108 C 24/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 450 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 180 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 920 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 396,67 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 445,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 396,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 445,81 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 995,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 069,43 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 837,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 371,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 837,62 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 657,62 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 370 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 2. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 445,81 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a částky 1 924,19 Kč jako dlužných úhrad za inkaso splátek. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 4 145,14 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 396,67 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 445,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 5 550 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 1 554,19 Kč na jistinu, ve výši 1 120 Kč na úrok, ve výši 1 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 275,81 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 7 580 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 3. 12. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 837,62 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a částky 1 742,38 Kč jako dlužných úhrad za služby. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 4 069,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 371,93 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 837,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 9 820 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 4 162,38 Kč na jistinu, ve výši 1 400 Kč na úrok, ve výši 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 257,62 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 23. 2. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 23. 2. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 120 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 13 920 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 23. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 4 000 Kč. Dále uvedla, že pracuje na částečný pracovní poměr s příjmem 9 000 Kč měsíčně. Dále pobírá sociální dávky ve výši 4 910 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 4 000 Kč, kterou blíže nespecifikovala. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 10 000 Kč. K těmto tvrzením doložila nájemní smlouvu, výměr podpory a výpis z účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

5. Dne 3. 12. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 3. 12. 2015). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 400 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 17 400 Kč. Z Karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla, že je v domácnosti na MD a má částečný pracovní poměr s příjmem 10 000 Kč měsíčně a pobírá dávky státní podpory ve výši 4 900 Kč. Jako další příjem uvedla výživné ve výši 5 000 Kč. Výdaje na domácnost potvrdila ve výši 9.000 Kč měsíčně a výdaje na dalších splácení úvěrů ve výši 1 500 Kč měsíčně. A uváděla náklady na telefon 200 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

6. Z přehledu splátek soud zjistil, že za období od 3. 12. 2015 do 28. 2. 2016 na obě uzavřené smlouvy uhradila žalovaná celkem částku 15 370 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 6. 12. 2019 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek na obě uzavřené smlouvy. Dopis byl dán na poštu dne 7. 1. 2020 (viz. dopis ve věci postoupení pohledávek a podací lístek).

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 23. 2. 2016 peněžní prostředky v částce 8 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právního předchůdce žalobkyně převzala dne 23. 2. 2016. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 3. 12. 2015 částku 10 000 Kč, kterou téhož dne převzala.

10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka vyplněnou na základě informací poskytnutých žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti vycházel pouze z informací žalované, z dokladů předložených žalovanou. Ačkoliv obě smlouvy byly uzavírány v rozmezí necelých 3 měsíců, částky příjmů i výdajů, jakož i předkládané doklady jsou odlišné a ani tato skutečnost předchůdce žalobkyně nijak nezarazila. V žádosti ze dne 3. 12. 2015 se objevila jako příjem částka 10 000 Kč, jako výše mzdy a již o necelé dva měsíce později v žádosti ze dne 23. 2. 2016 žalovaná uváděla příjem v nižší výši 9 000 Kč. V případě dřívější pracovní smlouvy sice požadoval tuto doložit a příjem si ověřoval i z výplatních pásek, ale u druhé smlouvy tyto listiny již nepožadoval. Naopak, ačkoliv žalovaná v případě první smlouvy (ze dne 3. 12. 2015) uváděla, že je na mateřské dovolené a popírá státní příspěvek z tohoto důvodu, právní předchůdce žalobkyně tuto skutečnost nepožadoval doložit, kdy minimálně s ohledem na věk žalované v době uzavření smlouvy, měl být nanejvýš obezřetný. U druhé smlouvy ze dne 23. 2. 2016 pak ohledně příjmů žalované měl doloženu jen výměru státní podpory. Je zřejmé, že informace týkající se příjmů žalované právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval. Rovněž nebyly nijak ověřeny tvrzené výdaje, když právní předchůdce žalobkyně nepožadoval žádné údaje v tomto směru. Ačkoliv obě smlouvy byly uzavírání v rozmezí necelých 3 měsíců, byla žalovanou uváděna rozdílná výše výdajů za nájem a inkaso. Ani tuto skutečnost právní předchůdce žalobkyně neověřoval, přičemž se stále jednalo o tutéž adresu. Zarážející je skutečnost, že při dříve uzavírané smlouvy žalovaná uváděla splátky předchozích úvěrů, ale u druhé smlouvy se tato skutečnost nijak neobjevila, ačkoliv je zřejmé, že minimálně splátky u předchůdce žalobkyně musela žalovaná realizovat. Právní předchůdce žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval, resp. neověřoval tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabýval výdaji žalované. Právní předchůdce žalobkyně jako profesionál jistě nemohl přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdce žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadoval (např. výdaje s užíváním bytu – doklad SIPO apod., obrat na účtu žalované za delší období a další). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání či dávek státní sociální podpory, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdce žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupoval tak, že žalované částku 10 000 Kč dne 3. 12. 2015 a částku 8 000 Kč dne 23. 2. 2016 poskytl, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 3. 12. 2015 ve vztahu k půjčce z tohoto dne a dne 23. 2. 2016 ve vztahu k půjčce z uvedeného dne, kdy byla vyplněna karta zákazníka a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činil ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohl stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si právní předchůdce žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměn též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdce žalobkyně již při uzavření smlouvy byl vědom vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítal již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 obč. zák. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 154/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřená mezi účastníky dne 23. 2. 2016 a dne 3. 12. 2016 jsou neplatné. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně předal žalované částku 10 000 Kč a 8 000 Kč je žalovaná tyto částky povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

14. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalované vrácení částky 10 000 Kč, kterou žalovanému plnila dne 3. 12. 2015, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 180 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 9 820 Kč, a toto bylo zjištěno i z přehledu splátek žalované. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.

16. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč, pokud tak neučinila, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 10. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10 denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 21. 1. 2020, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.

17. Pokud se pak týká smlouvy ze dne 23. 2. 2016, zde soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na úhradu žádné částky. Soud zavázal žalovanou k úhradě částky 2 450 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 5 550 Kč, a toto bylo zjištěno i z přehledu splátek žalované. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.

18. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 8 000 Kč, pokud tak neučinila, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 10. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10 denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 21. 1. 2020, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.

19. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.