108 C 89/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o vydání movité věci

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni vozidlo tovární značky Mercedes Benz, typ W693, označení [příjmení], identifikační číslo vozidla W [bankovní účet], [registrační značka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 95.508,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované vydání vozidla specifikovaného ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 9. 3. 2018 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně koupila od žalované automobil Mercedes Benz Viano, [registrační značka] za kupní cenu 605.000 Kč. Kupní cena byla uhrazena ve třech splátkách – dne 27. 3. 2018 částka 200.000 Kč, dne 20. 4. 2018 částka 200.000 Kč a dne 28. 6. 2018 částka 205.000 Kč. K předání předmětného vozidla však nikdy nedošlo, byť je to ve smlouvě uvedeno. Žalovaná dopisem ze dne 27. 7. 2018 navrhla uzavření dohody o odstoupení od kupní smlouvy, žalobkyně s tím však nesouhlasila a k podpisu z její strany nedošlo. Žalobkyně jednala s žalovanou o odstoupení od smlouvy, ale jednání nikam nepostupovala, proto sama žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 21. 9. 2018. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že žalovaná nepředala žalobkyni předmět koupě. Žalovaná však dobrovolně nevrátila kupní cenu, proto se žalobkyně obrátila na soud, kde žádala vydání bezdůvodného obohacení. V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 101/2019 pak byla žaloby žalobkyně zmítnuta, když soud dospěl k závěru, že žalobkyně neodstoupila od smlouvy včas. Kupní smlouva je tak nadále platná a žalovaná je povinna předat žalobkyni předmětné vozidlo. Žalobkyně je jako vlastník vozidla evidována v evidenci vozidel a žalovaná se nijak nesnaží o určení jejího vlastnického práva.

2. Žalovaná uvedla, že smlouva o koupi motorového vozidla ze dne 9. 3. 2018 nezakládá povinnost žalované vydat předmětné vozidlo. Účastníci se pozdějším projevem vůle domluvili na ukončení smlouvy. Proto žalovaná neprodleně po připsání platby žalobkyně ve výši 200.000 Kč dne 28. 3. 2018 tuto částku v hotovosti vrátila zmocněnci žalobkyně panu [příjmení] [jméno] [příjmení]. Totéž se stalo i platbou ve výši 200.000 Kč ze dne 23. 4. 2018 Tyto částky pak zmocněnec žalobkyně vložil na účet žalobkyně. Ohledně dohody o ukončení smlouvy žalovaná konkretizovala, že na tom se měla ústně dohodnout se zmocněncem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], se kterým vždy jednala ohledně koupě předmětného vozidla. K této ústní dohodě o ukončení kupní smlouvy mělo dojít 27. 7. 2018. Součástí ústní dohody byla i dohoda o vrácení peněžních prostředků.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně je společností, jejímiž jednateli jsou od 14. 7. 2010 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Prokura byla dne 7. 6. 2018 udělena Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaná je pak společností, jejímž jednatelem je od 25. 5. 2016 [jméno] [příjmení]. Účastníci uzavřeli dne 9. 3. 2018 kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla. Žalobkyně zde vystopovala jako kupující a žalovaná jako prodávající. Předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla Mercedes Benz, typ W639, Viano, šedé metalízy, rok výroby 2010, [registrační značka], WIN: W [bankovní účet]. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 650.000 Kč a měla být hrazena ve splátkách a to, k 15. 3. 2018 částka 200.000 Kč, 31. 3. 2018 částka 200.000 Kč a 15. 4. 2018 částka 205.000 Kč. Žalovaná se zavázala předat žalobkyni vozidlo ke dni podpisu smlouvy a žalobkyně potvrdila převzetí vozidla do svého vlastnictví. Dále smluvní strany prohlásily, že smlouva nabývá platnosti dnem podpisu a účinnosti dnem uhrazení poslední splátky (viz. kupní smlouva o prodeji motorového vozidla ze dne 9. 3. 2018). Kupní cena byla následně zaplacena ve třech splátkách. Dne 27. 3. 2018 byla z účtu žalobkyně odeslána a dne 28. 3. 2018 na účet žalované připsána částka 200.000 Kč, dne 20. 4. 2018 byla z účtu žalobkyně odeslána a dne 23. 4. 2018 připsána na účet žalované rovněž částka 200.000 Kč a dne 28. 6. 2018 byla z účtu žalobkyně odeslána na účet žalované částka a 205.000 Kč (viz. výpisy z účtu [číslo] u společnosti [právnická osoba] z března a dubna 2018 a výpisy z účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] z 27. 3., 20. 4. a 28. 6. 2018). Z výpisů z účtu [číslo] u společnosti [právnická osoba] z března a dubna 2018 rovněž vyplynulo, že dne 28. 3. 2018 vybral z účtu pan [příjmení] v hotovosti částku 200.000 Kč a dne 23. 4. 2018 rovněž pan [příjmení] v hotovosti částku 200.000 Kč. Shodnými skutkovými tvrzeními bylo prokázáno, že vozidlo nebylo žalobkyni doposud předáno a nachází se v sídle firmy žalované. Jako vlastník vozidla je v současné době v registru vozidel evidována žalobkyně. Toto je pak potvrzováno i osvědčením o registraci vozidla, kdy žalobkyně byla jako vlastník předmětného vozidla zaregistrována dne 11. 7. 2018.

4. Dne 27. 7. 2018 žalovaná vyhotovila návrh dohody o odstoupení od kupní smlouvy, jehož důvodem měla být závada na vozidle, která jej činí nepojízdným. Součástí návrhu byl i návrh na vrácení sjednané kupní ceny ve třech splátkách. Tento návrh je podepsán pouze žalovanou. Žalobkyně návrh dohody nepodepsala (viz. odstoupení od prodejní - kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2018). Ze spisu Městského soudu v brně sp. zn. 33 C 101/2019 soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 21. 9. 2018 odstoupil od kupní smlouvy z důvodu řádného nepředání vozidla a z důvodu, že nemá vymíněné vlastnosti. Současně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 605.000 Kč. Na toto odstoupení od smlouvy reagovala žalovaná dne 2. 1. 2019, kdy uvedla, že z kupní ceny 605.000 Kč již žalobkyni vrátila částku 400.000 Kč, a to prostřednictvím Ing. [jméno] [příjmení]. Vyplacení zbývající částky 205.000 Kč podmiňovala žalovaná vystavením řádných daňových dokladů. Dne 5. 11. 2018 podala žalobkyně žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 605.000 Kč po žalované. Po provedeném řízení soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když konstatoval, že žalobkyně nemá právo na vrácení kupní ceny, neboť odstoupení od smlouvy nebylo ze strany žalobkyně učiněno bez zbytečného odkladu. Z důvodu tvrzených vad vozidla odstoupila žalovaná od smlouvy až téměř dva měsíce po té, co se o vadách měla dozvědět, a z důvodu prodlení s předáním vozidla až půl roku po té, co vozidlo mělo být předáno. S ohledem na nevčasnost odstoupení od smlouvy soud nezjišťoval, zda byly důvody k odstoupení skutečně naplněny. Rozsudek byl vyhlášen dne 17. 10. 2019 a nabyl právní moci dne 14. 11. 2019. V uvedeném soudním řízení, popisovala žalovaná ve svém vyjádření okolnosti uzavření kupní smlouvy zcela shodně jako nyní. Nicméně současně uvedla, že vzhledem k tomu, že ústní dohoda o odstoupení od smlouvy nebyla naplněna a uzavření kupní smlouvy mezi stranami je nesporné, je třeba se zabývat otázkou oprávněnosti a platnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně dne 21. 9. 2018. Toto odstoupení žalovaná nepovažovala za oprávněné a platné. Toto odstoupení dle názoru žalované nemohlo způsobit zánik smlouvy a vznik povinnosti žalované vydat přijaté plnění. (viz. vyjádření žalované v řízení sp. zn. 33 C 101/2019). Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne22. 1. 2020 byla žalovaná vyzvána k vydání předmětného vozidla žalobkyni do sedmi dnů. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne 29. 1. 2020 (viz. předžalobní výzva ze dne 22. 1. 2020 a podací lístek).

5. Z výpovědi [jméno] [příjmení] – jednatele žalobkyně, bylo zjištěno, že s tipem na koupi předmětného vozidla přišel jeho otec [příjmení] [jméno] [příjmení], který se dlouhodobě znal s jednatelem žalované z obchodních vztahů z minulosti. Jednatel žalobkyně vozidlo neviděl, spoléhal se na doporučení jeho otce. Koupi vozidla dojednal s panem [příjmení] telefonicky a kupní smlouvu uzavírali korespondenčně. S ohledem na množství smluv, které denně uzavírá, si nevybavoval, zda smlouva byla zaslána e-mailem nebo prostřednictvím pošty. Vyloučil však, že by návrh smlouvy přinesl jeho otec. Po podpisu smlouvy žalobkyně uhradila kupní cenu ve třech splátkách. Vozidlo však nebylo žalobkyni předáno. Přesná data úhrady kupní ceny si nevybavil, neboť tyto záležitosti má ve společnosti na starosti jeho sestra. Po zaplacení jedné ze splátek mu přišla od pana [příjmení] [jméno] zpráva, že vozidlo má vady a že nebude předáno. Celé to bylo nějaké divné, a proto se obrátil na advokáta a začali řešit možnosti vrácení kupní ceny či předání vozidla. Rozhodně neuzavíral žádnou dohodu o odstoupení od kupní smlouvy. Jednatel žalobkyně dále uvedl, že jeho otec [příjmení] [jméno] [příjmení] jim ve společnosti vypomáhá, když prakticky společnost převzala jeho obor podnikání. Není však zmocněn k uzavírání žádných smluv za společnost ani přebírání financí či řešení obchodních záležitostí, nedisponuje firemními financemi. Kvůli jeho dlouholetým zkušenostem v oboru jej využívají jako poradce.

6. Jednatel žalované [jméno] [příjmení] naopak uvedl, že ohledně koupě auta a uzavírání kupní smlouvy jednal výlučně s panem [příjmení] [příjmení] (otcem jednatele žalobkyně), se kterým celou záležitost osobně domlouval a předával mu i písemné vyhotovení kupní smlouvy, aby zajistil podpis svého syna. V žádném případě smlouvu neposílal e-mailem. Vyloučil, že by některá jednání ohledně uzavření či ukončení kupní smlouvy vedl s jednatelem žalobkyně. Po uzavření kupní smlouvy mu však Ing. [anonymizováno] oznámil, že se syn rozmyslel a automobil nechce, proto se dohodli na vrácení kupní ceny tak, že ihned po připsání splátky na účet žalované, vybral jednatel žalované peníze z účtu a v hotovosti je předal Ing. [anonymizováno] před pobočkou UniCredit Bank. Ing. [anonymizováno] je měl dle dohody předat žalobkyni či vložit na její účet. Takto bylo postupováno u prvních dvou splátek. Třetí splátku však jednatel žalované [příjmení] [příjmení] nepředal z důvodu toho, že Ing. [anonymizováno] mu nedonesl slibované daňové doklady, prokazující předání prvních dvou splátek. Vrácení třetí splátky tak jednatel žalované podmiňoval vystavením příslušných daňových dokladů. Ohledně uzavření a ukončení kupní smlouvy i vrácení kupní ceny tak jednatel žalované jednal výhradně s Ing. [anonymizováno], nikoli s jednatelem žalobkyně, byť mu bylo jak z reálné činnosti firmy, tak i z obchodního rejstříku známo, že Ing. [anonymizováno] není veden ve společnosti žalované, jako osoba, která by za ni mohla jednat. Jednatel žalované znal však osobní provázanost ve společnosti žalobkyně a věděl, že společnost žalobkyně se prakticky transformovala z původní společnosti, kterou měl Ing. [anonymizováno], a jeho podnikání převzaly jeho děti. Celou rodinu i jejich podnikání znal již několik let. K okolnosti placení splátek kupní ceny i přes to, že mělo dojít k dohodě o ukončení kupní smlouvy, jednatel žalované uvedl, že žalobkyně měla již nastaveny trvalé příkazy, které nechtěla rušit, proto se dohodli, že ihned po připsání peněz na účet žalované, budou tyto v hotovosti vráceny. Aby bylo ukončení kupní smlouvy a vracení kupní ceny nějak zdokladováno, vyhotovil jednatel žalované návrh dohody o odstoupení kupní smlouvy, kde jako důvod uvedl závadu na vozidle. Vozidlo však nikdy žádnou závadu nemělo. Chtěl pouze nějak oficiálně zdokladovat vracení kupní ceny.

7. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] (otec jednatele žalobkyně) potvrdil verzi svého syna, když uvedl, že s panem [příjmení] nejednal o uzavření kupní smlouvy na předmětné vozidlo ani o jejím ukončení. Pouze svému synovi dal tip na koupi auta, neboť se panem [příjmení] znal již od roku 1984 z podnikatelské činnosti, kdy věděl, že se zabývá prodejem aut i opravami a několik aut již od něj kupoval. Synovi tak koupi předmětného vozidla od pana [příjmení] doporučil, avšak do samotné koupě nebyl zainteresován, jen předal vzájemně kontakty. Celou záležitost si tak syn řešil sám. Ing. [anonymizováno] měl o celé transakci jen zprostředkované informace od syna, kdy věděl, že kupní cena byla kolem 600.000 Kč a měla být hrazena splátkami, podrobnosti však neznal. Svědek potvrdil, že ve společnosti svého syna občas vypomáhá, kdy má na starosti rozpis jízd vozidel, nemá však přístup k firemním financím, účtům ani k obchodním věcem. Za žalobkyni nikdy žádné obchody neuzavíral, v tomto směru neměl žádné zmocnění. Je samozřejmé, že vzhledem ke svému dřívějšímu dlouholetému působení v oboru, svým dětem s určitými věcmi radí, či má kontakty na jiné společnosti. Svědek rovněž vyloučil, že by od pana [příjmení] přebíral v hotovosti 2x částku 200.000 Kč, určenou pro vrácení kupní ceny. Pokud od něj přebíral hotovost, bylo to v dřívějším období, kdy si od něj půjčoval peníze a v důsledku těchto půjček, jsou mezi nimi dodnes spory. Rozhodně by od pana [příjmení] nepřebíral žádnou částku bez příslušného dokladu, když měl dřívější negativní zkušenosti v tomto směru.

8. Z výpisu veřejného rejstříku podle fyzických osob v angažmá soud zjistil, že [jméno] [příjmení] [datum narození] je evidován jako jednatel a společník pouze v jedné společnosti, a to [anonymizována dvě slova], spol. s r.o. Z výpisu z obchodního rejstříku této společnosti vyplynulo, že společnost byla založena v lednu 1991 a stále je evidována, jako fungující společnost. Jejími jednateli kromě Ing. [jméno] [příjmení] v minulosti byly i [jméno] [příjmení] (do 20. 8. 1996) a [jméno] [příjmení] (do 11. 11. 2015). Tyto dvě osoby ve společnosti dříve figurovali i jako společníci. V současné době je jediným jednatelem i společníkem Ing. [jméno] [příjmení].

9. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je partnerkou jednatele žalované a o celé záležitosti má pouze zběžné informace právě od jednatele žalované. Věděla, že s panem [příjmení] [příjmení] něco řešil ohledně koupě auta, ale podrobnosti neznala. U uzavírání smlouvy přítomna nebyla. Rovněž tak byla jednatelem žalované informována, že se nakonec smlouva nerealizovala a jednatel žalované měl panu [příjmení] vracet kupní cenu. Taktéž těmto jednáním nebyla přítomna. Viděla však, když se jednatel žalované sešel s Ing. [anonymizováno] před budovou UnicreditBAnk obchodního centra Vaňkovka, kde mu předával obálku. Obsah obálky neviděla, pouze jí opět jednatel žalované říkal, že vracel Ing. [anonymizováno] peníze, neboť si rozmyslel koupi toho vozidla [příjmení]. Toto se stalo 2x a obě tyto schůzky svědkyně sledovala zpovzdálí.

10. Z usnesení Policie ČR – Městského ředitelství policie Brno č. j. KRPB-55948-80/TČ-2020-060281-VA ze dne 22. 4. 2021soud zjistil, že bylo vedeno vyšetřování pana [příjmení] [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Věc však byla odložena, když nešlo o podezření z trestného činu. Podstatou vyšetřování byl vztah mezi panem [příjmení] a Ing. [anonymizováno] na základě vystavených směnek, které měly zajišťovat zápůjčky poskytnuté panem [příjmení] panu [příjmení] [příjmení]. V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně ohledně zaplacení částky 300.000 Kč zajištěné jednou ze směnek bylo zjištěno, že podpis směnečného rukojmího není pravý a pan [příjmení] byl proto přesvědčen, že Ing. [jméno] [příjmení] měl již v době vystavení směnky úmysl směnečnou sumu neuhradit. Z odůvodnění tohoto usnesení pak vyplynulo, že na úřední záznam o podaném vysvětlení byl vyslechnut k dané věci Ing. [jméno] [příjmení], který uvedl, že pan [příjmení] je jeho dobrým známým od roku 1985 spolupracovali v oblasti oprav vozidel. V roce 2014 využil pana [příjmení] k menším půjčkám. Takto si opakovaně od pana [příjmení] půjčoval finanční částky, které mu vždy vracel s určitým navýšením, jakožto odměnou. Pro vyšší částky pak pan [příjmení] požadoval vystavení směnky, což Ing. [anonymizováno] učinil. Opakovaně si od pana [příjmení] půjčoval částku 300.000 Kč, kterou však vždy během několika měsíců vrátil. Až po vrácení peněz, si půjčoval další. K podpisu na sporné směnce uvedl, že směnu předával panu [příjmení] pouze s označením společnosti žalobkyně. Za žalobkyni zde podpis nebyl. Pokud se týkalo předávání půjčených částek, toto probíhalo v hotovosti jen za přítomnosti jeho a pana [příjmení]. Půjčené částky byly využity pro povoz žalobkyně. Půjčené částky předával Ing. [anonymizováno] své dceři, která je měla vložit no účet žalobkyně. Vracení půjček probíhalo tak, že dcera Ing. [anonymizováno] vybrala určenou finanční částku z účtu žalobkyně a předala ji Ing. [anonymizováno], který ji v hotovosti předal panu [příjmení].

11. Dle ust. § 2079 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle ust. § 2087 obč. zák. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou. ustanovení § 2088 obč. zák. stanoví, že prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. Dle ust. § 2094 obč. zák. prodávající předá kupujícímu doklady potřebné k převzetí a užívání věci. Má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny, předá prodávající doklady v místě placení. Podle ust. § 1099 obč. zák. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

12. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná drží a užívá vozidlo ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva v písemné formě, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k vozidlu Mercede Benz Viano (specifikované ve výroku I. rozsudku). Obsah smlouvy je jednoznačně dán touto písemnou kupní smlouvou a účastníky ani nebyl zpochybňován. Účastníci se shodli, že předmětem smlouvy bylo předmětné vozidlo a že žalobkyně projevila zájem ho nabýt do svého vlastnictví, proto byla smlouva uzavřena. Pokud pak v písemném vyhotovení smlouvy byla uvedena kupní cena 650.000 Kč, uvedli shodně oba účastníci, že se jedná o překlep, když sjednaná kupní cena byla 605.000 Kč, což odpovídá i výši ujednaných splátek. Ohledně uzavření smlouvy se účastníci rozcházeli pouze v tom, jakým způsobem došlo k předsmluvním ujednáním, zda smlouva byla uzavírána přes prostředníka (Ing. [příjmení]) či přímo mezi účastníky. Dle názoru soudu, samotný způsob uzavření smlouvy nemá na její platnost vliv. Soudu byla předložena písemná kupní smlouva, opatřená podpisy účastníků a účastníci v řízení potvrdili, že bylo jejich úmyslem smlouvu tohoto obsahu uzavřít. Zda při předsmluvních jednáních figurovala ještě další osoba, již není rozhodné. Proto soud zamítl i navrhovaný důkaz vyžádáním záznamů o hovorech mezi telefonními čísly pana [příjmení] a [jméno] [příjmení], když nepovažoval za rozhodné, zda smlouva byla uzavřena po telefonických konzultacích jednatelů účastníků či za přispění třetí osoby (obstarání těchto důkazů by již ani nebylo možné, protože po tak dlouhou dobu operátor záznamy hovorů nemá povinnost uchovávat). Stěžejní pro posouzení sporu byl obsah předložené kupní smlouvy, když oba účastníci tuto smlouvu nijak nerozporovali a považovali ji za řádně uzavřenou. Kupní smlouvu tak soud považuje za platně uzavřenou mezi stranami sporu. Účastníci se dohodli na uhrazení kupní ceny ve třech splátkách, vždy ke stanovenému konkrétnímu datu. Z dokazování vyplynulo, že počet a výše splátek byl ze strany žalobkyně, jakožto kupující, dodržen, nebyl však dodržen termín jejich splatnosti. V tomto však neviděli problém ani účastníci řízení, kteří oba potvrzovali, že splátky byly uhrazeny tak, jak bylo doloženo výpisy z účtu. Kupní cena tak byla ze strany žalobkyně uhrazena. Účastníci si pak v čl. VIII. kupní smlouvy dohodli, že smlouva nabývá platnosti dnem podpisu a účinnosti dnem uhrazení poslední splátky. Tomuto smluvnímu ujednání pak plně odpovídá i ust. § 1099 obč. zák., které převod vlastnického práva váže na účinnost smlouvy. V řízení pak bylo prokázáno, že kupní smlouva byla uhrazena třemi splátkami, které byly na účet žalované, jakožto prodávající, zaplaceny žalobkyní dne 28. 3. 2018, 23. 4. 2018 a 28. 6. 2018. Splátky pak byly uhrazeny vždy ve výši sjednané v kupní smlouvě. Dne 28. 6. 2018 se tak smlouva dle ujednání účastníků stala účinnou a k tomuto dni přešlo vlastnictví předmětného automobilu na žalobkyni (dle čl. VIII. kupní smlouvy i dle ust. § 1099 obč. zák.). Naplnění úmyslu účastníků převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalobkyni pak odpovídá i provedení následného přepisu vlastníka vozidla v příslušném registru motorových vozidel. Žalobkyně, jako vlastník vozidla byla zapsána ke dni 11. 7. 2018, tedy po nabytí účinnosti kupní smlouvy, jak vyplývá z osvědčení o registraci vozidla. Z provedených důkazů má tak soud za jednoznačně prokázáno, že dnem 28. 6. 2018 přešlo vlastnické právo předmětného vozidla na žalobkyni. Pokud pak v rozporu s kupní smlouvou žalovaná vozidlo žalobkyni nepředala a stále je má ve své dispozici (jak potvrdil jednatel žalované u jednání soudu), užívá tak osobní automobil ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu.

13. Žalovaná namítala, že mezi účastníky došlo po uzavření smlouvy k dohodě o jejím zrušení či jinému právnímu jednání, které mělo za následek ukončení smluvního vztahu. Na základě tohoto právního jednání pak vrátila žalobkyni prostřednictvím Ing. [anonymizováno] 2 uhrazené splátky, ihned v den, kdy jí byly připsány na účet. K tomuto tvrzení však žalovaná nenabídla důkazy, které by je prokazovaly. Pokud jde žalovanou vyhotovený návrh dohody o odstoupení ze dne 27. 7. 2018, tento nebyl ze strany žalobkyně akceptován. Z písemného vyhotovení tohoto návrhu vyplývá, že jej žalobkyně nepodepsala. Tento návrh pak nelze pokládat ani za jednostranné odstoupení od smlouvy, když z jeho obsahu vyplývá, že mělo jít o dvoustrannou dohodu, je zde přímo konstatováno, že se obě smluvní strany dohodly na odstoupení a vrácení kupní ceny. Ani jako jednostranný úkon by nebylo možno jej vyhodnotit jako platný, když důvodem odstoupení měla být závada na motoru vozidla, avšak u jednání soudu žalovaná potvrdila, že se jednalo smyšlený důvod, vozidlo je pojízdné a tento důvod zde byl uveden pouze formálně, aby mohlo dojít ke zrušení kupní smlouvy. Tímto úkonem tak nemohlo dojít k řádnému odstoupení od kupní smlouvy. Žalovaná dále uváděla, že se na ukončení smlouvy domlouvala s Ing. [jméno] [příjmení], který jednal za žalobkyni a sdělil panu [příjmení], že žalobkyně nemá už o vozidlo zájem. Toto své tvrzení však rovněž žalovaná nijak neprokázala. Žalobkyně takovéto ústní ujednání popřela a rovněž svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] takovouto dohodu nepotvrdil. I když v daném řízení soud má pochybnosti o věrohodnosti tohoto svědka, kdy se jedná o sobu blízkou jednateli žalobkyně (je to jeho otec), která mu v podnikání pomáhá a radí, a kdy byly v řízení prokázány předcházející finanční spory mezi Ing. [anonymizováno] a panem [příjmení] (jednatelem žalované), tudíž soud nehodnotí výpověď tohoto svědka za věrohodnou, nic to nemění na tom, že žalovaná uzavření ústní dohody o nějakém ukončení kupní smlouvy ze dne 9. 3. 2018 nijak neprokázala. Dostatečné důkazy o řádném odstoupení či jiném ukončení kupní smlouvy žalovaná nepředložila ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Navíc z jejího vyjádření v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 C 101/2019 vyplývá, že uzavřenou kupní smlouvu považovala za platnou, když tvrdila, že k jejímu ukončení nedošlo, nebyl tak důvod k vracení kupní ceny 605.000 Kč. Pokud by žalovaná považovala kupní smlouvu za platně ukončenou, bránila by se požadavku na úhradu částky 605.000 Kč právě tím, že již část této sumy uhradila.

14. Prokázání skutečnosti o ukončení kupní smlouvy však bylo stěžejní zejména pro další zkoumání tvrzeného vrácení části kupní ceny. Žalovaná by totiž kromě toho, že tvrzenou část kuní ceny ve výši 2x 200.000 Kč skutečně žalované vrátila, musela prokázat i právní titul tohoto vrácení peněz. V řízení však bylo pouze prokázáno, že jednatel žalované dne 28. 3. 2018 a 23. 4. 2018, tedy v dny, kdy byla na účet žalované připsána platba zálohy od žalobkyně, vybral zaslanou částku v hotovosti. Jak s ní dále naložil, již zcela bez pochybností prokázáno nebylo. Svědek [příjmení] [příjmení] popřel převzetí těchto částek a svědkyně [příjmení] viděla pouze předání obálky, o jejímž obsahu věděla jen od jednatele žalované, že obsahoval peníze, avšak o výši peněžité částky již neměla povědomí. I kdyby soud připustil, že Ing. [anonymizováno] byly panem [příjmení] tvrzené finanční částky předány, stále je zde pochybnost o důvodu vyplacení těchto částek. Žalobkyně popřela, že by to bylo vrácení kupní ceny a uvedla i to, že Ing. [anonymizováno] nebyl zmocněn k jednáním za žalobkyni. Toto pak bylo známo i panu [příjmení], který potvrdil, že věděl, že Ing. [anonymizováno] nemůže přímo za žalobkyni jednat, když věděl, že jednateli společnosti jsou děti Ing. [anonymizováno]. Výpisem z veřejného rejstříku podle fyzických osob pak bylo prokázáno, že Ing. [anonymizováno] figuruje v jiné společnosti, a to [anonymizována dvě slova], spol. s r.o., která není nijak právně provázána se žalobkyní. Může být sice pochopitelné, že jednal s Ing. [anonymizováno] z důvodu dlouhodobých přátelských i osobních vztahům, kdy bylo zcela zřejmé, že Ing. [anonymizováno] pomáhá svým dětem v jejich podnikání, ale na druhou stranu by panu [příjmení] jako dlouholetému podnikateli a člověku, který se v oboru pochybuje po dlouhá léta, muselo být jasné, že pokud chce uzavřít či ukončit smlouvu se žalobkyní, musí jednat s osobou, která je k tomu žalobkyní minimálně zmocněna. Pan [anonymizováno] však ve své výpovědi uvedl, že si byl vědom, že takovou osobou Ing. [anonymizováno] není. V řízení pak bylo dále prokázáno, že mezi panem [příjmení] a Ing. [anonymizováno] existovalo několik vztahů, vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce, kdy si Ing. [anonymizováno] od pana [příjmení] několikrát půjčoval peněžní prostředky a následně je vracel. Není tak vyloučeno, že důvodem předávání tvrzené hotovosti mohly být i jiné vztahy mezi panem [příjmení] a Ing. [anonymizováno]. Pokud totiž žalovaná neprokázala, že kupní smlouva byla mezi účastníky ukončena či zrušena a vznikl tak právní titul k vrácení kupní ceny, nelze považovat dosud předložené důkazy prokazující předávání peněz mezi Ing. [anonymizováno] a panem [příjmení] ani jako nepřímé důkazy k prokázání vrácení kupní ceny, když k ní nebyl žádný důvod. Proto soud zamítl i návrhy na provedení důkazů prošetřením veškerých biolokačních údajů a kamerových záznamů z oblasti [část obce], předložením výpisů z bankovních účtů u veškerých bankovních společností, kde má žalobkyně veden účet, ze kterých by vyplynulo, že byly peníze vkládány a vráceny na účet žalobkyně. Tyto důkazy nemohou nijak prokázat výši vracené částky ani to, že částka byla vrácena z titulu smluvního ukončení kupní smlouvy či jiné dohody (navíc obstarání některých těchto důkazů by ani nebylo možné, když soudu je z úřední činnosti známo, že záznamy z kamer se uchovávají po velmi omezenou dobu). Podstatou sporu je však právě prokázání skutečnosti, že došlo k platnému právnímu jednání, které mělo za následek ukončení kupní smlouvy, což by byl důvod pro vrácení kupní ceny. Pokud prvotně nebylo prokázáno ukončení kupní smlouvy, lze o důvodu vracení částek pouze spekulovat. Navíc se soudu tvrzení o vrácení pouze části kupní ceny ve výši 400.000 Kč (2x 200.000 Kč) jeví jako nelogické. Soudu není zcela zřejmý důvod, proč by nebyla vracena i třetí splátka. Takovéto jednání právě zakládá pochybnosti o tom, že by důvodem vyplacení částky 400.000 Kč bylo vracení kupní ceny. Další pochyby pak vznikají z důvodu toho, že účastníci se měli dle tvrzení žalované dohodnout na ukončení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny ještě před zaplacením první splátky, či maximálně po zaplacení první splátky. Je tak zcela nelogické, že by ze strany žalobkyně byly hrazeny všechny tři splátky, kdyby k takové dohodě skutečně došlo. Tvrzení, že to bylo z důvodu nastavených trvalých plateb z účtu se soudu nejeví jako věrohodné. V dnešní době, kdy dosud neprovedený bankovní příkaz lze zcela jednoduchým způsobem zrušit v internetovém bankovnictví i osobně v bance, je zcela nelogické, že by žalobkyně ponechala v účinnosti zadané příkazy k úhradě, pokud by věděla, že kupní cenu nehodlá platit.

15. Soud tedy uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo platně k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalobkyni, a to ke dni úhrady kupní ceny dne 28. 6. 2018. Nebylo pak prokázáno, že by došlo k dohodě o odstoupení od této smlouvy a vznikla by tak povinnost účastníků vrátit si přijatá plnění. I kdyby soud připustil, že část kupní ceny byla žalobkyni vrácena (což prokázáno nebylo), nic to nemění na skutečnosti, že kupní cena byla řádně ve třech splátkách uhrazena připsáním na účet žalované a tím nastala účinnost kupní smlouvy a vlastnické právo přešlo na žalobkyni. Žalobkyně je tak vlastníkem předmětného vozidla a žalovaná jí v jeho užívání brání bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou vydat žalobkyni předmětné vozidlo.

16. Pokud se týká dalšího navrhovaného důkazu připojením trestního spisu Policie ČR – Městského ředitelství policie [obec] č. j. KRPB-55948-80/TČ-2020-060281-VA, a zejména provedením důkazů úředními záznamy o podaných vysvětleních, soud i tento důkaz považuje za nadbytečný. Tento důkaz měl sloužit k posouzení věrohodnosti jednatele žalobkyně a slyšeného svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná uváděla, že se při podaném vysvětlení vyjadřovali odlišně ohledně přebírání peněz v hotovosti. Soud zde však tuto odlišnost nevidí. Předmětem vyšetřování byly vztahy mezi Ing. [jméno] [příjmení] a panem [příjmení] z titulu vystavených směnek a uzavřených smluv o půjčce z období let 2014 až 2017. Ohledně těchto vztahů bylo popisováno přebírání peněz v hotovosti. V tomto řízení pak již byla řešena kupní smlouva mezi účastníky uzavřená v roce 2018. Svědek [příjmení] se ohledně plateb v hotovosti vyjadřoval tak, že by už z důvodu svých předcházejících zkušeností nepřijal od pana [příjmení] ani mu nepředával hotovost bez patřičného dokladu či by upřednostnil hrazení přes účet. Soud zde tedy nevidí v jeho výpovědi rozpor, když za ty předcházející zkušenosti lze nejspíš považovat komplikované vztahy na základě směnek a smluv o půjčce. Pokud pak měl tento důkaz sloužit k prokázání nevěrohodnosti svědka z jiného důvodu, vyjadřoval se soud již výše, že výpovědi svědka pro jeho vztah k žalobkyni (resp. jejímu jednateli) neuvěřil, bylo tak nadbytečné provádět další důkazy v tomto směru. Soud pak nepovažuje za věrohodné ani výpovědi jednatelů obou účastníků, když tito jsou evidentně vedeni snahou hájit své zájmy a zejména finance. Zcela nevěrohodné je tvrzení jednatele žalobkyně, že si nepamatuje, jakým způsobem mu byla zaslaná kupní smlouva. Tuto smlouvu musel podepsat a je zcela nelogické, že by smlouvu následně skenoval a zasílal e-mailem, když druhá strany potřebovala mít k dispozici rovněž originál smlouvy s podpisy účastníků. Rovněž nevěrohodné je to, že by si nepamatoval, kolik vyhotovení smluv podepisoval. Sám při tom tvrdil, že podepisuje více smluv denně, tudíž mu musí být z jeho podnikatelské činnosti známo, že každá smluvní strana chce mít podepsaný originál smlouvy. Ze smlouvy samotné pak vyplývá, že byla vyhotovena ve dvou exemplářích. Z již samotných nelogičností vyplývajících z výpovědí jednatelů obou účastníků (na které soud upozornil již výše) i z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], soud dospěl k závěru, že nelze jejich výpovědi brát jako věrohodné. Tato nevěrohodnost slyšených účastníků i svědků pak o to víc klade důraz na prokázání tvrzení účastníků jiným způsobem. Uzavření kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny bylo prokázáno listinnými důkazy. Žalovanou tvrzené odstoupení od smlouvy či ukončení smlouvy jiným způsobem však prokázáno nebylo. Pokud pak ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k těmto svým tvrzením žalovaná nenabídla jiné důkazy, neunesla důkazní břemeno pro tato svá tvrzení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal soud úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku v částce 2.000 Kč a z odměny za zastupování ve výši 93.508,80 Kč. Při stanovení výše odměny právního zástupce žalobkyně soud vyšel z hodnoty sporu, kterou je předmětné vozidlo. Hodnota vozidla je dána sjednanou kupní cenou v kupní smlouvě ze dne 9. 3. 2018, tedy částkou 605.000 Kč. Podle § 6 a 7 vyhl. [číslo] SB. tak byla přiznána odměna právního zástupce žalobkyně za jeden úkon ve výši 10.740 Kč. Právní zástupce žalobkyně provedl celkem 6 úkonů po 10.740 Kč (převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 22. 10. 2020 a účast na jednání soudu dne 4. 2. 2021, 13. 4. 2021 a 13. 5. 2021). Dále soud přiznal právnímu zástupci žalobkyně 6 x 300 Kč jako režijní paušály dle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 95.508,80 Kč.