112 C 4/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/2 proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 301 097 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 301 097 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9,75% za dobu od 19. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35 719,20 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou z 26. 2. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky 301 097 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tvrzením, že s žalovaným uzavřel dne 16. 10. 2018 prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o zprostředkování, jejímž předmětem bylo zprostředkování letecké dopravy 31 klientů žalobce na trase Berlín Schönefeld – Reykjavík dne 25. 4. 2019 a na trase Reykjavík – Berlín Schönefeld dne 29. 4. 2019. Přeprava měla být realizována přepravcem , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „přepravce“). Žalobce uhradil obě vystavené zálohové faktury zahrnující žalovanou částku. Fakturovaná částka sestávala jednak z ceny letecké přepravy, jednak z provize žalovaného za zprostředkování uzavření smlouvy o přepravě s přepravcem. Dne 28. 3. 2019 přepravce vyhlásil úpadek a letenky již tedy nebyly vystaveny. Žalovaný tak nesplnil svou povinnost, když bez viny žalobce nedošlo k uzavření smlouvy o přepravě, nedošlo k vystavení letenek a žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o poukázané platby. Přípisem ze dne 11. 4. 2019 žalovaný odstoupil od smlouvy o zprostředkování a vyzval žalovaného k vrácení uhrazené částky. Žalovaný dne 29. 3. 2019 vystavil žalobci dobropis – opravný daňový doklad, na jehož základě žalobci vyplatil částku 9 792 Kč, coby zaplacenou provize za zprostředkování.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že neporušil žádnou smluvní povinnost, když předmětné finanční částky v souladu se smlouvou poukázal přepravci ve dnech 2. 11. 2018 a 8. 3. 2019. Ve vztahu k žalobci byl pouze zprostředkovatelem, nikoliv přepravcem a nemohl tudíž plnit objednané letecké služby. Jakmile žalobce prostřednictvím žalovaného zaplatil přepravci cenu ve výši 301 097 Kč, uzavřel s přepravcem smlouvu o letecké přepravě. Přepravce byl povinen vystavit letenky až poté, co obdrží seznam jmen cestujících, který bylo nutné zaslat do 20 dnů před odletem. Vzhledem ke skutečnosti, že byl u přepravce dne 28. 3. 2019 zjištěn úpadek, nemohl přepravce letenky vystavit. Žalovaný splnil své smluvní povinnosti poukázáním plateb přepravci a nemohlo u něj dojít k bezdůvodnému obohacení, když žalovanou částkou nedisponuje.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Dne 16. 10. 2018 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o zprostředkování smlouvy o přepravě, jejímž předmětem mělo být zprostředkování přepravy 31 osob z Berlína Schönefeld do Reykjaviku dne 25. 4. 2019 a zpět dne 29. 4. 2019. Cena přepravy jedné osoby činila 9 834 Kč (z e-mailové komunikace vedené mezi žalobcem a žalovaným v období od 9. 10. 2018 do 28.3.2019, č.l. 17-21). Dle všeobecných smluvních podmínek žalovaného se jeho zprostředkovatelská činnost řídí výhradě jeho obchodními podmínkami. Žalovaný ve vztahu mezi klientem a vybraným přepravcem vystupuje pouze jako zprostředkovatel. Práva a povinnosti z přepravní smlouvy pak vznikají pouze klientovi a přepravci (z čl. 3. , právnická osoba, podmínek žalovaného platných ke dni 1. 7. 2018).

4. Žalovaný dne 16. 10. 2018 vystavil žalobci zálohovou fakturu na částku 62 328 Kč, která představovala zálohu na objednanou přepravu z Berlína do Reykjaviku a zpět ve dnech 25. 4.2019-29. 4. 2019 společností WOW air splatnou 30. 10. 2018 (zálohová faktura č. 121833171 ze dne 16. 10. 2018). Tato faktura byla uhrazena dne 17. 10. 2018 (z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 9. 2021). Za totožnou službu pak dne 21. 2. 2019 žalovaný vystavil žalobci zálohovou fakturu č. 121912465 na částku 248 561 Kč se splatností 25. 2. 2019 (zálohová faktura č. 121912465 ze dne 21. 2. 2019). Částka 248 561 Kč byla uhrazena dne 26. 2. 2019 (z potvrzení o platbě ze dne 8. 9. 2021). Dne 26. 2. 2019 žalovaný vystavil fakturu č. 120914167, z níž vyplývá, že na letenky společnosti WOW air pro přepravu skupiny z Berlína do Reykjaviku a zpět ve dnech 25. 4. 2019 – 29. 4. 2019 byla uhrazena celková částka 310 889 Kč (z faktury č. 120914167 ze dne 26. 2. 2019). Žalovaný dne 2. 11. 2018 uhradil přepravci částku 2 294 EUR a dne 8. 3. 2019 částku 9 145 EUR (z výpisu z účtu na č.l. 39). Ze všeobecných obchodních podmínek žalovaného vyplývá, že smlouva mezi žalobcem a přepravcem byla uzavřena dnem, kdy žalovaný uhradí celkovou cenu letenek (z čl. 3.

8. Všeobecných obchodních podmínek žalovaného platných ke dni 1. 7. 2018), na to byl upozorněn žalobce rovněž v mailové komunikaci. Přípisem ze dne 11. 4. 2019 žalobce odstoupil od smlouvy uzavřené s žalovaným z důvodu, že žalovaný nesplnil své povinnosti, když žalobci nezajistil vystavení letenek a jejich předání. Proto žalobce po žalovaném požadoval vrácení zaplacené částky v plné výši (z přípisu zástupce žalobce ze dne 11. 4. 2019). Přípisem ze dne 16. 4. 2019 žalovaný sdělil žalobci, že z jeho strany nedošlo k porušení žádné smluvní povinnosti, když přijaté finanční prostředky řádně a včas odeslal přepravci. S ohledem na insolvenci přepravce však dále není objektivně schopen zajistit poskytnutí letenek, a proto vrací částku 9 792 Kč, kterou žalobce žalovanému zaplatil coby provizi za zprostředkování (z přípisu zástupce žalovaného ze dne 16. 4. 2019). Žalovaný dne 29. 3. 2019 vystavil opravný daňový doklad, kterým žalobci vrátil částku transakčních poplatků ve výši 9 792 Kč (z opravného daňového dokladu č. 111911962 ze dne 29. 3. 2019).

5. V projednávané věci nebylo předmětem dokazování, neboť to strany nečinily předmětem sporu, že by přepravce skončil v úpadku. Rovněž mezi stranami nebylo sporné, že žalobce měl do 20 dnů před předmětnou přepravou, předat žalovanému seznam jmen cestujících, aby následně přepravce mohl žalobci prostřednictvím žalovaného předat letenky pro konkrétní osoby (plynulo to ostatně i z mailové komunikace – 17. 10. 2018).

6. Soud zamítl návrh na provedení důkazu dokumentací vztahující se k zajištění nových letenek žalobcem (zálohové faktury, doplatková faktura, letenky), neboť skutečnost, že žalobce byl nucen koupit letenky pro přepravu skupiny 31 osob do Reykjavíku opětovně, není pro předmětné řízení relevantní, ostatně žalovaný to prostřednictvím svého zástupce během jednání potvrdil.

7. V projednávané věci soud aplikoval mimo jiné § 2445 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „OZ“), podle něhož se smlouvou o zprostředkování „zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření smlouvy s třetí osobou a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi“. Rovněž bylo v návaznosti na uvedená ustanovení aplikovat § 2991 OZ, dle kterého ten, „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“ (odst. 1). Podle odstavce 2 se „bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.

8. Podle § 1751 OZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost (odst. 1). Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není (odst. 2).

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Žalobce dne 16. 10. 2018 uzavřel prostřednictvím e-mailové komunikace se žalovaným smlouvu o zprostředkování smlouvy o přepravě s přepravcem, jejímž předmětem bylo zprostředkování přepravy 31 osob z Berlína Schönefeld do Reykjavíku a zpět ve dnech 25. 4. 2019 – 29. 4. 2019. Podmínky zprostředkovatelské činnosti upravují všeobecné obchodní podmínky žalovaného, které byly žalobci zaslány. V zásadě nebylo natolik podstatné, kolik stály služby, jako to, zda byly zaplaceny, což se stalo, a to jednak mezi žalobcem a žalovaným, jednak byly poukázané platby ponížené o provizi žalovaného dále poukázány přepravci, jak plynulo z výpisů z účtu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný splnil svoji povinnost zaslat peněžní prostředky za letenky přepravci, pročež lze mít za splněnou jeho povinnost umožnit žalobci uzavřít smlouvu o přepravě (čl. 3.8 VOP). K tomu došlo 8. 3. 2019, tj. ke dni, kdy došlo k úhradě ceny letenek přepravci. Na základě smlouvy o přepravě vznikla přepravci povinnost vystavit žalobci letenky, a to poté, co od ní obdrží seznam jmen cestujících. Na tuto okolnost, tedy lhůty, v nichž se tak mělo dít i vystavení letenek až po oznámení jmen cestujících, byl žalobce upozorněn již v rámci emailové komunikace. Seznam jmen cestujících a následně i letenky měly být mezi stranami smlouvy o přepravě předávány prostřednictvím žalovaného, coby zprostředkovatele. Vzhledem k tomu, že s přepravcem bylo po uzavření smlouvy o přepravě, avšak před vystavením letenek, zahájeno insolvenční řízení, stalo se vystavení a tedy i předání letenek (v intencích čl. 3.14 písm. c/ VOP) nerealizovatelným. Žalobce tak nemohl obdržet službu, za níž zaplatil plnou cenu. Žalovaný poté vrátil žalobci zprostředkovatelskou provizi, jež tvořila část placené částky. Soud se však neztotožňuje s právním závěrem žalobce, že je to žalovaný, kdo za celý nastalý problém odpovídá a je tudíž povinen vrátit veškeré prostředky mu poukázané. Pokud žalobce splnil své smluvní povinnosti, tím že zaplatil cenu přepravy, vznikl mu nárok na uskutečnění této přepravy právě vůči přepravci a nikomu jinému. Co se týče žalovaného, ten vystupoval v postavení zprostředkovatele a nesplnění smlouvy o přepravě mu nelze klást k tíži, ostatně nelze pominou, že ani žalobce nesplnil svoji povinnost sdělit jména cestujících, když teprve v návaznosti na to bylo na místě uvažovat o vystavení letenek. Rovněž z čl. 3.2 VOP plyne, že ze smlouvy o přepravě neplynou zákazníkům žalovaného práva vůči zprostředkovateli, ale vůči přepravci a žalovaný je pouze zprostředkovatelem.

10. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovanému se nedostalo bezdůvodného obohacení, které by byl povinen žalobci vydat. Není předmětem sporu, že žalobce zaplatil mu částku za přepravu, která se nakonec neuskutečnila. Finanční prostředky, které žalovaný od žalobce obdržel, v souladu se smlouvou o zprostředkování, žalovaný převedl přepravci a nemá je dále ve své dispozici. Rovněž vrátil i provizi za zprostředkování. Soud proto dospěl k závěru, že na straně žalovaného nedošlo k jakémukoli zmnožení jeho jmění a tedy obohacení se, a to na úkor kohokoli. Nebylo tak na místě žalobě vyhovět.

11. Soud v zásadě není vázán právní kvalifikací sporu ze strany účastníka řízení a za situace, kdy je na místě jeho nárok posoudit podle jiného ustanovení, připadá v úvahu poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř. O takový případ se však v dané věci jednat nemohlo. Měl-li by soud uvažovat o odpovědnosti za škodu, jejímiž základními znaky je porušení povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody, vše kryto zaviněním, selhalo by toto posouzení již při prvním kroku – zjištění porušení povinnosti. Je vcelku zřejmé, že žalovaný letenky v intencích čl. 3.14 VOP žalobci nedodal. Tuto povinnost však nemohl splnit za situace, kdy žalobce (z logických důvodů) nesdělil seznam cestujících ve stanovené lhůtě, což byla podmínka vystavení letenek. Těžko chtít po žalovaném, aby vystavil letenky, když to není on, kdo fakticky leteckou službu poskytuje, v situaci, kdy bylo zřejmé, že přeprava se neuskuteční. Svoji povinnost splnit nemohl. Nároky žalobce by tak měly směřovat právě vůči přepravci, jemuž přepravu zaplatil a nebyla uskutečněna, nikoliv vůči žalovanému, který není smluvní stranou smlouvy o přepravě. Potenciální řešení situace žalobce soud spatřuje v uplatnění pohledávky žalobce za přepravcem v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek. Jakkoli je situace procesně složitá, těžko chtít hradit pohledávky vzniklé za úpadcem po subjektu, který za vznik pohledávky neodpovídá. Prokázat, že platbu poskytoval právě žalobce pro účely posouzení jeho věřitelského postavení, by dle názoru soudu neměl být problém, pokud by byly doloženy objednávka, platba žalobce žalovanému a následně poukázání platby žalovaným přepravci. Jelikož letenky nezněly na konkrétní jména, nemohli by to být jednotliví cestující, kteří by práva měli uplatnit v insolvenčním řízení, ani žalovaný, o jehož peníze při platbě nešlo. Pokud snad mělo dojít k nějakému porušení jiné povinnosti, v důsledku kterého by měla být shledána odpovědnost žalovaného za újmu žalobce, kromě nevystavení letenek nebyla žádná zmiňována, pročež není v tomto směru úkolem soudu účastníka vést k tomu, aby dotvrdil takové porušení, pro něž by teoreticky připadala odpovědnost žalovaného za vzniklou újmu v úvahu. Takové poučení žalobce by již přesahovalo poučovací povinnost vymezenou § 118a o.s.ř.

12. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), která sestává z odměny za zastupování za 3 úkony právní služby po 9 540 Kč dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ze dne 4. 8. 2022, účast na jednání u soudu dne 23. 11. 2022), podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, tj. celkem ve výši 28 620 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z náhrady daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 6 199,20 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 35 719,20 Kč, uložil soud zaplatit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř).