108 C 235/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 84.059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84.059 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení od 14. 9. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení na náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky částky 252 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36.625,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 84.059 Kč s 10% úroky z prodlení od 14. 9. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že dne 18. 7. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o opravě vozidla, na základě které poskytla žalované servis motorového vozidla za celkovou cenu 154.059 Kč. Tato cena byla vyúčtována fakturou [číslo] se splatností dne 13. 9. 2019 žalovaná částečnými platbami uhradila pouze částku 70.000 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě zbývající části pohledávky, avšak žalovaná, přes písemná ujištění o brzkém doplacení, dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně současně požaduje i úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč + DPH.

2. Žalovaná namítala, že žalobkyně dostatečně neprokázala vznik a oprávněnost své pohledávky. Předložené důkazy pouze osvědčují to, že žalobkyně vyúčtovala určitou částku žalované, nikoli však skutečnost, že takto účtovaná částka byla po právu. Žalobkyně tak neprokazuje, že oprávněnost, existenci a výši své pohledávky. Žalovaná dále namítala, že e-mailová komunikace vedená mezi účastníky o úhradě sporné pohledávky nebyla podepisována jednatelkou žalované.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Dne 18. 7. 2019 uzavřeli účastníci smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou opravu vozidla po dopravní nehodě. Jednalo se o zakázku č. MB066467 a opravované vozidlo bylo identifikováno [příjmení]: [anonymizováno] (viz. smlouva o opravě vozidla- zakázkový list). Předpokládaná cena opravy byla ve výši 150.000 Kč. Předmětem smlouvy byla výměna pravé přední části vozidla, nádrže a pravého zadního blatníku kola. Žalobkyně provedenou opravu vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne 30. 8. 2019, splatnou dne 13. 9. 2019, kdy za provedenou opravu vozidla [příjmení]: [anonymizováno] účtovala celkovou částku 154.059 Kč. Žalovaná vyúčtovanou částku žalobkyni neuhradila. Žalobkyně tedy upomínkami ze dne 10. 10. 2019, 31. 10. 2019 a 21. 11. 2019 vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 154.059 Kč (viz. upomínka ze dne 10. 10. 2019 včetně průvodního e-mailu, upomínky ze dne 31. 10. 2019 a 21. 11. 2019 včetně poštovního podacího archu). Z e-mailové korespondence účastníků pak bylo prokázáno, že na upomínku ze dne 21. 11. 2019 reagoval zástupce žalované, který potvrdil přijetí upomínky, vysvětlil žalobkyni změnu v personální situaci ve společnosti žalované a žádal o vystavení splátkového kalendáře na částku 154.059 Kč, kdy tuto chtěl hradit v týdenních splátkách po 10.000 Kč. Žalobkyně reagovala na tuto žádost kladně a souhlasila s navrhovaným splátkovým kalendářem (viz. e-maily ze dne 26. 11. 2019). Dne 28. 1. 2020 žalobkyně zasílala žalované aktuální saldo pohledávky a žádala o obnovení splátek. Na to jí bylo žalovanou sděleno, že v platbách bude pokračovat a omlouvá se za zdržení (viz. e-maily ze dne 28. 1. 2020). Výpisy z účtu žalobkyně pak bylo prokázáno, že žalovaná uhradila celkem 7 splátek po 10.000 Kč, a to dne 28. 11. 2019, 9. 12. 2019, 16. 12. 2019, 23. 12. 2019, 30. 12. 2019, 6. 1. 2020 a 13. 1. 2020. Všechny tyto platby byly odeslány s účtu žalované, vystupující pod tehdejší [právnická osoba]. Transport (viz. výpis z obchodního rejstříku žalované) a u všech plateb byl použit [variabilní symbol].

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření ústní smlouvy o opravě věci ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jejímž předmětem byla oprava automobilu žalované. Podle § 2610 odst. 1 o. z. vzniká právo na zaplacení ceny díla provedením díla. Žalobkyně jako zhotovitel svoji povinnost splnila, žalovaná jako objednatel nikoliv, resp. splnila svou povinnost pouze částečně.

5. Nárok na úhradu částky 84.059 Kč vznikl žalobkyni zejména dle ust. § 2054 odst. 2 o. z., dle kterého plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dluh plnila z části, když uhradila na fakturu [číslo] celkem 7 plateb po 10.000 Kč Tyto platby byly označeny právě číslem faktury, která byla vystavena žalobkyní pro žalovanou. Došlo tak k částečnému plnění ze strany žalované v celkové výši 70.000 Kč. Soud pak z e-mailové korespondence účastníků dovodil, že žalovaná si byla vědoma svého dluhu vůči žalobkyni vyplývající ho z faktury [číslo] sama žalobkyni žádala o povolení splátek a ujišťovala žalobkyni, že svůj dluh uhradí. Soud tak z těchto okolností dovodil, že žalovaná uznala i zbytek dluhu. Soud má tedy za to, že žalovaná zbývající část dluhu ve výši 84.059 Kč konkludentně uznala. S částečným plněním na určitou pohledávku zákon spojuje nevyvratitelnou právní domněnku uznání dluhu. Pouze pokud dlužník dal před částečným plněním jasně najevo, že nehodlá doplatit celou zbývající částku dluhu, nelze tak usuzovat, že částečným plněním uznává i zbytek dluhu. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který uvedl, že dlužník částečným plněním uznává i zbytek dluhu, nevyžaduje jiné aktivní jednání dlužníka či důkaz toho, že kromě částečného plnění existovaly jiné okolnosti, které by nasvědčovaly souhlasnému postoji dlužníka vůči dluhu. Pokud tedy dlužník částečně plní na svůj dluh, aniž by zpochybnil zbytek dluhu a současně ani z okolností nevyplývá nesouhlas dlužníka, uznává tím dluh v celé jeho zbývající výši (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017). S uznáním dluhu je pak ze zákona spojena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Bylo tak na žalované, aby v tomto směru tvrdila a navrhovala důkazy. Žalovaná však ohledně těchto skutečností netvrdila ničeho. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci zbývající cenu díla ve výši 84.059 Kč, když soud dospěl k závěru, že svým částečným planěním uznala i zbytek dluhu. Cena díla byla dle faktury [číslo] splatná dne 13. 9. 2019, pokud žalovaná tento den fakturu zcela neuhradila, dostala se dnem 14. 9. 2019 do prodlení a soud ji proto zavázal i k úhradě úroků z prodlení od tohoto data dle ust. § 1970 o. z., které odkazuje na nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Dále soud přiznal žalobkyni dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., částku 1.200 Kč jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť v daném sporu jde o vzájemný závazek vzniklý mezi podnikateli a jeho obsahem bylo poskytnutí služby za úplatu. Žalobu soud zamítl pouze ohledně požadavku žalobkyně na úhradu DPH z částky 1.200 Kč, když soud má za to, že z této částky žalobkyni DPH nenáleží. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky částka 1.200 Kč, kdy se jedná o pevnou částku, která má pokrývat náklady spojené s uplatněním pohledávky a věřitel nemusí prokazovat, zda náklady v této výši skutečně vynaložil. Částka 1.200 Kč je pevně stanovena, nemá hmotněprávní charakter a žalobkyni nenáleží DPH z této částky.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud má za to, že ohledně svého nároku byla žalobkyně plně úspěšná. Její neúspěch ve věci nespočíval v neúspěchu ohledně vymáhání dlužné částky, tedy předmětu řízení, ale pouze uplatněné DPH z nákladů na vymáhání této pohledávky. Plně úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení v částce 36.625,50 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.500 Kč, odměny za zastupování účastníka advokátem ve výši 32.125,50 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou představovány odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 4.500 Kč za jeden úkon právní služby, když právní zástupce žalobkyně učinil ve věci 5 úkony právní služby po 4.500 Kč, a to převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 29. 4. 2021 a účast na jednání soudu dne 13. 7. 2021. Dále pak učinil 1 úkon dle ust. § 11 odst. 3 vyhl. č 177/1996 Sb. za který mu soud přiznal ½ odměny, tedy částku 2.250 Kč, a to písemné sdělení soudu ze dne 31. 8. 2020. Žalobkyni pak přísluší i náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby po 300 Kč. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. pak soud k nákladům právního zastoupení přičetl i 21 % DPH.