108 C 99/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 11 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 28. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 350 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 154,97 Kč, s úrokem ve výši 27,72 % ročně z částky 9 125,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 473,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 125,95 Kč od 30. 11. 2019 do 27. 12. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 500 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 580 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 11. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 125,95 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále dlužných úhrad za služby ve výši 2 724,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 154,97 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 473,84 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 125,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 9 125,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 5 500 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 874,05 Kč na jistinu, ve výši 1 400 Kč na sjednaný úrok ve výši 2 000 Kč na sjednané poplatky za administrativní činnost a ve výši 1 275,95 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 27. 11. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 27. 11. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 7 400 Kč, který se skládal z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 17 400 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 27. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 5 000 Kč. Dále uvedla, že je ve starobním důchodu, který deklarovala ve výši 7 600 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 14 347 Kč, jako plat pěstounky a částku 12 050 Kč jo dávku státní sociální podpory. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 8 500 Kč. K těmto tvrzením doložila výměru důchodu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

5. Z přehledu splátek soud zjistil, že za období od 1. 12. 2016 do 25. 11. 2019 uhradila žalovaná celkem částku 5 500 Kč.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 29. 11. 2019 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 13. 12. 219 (viz dopis ve věci postoupení pohledávek a podací lístek).

7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 27. 11. 2016 peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právní předchůdkyně žalobkyně převzala dne 27. 11. 2016.

9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka vyplněnou na základě informací poskytnutých žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z informací žalované, z dokladů předložených žalovanou. Ohledně příjmů žalované měla doloženu jen výměru starobního důchodu, další částky příjmů, které žalovaná uváděla, nebyly nijak dokladovány a ověřovány. Je zřejmé, že informace týkající se příjmů žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Rovněž nebyly nijak ověřeny tvrzené výdaje, když právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala žádné údaje v tomto směru. Nebyla doložena žádná nájemní smlouva ani jiný doklad prokazující výši výdajů na bydlení či výdajů na domácnost. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. výdaje s užíváním bytu – doklad SIPO apod., obrat na účtu žalované za delší období a další, doklady o všech příjmech domácnosti). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání či dávek státní sociální podpory, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 10 000 Kč dne 27. 11. 2016 poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 27. 11. 2016, kdy byla vyplněna karta zákazníka a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 obč. zák. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 154/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 27. 11. 2016 je neplatná. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované částku 10 000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

13. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 o. z. požadovat po žalované vrácení částky 10 000 Kč, kterou žalované plnila dne 27. 11. 2016, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 4 500 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 5 500 Kč, a toto bylo zjištěno i z přehledu splátek žalované. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.

15. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný až po výzvě věřitele k vydání bezdůvodného obohacení doručené dlužníkovi Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, která byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 22. 7. 2019. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10 denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 28. 12. 2019, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě (dne 27. 12. 2019).

16. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.