112 C 1/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci žalobce:EG. Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno s.r.o., IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 697 721 Kč s příslušenstvím - náhrada škody

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že při preventivní kontrole odběrného místa na adrese , adresa, zjistil neoprávněný odběr elektřiny, když počítadlo ukazovalo menší stavy než při předchozím odečtu. V místě bylo nainstalováno kontrolní měřící zařízení pro období od , datum, do , datum, . Elektroměr byl následně demontován a expertízou byly zjištěny známky zásahu – přetočení číselníku. Žalovaná částka sestává z náhrady škody za neoprávněný odběr stanovené dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. za 36 měsíců (, datum, – , datum, ), při denní spotřebě 153 kWh (spotřeba naměřená kontrolním měřicím zařízením), po odečtení již uhrazeného množství elektřiny ve výši 64 095 kWh a dále z náhrady oprávněných nákladů na zajištění neoprávněného odběru a DPH. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvy žalobce.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že nebyl přítomen prováděným kontrolám elektroměru ani jeho odmontování a nelze tak s jistotou určit, zda a kdy bylo s elektroměrem manipulováno. K přetočení číselníku mohlo dojít ze strany třetích osob, například konkurence žalovaného, když elektroměr je umístěn v salónku restaurace, kam lze bez zpozorování personálu bez problému vniknout.

3. V dalším průběhu řízení strany setrvaly na svých neslučitelných stanoviscích.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z protokolu o kontrolním měření (č. l. 59) bylo zjištěno, že toto bylo prováděno v období od , datum, do , datum, bylo na odběrném místě na , adresa, (dále jen „odběrné místo“). Tímto měřením byla zjištěna spotřeba elektřiny na odběrném místě ve výši 4 896 kWh (z protokolu o instalaci kontrolního měření). Kontrolní měřič odebrané elektřiny byl v odběrném místě instalován z důvodu podezření na stáčení stávajícího elektroměru, když hodnoty odebrané elektřiny byly nižší než při předchozím měření (patrno z fotografií na č. l. 46 a 46 p. v.). Dne , datum, byla provedena kontrola, při které byl stávající elektroměr vyměněn a odeslán k vypracování expertního znaleckého posudku (č. l. 4 až 6, stav zaznamenán na fotografii z č. l. 47). Kontrolní zařízení bylo odmontováno (ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa ze dne , datum, ). Naměřené hodnoty jednotlivých kontrol prokazuje fotografie ze dne , datum, (VT 23 817 kWh, NT 107 504 kWh), ze dne , datum, (VT 19 316 kWh, NT 93 663 kWh) a ze dne , datum, (VT 20 533 kWh, NT 97 674 kWh).

6. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že úřední značky vtisknuté do plomb zabraňujícím neoprávněné dispozici s elektroměrem, jsou falešné. Rovněž bylo zjištěno, že číselník elektroměru vykazuje známky opakovaného násilného přetáčení. V okolí číselníku byly nalezeny ulpělé dřevěné piliny, které nasvědčovaly tomu, že k přetočení pachatel použil dřevěný předmět. Ze zjištěných skutečností však nebylo možné určit stav číselníků před započetím jeho přetáčení. Znalec dospěl k závěru, že k neoprávněnému odběru elektrické energie došlo (ze znaleckého posudku č. 100/2022, č. l. 7 až 15).

7. Z faktury č. , hodnota, byla zjištěna spotřeba elektřiny odběrného místa za období od , datum, do , datum, ve výši 14,565 MWh. Z faktury č. , hodnota, byla zjištěna spotřeba elektřiny předmětného odběrného místa za období od , datum, do , datum, ve výši 13,245 MWh. Fakturou č. , hodnota, byla žalovanému vyúčtována odebraná elektřina za období od , datum, do , datum, ve výši 14,118 MWh částkou , částka, . Za období od , datum, do , datum, byla žalovanému vyúčtována odebraná elektřina ve výši 17,897 MWh na částku , částka, . Za období od , datum, do , datum, byla žalovanému vyúčtována odebraná elektrická energie ve výši 33,849 MWh na částku , částka, . Za období od , datum, do , datum, byla žalovanému vyúčtována odebraná elektřina ve výši 54,608 MWh na částku , částka, (faktury na č. l. 48 a násl., č. l. 79 a násl.)

8. Výše neoprávněného odběru v odběrném místě za období od , datum, do , datum, , tj. za 1096 dní, při průměrné denní spotřebě 153 kWh zjištěné protokolem o kontrolním měření, činila 167 688 MWh. Náhrada za tento neoprávněný odběr sestává z částek ceny neoprávněně odebrané energie a daně z elektrické energie. Po odečtení vyúčtované a již zaplacené energie ve výši 64 095 MWh, činí celková výše náhrady částku , částka, za 103 593 MWh neoprávněně odebrané elektřiny. Ocenění neoprávněně odebrané elektřiny vychází z cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 9/2020 ER a č. 10/2020 ER.

9. Z přehledu oprávněných souvisejících nákladů (č. l. 17) soud zjistil, že tyto sestávají z nákladů dvou zaměstnanců energetické kontroly ve výši , částka, , administrativního paušálu ve výši , částka, a nákladů za úřední přezkoušení ve výši , částka, (výše sazeb doložena ceníkem společnosti Eg.D účinným od , datum, , ze systému soudu ISAS). Tyto ceny v zásadě jsou obdobné těm u Pražské energetiky (č. l. 56). Dále náklady žalobce tvoří náklady vynaložené na expertní posudek ve výši , částka, a náklady na znalecký posudek ve výši , částka, , přičemž tyto částky vyplývají z faktury č. , tel. číslo, (č. l. 77) dodavatele NTL Forensics a.s. a z předávacích protokolů (č. l. 77 p. v. a 78) znaleckých posudků a expertních posudků obou ze dne , datum, (výkon činnosti i způsob stanovení ceny činností byl podepřen rámcovou smlouvou). V neposlední řadě žalobce v přehledu uvádí náklady na činnosti spojené s kontrolou, zjištěním a technicko - dokumentační činností na odběrném místě ve výši , částka, , jejichž výše vychází z cenových ujednání dle čl. V. Rámcové smlouvy č. , hodnota, (ve výši , částka, ) a z cenových ujednání dle čl. V Rámcové smlouvy č. , hodnota, (ve výši , částka, ) (provedena k důkazu , datum, , rovněž č. l. 109 a 110).

10. Kontrolou odběrného místa konanou dne , datum, a dne , datum, nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující opakování neoprávněného odběru (ze zápisu o provedené kontrole ze dne , datum, a ze dne , datum, , č. l. 60 až 63).

11. Dne , datum, se uskutečnilo jednání mezi žalobcem a žalovaným (č. l. 18), na němž bylo žalovanému oznámeno zjištění o neoprávněném odběru elektřiny a výše náhrady za takový odběr (ze zápisu z jednání ID 4000003615). Žalovanému byla dne , datum, vyúčtována částka , částka, za neoprávněný odběr. Splatnost byla stanovena dne , datum, (z faktury č. , hodnota, ). Žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, , nicméně marně (z výzvy ze dne , datum, , č. l. 19). K této výzvě žalovaný sdělil, že dlužnou částku neuznává (z přípisu ze dne , datum, , č. l. 20).

12. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Žalobce, jakožto distributor elektrické energie, provedl v souladu s ustanovením § 49 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen „energetický zákon“), v odběrném místě kontrolní měření množství odebrané elektřiny. Důvodem pro kontrolní měření bylo podezření na neoprávněný odběr elektřiny, když počítadlo elektroměru v odběrném místě vykazovalo nižší hodnoty než při předchozím odečtu. Dle § 51 odst. 1 písm. e) bod 1. energetického zákona, je neoprávněným odběrem mimo jiné odběr měřený měřícím zařízením, které „zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřícího zařízení jeho součásti či příslušenství“. Za účelem zjištění, zda se jednalo skutečně o neoprávněný odběr ve smyslu citovaného ustanovení, či zda došlo k poruše elektroměru, byl elektroměr předán ke znaleckému přezkoumání. Na základě prohlídky elektroměru, včetně jistících prvků zabraňujících jeho neoprávněné manipulaci, znalec dospěl k jednoznačným závěrům, tedy že do elektroměru bylo zasaženo, údaje o skutečné spotřebě elektrické energie byly pozměněny a došlo tak k neoprávněnému odběru elektrické energie.

14. V souladu s § 51 odst. 2 energetického zákona se neoprávněný odběr bez dalšího zakazuje. Pokud se kdokoliv dopustí neoprávněného odběru elektrické energie, jedná protiprávně a zakládá svou odpovědnost za škodu z takového jednání vzniklou. Náhrada škody způsobená odběratelem dodavateli v důsledku neoprávněného odběru elektřiny se řídí primárně energetickým zákonem spolu s prováděcími předpisy. Subsidiárně pak lze použít obecnou úpravu náhrady škody obsaženou v zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupné mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD245637CZ). Odpovědnost odběratele za škodu způsobenou neoprávněným odběrem je pak koncipována energetickým zákonem jako odpovědnost objektivní (mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný v systému ASPI pod č. JUD642489CZ, tedy bez ohledu na zavinění.

15. Jak bylo uvedeno výše, existence neoprávněného odběru vyplývá z protokolů o kontrolním měření a fotodokumentace, které poukazují na skutečnost, že elektroměr při pozdějším měření vykazoval nižší hodnoty oproti odečtům dřívějším. Na neoprávněný odběr následně usoudil i znalec v rámci znaleckého zkoumání již odpojeného elektroměru, při němž zjistil, že do elektroměru bylo neoprávněně zasaženo a byly přetočeny číselníky. V neposlední řadě lze nezákonný zásah do elektroměru dovozovat i ze srovnání hodnot odebrané elektrické energie za období předcházející výměně elektroměru a za období po jeho výměně. Hodnoty odebrané elektřiny v odběrném místě za období od roku 2016 do září 2020 dosahovaly výše v rozmezí 14 – 18 MWh za rok, co se týče období od září 2021, tj. po zjištění neoprávněného odběru a výměně elektroměru, stoupla hodnota odebrané elektřiny na cca 55 MWh za rok, jíž i nadále dosahuje poté, co dalšími odečty nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti. Nutno podotknout, že v odběrném místě nedošlo ke změně provozu, po celé rozhodné období zde byla provozována restaurace (nebyl tvrzen opak či jakákoli jiná skutečnost, která by jinému typu provozu nasvědčovala). Skutečnost, že v mezidobí proběhla v České republice pandemie Covid-19, která se zásadně projevila na provozu restauračních zařízení, a tudíž i na množství spotřebované elektrické energie, na shora učiněném závěru rovněž nic nemění, neboť žalobce prokázal hodnoty spotřebované elektrické energie, jak za období před covidem, tak za období v průběhu pandemie, přičemž tyto hodnoty jsou konzistentní. Ke zlomu v naměřených hodnotách dochází právě až výměnou elektroměru s koncem roku 2021. Soud tedy na základě shora uvedeného uzavřel, že k neoprávněnému odběru elektrické energie v odběrném místě skutečně došlo.

16. V souladu s § 51 odst. 3 energetického zákona spočívá odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem na odběrateli elektřiny. Je nesporné, že odběratelem elektřiny v odběrném místě byl a doposud je žalovaný (nikdo netvrdil opak). Žalovaný nicméně v řízení namítal, že zásahu do elektroměru se nedopustil. Tato skutečnost však, jakkoliv může být pravdivá, nemá vzhledem k objektivnímu charakteru odpovědnosti za škodu způsobené neoprávněným odběrem, vliv na rozhodnutí ve věci. Pokud se žalovaný cítí být poškozen třetí osobou, která se dopustila předmětného zásahu do elektroměru, nabízí mu právní řád řadu způsobů, jak se domoci nápravy. Ve vztahu k dodavateli elektřiny je to však právě odběratel, kdo nese odpovědnost za to, že elektroměr bude ve stavu odpovídajícím právním předpisům a technickým normám a nikdo do něj nebude neoprávněně zasahovat (§ 49 odst. 4 energetického zákona). Jestliže byl neoprávněný odběr ve smyslu uvedeného zákona v řízení prokázán, nemůže se odběratel odpovědnosti za škodu zprostit. Na tom nemění nic ani argumentace žalovaného stran absence povolání orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení k prověření skutečností nasvědčujících případně tomu, že byl ke škodě žalovaného spáchán třetí osobou , podezřelý výraz, čin. Není chybou žalobce, že tak neučinil a případně tak nepřispěl k potenciálnímu vylepšení pozice žalovaného k vymáhání způsobené škody (vzniku povinnosti uhradit neoprávněný odběr) vůči pachateli zásahu do měřícího zařízení.

17. Co se týče vzniku škody, v řízení nebylo sporu o tom, že škoda žalobci vznikla, když po dobu, kterou nelze jednoznačně ohraničit, bylo v odběrném místě vykazováno elektroměrem menší množství odebrané energie, než byla její skutečná spotřeba, to jednoznačně vyplynulo z kontrolního měření, jež vykázalo spotřebu denní cca 153 kWh. Žalovaný žalobci platil cenu pouze vykázaného množství elektřiny a přebytek čerpané elektřiny, který nebyl z důvodu zásahu do elektroměru zjistitelný, zůstal neuhrazen.

18. Vznikne-li neoprávněným odběrem dodavateli škoda, preferuje energetický zákon princip náhrady skutečné škody v penězích. Dle prováděcího předpisu k energetickému zákonu, tj. vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“), se „množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny stanoví na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru“ (§ 16 odst. 1). Žalobce pro určení výše škody vycházel z provedeného kontrolního měření v období od , datum, do , datum, , při němž byla zjištěna průměrná denní spotřeba 153 kWh (nutno podotknout, že správnost změřené spotřeby byla potvrzena i odečty provedenými po instalaci nového elektroměru, což plyne ze srovnatelné spotřeby v dalším zúčtovacím období, jak plyne z faktur). V souladu s citovanou vyhláškou žalobce rozhodné období vymezil dnem , datum, , tj. dnem, ke kterému ukončil kontrolní měření v odběrném místě a zjistil existenci neoprávněného odběru, a dnem , datum, , tj. dnem, který předchází zjištění neoprávněného odběru o 36 měsíců. Žalobce pro rozhodné období vyčerpal jeho maximální povolenou délku, tj. 36 měsíců, neboť ze srovnání hodnot odebrané elektrické energie lze usuzovat, že neoprávněný odběr trval déle. Uvedeným způsobem lze tedy dospět k hodnotě celkové spotřebované elektrické energie ve výši 167,688 MWh. Od této hodnoty žalobce odečetl elektrickou energii, která již byla žalovanému vyúčtována a řádně zaplacena. Výsledné množství spotřeby bylo následně dle § 17 odst. 3 vyhlášky oceněno cenami dle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a výsledná částka činí , částka, (103,593 MWh), když pro účely tohoto výpočtu byly dodrženy všechny vstupní parametry, včetně poplatků regulátora trhu a distribuci a systémové služby dle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. , hodnota, a 10/2020. K tomu poté byla řádně přičtena i daň z přidané hodnoty a daň z elektrické energie podle zákona č. 261/2007 Sb. a 235/2004 Sb.

19. Škodou jsou podle § 51 odst. 3 energetického zákona i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Žalobce požaduje náklady v celkové výši , částka, , přičemž mezi tyto řadí náklady pracovníků provádějících kontrolu odběrného místa, při níž byl zjištěn neoprávněný odběr, náklady expertního a znaleckého posudku, a dále náklady spojené s kontrolou, zjištěním a technicko - dokumentační činností v odběrném místě. Jednotlivé nákladové položky žalobce prokázal ceníky a fakturami, jak je uvedeno výše. Soud má za to, že uvedené činnosti jsou činnostmi nezbytnými ke zjištění neoprávněného odběru elektrické energie a k zamezení jeho pokračovaní. V souladu s tímto závěrem žalobci náleží náhrada těchto nákladů v plné výši.

20. Co se týče namítané absence žalovaného u jednotlivých kontrol a odečtů v odběrném místě, jedná se o námitky pro meritum sporu zcela nepodstatné. Časová osa jednotlivých kontrol žalobce počíná běžným odečtem elektroměrů dne , datum, , následuje kontrola dne , datum, , při které byly zjištěny nižší stavy odebrané elektřiny oproti předchozímu odečtu, což ústí v instalaci kontrolního měřicího zařízení dne , datum, . Dne , datum, dochází k odmontování kontrolního zařízení a instalaci nového elektroměru. Co se týče běžného odečtu elektroměru, jedná se o kontroly, které nevyžadují přítomnost odběratele. V případě, že se nevyskytne žádná nesrovnalost, dozví se běžný odběratel o provedeném odečtu zpravidla až z doručeného vyúčtování za spotřebovanou elektřinu. Pokud jde o kontrolu provedenou dne , datum, a dne , datum, , jednalo se v těchto konkrétních případech o zásah pracovníků žalobce, který vedl ke zjištění neoprávněného odběru, a to pomocí instalace kontrolního měřícího zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný jakožto odběratel je v případě neoprávněného odběru elektrické energie „hlavním podezřelým“, mohlo by jeho předchozí informování o provedení kontrolního měření případně o instalaci takového zařízení vést ke zmaření celého procesu odhalování neoprávněného odběru. Je tedy zcela namístě, že žalovaný o kontrolním měření informován nebyl a věrohodnost výsledků kontrolního měření tak nebyla dotčena.

21. Závěrem soud doplňuje, že v rámci svého rozhodnutí nemohl vzít v potaz polemiku žalovaného nad skutečností, že pro jeho absenci při výměně elektroměru nelze mít jistotu, že zásahu do původního elektroměru se nedopustil přímo sám žalobce. Pakliže by měl žalovaný za to, že neoprávněný zásah do elektroměru provedl pracovník žalobce, je nezbytné, aby tyto skutečnosti žalovaný jednoznačně tvrdil a následně ke svým tvrzením předložil důkazy. Důkazní břemeno ale primární břemeno tvrzení v tomto směru zatěžuje právě žalovaného. Pouhé domněnky nebo případná teoretická možnost zásahu, o němž dle dokazování nic nesvědčilo, nemůže věrohodnost tvrzení a důkazů žalobce nijak zpochybnit. K tomu dle názoru soudu nemohl vést ani navrhovaný výslech žalovaného v osobě jednatele, neboť ten po celou dobu řízení konstantně a vcelku i věrohodně tvrdil skutečnosti, že o odběru nevěděl, sám nic nekalého neučinil. S ohledem na právní posouzení celé věci však je taková obrana bezpředmětná.

22. Soud v rámci řízení byl veden snahou posoudit otázku neoprávněného odběru v zájmu obou stran, a to i ve vztahu k posouzení období, za které může žalobce neoprávněný odběr požadovat k úhradě, za účelem potenciální aplikace § 16 odst. 2 a násl. vyhlášky, nakonec však dospěl k závěru, že je na místě uplatnit § 16 odst. 1 vyhlášky a přiznat náhradu neoprávněného odběru za celé období v trvání 36 měsíců. Žalobce sice nemohl prokázat skutečnou délku trvání neoprávněného odběru, prokázal však konkrétní výši tohoto odběru v době kontrolního měření v intencích citovaného ustanovení, což umožnilo, aby takto určené množství uplatnil pro celou dobu 36 měsíců. Již shora soud ve vztahu k pandemii , podezřelý výraz, Covid uvedl, že jinak očekávatelné rapidní snížení spotřeby elektrické energie v období roku 2020 s ohledem na značná omezení v provozu restauračních zařízení, nenastalo, kdy plynule pokračovalo vykazování spotřeby prakticky totožné s obdobím předchozím i pocovidovém, aby pouze v důsledku kontrolního měření byla odhalena spotřeba cca 55 MWh. Tato samotná skutečnost nasvědčuje tomu, že neoprávněný odběr skutečně mohl probíhat po delší dobu. Toto konstatování nijak nesnižuje možnou pravdivost tvrzení žalovaného, že se sám ničeho nedopustil. Opět je třeba poukázat na to, že pro účely soudního rozhodnutí je zcela jedno, zda se stal obětí konkurenčního boje, závisti, nebo jednání předchozího provozovatele nebo majitele zařízení. Nic mu nebrání, aby se svého nároku domohl vůči skutečnému pachateli i nadále, jakkoli si lze představit, že nepůjde o jednoduchou záležitost.

23. Na základě shora uvedeného soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku náhrady škody za neoprávněný odběr v celkové výši , částka, (, částka, + , částka, + DPH v sazbě 21 %). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ve lhůtě splatnosti stanovené ve faktuře č. , hodnota, , tj. do dne , datum, , dostal se do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku a žalobci tak rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění byla s ohledem na výši předmětné částky stanovena v délce 1 měsíce, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Procesně plně úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, a náklady právního zastoupení žalobce, které sestávají z odměny ve výši , částka, /úkon dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ze dne , datum, , účasti u jednání soudu dne , datum, a dne , datum, , spolu s náhradou hotových výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 3 a 11 odst. 1 a), d) a g) advokátního tarifu ve výši , částka, a z náhrady DPH, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . K těmto nákladům je rovněž na místě přiznat částku , částka, za úkony realizované samotným žalobcem ve fázi před konáním jednání soudu za výzvu k plnění a podání žaloby podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celková výše náhrady nákladů řízení částkou , částka, byla uložena k zaplacení žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

25. Soud nepřiznal odměnu a související náklady spojené s doplňujícím podáním žalobce z , datum, nebo , datum, , neboť jimi byly v prvním případě odstraněny nejasnosti v textu žaloby, ve druhém pak žalobce dotvrdil a prokazoval okolnosti, jež měly být prokazovány již v souvislosti se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě (zejména celková jím žádaná platba).