojmů. Za nespornou činila i skutečnost, že v době dopravní nehody nebylo předmětné vozidlo technicky způsobilé k provozu ne pozemních komunikacích, když mu platnost státní technické kontroly vypršela dne 18. 11. 2021. Mezi účastníky je tak nesporné, že k dopravní nehodě došlo tak, jak uvádí žalobce a že vozidlo žalobce nebylo v okamžiku dopravní nehody technicky způsobilé k provozu. Žalovaná však nesouhlasí s výkladem znění smluvně sjednaného výlukového důvodu bodu 4.1 písm. g) DPP, jak jej činí žalobce. Žalobce dle názoru žalované dezinterpretuje sporné smluvní ustanovení. Naopak žalovaná má za to, že text pojistné smlouvy včetně pojistných podmínek je zcela jasný a nevyžaduje žádnou příčinnou souvislost mezi technickou způsobilostí vozidla a škodou. Smluvní ujednání účastníků jednoduše vylučuje z pojistného krytí vozidla, která se vůbec na pozemních komunikacích nesmí nacházet. K tomu žalovaná odkazuje na znění článku 2.2 Všeobecných pojistných podmínek a článku 2.2 DPP, z nichž je patrné, že pojištění neslouží ke krytí škod na vozidlech, která nesmí být vůbec provozována. Žalobce na výluky z pojištění byl upozorněn i v informačním dokumentu o pojistném produktu, který obdržel spolu s pojistnou smlouvou. Havarijní pojištění je smluvní pojištění, které se řídí výlučně pojistnými podmínkami. Pokud žalobce porušoval zákonné povinnosti a provozoval na pozemních komunikacích vozidlo, které nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, na předmětnou dopravní nehodu se pojistná smlouva nevztahuje a žalobce nemá právo na zaplacení žalobou uplatněné částky.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce je od 21. 5. 2019 vlastníkem osobního automobilu Opel Astra [registrační značka], poprvé registrovaného dne 29. 2. 2016, zařazeného v kategorii M1, kterému bylo vydáno osvědčení o technické způsobilosti vozidla platné v době 18. 11. 2019 – 18. 11. 2021 (viz Osvědčení o registraci vozidla, technický průkaz). Mezi účastníky došlo dne 31. 5. 2020 k uzavření smlouvy o pojištění vozidel [číslo] jejímž předmětem bylo havarijní pojištění předmětného vozidla (viz návrh smlouvy o pojištění vozidle, potvrzení o uzavření smlouvy ze dne 15. 6. 2020, výroční dopis k pojištění vozidel ze dne 10. 3. 2022). Z návrhu smlouvy o pojištění vozidla vyplynulo, že havarijní pojištění se řídí rovněž Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění vozidel VPPA -10/2018 (dále jen„ VPP“) a Doplňkovými pojistnými podmínkami pro havarijní pojištění DPPAH -10/2018 (dále jen„ DPP“). Pojistná smlouva byla uzavřena akceptací návrhu ve formě úhrady prvního pojistného dle článku 3.

1. VPP. Touto úhradou žalobce potvrdil, že se seznámil s informačním dokumentem o pojistném produktu IDA -10/2018, předsmluvními informacemi PIA -11/2018, pojistnou smlouvou, pojistnými podmínkami, na které smlouva odkazuje i Sazebníkem 01/2019.

4. Dle čl. 2 VPP bylo možno pojistit pouze vozidlo které mimo jiné splňuje podmínky provozu na pozemních komunikacích (má platnou STK). Článek 2.2 DPP pak stanoví, že pojištěno je vozidlo, které mimo jiné je způsobilé k provozu na českých komunikacích. V čl. 4 DPP jsou pak uvedeny situace, na které se pojištění nevztahuje. Pod písm. g) tohoto článku je uvedeno, že se pojištění nevztahuje na škodu vzniklou v důsledku technicky nezpůsobilého vozidla k provozu na pozemních komunikacích. V informačním dokumentu o pojistném produktu IDA -10/2018, který byl žalobci zaslán před uzavřením pojistné smlouvy, je také uvedeno, že havarijní pojištění se nevztahuje na vozidla, která nejsou způsobilá k provozu na českých komunikacích.

5. Ze zápisů o poškození motorového vozidla ze dne 26. 1. 2022 a 25. 2. 2022 vyplývá, že předmětné vozidlo dostalo smyk na kluzké vozovce s vynesením do svodidel v relativně malé rychlosti a došlo k poškození částí vozidla, které jsou v zápisu popsány. Dopravní nehoda předmětného vozidla, při které došlo k poškození předmětného vozidla, byla mezi účastníky nesporná. Žalobci byla následně vyúčtována cena opravy předmětného vozidla, a to fakturou [číslo] vystavenou [právnická osoba] s. r. o., kdy bylo vyúčtováno celkem 139 769 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobce tuto částku uhradil dne 22. 7. 2022. Dopisem ve věci oznámení o ukončení šetření škodní události č. 2022 [číslo] ze dne 7. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná sdělila žalobci, že po prošetření škodní události dospěla k závěru, že žalobce nemá nárok na pojistné plnění, neboť předmětné vozidlo nemělo platnou STK. Z protokolu č. CZ [číslo] o technické prohlídce soud zjistil, že předmětné vozidlo prošlo technickou prohlídkou dne 4. 5. 2022, kdy evidenční kontrole vyhovělo.

6. Podle ust. § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

7. Dle ust. § 5 odst.1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“) řidič je také povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. pak stanoví, že provozovatel vozidla nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Tímto zvláštním předpisem je míněn zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon č. 56/2001 Sb.“).

8. Dle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. na pozemních komunikacích lze provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona. Podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb. je silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud jeho technická způsobilost nebyla schválena, jde-li o vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení. Ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. uvádí, že provozovatel silničního vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu; a v písm. e) pak stanoví, že provozovatel vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla ověřena pravidelnou technickou prohlídkou provedenou v členském státě, technickou prohlídkou provedenou pro účely zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel nebo technickou prohlídkou dovezeného silničního vozidla nebo u něhož od provedení poslední takové technické prohlídky uplynula lhůta podle § 40. Dle § 40 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. provozovatel silničního vozidla, které před zápisem do registru silničních vozidel nebylo registrováno v jiném státě, přistaví silniční vozidlo k pravidelné technické prohlídce ve lhůtě 4 let ode dne zápisu vozidla do registru silničních vozidel a poté pravidelně ve lhůtě 2 let ode dne provedení předchozí pravidelné technické prohlídky, jde-li o silniční vozidlo kategorie M1, N1 nebo O2. Ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. pak stanoví, že silniční vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud technickou prohlídkou silničního vozidla nebyly zjištěny žádné závady nebo jen lehké závady 9. Soud po prostudování listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byly nesporné téměř veškeré skutkové závěry, ke kterým dospěl i soud z předložených listin. Tedy to, že žalobce byl v době dopravní nehody vlastníkem předmětného vozidla, že k předmětnému vozidlu byla mezi účastníky sjednána pojistná smlouva o havarijním pojištění, i to, že dne 22. 1. 2022 došlo k dopravní nehodě předmětného vozidla, která byla řešena následnou opravou vozidla a uplatněním nákladů žalobce na opravu vozidla z titulu havarijního pojištění u žalované. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že předmětné vozidlo nemělo ke dni dopravní nehody platnou technickou prohlídku, když osvědčení o technické způsobilosti vozidla bylo platné do 18. 11. 2021 a následně vozidlo prošlo technickou prohlídkou až dne 4. 5. 2022. Z tohoto důvodu také nebylo žalobci vyplaceno pojistné plnění ze strany žalované. Mezi účastníky je tak pouze spor o výklad příslušných ustanovení pojistné smlouvy a dalších pojistných podmínek, co lze chápat výlukou z pojištění. V tomto směru soud nesouhlasí s příliš extenzivním a zcela účelovým výkladem žalobce. 10. [ulice] způsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích se prokazuje podle § 50 zákona č. 56/2001 Sb. platnou technickou prohlídkou. Pokud tedy vozidlo nemá platnou technickou prohlídku, jedná se o vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb. Jestliže tedy předmětné vozidlo nemělo platnou technickou prohlídku, je ve smyslu výše citovaných ustanovení technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a žalobce takové vozidlo nesmí dle § 5 odst.1 písm. a) a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. provozovat na pozemních komunikacích a nesmí ani přikázat ani dovolit užití takového vozidla na pozemních komunikacích jinou osobou. Užil-li tedy sám žalobce takové technicky nezpůsobilé vozidlo k jízdě a byla-li jím způsobena dopravní nehoda, je zcela zřejmé, že k této nehodě došlo v důsledku užití právě tohoto vozidla. Pokud by totiž s vozidlem vůbec nevyjel, jak mu zákon ukládá, k dopravní nehodě by vůbec nedošlo. Jsou tak naplněny výlukové důvody, které si účastníci sjednali v článku 4.1 písm. g) DPP, tedy, že pojištění se nevztahuje na škodu vzniklou v důsledku technicky nezpůsobilého vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Dle zákona č. 56/2001 Sb. se totiž na vozidlo, které nesplňuje podmínky technické kontroly, tedy, že jeho vlastník či provozovatel není schopen doložit, že vozidlo prošlo pravidelnou technickou prohlídkou, hledí, jako na vozidlo technicky nezpůsobilé, a to nikoli jen de jure, jak se snaží dovodit žalobce, ale i fakticky. Žalobce měl s vozidlem absolvovat pravidelnou technickou prohlídku ve smyslu § 40 zákona č. 56/2001 Sb., pokud tak neučinil, přivodil sám stav, že jeho vozidlo je dle § 37 odst. 1 cit. zákona technicky nezpůsobilé a s takovým vozidlem nesmí podle § 5 odst.1 písm. a) a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. vůbec vyjet na pozemní komunikaci. Pokud tedy nerespektoval zákonná ustanovení, zcela jednoznačně nastupuje výlukový důvod havarijního pojištění ujednaný účastníky v čl. 4 písm. g) DPP. S tímto výlukovým důvodem i tím, jak je ve smlouvě chápán, byl žalobce seznámen ještě před akceptací návrhu smlouvy o havarijním pojištění. Zaplacením prvního pojistného totiž žalobce potvrdil (tak, jak je uvedeno v návrhu smlouvy o pojištění vozidel), že se seznámil také s VPP i DPP a rovněž s informačním dokumentem o pojistném produktu IDA -10/2018, kde bylo zcela jednoznačně uvedeno, že se havarijní pojištění nevztahuje na vozidla, která nejsou způsobilá k provozu na českých komunikacích. Technická nezpůsobilost vozidla v důsledku neplatné technické prohlídky pak vyplývá ze zákona a neznalost zákona v tomto směru žalobce neomlouvá. Soud také nesouhlasí s názorem žalobce, že znění pojistných podmínek umožňuje různý výklad, a že on by měl být z toho důvodu jakožto spotřebitel chráněn. Dle názoru soudu je výklad zcela jednoznačný, a to zejména v kontextu znění zákona č. 56/2001 Sb., kterým je povinen se řídit každý provozovatel vozidla. Žádný výklad příznivější pro spotřebitele zde není. Tento závěr je podporován i zněním článku 2.2 DPP, který říká, že pojištěným vozidlem je vozidlo způsobilé k provozu ne českých komunikacích. Pokud tedy předmětné vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, nevztahovalo se na něj ani sjednané havarijní pojištění. Výklad, který se snaží podsouvat žalobce je zcela tendenční a iracionální. Účelem jakéhokoli pojištění je ochrana rizik, která jsou však podstupována v rámci respektování zákonných ustanovení. Pojištění nemůže chránit jednání, které odporuje zákonu. Jestliže tedy žalobce porušil zákon a jednal v rozporu s ust. § 5 odst.1 písm. a) a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. nemůže být pojištěním chráněn.

11. Soud tedy uzavírá, že žalovaná využila svého oprávnění ze smlouvy o pojištění vozidel a vyloučila předmětné vozidlo z pojištění zcela v souladu se smlouvou uzavřenou mezi účastníky a žalobce nemá nárok na pojistné plnění. Žalobce v rozporu se zákonem užil k jízdě po pozemní komunikaci vozidlo, které nebylo k tomu technicky způsobilé ve smyslu ust. § 37 zákona č. 56/2001 Sb., ačkoliv mu to ust. § 5 odst.1 písm. a) a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. zakazuje. K dopravní nehodě pak došlo výlučně v důsledku užití takového technicky nezpůsobilého vozidla, když v případě, že by žalobce respektoval zákon, k dopravní nehodě by nedošlo. Žalovaná pak zcela legitimně uplatnila sjednanou výluku z pojištění a odmítla žalobci vyplatit pojistné plnění. Pokud se tedy žalobce domáhá výplaty tohoto pojistného plnění, není jeho nárok po právu a soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, a má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo náhradu nákladů řízení. Žalované vznikly náklady řízení v souvislosti s jejím právním zastoupením. Náklady právního zastoupení žalované jsou představovány odměnou právní zástupkyně žalované dle § 6 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 6 420 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalované vykonal celkem 3 úkony právní služby – příprava převzetí věci, písemné vyjádření k žalobě ze dne 23. 9. 2022, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 7. 12. 2022. Dále jsou náklady řízení žalované představovány náhradou hotových výdajů zástupce žalované dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. pak soud k nákladům právního zastoupení přičetl i 21 % DPH. Celkem tedy soud zavázal žalobce uhradit na náhradě nákladů řízení žalované částku 24 393,60 Kč.