108 C 8/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 24 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 17. 11. 2017 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 965,81 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 188,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 853,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 400 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 10 800 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 470,26 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 028,03 Kč, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 2 621,56 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 406,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 621,56 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 470,26 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) číslo žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 470,26 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny 2 621,56 Kč a částky 1 848,70 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za služby. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 1 028,03 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků u prodlení ve výši 406,83 Kč, úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 621,56 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 4 155,74 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 2 378,44 Kč na jistinu a ve výši 1 777,30 Kč na dlužné poplatky. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 19 588,74 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 6. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 588,74 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny 10 800 Kč a částky 8 788,74 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za služby. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 2 853,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 965,81 Kč, úroků ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 800 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 2 244,26 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 1 200 Kč na jistinu a ve výši 1 244,26 Kč na dlužné poplatky. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 4. 2. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 45 týdenních splátkách. Zápůjčka měla být nejpozději vrácena do 16. 12. 2015. Sjednaná úroková sazba činila 20,11 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 477 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 8 626 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, kdy náklady na bydlení uvedla v nulové výši. Dále uvedla, že je v domácnosti. Jako příjem však uváděla mzdu 4 300 Kč měsíčně, ačkoliv kolonku zaměstnání nevyplnila. Další příjem pak uváděla státní podporu ve výši 3 400 Kč. Osobní výdaje potvrdila ve výši 200 Kč na telefon a 6 000 Kč měsíčně na domácnost. K těmto tvrzením doložila výměr podpory, nájemní smlouvu a doklad SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

5. Dne 17. 6. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 17. 6. 2015). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách. Zápůjčka měla být nejpozději vrácena do 10. 8. 2016. Sjednaná úroková sazba činila 20,5 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 580 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 2 466 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 22 033 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, kdy náklady na bydlení uvedla v nulové výši. Dále uvedla, že je v domácnosti, ale výši mzdy uváděla částku 4 300 Kč, ačkoliv kolonka zaměstnání nebyla vyplněna. Osobní výdaje potvrdila ve výši 200 Kč na telefon a 4 000 Kč měsíčně na domácnost, dále potvrdila výdaje na splácení úvěrů ve výši 800 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila výměr podpory (s poznámkou„ mateřská“), nájemní smlouvu a doklad SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

6. Z přehledu splátek soud zjistil, že k datu 17. 6. 2015 žalovaná uhradila částku 4 100 Kč, dne 23. 6. 2015 pak částku 1 200 Kč a po tomto datu do 15. 12. 2015 uhradila nepravidelnými platbami dalších 1 300 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení, avšak pouze z druhé smlouvy o zápůjčce (ze dne 17. 6. 2015). Požadavek na úhradu jakékoli částky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015 soud považuje za nedůvdný.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 4. 2. 2015 peněžní prostředky v částce 5 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právního předchůdce žalobkyně převzala dne 4. 2. 2015. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 17. 6. 2015 částku 12 000 Kč, kterou téhož dne převzala.

10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka vyplněnou na základě informací poskytnutých žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z informací žalované, z dokladů předložených žalovanou, což byl jen výměr podpory, nájemní smlouva a doklad SIPO, přičemž nájemní smlouvu ani doklad SIPO nevzala právní předchůdkyně žalobkyně v úvahu při hodnocení výdajů žalované, kdy v kolonce nájemné/inkaso není ani v jedné ze zákaznických karet uvedena řádná částka. V obou zákaznických kartách se pak objevuje jako příjem částka 4 300 Kč jako mzda, ačkoliv žalovaná údaj o zaměstnání vůbec nevyplnila. Jako jediný doklad o příjmu žalované je vždy dokládán výměr podporu a jiný doklad předkládán nebyl. Není tak zřejmé, jak se objevily v žádosti 2 údaje o příjmech žalované. Právní předchůdkyni žalobkyně pak nezarazilo, že ačkoliv obě smlouvy byly uzavírány v rozmezí 4 měsíců, u obou uváděla žalovaná, že bydlí s rodiči, ale v každé zákaznické kartě je uváděna jiná kontaktní adresa žalované. Ani tato nesrovnalost však právního předchůdce žalobkyně nijak nezarazila. Je zřejmé, že informace týkající se příjmů žalované právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval. Rovněž nebyly nijak ověřeny tvrzené výdaje, když právní předchůdce žalobkyně nepožadoval žádné údaje v tomto směru. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. obrat na účtu žalované za delší období a další). NA druhou stranu ačkoliv žalovaná předkládala nájemní smlouvu a doklady SIPO, tyto právní předchůdkyně žalobkyně vůbec při hodnocení výdajů nebrala v úvahu a vyšla z tvrzení žalované, že nemá žádné náklady na bydlení, což je v dnešní době téměř nereálné. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, státní podpory či starobního důchodu, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 5 000 Kč dne 4. 2. 2015 a částku 12 000 Kč dne 17. 6. 2015 poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 4. 2. 2015 ve vztahu k půjčce z tohoto dne a dne 17. 6. 2015 ve vztahu k půjčce z uvedeného dne, kdy byla vyplněna karta zákazníka a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 obč. zák. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 154/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 4. 2. 2015 a 17. 6. 2015 jsou neplatné. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované částku 5 000 Kč a 12 000 Kč je žalovaná tyto částky povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

14. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalované vrácení částky 12 000 Kč, kterou žalované plnila dne 17. 6. 2015, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 10 400 Kč žalobkyni, neboť v řízení bylo zjištěno, že žalovaná před podáním žaloby uhradila na tuto smlouvu částku 1 600 Kč, (viz přehledu splátek žalované). Soud dospěl k závěru, že veškeré platby učiněné žalovanou do 17. 6. 2015 musely být započteny na smlouvu z 4. 2. 2015 (na částku 5 000), zde se jednalo o částku 4 100 Kč. Dále pak žalovaná dne 23. 6. 2015 uhradila částku 1 200 Kč, která měla být právní předchůdkyní žalobkyně započtena na nejstarší splatnou pohledávku, tedy na smlouvu ze dne 4. 2. 2015. Na tuto smlouvu zbývalo doplatit částku 900 Kč a byla tak ve lhůtě splatnosti zcela uhrazena. Zbývající částka 300 Kč a další platby učiněné po datu 2. 6. 2015 (ve výši 1 300 Kč) proto soud započetl na smlouvu ze dne 17. 6. 2015. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu. Z dlužné jistiny ze smlouvy ze dne 17. 6. 2015 tak po odečtení platby ve výši 1 600 Kč zbývá k úhradě právě částka 10 400 Kč.

16. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení z dlužné jistiny dle smlouvy ze dne 17. 6. 2015 dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 12 000 Kč, pokud tak neučinila, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši.

17. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

18. Pokud se pak týká smlouvy ze dne 4. 2. 2015, zde soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na úhradu žádné částky. I zde by byla povinna žalovaná vrátit částku 5 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 obč. zák. v řízení však bylo prokázáno, že částka 5 000 Kč měla být nejpozději splacena dne 16. 12. 2015. Žalovaná do data 23. 6. 2015 uhradila částku 6 300 Kč. Tato tedy zcela pokrývá dlužnou jistinu a žalovaná se tak nedostala do prodlení. Přeplatek nad částku 5 000 Kč soud započetl na smlouvu ze dne 17. 6. 2015, jak je uvedeno výše. Soud tedy žalobu v části, která se týkala nároků ze smlouvy ze dne 4. 2. 2015, zamítl zcela.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (ohledně požadavku na úhradu jistiny ve výši 13 259 Kč, smluveného úroku ve výši 3 881,63 Kč). Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.