108 C 253/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stříteckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované o 944 094 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 944 094 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení od 3. 9. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 113 691,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 944 094 Kč z titulu postižního práva podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., přičemž uvedenou částku tvoří zejména náhrada za ztížení společenského uplatnění (ZSU) a další složky pojistného plnění poskytnutého poškozeným v souvislosti s dopravní nehodou ze dne , datum, . Nehodu způsobil zaměstnanec žalované, který jakožto řidič vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, nepřizpůsobil rychlost vozidla povětrnostním podmínkám, dostal smyk a přední částí vozidla narazil do zadní části před ním jedoucího vozidla , Anonymizováno, RZ , SPZ, . Zaměstnanec žalované místo nehody opustil a nesplnil své zákonné povinnosti plynoucí z účasti na dopravní nehodě. V době dopravní nehody zaměstnanec žalované byl ve výkonu trestu zákazu činnosti (řízení motorových vozidel). Následkem dopravní nehody vznikla újma na zdraví řidičky poškozeného vozidla ve výši 23 631 Kč (náklady spojené s léčením) a její spolujezdkyně ve výši 3 148 Kč (náklady spojené s léčením). Dále bylo poškozené řidičce vyplaceno bolestné ve výši 24 974 Kč, náklady cestovného ve výši 5 784 Kč a náklady na znalecký posudek ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně hradila poškozené řidičce také ztížení společenského uplatnění ve výši 876 557 Kč a náklady na zpracování znaleckého posudku ve výši 6 000 Kč.

2. Žalovaná namítala jednak promlčení nároku žalobkyně, nedostatek pasivní legitimace žalované a dále uplatňovala liberační důvody dle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., neboť nevěděla o skutečnosti, že jejímu zaměstnanci byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Dále žalovaná namítala nesprávnou výši požadovaného nároku.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.Z Návrhu smlouvy o pojištění vozidel bylo zjištěno, že žalovaná jakožto provozovatel vozidla uzavřela dne , datum, se žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla , Anonymizováno, RZ , SPZ, . Smlouva nabyla účinnosti zaplacením prvního pojistného ve výši 824 Kč a byla uzavřena na dobu neurčitou. Vlastníkem vozidla v době uzavření pojistné smlouvy byla společnost , právnická osoba, .

4. Dne , datum, došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil řidič žalované , jméno FO, při plnění pracovních úkolů pro žalovanou (viz trestní příkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , detail relace o dopravní nehodě ČKP). Žalovaná byla v době nehody provozovatelem vozidla a pojistníkem vozidla, přičemž vlastnické právo k vozidlu náleželo leasingové společnosti (viz pojistná smlouva). Žalobkyně jako pojistitel poskytla poškozeným pojistné plnění za náklady léčení poškozené řidičky ve výši 23 631 Kč, za náklady léčení poškozené spolujezdkyně ve výši 3 148 Kč, za bolestné poškozené řidičky ve výši 24 974 Kč a za ztížení společenského uplatnění poškozené řidičky ve výši 876 557 Kč. Dále žalobkyně poškozeným vyplatila náklady na zpracování znaleckých posudků ve výši 4 000 Kč a 6 000 Kč a náklady cestovného ve výši 5 784 Kč (viz žádost o úhradu léčebných nákladů , právnická osoba, ze dne 14. 3. 2024, detailní rozpisy regresních účtů pojištěnců , právnická osoba, ze dne 4. 10. 2022, znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, , znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, , likvidace znalečného č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno5. Pojistné plnění bylo ze strany žalobkyně poskytnuto ve dnech 15. 4. 2024 a 9. 7. 2024 tak, že částka 34 758 Kč a 882 557 Kč byla vyplacena na účet poškozené č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , částka 23 631 Kč na účet zdravotní pojišťovny č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a částka 14 520 Kč na účet zdravotní pojišťovny č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, (viz likvidační zprávy škodní události č. , Anonymizováno, , výpisy z účtu žalobkyně ze dne 15. 4. 2024 a 9. 7. 2024).

6. Z korespondence účastníků z období 6. 1. 2025 až 19. 8. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě regresního nároku, žalovaná nejprve požadovala doložit tvrzený nárok a následně po předložení dokladů ze strany žalobkyně uvedla, že s viníkem dopravní nehody věc projednala a viník je připraven nárok uznat a zavázat se k platbě. S tímto postupem žalobkyně nesouhlasila a požadovala platbu ze strany žalované. K žádosti žalované o poskytnutí delší lhůty k úhradě žalobkyně uvedla, že požaduje úhradu do 2. 9. 2025.

7. Po zhodnocení všech provedených důkazů a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

8. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále je „zákon č. 168/1999 Sb.“) má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.Podle § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.Dle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. se pojištěným rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

9. Dle § 47 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je řidič vozidla, který měl účast na dopravní nehodě, povinen neprodleně zastavit vozidlo. Dle písm. d) téhož ustanovení je povinen spolupracovat při zjišťování skutkového stavu.

10. Podle ust. § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.Podle § 2 odst.1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Dle odst. 2 tohoto ustanovení musí závislá práce být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

11. Soud se nejprve zabýval vznesenými námitkami žalované ohledně nedostatku pasivní věcné legitimace žalované a promlčení nároku žalobkyně. Pokud jde o pasivní věcnou legitimaci dospěl soud k závěru, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná byla pojistníkem a provozovatelem vozidla a pojištění bylo sjednáno na její povinnost nahradit újmu. Žalovaná je tedy ve smyslu § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. pojištěným, když použila při své podnikatelské činnosti svého zaměstnance (§ 2194 o. z. a § 2 zákoníku práce). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1029/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2652/2024. Soud proto uzavírá, že žalovaná je osobou, vůči níž lze regresní nárok žalobkyně uplatnit. Námitku nedostatku pasivní legitimace shledal soud nedůvodnou.

12. Námitku promlčení nároku žalobkyně soud taktéž neshledal důvodnou. Podle § 10 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. se právo pojistitele promlčuje ve lhůtě tří let ode dne, kdy pojistitel plnil. V projednávané věci bylo žalobkyní plněno dne 15. 4. 2024 a dne 9. 7. 2024. Žaloba byla podána dne 3. 10. 2025. Soud proto konstatuje, že žaloba byla podána v rámci promlčecí lhůty, tudíž včas.

13. Žalovaná dále namítala, že nemohla ovlivnit jednání řidiče, který měl v době nehody zákaz řízení. Tato obrana by byla významná pouze při aplikaci § 10 odst. 3 zákona č. 168/199 Sb., jenž upravuje odpovědnost provozovatele vedle pojištěného. V projednávané věci však žalovaná vystupuje jako pojištěný subjekt podle § 10 odst. 1 ve spojení s § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., nikoliv jako odlišný subjekt dle odst.

3. Soud proto uzavírá, že liberační důvod podle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se na daný případ nepoužije a námitku žalované nelze akceptovat.

14. V daném případě, jak vyplývá ze shora uvedeného, se žalobkyni podařilo prokázat, že osobou, která způsobila zranění poškozené řidičce a spolujezdkyni vozu , Anonymizováno, byl zaměstnance žalované. Jeho jednání naplnilo znaky ust. § 10 odst. 1 písm. b), c) a h) zákona č. 168/1999 Sb. Trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo prokázáno, že zaměstnance žalované z místa nehody ujel a neposkytl poškozeným pomoc ani součinnost nutnou k nahlášení nehody, která vyplývá z § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Zaměstnanec žalované také vozidlo řídil v době, kdy mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel a současně nesměl řídit motorové vozidlo, protože byl „vybodovaný“. Tímto jednáním pak byla žalobkyni způsobena škoda, když žalobkyně byla nucena vyplatit náhradu nákladů léčení zdravotní pojišťovně poškozených a samotným poškozeným pak náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, hotové výdaje na cestovné a náklady na zpracování znaleckých posudků. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že v důsledku léčby zranění poškozených, byla žalobkyně povinna zaplatit náklady léčení ve výši 23 631 Kč a 3 148 Kč. tyto náklady byly prokázány doklady předloženými příslušnou zdravotní pojišťovnou. Dále žalobkyně vyplatila poškozené řidičce náhradu za bolestné ve výši 24 947 Kč, za ztížení společenského uplatnění ve výši 876 557 Kč a náklady na zpracování znaleckých posudků ve výši 10 000 Kč. Výše náhrady za bolestné a ztížení společenského uplatnění byla stanovena na základě znaleckých posudků zpracovaných dle metodiky Nejvyššího soudu, kdy oba znalecké posudku jsou zcela logické, precizně zpracované a řádně odůvodněné a soud nemá důvod o jejich závěrech pochybovat. Znalci náležitě vysvětlili své závěry a při stanovení výše nároků postupovali v souladu s metodikou zpracovnou Nejvyšším soudem. Soud tedy považuje výši bolestného i výši náhrady za ztížení společenského uplatnění poškozené řidičky za prokázanou.

15. Stejně tak byla prokázána i výše nákladů zaplacených poškozenou řidičkou za zpracování znaleckých posudků, kdy tato byla doložena likvidací znalečného. Soud uzavírá, že se jedná o účelně vynaložený náklad související s uplatněním nároku na náhradu újmy na zdraví. Takový náklad je součástí škody, kterou je povinna nahradit osoba odpovědná za škodu, a současně součástí pojistného plnění poskytnutého žalobkyní. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat jeho náhradu v rámci regresního nároku.

16. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalobkyně uplatnila svůj nárok důvodně, kdy tento vyplývá z ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni celé poskytnuté plnění ve výši 944 094 Kč.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou dlužné částky, má žalobkyně právo dle § 1970 o. z. na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vlády č. 351/2013 Sb. Prvním dnem prodlení je pak den následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne 19. 8. 2025, kdy tímto dnem je 3. 9. 2025. Soud vyhověl i tomuto nároku žalobkyně.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalované, neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně přestavují zaplacený soudní poplatek ve výši 37 764 Kč, odměnu za právní zastoupení dle § 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 12 100 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalobkyně provedl ve věci 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 4. 2. 2026 a písemné vyjádření ve věci ze dne 1. 4. 2026). Dále soud přiznal zástupci žalobkyně 5x450 Kč režijní paušál dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., Náklady právního zastoupení žalované pak byly navýšeny o 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy náklady řízení představují částku 113 691,50 Kč.