112 C 104/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci manželky údaje o účastníkovi údaje o zástupci manžela údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci, o rozvod manželství,

I. Manželství manželky celé jméno manžela, datum narození, a manžela jméno příjmení příjmení, datum narození, uzavřené dne datum ve země v obci příjmení jméno, kraj jméno jméno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se návrhem z 27. 5. 2022 domáhala rozvodu manželství, uvádějíc, že manžel ji opustil před dvěma lety a od té doby o něm nemá žádné informace. Tím manžel porušuje svoje povinnosti, když se současně nepodílí na výchově společného nezletilého syna.

2. Opatrovník manžela se k podanému návrhu vyjádřil tak, že hodnocení ponechal na dobu po provedeném dokazování, po němž se k návrhu připojil.

3. Tzv. cizí (mezinárodní) prvek v projednávané věci je dán tím, že oba manželé jsou občany Vietnamské socialistické republiky a manželství bylo v tomto státě také uzavřeno. Pravomoc českých soudů je dána článkem 20 odst. 3 vyhlášky ze dne 27. 4. 1984, č. 98/1984 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a země o právní pomoci ve věcech občanských a trestních. Rozhodné hmotné právo podle článku 20 odst. 1 této smlouvy je právo vietnamské.

4. Soud příslušný podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen„ ZŘS“) provedl důkaz oddacím listem, ve znění jeho úředního překladu, podle něhož manželé uzavřeli dne datum manželství před Národním výborem v městečku příjmení jméno, okres jméno příjmení, kraj jméno jméno. Z výslechu manželky soud zjistil, že mezi manželi došlo k odloučení cca před dvěma lety, když již během trvání soužití docházelo ke konfliktům. Manžel současně neplnil svoji vyživovací povinnost na společné dítě. Jednoho dne se sebral a odešel s tím, že mu nikdo nebude říkat, co má dělat. Manžel je nekontaktní. O manželku se nestará ani nezajímá, stejně tak o syna. Soud podle § 389 odst. 1 ZŘS se nepokusil o dosažení manžela za účelem jeho výslechu, neboť – s ohledem na dosavadní přístup manžela – by provedení jeho výslechu bylo spojeno s velkými obtížemi, resp. je pravděpodobné, že by to bylo téměř nemožné.

5. Podle § 56 odst. 1 vietnamského zákona o manželství a rodině č. 52/2014/QH13 ze dne 19. 6. 2014, jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel.

6. Soud po aplikaci výše uvedeného ustanovení dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro rozvod manželství a návrhu proto vyhověl. Bylo prokázáno, že manžel závažným způsobem porušuje manželská práva a povinnosti, manželství je hluboce rozvráceno a neplní svůj účel, neboť manžel manželku již před nějakou dobou opustil a od té doby je nekontaktní a ani o dítě se nestará. O manželku nijak nepečuje. Manželství je nefunkční a je jisté, že společný život manželů nemůže dále pokračovat. Soud dospěl k závěru, že je možné rozhodnout i bez úpravy péče o nezletilé, jakkoli je mu známo, že řízení v dané věci probíhá, neboť taková úprava péče a styku není dle vietnamského práva podmínkou pro to, aby bylo manželství rozvedeno.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 ZŘS, kdy v řízení o rozvod manželství účastníci na náhradu nákladů právo nemají, ledaže by opačné rozhodnutí odůvodňovaly okolnosti případu nebo poměry účastníků. Takové skutečnosti však v projednávané věci soud neshledal.

8. Náklady České republiky spojené s ustanoveným tlumočníkem hradí stát, neboť manželka má právo komunikovat se soudem v rodné řeči. Rovněž tak náklady na opatrovníka ponese stát, neboť manželka byla úspěšná a manželovi byl ustanoven k ochraně jeho procesních práv. Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání. Účastník, který je cizím státním příslušníkem, je povinen ohlásit změnu osobního stavu orgánu, který mu vydal doklad opravňující pobyt na území a to do tří pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala; a jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka ve lhůtě do patnácti pracovních dnů (§ 103 písm. e/ zákona č. 326/1999 Sb.).