108 C 171/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A tituly za jménem sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného žalované:

2. Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované oba zastoupení advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 32 528,82 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaných č. 1 a 2 společně a nerozdílně zaplacení částky 32 528,82 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 10 135 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení a z částky 22 393,82 Kč od 17. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným č. 1 a 2 oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 20 861,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných č. 1 a 2.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení částky 10 135 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 26. 7. 2021 do zaplacení z důvodu toho, že žalovaní neuhradili žalobkyni nedoplatek za vyúčtování služeb dle vyúčtování energií za rok 2019. Dále se domáhala úhrady částky 22 393,82 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 17. 10. 2021 do zaplacení jakožto nedoplatku za spotřebované služby dle vyúčtování energií za rok 2020. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanými nájemní smlouvu, na základě které žalovaní užívali od , datum, bytovou jednotku č. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, . Nájemné bylo sjednáno ve výši 15 000 Kč měsíčně a dále se žalovaní zavázali hradit zálohy na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně za rok 2019 a 2020 provedla vyúčtování služeb, které žalovaným zaslala. Za oba roky vznikly výše uvedené nedoplatky, které však žalovaní neuhradili. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaným po skončení nájemního vztahu nevrátila zaplacenou jistotu ve výši 30 000 Kč, když si na ni započetla pohledávku ve výši 6 000 Kč za neuhrazené zálohy za služby za měsíce únor až duben 2021, pohledávku 15 000 Kč za neuhrazené nájemné za měsíc květen a pohledávku ve výši 9 000 Kč za neuhrazené nájemné za měsíc červen 2021.

2. Žalovaní namítali zejména, že vyúčtování má vady, když řádně byla vyúčtována pouze elektřina, teplo a dodávka vody, avšak nebyly vyúčtovány ostatní sjednané služby. Žalovaní dále uvedli, že žalobkyně jim předmětná vyúčtování nezaslal ve lhůtě do 30. 4. následujícího roku, a proto jim vznikl nárok na pokutu dle § 13 zák. č. 67/2013 Sb., kterou započítávají oproti nároku žalobkyně uplatněného v žalobě. Dále si započetli i nárok na vrácení zaplacené jistoty ve výši 30 000 Kč. Mají tak za to, že nárok žalobkyně zanikl.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se ve , Anonymizováno, . nadpodlaží domu č. p. , Anonymizováno, , stojícího na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanými nájemní smlouvu, na základě které žalovaní užívali předmětný byt (viz nájemní smlouva ze dne , datum, ). Žalovaní se zavázali hradit měsíčně nájemné ve výši 15 000 Kč a dále zálohy na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně. V čl. III. nájemní smlouvy bylo uvedeno, že se jedná o zálohy na spotřebovanou elektrickou energii, otop, vodné, stočné, odvoz odpadu, úklid společných prostor a za další služby a náklady spojené s nájmem, které nejsou zahrnuty v nájemném. Dále si v odst.

1. článku III. účastníci sjednali, že žalobkyně jednou do roka, nejpozději do 30 dnů od obdržení všech podkladků k vyúčtování provede vyúčtování záloh. V odst. 4 článku III nájemní smlouvy pak byla sjednána úhrada peněžní jistoty ve výši 30 000 Kč. V čl. VI. odst. 4 bylo ujednáno, že se písemnosti doručují na adresy uvedené ve smlouvě. Žalobkyně zde měla uvedenu adresu , adresa, , žalovaný č. 1 , adresa, a žalovaná č. 2 , adresa, . Dále se účastníci sjednali podmínky pro doručování tak, že pokud nebude doporučená zásilka převzata ani do 10 dnů od uložení poštou, považuje se za doručenou uplynutím posledního dne této 10denní lhůty. Z protokolu o předání nemovitosti a movitého vybavení ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětný byt byl předán žalovaným k užívání dne , datum, včetně jeho vybavení a v protokolu byly zaznamenány i stavy elektroměru, vodoměru a kalorimetru.

4. Žalovaní zaslali dne 23. 12. 2020 žalobkyni výpověď nájmu bytu datovanou dne , datum, , a to na adresu uvedenou v nájemní smlouvě. Zásilka byla žalobkyni uložena na poště dne 28. 12. 2020 (viz výpověď nájmu ze dne , datum, , kopie obálky podané zásilky). Žalobkyně dopisem ze dne 12. 3. 2021, kterým zasílala žalovaným vyúčtování služeb za rok 2019, potvrdila, že si výpověď z nájmu bytu převzala až dne 26. 2. 2021. Následně mezi účastníky vznikl spor o to, kdy počala běžet výpovědní lhůta a kdy došlo ke skončení nájemního vztahu. Účastníci se pak nedokázali dohodnout na termínu faktického předání bytu. Žalobkyně dále žalované vyzývala k úhradě dluhu na nájemném a záloh na energie za období od února do května 2021 (viz písemná i elektronická komunikace mezi účastníky z období od 12. 3. 2021 do 18. 6. 2021 včetně podacích lístků). K předání bytu zpět žalobkyni došlo až dne 18. 6. 2021, jak vyplývá z protokolu o předání nemovitosti a movitého vybavení ze dne 18. 6. 202, kde je opět zaznamenán stav předávaného bytu, jeho vybavení i stavy měřičů.

5. Dopisem ze dne 12. 3. 2021 zaslala žalobkyně žalovaným vyúčtování energií a služeb za rok 2019. Tento dopis byl žalovaným zaslán dne 18. 3. 2021, jak vyplývá z podacích lístků. Uvedený dopis obsahoval přílohu 1: vyúčtování energií a služeb za rok 2019, kdy byla žalovaným vyúčtována spotřeba elektrické energie, vody a dodávky tepla. Dále jsou zde uvedeny položky: voda SVJ, kalorimeter SVJ a ostatne SVJ. Závěrem bylo uvedeno, že je nutno doplatit 10 135,72 Kč.

6. Dopisem ze dne 7. 6. 2021 zaslala žalobkyně žalovaným vyúčtování energií a služeb za rok 2020. Dopis byl žalovaným zaslán dne 14. 6. 2021, jak vyplývá z podacích lístků. i tento dopis obsahoval přílohu 1: vyúčtování energií a služeb za rok 2020, kdy byla žalovaným vyúčtována spotřeba elektrické energie, vody a dodávky tepla. Dále jsou zde uvedeny položky: voda SVJ, kalorimeter SVJ a ostatne SVJ. Závěrem bylo uvedeno, že je nutno doplatit 22 393,82 Kč.

7. Z řádné faktury za elektřinu ze dne 2. 1. 2020 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, vyúčtovala žalobkyni dodávanou elektrickou energii do odběrního místa , adresa, za období od 15. 12. 2018 do 17. 12. 2019, kdy byl společností požadován doplatek ve výši 10 818,52 Kč. Z e-mailu z adresy , e-mail, , jehož předmětem bylo vyúčtování 2019 , Anonymizováno, a z protokolu o vyúčtování služeb za období 2019/01 – 2019/12 vyplynulo, že SVJ vyúčtovalo žalobkyni služby čerpané v roce 2019. Konkrétně to bylo teplo, vodné a stočné, společná elektřina, výtah, správa, pojištění, úklid, provoz domu, společná voda, úklid stání, elektřina stání. Žalobkyni vznikl přeplatek ve výši 9 245 Kč. Toto vyúčtování bylo žalobkyni zasláno dne 14. 1. 2021.

8. Z řádné faktury za elektřinu ze dne 5. 1. 2021 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, vyúčtovala žalobkyni dodávanou elektrickou energii do odběrního místa , adresa, za období od 18. 12. 2019 do 18. 12. 2020, kdy byl společností požadován doplatek ve výši 2 115,82 Kč. Z e-mailu z adresy , e-mail, , jehož předmětem bylo vyúčtování 2020 , Anonymizováno, , z rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV společnosti , právnická osoba, a z protokolu o vyúčtování služeb za období 2020/01 – 2020/12 vyplynulo, že SVJ vyúčtovalo žalobkyni služby čerpané v roce 2020. Konkrétně to bylo teplo, vodné a stočné, společná elektřina, výtah, správa, pojištění, úklid, provoz domu, společná voda, úklid stání, elektřina stání. Žalobkyni vznikl nedoplatek ve výši 1 158 Kč. Toto vyúčtování bylo žalobkyni zasláno dne 26. 4. 2021.

9. Žalobkyně dále soudu předložila podklady zaslané jí SVJ jako vyúčtování služeb za rok 2021. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl jen dluh vyplývající z vyúčtování za rok 2019 a 2020, soud tyto důkazy neprováděl, neboť to bylo nadbytečné. Z provedených důkazů pak soud pro právní posouzení věci nezjistil nic podstatného.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Podle § 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) se poskytovatelem služeb rozumí vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Dle písm. b) cit. ustanovení je pak příjemce služeb nájemce bytu. Podle písm. d) náklady na služby je cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb. Písmeno e) pak stanoví, že rozúčtováním se rozumí vyčíslení výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby A dle písm. f) pak vyúčtováním jsou vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.Dle § 3 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. jsou službami zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. Podle odst. 2 cit. ustanovení si rozsah poskytovaných služeb poskytovatel služeb a příjemce služeb ujednají.Ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. uvádí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. A dle odst. 3 provedou finanční vyrovnání poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.Podle § 7 zákona č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění epidemie koronaviru SARS CoV-2, se povinnost poskytovala služeb doručit vyúčtování služeb příjemci služeb, považuje za dospělou dnem 1. 9. 2020.

12. Žalobkyně se domáhá po žalovaných úhrady nedoplatku z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za období let 2019 a 2020. Toto vyúčtování provedla žalobkyně vyúčtováními záloh za rok 2019 a 2020, která zaslala žalovaným dne 12. 3. 2021 a 7. 6. 2021. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda tato vyúčtování jsou řádná a tudíž, zda nastala jejich splatnost. Jak vyplývá z již konstantní judikatury v této oblasti (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, 26 Cdo 472/2010, 26 Cdo 4760/2016, 26 Cdo 1261/2015, 26 Cdo 4353/2010, 26 Cdo 1814/2009, 26 Cdo 5101/2008, 26 Cdo 1742/2005) podmínkou splatnosti nedoplatku či přeplatku za služby je, že bylo vyúčtování provedeno řádně. Ustanovení § 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb. zcela jasně stanoví, jaké náležitosti má vyúčtování nákladů na tepelnou energii obsahovat. Žalobkyní učiněná vyúčtování za rok 2019 a 2020 však tyto náležitosti nesplňují. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, zcela jasně vyplývá, že účastníci si ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. sjednali služby, které budou spolu s nájmem bytu dodávány ze strany žalobkyně, a které musí být tedy obsahem vyúčtování. Jednalo se o spotřebovanou elektrickou energii, otop, vodné, stočné, odvoz odpadu, úklid společných prostor a další služby a náklady spojené s nájmem, které nejsou zahrnuty v nájemném. Z předložených vyúčtování, označených jako příloha č. 1 však vyplývá, že došlo k vyúčtování elektřiny, vody a kalorimetru. Zcela chybí vyúčtování dalších sjednaných služeb, když jsou uvedeny jen položky: voda SVJ, kalorimeter SVJ a ostatne SVJ. Není však uvedena skutečná výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi. Z předložených dokladů se lze sice domnívat, že žalobkyně k vyúčtování přiložila i fakturu za elektřinu, protokol o vyúčtování za rok 2019 a pro vyúčtování za rok 2020 i rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV společnosti , právnická osoba, , nicméně tyto doklady byly vystaveny jinými společnosti a bylo v nich prováděno vyúčtování služeb, které měla čerpat žalobkyně, nikoli žalovaní. Tato vyúčtování byla adresována žalobkyni nikoli žalovaným. Jedná se tak o podklady k vyúčtování, nikoli vyúčtování samotné. Navíc z těchto dokladů vyplývají zcela jiné přeplatky či nedoplatky, než jaké jsou ve vúčtování proveené žalobkyní a z těchto vyúčtování tak není zřejmé, jak žalobkyně ke svým výpočtům konečného nedoplatku dospěla. Vyúčtování také musí být provedeno mezi poskytovatelem služeb a příjemcem. V daném vztahu byla poskytovatelem služby žalobkyně a je to ona, kdo měl provést řádné vyúčtování. I pokud by soud k těmto podkladům přistoupil jako k vyúčtování, není zřejmé, na základě jakých vstupních údajů došlo k vyčíslení nedoplatků zejm. za rok 2019, když žalovaní byt neužívali po celou dobu roku 2019, ale až od , datum, . Z vyúčtování zaslaného žalovaným zejména není vůbec seznatelné, jaká byla výše nákladů na celý dům pro jednotlivé vyúčtované služby (spotřebovanou elektrickou energii, otop, vodné, stočné, odvoz odpadu, úklid společných prostor a další služby a náklady spojené s nájmem, které nejsou zahrnuty v nájemném) a jakým způsobem došlo k rozúčtování na jednotlivé byty, a tím i na předmětný byt (zda se jedná o rozúčtování dle podlahové plochy bytu či dle počtu osob žijících v domě a předmětném bytě, nebo v případě společné elektřiny dle spotřeby). Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, pak vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by obsahovat i jeho obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jež nejsou kryty shora uvedeným vymezením speciálním, zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil [srov. 11 odst. 1 písm. d), f)]. V daném případě by vyúčtování žalobkyně mělo obsahovat i označení okamžiku vyhotovení účetního dokladu [písm. d) cit. ustanovení] a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zúčtování [písm. f) cit. ustanovení]. Rovněž tyto účetní náležitosti vyúčtování žalobkyně postrádá a tyto nejdou zhojit ani případným doložením e-mailu. Předmětná vyúčtování neobsahují ani jakýkoli jiný údaj o tom, kdo jej učinil. Nelze tak dovodit, že vyúčtování žalobkyně skutečně podepsala, tedy provedla. Soud tedy dospěl k závěru, že vyúčtování služeb za rok 2019 ani vyúčtování služeb za rok 2020 nemá náležitosti dle zák. č. 67/2013 Sb., když chyběly jejich podstatné náležitosti, jak soud uvedl výše. Vzhledem k tomu, že vyúčtování provedená žalobkyní nebyla řádná, nemohla nastat jejich splatnost, a tudíž není možno žádat ani nedoplatek deklarovaný tímto vyúčtováním. Soud proto žalobu žalobkyně zamítl, když nelze uplatnit u soudu dosud nesplatnou pohledávku.

13. Pokud žalovaní vznesli námitky započtení nároku na pokutu dle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. a nároku na vrácení zaplacené jistoty ve výši 30 000 Kč, musí soud konstatovat, že aktivně lze vzájemně započíst pouze pohledávky uplatnitelné před soudem, což u nesplatné pohledávky nelze. Pohledávka žalobkyně z titulu dluhu za vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 není dosud splatná, jak soud odvodil výše, když vyúčtování nebyla provedena řádně, a proti nesplatné pohledávce nelze řádně započíst jiné pohledávky. Dle § 1982 o. z. k započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Právo k uspokojení vlastní pohledávky však žalobkyni nevzniklo, když předmětná vyúčtování nejsou dosud splatná. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Takovou je však opět pouze splatná pohledávka. Žalobkyní uplatněná pohledávka tak není pohledávkou, kterou lze uplatnit před soudem a není tak způsobilá k započtení. Žalovaní tak nemohou na takovouto pohledávku cokoli platně započíst. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3028/2008). K námitkám žalovaných tak soud nepřihlížel.

14. Soud se pak dále nezabýval ani dalšími spornými okolnostmi účastníků (otázkou ukončení nájemního vztahu, běhu výpovědní doby, předání bytu, vzniku nároku na pokutu za opožděné vyučování či započtení na uhrazenou jistinu žalovaných), když s ohledem na předmět sporu bylo řešení těchto sporných otázek nadbytečné. Nároky žalovaných byly vzneseny toliko jako námitka započtení. Předmětem řízení byla úhrada nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020. Soud uzavřel, že s ohledem na to, že nejsou vyúčtování řádně, nenastala jejich splatnost a žalobu zamítl. Na nesplatnou pohledávku pak není možno cokoli započíst. Nebyl tak důvod více se zabývat dalšími námitkami žalovaných.

15. Soud o nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaní byli v řízení zcela úspěšní, protože požadavek žalobkyně byl zamítnut. Tyto náklady představují v dané věci náklady právního zastoupení žalovaných za 4 úkony právní služby po 1 936 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 5. 12. 2022 a účast na jednání soudu dne 5. 12. 2023 a 15. 2. 2024). Při určení výše odměny zástupce žalovaných vyšel soud z ust. § 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy takto určenou odměnu snížil o 20 % za každou zastupovanou osobu dle ust. § 12 odst. 4 cit. vyhlášky. Dále soud přiznal zástupci žalovaných náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby dle ust. § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. Za jednoho ze žalovaných tak činí náklady dle vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 8 944 Kč. Za oba žalované pak 17 888 Kč. Náklady zastoupení žalovaných dále tvoří náhrada za promeškaný čas při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 za 8 půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši 2 173,36 Kč. Cestovní náhrada pak náleží právnímu zástupci žalobce za cestu ze , adresa, a zpět (jedna cesta 68 km), a to na jednání dne 5. 12. 2023, při použití osobního automobilu o průměrné spotřebě 5,9 l benzinu automobilového na 100km, což dle vyhl. č. 191/2023 Sb. činí částku 534,94 Kč za cestu v jednom směru. Na jednání dne 5. 12. 2023 tak náklady jízdného činí 1 069,88 Kč. Na jednání dne 15. 2. 2024 pak soud stanovil jízdné dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při užití stejného vozidla na téže vzdálenosti. Náklady pro jízdu v jednom směru činí 551,74 Kč, tedy k jednání dne 15. 2. 2024 činí jízdné 1 103,48 Kč, přičemž výši jízdného osvědčil zástupce žalovaných kopií technického průkazu. Celkem tedy žalobkyni zavázal uhradit na náhradě nákladů řízení žalovaných částku 20 861,29 Kč.

16. Soud nepřiznal žalovaným jako účelně vynaložený náklad řízení odměnu jejich zástupce za úkon spočívající v písemném vyjádření ze dne 15. 1. 2024, neboť se nejedná o úkon ve smyslu ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., když nešlo o vyjádření ve věci samé, ale byly tímto podáním pouze předkládány důkazy soudu.