112 C 20/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci manželky údaje o účastníkovi údaje o zástupci manžela údaje o účastníkovi, o rozvod manželství

I. Manželství manželky celé jméno manželky, roz. příjmení, datum narození, a manžela celé jméno manžela, datum narození, uzavřené dne datum v anonymizována dvě slova v země, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se návrhem ze dne 28. 1. 2022 domáhala rozvodu manželství, a to především kvůli tomu, že ji fyzickému násilí, jehož se na ní dopouštěl. Všechny výdaje hradila ona, na chod domácnosti nepřispíval manžel ničeho. Vzal si ji nejspíše jen proto, aby získal trvalý pobyt. Má za to, že došlo k hlubokému, trvalému a nenapravitelnému rozvratu soužití manželů.

2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství připojil, a to při jednání 18. 5. 2022, když k jejím skutkovým tvrzením ničeho dalšího nedodal.

3. Soud příslušný podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém dospěl k závěru, že podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je nutné aplikovat český občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.).

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne datum v anonymizována dvě slova v země (oddací list – č. l. 3). Z manželství se nenarodily žádné nezletilé děti, ani manželé nenabyli ničeho do společného jmění manželů (společná skutková tvrzení). Soud dále zjistil, že manžel má nařízeno se k manželce nepřibližovat, a to s ohledem na domácí násilí, jehož se měl na ní dopouštět (usnesení zdejšího soudu, zpráva spolku Persefona).

5. Na základě právního posouzením ve smyslu § 755, § 756 a § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je nutné návrhu na rozvod manželství vyhovět. Na základě skutkových zjištění vzal soud za prokázané, že manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 21. 1. 2016 v Tunisku. Z nesporných tvrzení účastníků řízení vyplývá, že postupem času manželství přestalo fungovat, a to z důvodu především chování manžela vůči manželce podrobně popsaným jednak v žalobě, jednak v usnesení soudu, jímž bylo prováděno dokazování. Dle soudu není rozvod manželství v rozporu se zájmem kohokoli, naopak by bylo v rozporu především se zájmem manželky, aby bylo manželství nadále udržováno. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem na tyto skutečnosti je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, proto manželství rozvedl.

6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kdy v řízení o rozvod manželství účastníci na náhradu nákladů právo nemají, ledaže by opačné rozhodnutí odůvodňovaly okolnosti případu nebo poměry účastníků. Takové skutečnosti však v projednávané věci soud neshledal.

7. Výrok pod bodem III. je odůvodněn majetkovou situací manželky, když ohledně ní byly shledány předpoklady pro osvobození od placení soudního poplatku. Manželovi pak poplatek k úhradě za takové situace uložit nelze podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Současně měl manžel právo na komunikaci ve své mateřštině, pročež náklady na tlumočníka hradí stát. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 395 zákona č. 292/2013 Sb.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.