108 C 96/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stříteckou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky. sídlem Adresa advokátky proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 7 250 Kč s 12,75% úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 540 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 250 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 540 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do sjednaného termínu 6. 9. 2024 žalobkyni nevrátila. Žalobkyně tak požaduje kromě jistiny a sjednaného poplatku rovněž náklady na vymáhání pohledávky, které byly smlouvou sjednány a smluvní pokutu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne datum uzavřeli účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), a to tak, že žalovaná na internetových stránkách žalobkyně www.Anonymizováno.cz vyplnila formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, zadala požadované osobní údaje, potvrdila seznámení se se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek a elektronicky za pomoci PINu, který obdržela na v žádosti uvedené telefonní číslo, smlouvu podepsala. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Dle předloženého bankovního výpisu zaslala žalobkyně žalované dne 7. 8. 2024 na bankovní účet č. č. účtu částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 6. 9. 2024. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky byla mezi účastníky v článku 2.3. smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Současně se žalovaná dle téhož článku zavázal zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, zaslala žalobkyně žalované dne 13. 9. 2024, dne 20. 9. 2024, dne 27. 9. 2024, dne 6. 10. 2024 a dne 21. 10. 2024, písemné upomínky, které byly zpoplatněny částkou 500 Kč za každou z nich. Žalovaná žalobkyni zaslala dne 24. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 22. 4. 2025 částku 1 000 Kč a dne 26. 5. 2025 částku 1 000 Kč. Tuto částku použila žalobkyně na úhradu smluvní pokuty, kterou vyčíslila celkovou částkou 4 960 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 13 250 Kč (jistina + poplatek), náhrady nákladů za vymáhání ve výši 2 500 Kč (upomínky) a smluvní pokuty ve výši 1 540 Kč za období od 7.9. 2024 do 16. 1. 2026.

5. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

6. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecná a nekonkrétní tvrzení, že žalované poskytla jistinu úvěru po prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto v průběhu řízení usnesením ze dne 21. 4. 2026, č. j. spisová značka, vyzval žalobkyni k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že ověřovala úvěruschopnost žalované. Na uvedené usnesení žalobkyně reagovala tak, že uvedla, že tyto údaje doplňovat nehodlá. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalované, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni vrátila částku 4 000 Kč. Žalovaná pak v řízení neuvedla, že by na dlužnou částku uhradila další platby a ani jinak nárok žalobkyně nerozporovala, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč.

8. Ve zbývající části požadované jistiny soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně nebyla oprávněna s ohledem na neplatnost smlouvy započíst vrácené peníze na nároky ze smluvní pokuty. Jestliže žalobkyně uplatňovala další nároky představující částku 3 250 Kč jako sjednaný poplatek, částku 2 500 Kč jako náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 1 540 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.

9. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto případě se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy proto nárok na zákonné úroky z prodlení žalobkyni nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Jelikož procesní úspěch, resp. neúspěch žalobkyně i žalované je v obdobné výši, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.