112 C 216/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 50 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 10 % za dobu od 1. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou podanou 30. 11. 2021 domáhal zaplacení peněžité satisfakce za újmu, která mu byla způsobena na jeho osobnostních právech. K tomu došlo 30. 11. 2019 v prostorách žalovaného, kam byl dovezen Zdravotní záchrannou službou Jihomoravského kraje (dále též jen„ ZZS JMK“). U žalovaného byl spolu s manželkou a přítelem. Vlivem událostí v sanitce byl ve stresu a nervózní, pročež chtěl mít u sebe při vyšetření u žalovaného manželku. S tím žalovaný nesouhlasil a žalobce si tak chtěl pořizovat videozáznam. Vlastní telefon měl vybitý a v zadní části kalhot, půjčil si tedy telefon manželky. Ten mu náhlým pohybem z ruky vytrhl pracovník ZZS JMK. Při snaze zjistit, proč to udělal, jej dotyčný pracovník nárazem do těla srazil k zemi před personálem nemocnice. Zásah do svých osobnostních právech ze strany žalovaného spatřuje žalobce v tom, že jej zaměstnanci nemocnice nechali ležet na zemi, pasivně celé události přihlíželi a v podstatě tak souhlasili s uvedeným jednáním pracovníka ZZS JMK, před jehož jednáním žalobce neochránili a nezakročili proti němu. Tímto postojem došlo k dotčení jeho důstojnosti a osobní cti, když jej ležícího na zemi mohli vidět další pacienti, stejně jako jej viděli zaměstnanci žalovaného. Zasaženo bylo do jeho tělesné a duševní integrity, vážnosti a svobody. Právo na soukromí a rodinný život pak bylo dotčeno tím, že v návaznosti na chování žalovaného začal pochybovat o spravedlnosti a začal trpět stresem z toho, že musel snést urážky a osočování, narušilo to klid v rodině. Ležet na zemi jej nechali až do příjezdu příslušníků policie, kteří na místě komunikovali pouze se zaměstnanci žalovaného a ZZS JMK. Na celé události je bez významu skutečnost, zda byl či nikoli pod vlivem alkoholu, či že odmítl absolvovat zkoušku na přítomnost alkoholu, v daný den oslavoval svoje narozeniny.

2. Žalovaný požadavek žalobce odmítl. Žalobce a jeho doprovod vykazovali známky vlivu alkoholu a celou situaci vyhrocovali. Žalobce byl verbálně i fyzicky agresivní. Nejprve se nechtěl nechat ošetřit, vše si natáčel na mobilní telefon, a to přes výzvu, aby tak nečinil, neboť je to v nemocničních prostorách zakázáno. Následně již na ošetření trval. To, že snad mělo být zasaženo do jeho osobnostních práv, zmínil až v roce 2021 poté, co se předtím dožadoval úprav zdravotnické dokumentace a náhrady škody za rozbitý telefon. Byl to žalobce, kdo se nechoval přiměřeným způsobem, zatímco zaměstnanci žalovaného ano. Žalobce zcela ignoroval práva ostatních pacientů a zaměstnanců žalovaného na ochranu soukromí, když z jejich strany nebyl dán souhlas k zachycení jejich podoby. Ze strany žalovaného nedošlo k žádnému porušení povinnosti, jehož důsledkem by byl zásah do osobnostních práv žalobce.

3. V dalším průběhu řízení setrvali účastníci na svých stanoviscích.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze záznamu o výjezdu (č. l. 26) soud zjistil, že žalobce měl být při příjezdu ZZS JMK na místo zásahu ve stavu, kdy jevil známky ebriety a stěžoval si na bolest kolene. Tu mu měl způsobit řidič jiného vozidla. Manželka se synem se měla domáhat doprovodu žalobce, byli však rovněž pro ebrietu odmítnuti. Žalobce měl vyhrožovat policii i zaměstnancům ZZS JMK. Ze zprávy o vyšetření (č. l. 27) bylo zjištěno, že v 3:57 hod dne 30. 11. 2019 měl být při příjezdu žalobce verbálně i fyzicky agresivní, v čemž pokračoval i na ambulanci, kde odmítl ošetření a neustále natáčel dění na mobilní telefon a urážel policisty a personál žalovaného. Ze zprávy o vyšetření z téhož dne ze 4:15 hodin soud zjistil, že pacient jeví známky intoxikace, nicméně dechovou zkoušku nadále odmítal. Nespolupracoval a vyšetření se bránil, aktivní pohyb dle žalobce možný nebyl, přestože dle zprávy před chvílí v ambulanci na končetině chodil a kolenem hýbal. Z protokolu o nežádoucí události bylo zjištěno, že staniční sestra dne 30. 12. 2019 (správně nejspíše 30. 11. 2019) žádala o přítomnost policie s ohledem na slovní napadání personálu žalobcem a natáčením veškerého dění z jeho strany na mobil. Policie přijela za deset minut, když pracovník ZZS JMK použil pepřový sprej. Dopisem z 30. 12. 2019 (č. l. 29 a 30) požádal žalobce žalovaného o úpravu zdravotní dokumentace, neboť ošetření neodmítal, nebyl agresivní, dění v ambulanci si natáčel s ohledem na předchozí jednání zaměstnanců ZZS JMK. Intoxikován podle svých slov nebyl. Na tento požadavek žalovaný reagoval tak (č. l. 31 a 32), že požadavek na úpravu dokumentace odmítl, pouze připustil, že negativní reverz skutečně nebyl podepsán. Z dopisu z 10. 5. 2021 (č. l. 9) bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení náhrady škody za rozbitý mobilní telefon, k čemuž mělo dojít 30. 11. 2019. Tato výzva byla odmítnuta přípisem žalovaného z 12. 5. 2021 (č. l. 10). Žalobce v dalším dopise z 14. 5. 2021 (č. l. 11) na požadavku trval, požádal současně o kamerový záznam události. Dopisem z 21. 5. 2021 (č. l. 12) žalovaný požadavek na poskytnutí záznamu odmítl, neboť by tím došlo k zásahu do práv ostatních pacientů. Dopisem z 5. 10. 2021 (č. l. 37) vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč. Odpovědí z 12. 10. 2021 (č. l. 38) žalovaný odkázal na svoji předchozí odmítavou komunikaci.

5. Z videozáznamu označeného jako IMG0952 soud zjistil, že osobě z doprovodu žalobce jeden ze zaměstnanců ZZS JMK (s reflexní vestou) aplikoval do obličeje nejspíše pepřový sprej (odpovídá to i protokolu o nežádoucí události a skutkovým tvrzením žalobce samotného), a to v prostoru automatických dveří oddělujících ambulanci od ostatních prostor. Při následné komunikaci další zaměstnanec s reflexní vestou odnímá žalobci mobilní telefon, pročež se dotyčný poskakováním po jedné noze neustále přibližuje k uvedenému zaměstnanci, který před žalobcem spolu se zaměstnanci žalovaného ustupuje, až jej nakonec zásahem v podobě strčení posílá k zemi. Pohyb žalobce směrem k zaměstnancům žalovaného a ZZS JMK byl z jeho strany doprovázen čilou gestikulací a nejspíše i slovním doprovodem (záznam je pouze vizuální).

6. Obdobné skutečnosti byly zjištěny z prakticky shodného – pouze delší dobu zachycujícího záznamu žalovaného. Z něj je patrno, že k pádu žalobce dochází cca v čase 58:35, aby v čase záznamu 1:03:08 přišla policie, za jejíž asistence se žalobce zvedá a ukládá na lehátko v čase 1:05:

32. V čase 1:10:14 je pak odvezen na vyšetření. Po celou dobu pobytu žalobce na zemi je v jeho blízkosti manželka, sám žalobce leží na zemi opřen buď o ruce pod hlavou, nebo částečně o zeď chodby.

7. Z videozáznamu žalobce – napadení nemocnice soubor 1 – soud zjistil, že zachycuje děj proběhlý po sporné události, kdy zachycuje přítomnost dalších osob v čekárně před shora uváděnými automatickými dveřmi, včetně hasiče, který byl stejně jako kamarád žalobce zasažen předchozím zásahem pepřovým sprejem. Dle slov žalobce se pak k pokynu policie vrací za automatické dveře pro zdravotní zprávu, aby při přiblížení se k sestře sedící za přepážkou následoval zásah z její strany a ukončení záznamu. Podle slov žalobce to měla být právě sestra, k jejíž informaci policie vyzvala žalobce k tomu, aby si pro zprávu zašel.

8. Návrhy na doplnění dokazování výpověďmi svědků ze strany obou účastníků soud nepovažoval za nutné, a to s přihlédnutím ke zjištění skutkového stavu nutného pro rozhodnutí ve věci s ohledem na právní názor vyjádřený níže v dostatečném rozsahu. Výslechy svědků by dle názoru soudu nic podstatného pro meritorní rozhodnutí nepřinesly, pročež by došlo pouze k prodloužení řízení, aniž by to znamenalo jakýkoli přínos.

9. Soud aplikoval ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle jehož odstavce 1, je„ chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.“. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak„ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“. Podle § 82 odst. 1 OZ pak ten, jehož osobnost byla dotčena,„ má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek“.

10. Předpokladem vzniku sankce za porušení, popř. již ohrožení osobnostních práv člověka je existence konkrétního zásahu do jeho osobnosti představované některou z jejích složek. Tento zásah musí být shledán jako neoprávněný, tj. jsoucí v rozporu s objektivním právem, nebo naopak jako oprávněný (v tomto druhém případě z hlediska práva na ochranu osobnosti nesankcionovaný). Primární podmínkou pro vznik odpovědnostního vztahu je především porušení konkrétní povinnosti, jehož důsledkem je vznik újmy.

11. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je jednání směřující proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé snížit její důstojnost, vážnost a čest a které ohrožuje její postavení a uplatnění ve společnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002, publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD72308CZ).

12. V projednávané věci bylo úkolem soudu posoudit způsobilost chování (nikoli jednání, ale dle tvrzení žalobce opomenutí) žalovaného k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce.

13. Tímto porušením povinnosti ze strany žalovaného a zásahem do práv na ochranu osobnosti žalobce mělo být pasivní přihlížení jednání zaměstnance ZZS JMK, který žalobce srazil k zemi, a následné trpění jeho pozice na zemi až do příjezdu policie, která mu pomohla vstát.

14. Podle názoru soudu nelze v dané situaci odhlédnout od děje, který celé události předcházel, který je patrný především z videozáznamu žalovaného, nicméně se prakticky shoduje se záznamem žalobce (IMG0952). Podstatou uvedeného děje, a na tom se shodují obě strany, byl požadavek žalobce pořizovat si videozáznam z ošetření žalobce u žalovaného, případně i za přítomnosti manželky nebo přítele (označen ve zprávách jako syn). Realizaci tohoto požadavku zabránil právě zaměstnanec ZZS JMK, který žalobci mobilní telefon odňal, zatímco jeho kolega zpacifikoval přítele žalobce aplikací pepřového spreje v prostorách automatických dveří. Z obou záznamů je patrné, že žalobce po jedné noze poskakuje a dožaduje se nejspíše vysvětlení případně vrácení telefonu po uvedeném zaměstnanci, který spolu s dalšími zde přítomnými osobami od žalovaného před žalobcem ustupuje, z čehož je patrná snaha především vyhnout se fyzickému kontaktu se žalobcem. Lze se pouze domnívat, jaká slova žalobce při uvedené snaze se přiblížit použil, pravděpodobně i expresivní, což mohlo vyvolat záznam v lékařských záznamech o slovní agresivitě žalobce. V každém případě u toho žalobce živě gestikuloval rukama a ukazoval směrem k zaměstnanci ZZS JMK a dalším zaměstnancům stojícím za ním, přičemž není ze záznamu patrno, že by bylo lze očekávat, že by měl tendenci s tím skončit. Uvedenému zaměstnanci nejspíše došla trpělivost, ostatně pro řízení to ani není důležité, a jeho zásahem skončil žalobce na zemi. Doba jeho pobytu na zemi trvala cca 7 minut, do příchodu policie cca 5 minut, přičemž celou dobu okolo něj pobývala jeho manželka.

15. Je pravdou, že žádný ze zaměstnanců žalovaného dle videozáznamu nejevil snahu žalobce dostat na nohy, či alespoň na tu jednu zdravou, žádný rovněž nebránil zaměstnanci ZZS JMK v tom, aby žalobce na zem poslal, těžko ostatně takové náhlé jednání předvídat. Nicméně za situace, kdy již předtím byl použit pepřový sprej na doprovod žalobce, což jeho samotného neodradilo od dalších snah pořizovat videozáznam, u něhož je vcelku oprávněně stanoven zákaz jeho pořizování v prostorách nemocnice, a to i s přihlédnutím k právům ostatních pacientů, následnému přístupu žalobce, kdy se nespokojil s verbálními upozorněními a šermoval rukama a neustále se přibližoval k ostatním pracovníkům, nelze na straně žalovaného a jeho zaměstnanců spatřovat nic, v čem by pochybili a porušili tak svoji povinnost. Z jejich strany se jedná o zcela zřejmou snahu vyhnout se kontaktu se žalobcem do té míry, aby se předchozí fyzický kontakt nadále neopakoval, když současně bylo zřejmé, z videozáznamu se totiž nepodává opak, že by nezasahováním do žalobcem namítaného stavu žalobci hrozila jakákoli závažná zdravotní újma. Vyčkali tak příchodu policie, která dorazila do pěti minut, zjistila stav situace a žalobce z polohy vleže umístila na lehátko, na němž byl posléze převezen k ošetření.

16. Uvedené jednání žalovaného z pohledu soudu nenaplňuje žádnou skutkovou podstatu porušení povinnosti. Z jejich strany se naopak jedná o prevenci, kdy se s ohledem na dosavadní průběh děje, na němž se podíleli především pracovníci ZZS JMK, snažili potenciálně rizikovému a konfliktnímu kontaktu se žalobcem vyhnout. Ze záznamu je zřejmé, že žalobce pouze skončil na zemi, v zásadě mu nic nebylo, normálně komunikoval s manželkou, z jejíž strany rovněž nebyla vyvinuta jakákoli aktivita směřující k tomu, aby se žalobce zvedl. Ostatně žalobce sám takovou aktivitu nevyvinul vůbec, a to i přesto, že předtím mu pohyb alespoň po jedné noze zásadní problémy nečinil a pád mu rovněž zhoršení zdravotního stavu nepřivodil, což je ostatně patrné z jeho schopnosti pořídit další videozáznam, který končí odmrštěním mobilního telefonu sestrou pracující u žalovaného. Měl-li by soud spatřovat zásah do osobnostních práv žalobce v tom, že byl ponechán na zemi, musela by být iniciátorem tvrzené újmy i manželka žalobce, která sice rovněž žalobce k zemi neposlala, žádnou aktivitu směrem k eliminaci škodlivého stavu však rovněž nevyvinula.

17. Soud má za to, že tedy již tento primární prvek odpovědnostního vztahu nebyl naplněn, pročež nebylo třeba nadále zkoumat, zda jsou přítomny i další. Již toto samo by muselo vést k neúspěchu žaloby. Je však třeba žalobce upozornit i na skutečnost, že jím úkorně vnímaný stav trval pouze 7 minut, mohl být kdykoli zkrácen i jednáním z jeho strany či s pomocí manželky, a je zcela iluzorní, že by se takový„ zásah“ mohl spojovat s nutností poskytnout peněžitou satisfakci, nadto ve výši 50 000 Kč O„ závažnosti“ takového„ zásahu“ pak svědčí nepřehlédnutelná skutečnost, že žalobce sám požadavek na náhradu nemajetkové újmy vznesl až v předžalobní výzvě z října 2021, tedy až téměř dva roky po proběhlém ději. Sám tedy nemohl uvedenou událost vnímat natolik zásadně, aby v ní spatřoval tak intenzivní průnik do osobnostní sféry, že požadavek na její zmírnění uplatnil tak pozdě, a ještě ve výši, která následně žalobou byla více než zdvojnásobena. Nelze rovněž přehlédnout, že samotná předžalobní výzva je v tomto směru značně kusá, a i soud musel učinit doplňující výzvu k tomu, aby vůbec bylo specifikováno, v čem je újma spatřována.

18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce nedošlo, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení vůči tomu, kdo neuspěl. Výše odměny zástupce žalovaného je pak dána ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), a to ve výši 3 100 Kč/úkon spočívající v přípravě a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účasti u jednání 13. 4. 2022, celkem tak činí odměna 9 300 Kč. Dále má právo na paušální náhradu za uvedené úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu ve výši 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 900 Kč. Součástí náhrady je též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 142 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 12 342 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ.