108 C 67/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalované o zaplacení 8.833,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.833,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.480,63 Kč od 7. 1. 2020 do zaplacení a z částky 253,30 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 2.400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.756 Kč k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.833,93 Kč s příslušenstvím. Částku 8.480,63 Kč požadovala žalobkyně za dodávku plynu do odběrného místa obec, anonymizováno datum za období od 2. 12. 2018 do 11. 12. 2019 Částku 100 Kč žalobkyně požadovala z titulu vyúčtované smluvní pokuty za prodlení s platbou dle sjednané smlouvy. Částku 253,30 Kč pak žalobkyně požadovala uhradit z titulu dodávky plynu do stejného odběrného místa za období od 12. 12. 2019 do 30. 1. 2020. Dále žalobkyně požadovala částku 1.200 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to za každou z faktur. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně dne 23. 7. 2014 uzavřela se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Žalobkyně se zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa obec, anonymizováno datum a žalovaná se zavázala za odebraný plyn zaplatit žalobkyni úplatu. Za období od 2. 12. 2018 do 11. 12. 2019 žalobkyně fakturou číslo vyúčtovala odběr plynu v částce 8.480,63 Kč. Tato faktura byla splatná 6. 1. 2020. Dále bylo zjištěno, že v rámci uvedené smlouvy, v odstavci„ Ostatní ujednání“ si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní úhradu smluvených plateb fakturou číslo (variabilní symbol). Za období od 12. 12. 2019 do 30. 1. 2020 žalobkyně fakturou číslo vyúčtovala odběr plynu v částce 253,30 Kč. Tato faktura byla splatná 2. 3. 2020. Tyto skutečnosti soud zjistil z uzavřených smluv, jednotlivých faktur a upomínek. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazek uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dle ust. § 72 odst. 2 cit. zákona. V tomto závazku vystupovala žalobkyně jako dodavatel plynu a žalovaná jako zákazník. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z tohoto závazku, když nezaplatila žalobkyni úhradu za dodávku plynu za výše uvedené období - § 62 odst. 2 písm. i) zákona č. 458/2000 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnosti zaplatit žalobkyni úhradu za dodávku plynu. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Žalobkyně má právo požadovat příslušenství pohledávky, které je představováno úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení mezi účastníky dojednána nebyla. Proto se za ujednanou výši úroků z prodlení považuje výše úroků z prodlení stanovená v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobkyni vedle jistiny přiznal i úroky z prodlení. Dále soud žalobkyni přiznal právo na úhradu smluvní pokuty, která byly mezi účastníky sjednány smluvně, a žalobci vznikl nárok na úhradu těchto smluvních pokut ve smyslu ust. § 2048 a násl. obč. zák. Soud poroto zavázal žalovanou k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 100 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni dle ust. § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., částku 1.200 Kč jakožto náhradu nákladů spojených s uplatněním každé z pohledávek, neboť v daném sporu jde o závazek vzniklý mezi podnikateli a jeho obsahem bylo poskytnutí služby za úplatu. Celkem byly žalobkyní uplatněny 2 pohledávky za žalovanou, proto soud přiznal žalobkyni právo na úhradu celkové částky 2.400 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.756 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.