112 C 41/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci žalobce: ; (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1.160 Kč s příslušenstvím - náhrada škody

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 160 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z téže částky za dobu od 5. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě soudního poplatku částku 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou 22. 6. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit 1 160 Kč. Částka je náhradou škody, kterou žalovaný způsobil na vozidle žalobce jeho posprejováním 27. 1. 2018. K výzvě tuto náhradu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného rozhodl ve věci podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), bez jednání jen na podkladě listin, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná.

3. Z trestního příkazu zdejšího soudu z 28. 2. 2019, č. j. 91 T 36/2019-44, s právní mocí ke 12. 4. 2019, bylo zjištěno, že žalovaný tam blíže popsaným způsobem znečistil vozidlo žalobce [registrační značka] na ulici [ulice], když jej pomaloval nečitelným nápisem. Do trestního řízení se žalobce přihlásil s nárokem na náhradu škody 15. 1. 2019, byl nicméně odkázán na civilní řízení. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě částky 1 160 Kč fakturou z 5. 3. 2020 se splatností 4. 4. 2020. Znovu byl žalovaný vyzván k zaplacení dopisem z 13. 5. 2020. Úhrada provedena nebyla.

4. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“). V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný porušil povinnost podle § 2900 OZ. Žalovaný si byl povinen počínat tak, aby nikomu nezpůsobil újmu na vlastnictví jiného. Této povinnosti nedostál, když je zřejmé dle trestního příkazu, že poškodil vozidlo žalobce úmyslným jednáním. Stíhá ho tak povinnost podle § 2910 OZ způsobenou újmu uhradit. Jelikož žalovaný sám poškozenou věc neuvedl do původního stavu, bylo na místě, aby uhradil uvedení věci do takového stavu jinou osobou podle § 2951 odst. 1 OZ. K výzvě žalobce na uhrazení takto vynaložených nákladů zůstal nečinný, čímž se dostal rovněž do prodlení podle § 1968 OZ a byl povinen uhradit kromě samotné náhrady i úrok z prodlení podle § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 OSŘ). Jeho náklady tvoří paušální náhrada za dva úkony nezastoupeného účastníka v celkové výši 600 Kč podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

6. Výrok o soudním poplatku je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce byl od placení soudního poplatku osvobozen, je tak na neúspěšném žalovaném, aby náklady soudního poplatku uhradil.