108 C 152/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; územní celek , anonymizována dvě slova okres , IČO sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 139.740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 86.992 Kč od 12. 11. 2019 do 21. 7. 2020, z částky 9.252 Kč od 1. 9. 2019 do 22. 7. 2020, z částky 20.000 Kč do 12. 11. 2019 do 21. 8. 2020 a z částky 23.496 Kč od 12. 11. 2019 do 14. 9. 2020, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 139.740 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Uvedl, že je vlastníkem obytného domu na ulici [adresa], [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobce se žalovanou uzavřel dne 14. 8. 2012 smlouvu o nájmu nebytového prostoru [číslo] který se nachází v [anonymizováno] nadzemním podlaží předmětného domu. Žalovaná dlouhodobě neplatila sjednané nájemné a z tohoto důvodu jí žalobce dal 7. 5. 2019 výpověď z nájmu. Nájemní vztah zanikl dne 30. 6. 2019. Žalovaná předmětný prostor nevyklidila a žalobci nepředala, proto žalobce dne 4. 3. 2020 podal žalobu na vyklizení k Městskému soudu v Brně. Z období trvání nájemního vztahu dluží žalovaná žalobci částku 9.252 Kč za vyúčtování služeb za rok 2018. Dále za období od července 2019 do března 2020, kdy užívá žalovaná nebytový prostor bez právního důvodu, dluží žalobci částku ve výši 130.488 Kč. Žalovaná ve svém odporu k platebnímu rozkazu, který byl ve věci po podání žaloby vydán, uvedla, že v požadované částce je nesoulad, neboť v mezidobí byla již významná část žalované částky uhrazena. Žalobce následně vzal žalobu zpět ohledně požadované jistiny ve výši 139.740 Kč a části požadovaného příslušenství, neboť žalovaná dne 21. 7. 2020 uhradila částku 86.992 Kč, dne 22. 7. 2020 uhradila částku 9.522 Kč, dne 21. 8. 2020 částku 20.000 Kč a dne 14. 9. 202 částku 23.496 Kč. Řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Brně [anonymizováno] [číslo jednací]. Předmětem řízení tak zůstal pouze požadavek na úhradu úroků z prodlení do doby zaplacení dlužné jistiny. V souladu s § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. [ulice] [anonymizováno], [list vlastnictví] bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku [anonymizováno] [číslo] na kterém stojí stavba [adresa]. Ze smlouvy o nájmu vyplynulo, že žalobce na základě smlouvy ze dne 14. 8. 2012 pronajal žalované nebytový prostor [číslo] v domě na ulici [ulice] [anonymizována dvě slova], [adresa], a to na dobu neurčitě. Nájemné bylo sjednáno ve výši 144.000 Kč ročně. Dále se žalovaná zavázala hradit předepsané zálohy na platby spojené s užíváním nebytového prostoru ve výši dle výpočtového listu. Nájemné a zálohy byly splatné čtvrtletně. Výpočtovými listy platným od 07/ 2019 a 01/ 2020 bylo prokázáno, že účastníci se dohodli na platbě nájemného ve výši 38.096 Kč čtvrtletně a čtvrtletních platbách za služby ve výši 5.400 Kč. Z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 vyplynulo, že žalované vznikl nedoplatek za rok 2018 ve výši 9.252 Kč. Dopisem ze dne 7. 5. 2019 dal žalobce žalované výpověď z nájmu předmětného nebytového prostoru. Výpověď byla žalované doručena dne 16. 5. 2109, jak vyplývá z doručenky dopisu. Výzvou ze dne 8. 11. 2019 pak žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných plateb za užívání nebytového prostoru i po podané výpovědi. Výzva byl žalované doručena dne 11. 11. 2019. Dle ust. § 3 zák.č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, pronajimatel může nebytový prostor přenechat k užívání jinému smlouvou o nájmu. Nebytové prostory se pronajímají k účelům, ke kterým jsou stavebně určeny. Smlouva musí mít písemnou formu a musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Dle § 7 shora uvedeného zákona, není-li výše nájemného nebo úhrada za podnájem upravena obecně závazným předpisem, stanoví se dohodou. Dle ust. § 2201 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v planém rozsahu vyhověl. Mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o nájmu nebytových prostor dle ust. § 3 zákona č. 116/1990 Sb., když smlouva obsahuje veškeré náležitosti stanovené citovaným ustanovením. Nájemní vztah byl následně ukončen výpovědí ze strany žalobce. Žalovaná však nebytové prostory užívala i po ukončení nájemní smlouvy, aniž by žalobci za toto užívání hradila jakékoli platby. Na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z. Dlužnou úhradu za užívání nebytového prostoru bez právního důvodu uhradila až postupnými platbami ze dne 21. 7. 2020 22. 7. 2020, 21. 8. 2020 a 14. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala nebytové prostory bez právního důvodu, aniž by žalobci hradila za toto užívání odpovídající úhradu, dostala se do prodlení s úhradou celkové částky 139.740 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z., A to za období jdoucí od data splatnosti dlužné částky do jejího skutečného zaplacení. Soud tak nárok žalobce n úhradu požadovaných zákonných úroků z prodlení shledal důvodným a zavázal žalovanou k jejich úhradě. Výše úroků z prodlení tak, jak je požadována žalobcem činí částku 10.392,48 Kč. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, proto soud o nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují v dané věci zaplacený soudní poplatek ve výši 5.590 Kč a náhrada hotových výdajů žalobce dle vyhl. č. 254/2015, a to za tři úkony po 300 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby). Celkem tak soud zavázal žalovaného uhradit žalobci náklady řízení ve výši 6.490 Kč.