112 C 48/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce:(název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalované , IČO: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované o zaplacení 63.014,61 Kč s příslušenstvím - nájemné

I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 28 037,11 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 10 % za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení, ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 626 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 26. 5. 2020 a z částky 10 459 Kč za dobu od 13. 2. 2020 do 26. 5. 2020.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 977,5 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z téže částky za dobu od 27. 5. 2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 314,80 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobci bude po právní moci rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 403 Kč z účtu Městského soudu v Brně.

1. Žalobce se žalobou podanou 3. 7. 2020 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 63 014,61 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, která byla ze strany žalobce vypovězena pro soustavné a opakované prodlení žalované s příslušnými platbami nájemného. I odstoupení od smlouvy bylo realizováno opakovaně, když žalovaná odmítla daný dokument převzít. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem byl v den, kdy měly být prostory vyklizeny, přibrán k věci notář za účelem zachycení celého průběhu úkonu, jakož i využity služby advokátní kanceláře, která pomáhala celou situaci řešit. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zčásti zpět v rozsahu, který je vyjádřen výrokem pod bodem I., když soud v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), řízení částečně zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nedoplatek z titulu vyúčtování spotřebované elektřiny, plynu a vody ve výši 11 085 Kč, dále náklady na přibraného notáře v celkové výši 12 100 Kč včetně DPH za jím realizovaný úkon v podobě notářského zápisu a zvýšení odměny za úkon realizovaný mimo kancelář a delší dobu trvající a dále částka náhrady za právní služby ve výši 7 500 Kč a DPH spočívající v odměně ve výši 750 Kč/hod za celkem deset hodin sestávajících se ze šesti hodin účasti u vyklizení, hodiny přípravy protokolu pro předání věci a oznámení pro žalobce a tří hodin porady s žalobcem a dále 2 717,50 Kč za konzultace a zpracování odstoupení od smlouvy.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že výzvu k uhrazení všech částek zaslal žalobce ještě dříve, než jemu samotnému byly vyúčtovány. Mezi vyúčtováními rovněž byl nesoulad. Vyúčtování vody nezohledňuje výměnu vodoměru v listopadu, když vyúčtování zohledňuje pouze stav vodoměru starého. Řádná vyúčtování služeb zaslána nebyla.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že žalovaná vždy hradila všechny platby po splatnosti a důvody pro odstoupení od smlouvy byly dány. S ohledem na přerušení komunikace se žalobcem ze strany žalované byli k věci přibráni notář i právní zástupce. Vyúčtování služeb bylo provedeno chybně ve prospěch žalované, když k přeplatku na plyn nebyla přičtena daň z přidané hodnoty. Žalované by tak měl být započten nižší přeplatek než 4 400 Kč, který žalobce použil, a tudíž dluh by byl vyšší.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla 2. 1. 2019 uzavřena smlouva o nájmu prostoru k provozování pohostinství (č. l. 15 a 16), a to na dobu neurčitou. Pro případ prodlení delšího než 30 dnů si strany sjednaly možnost odstoupit od smlouvy, když toto porušení je považováno za podstatné. Současně bylo stanoveno, že žalovaná musí hradit i vyfakturované služby spojené s elektřinou, plynem a odběrem vody. Z dokladů o platbách (výpisy z účtu, pokladní doklady – č. l. 79 až 90) soud zjistil, že žalovaná prakticky neustále hradila svoje závazky opožděně, když nájemné za měsíc říjen splatné jinak k 5. dni v měsíci bylo uhrazeno až k 19. listopadu 2019. V mezidobí byly ze strany žalobce učiněny čtyři pokusy o doručení odstoupení od smlouvy – 13. 11., 15. 11., 29. 11. a 30. 11. 2019, ve všech případech odmítla žalovaná odstoupení pro prodlení s platbami převzít, u všech pokusů byli přítomni svědci, kteří toto odmítnutí potvrdili svými podpisy (č. l. 74 až 77). Výzvou ze 4. 3. 2020 (č. l. 5 a 13) byla žalovaná vyzvána k úhradě všech částek původně požadovaných, přičemž u výzvy nebyla vyúčtování (sdělení žalovaného – č. l. 12), dopisem z 18. 5. 2020 (č. l. 6) doručeným k 18. 5. 2020 (sdělení žalovaného a č. l. 49) pak opětovně s tím, že dluh má být uhrazen do 26. 5. 2020. Tento dluh se skládal z 626 Kč za vodu spotřebovanou do 25. 11. 2019 (č. l. 7) a 10 459 Kč za elektřinu (č. l. 8) po započtení přeplatku na plynu ve výši 4 440 Kč (č. l. 8 až 10, 78, listiny předané u jednání 7. 4. 2021). Součástí dluhu byla i částka mimo jiné 10 000 Kč plus DPH za služby notáře spočívající v sepisu notářského zápisu a realizaci tohoto úkonu za podmínek umožňujících zvýšení odměny o 100 % (č. l. 14). Žalované dále měly být vyúčtovány služby advokátní kanceláře, kterou si žalobce k řešení problému přibral, a to fakturou č. 2020011 (č. l. 19) – porada s klientem v trvání 3 hodiny z 2. 12. 2019 (č. l. 90), 1 hodina přípravy protokolu a oznámení (č. l. 102 a 103) a 6 hodin účasti u vyklizení. Fakturou č. 2019 (č. l. 21) žalobce vyúčtoval částku za 1 hodinu přípravy dokumentů k možnému ukončení vztahu se žalovanou (č. l. 93, 100 a 101) a fakturou č. 2019 (č. l. 20) odměnu za dvě hodiny komunikace s klientem a přípravu dokumentů k odstoupení (č. l. 96). K vyklizení nemovitosti došlo 6. 12. 2019 (č. l. 62 a 63), když byl zachycen stav vodoměru, plynu i elektřiny v souladu s tím, co bylo též zachyceno v notářském zápisu (příloha žalobce). Stav vodoměru byl vyšší, než plynulo z vyúčtování vyúčtovaný pouze k 25. 11. 2019. Ze smlouvy o poskytování právní pomoci a jejího dodatku (č. l. 94, 97 a 98) soud zjistil, že výše sazby za hodinu práce nad stanovený paušál byla stanovena na částku 750 Kč plus DPH. Z notářského zápisu soud zjistil soulad údajů ohledně poskytovaných služeb s údaji na fakturách, jednak dobu trvání úkonu šesti hodin za účasti notáře, resp. k tomu oprávněné osoby (č. l. 99) i zástupce žalobce.

5. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod § 2302 a 2303 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle uvedených ustanovení se na nájem prostor sloužících k podnikání uplatní ustanovení týkající se nájmu bytu, pokud jde o poskytování služeb s tím spojených.

6. Za použití ustanovení § 2247 OZ je pak zřejmé, že strany si sjednaly, že žalovaná jako nájemce je povinna žalobci hradit služby spojené s předmětem nájmu. V projednávané věci se nejednalo pouze o zákonem v odstavci 2 uvedenou dodávku vody, ale i dodávku elektřiny i plynu, jejichž vyúčtování podléhá úpravě odstavce 3.

7. Vyúčtování je upraveno zákonem č. 67/2013 Sb., samozřejmě s ohledem na odlišnost předmětu nájmu pouze s použitím ustanovení, která na věc dopadají. V dané věci si strany sjednaly zúčtování nákladů oproti zálohám, které byly ze strany žalované uhrazeny, a to v souladu s § 7 právě citovaného zákona.

8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že voda byla žalované vyúčtována k datu dřívějšímu, než bylo ukončení samotného smluvního vztahu, pročež nebyly relevantní námitky žalované o nesouladu stavu vodoměru se stavem na něm s ohledem na jeho výměnu k datu pozdějšímu. Žalobce tak fakticky požadoval na platbě méně, než kolik by mu náleželo. Údaje na vyúčtování žalovaná fakticky nezpochybnila. Dluh ve výši 626 Kč tak byl prokázán, když voda vyúčtovaná žalobci byla přeúčtována žalované. Ta žádné relevantní argumenty pro to, aby bylo možné uzavřít, že spotřeba byla jiná (s výjimkou nerelevantní námitky stavu vodoměru) neučinila.

9. O stejnou situaci se jednalo i u elektřiny a plynu, kde po doplnění dokazování soud dospěl k závěru, že žalobcem provedené vyúčtování odpovídá skutečnosti, neboť vůči tvrzeným nákladům na spotřebu elektřiny ve výši 14 899,04 Kč vyúčtovaným příslušnými doklady (č. l. 8 a násl.) postavil žalobce tvrzený přeplatek na plynu, který byl při zohlednění záloh žalované fakticky nižší. Tím, že ve prospěch žalované zohlednil vyšší než správný přeplatek na plynu, logicky vyúčtoval nižší nedoplatek na elektřině, který je žalovaná povinna uhradit.

10. Ve vztahu k částkám požadovaným žalobcem za služby notáře a advokáta soud musel nejdříve posoudit, zda úkony ze strany žalobce směřující k ukončení smluvního vztahu účastníků měly svoje opodstatnění a zda odstoupení od smlouvy bylo platné.

11. Podle § 2001 OZ strany mohou odstoupit od smlouvy, pokud si tak ujednají nebo tak stanoví zákon.

12. V projednávané věci si strany možnost od smlouvy odstoupit ujednaly, když tuto alternativu vázaly na existenci prodlení žalované s platbou delší než třicet dnů, které zároveň považovaly za podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2002 OZ.

13. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný dlužil platbu za říjen, když k úhradě došlo až 19. 11. 2019. Je tedy zřejmé, že platba byla prodlená déle, než smlouva stanovila pro naplnění podmínek odstoupení od smlouvy. V konkrétním případě bylo třeba, aby žalobce odstoupil od smlouvy dle názoru soudu ještě v době, kdy takové prodlení s platbou trvalo, a to současně bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2002 odst. 1 OZ. Za úkon směřující k ukončení smlouvy však nebylo možné považovat pokusy o osobní předání odstoupení od smlouvy z 29. 11. a 30. 11. 2019, neboť v dané době byly platby nájemného uhrazeny a jiný dluh žalované vůči žalobci již (a ještě) neexistoval – platby za služby ještě nebyly fakturovány. Žalobce však učinil ještě další dva předchozí úkony směřující k odstoupení od smlouvy, a to 13. 11. 2019 a 15. 11. 2019. Oba byly učiněny dle názoru soudu v lhůtě„ bez zbytečného odkladu“, kdy splatnost nájemného byla dána i ve vztahu k listopadové platbě 5. 11. 2019, resp. již 5. 10. 2019 k říjnové, pročež nelze žalobci upírat možnost celou situaci zvážit a definitivně se rozhodnout, zda vztah ukončit odstoupením. Doba osmi, resp. deseti dnů není dle názoru soudu nepřiměřená, dikcí zákona zbytečně odložená. Bylo tak třeba zjistit, zda některé z uvedených pokusů o odstoupení byly finalizovány, tedy, zda došlo k doručení takového hmotněprávního úkonu adresátovi.

14. K takovému doručení dojde tehdy, kdy s ním má možnost se seznámit, zcela jedno, zda se tak nakonec stane či nikoli. Postačí pouze, pokud se dostane do sféry jeho dispozice (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD38304CZ). Za sféru dispozice je třeba dle uvedeného rozhodnutí považovat„ konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.“ O stejný případ se jedná i tehdy, kdy nejde o účastníka, který je nepřítomný, ale který odmítne převzít doručovanou zásilku (rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, publikovaný v systému ASPI pod č. JUD147059CZ). O takový případ se jednalo v projednávané věci. Již první pokus o doručení odstoupení od smlouvy tak byl úspěšný, když žalovaná odmítla převzetí písemnosti, což na ní stvrdili dva svědci. Žalovaná netvrdila, že by tomu tak nebylo či tomu mělo být jinak nebo jindy. Účinné tak bylo již první odstoupení od smlouvy a ostatní neměla právní účinky žádné – smlouva již v době jejich uskutečnění byla platně ukončena.

15. Na straně žalované tak okamžikem odstoupení od smlouvy vznikla povinnost pronajaté prostory vyklidit a předat je pronajímateli podle § 2292 OZ v den skončení nájmu. To se ze strany žalované nestalo, nestalo se tak ani k datu, které bylo v rámci odstoupení od smlouvy stanoveno jako datum, kdy měl prostory žalovaný předat, stalo se tak až 6. 12. 2019 po uplynutí všech termínů, které žalobce žalované k takovému kroku stanovil i v pozdějších neúčinných odstoupeních od smlouvy.

16. V situaci, kdy ze strany žalované nedocházelo k plnění jeho zákonné povinnosti vyklidit nemovitost, nelze žalobci vyčítat, že si k hájení svých práv přibral nejprve advokátní kancelář k poskytování právních rad a následně i k zabezpečení důkazní situace pro případ sporu i notáře, jako osobu oprávněnou k sepisu notářského zápisu se zachycením průběhu skutkového děje, jehož důkazní hodnota jakožto veřejné listiny je v řízení vyšší a pro protistranu je těžší tvrdit a prokazovat, že se děj odehrál jinak. Náklady takto ze strany žalobce vynaložené nelze považovat za náklady zbytečné, ale naopak vyvolané nekomunikací a přístupem žalované, která porušila svoji povinnost ze zákona - § 2910 OZ, pročež měla a mohla vědět, že si žalobce k docílení chtěného stavu – vyklizené nemovitosti, může přibrat právní pomoc. Domněnka zavinění ve formě nedbalosti plyne pro tento případ rovněž z § 2911 OZ. Na straně žalované tak v důsledku porušení zákonné povinnosti došlo ke vzniku nákladů na straně žalobce, tedy fakticky ke vzniku majetkové újmy, kterou je nyní žalovaná povinna nahradit.

17. Výše takové újmy je dána souhrnem účelných nákladů vynaložených na realizaci práv žalobce vůči žalované, která byla v prodlení opakovaně, pročež bylo třeba řešit celou jeho situaci již s předstihem v průběhu měsíce září 2019 i při dalších příležitostech v listopadu a prosinci 2019. Výše této újmy je dána náklady na právní zastoupení, jež byly stanovena smlouvou mezi žalobcem a jeho zástupcem ve výši 750 Kč/hod nad stanovený paušál, když je zřejmé, že takto stanovená výše je i pro žalovanou výhodnější, neboť podle advokátního tarifu by byla sazba odměny vyšší. Rozsah právní pomoci ze strany zástupce žalobce žalobci byla dána předloženou fakturací, když činil pro účely zbytku předmětu řízení celkem 13 hodin v celkové výši 11 792,50 Kč (v intencích podání z č. l. 73). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit.

18. Pokud jde o náklady notáře, i zde je situace stejná, když oproti advokátovi notář je podle § 79 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ notářský řád“), oprávněn sepsat osvědčení o průběhu jiného skutkového děje. Taková listina je pak veřejnou listinou podle § 6 citovaného zákona, pročež je v potenciálním soudním řízení na protistraně, aby prokázala, že veřejná listina neodpovídá skutečnosti. Posiluje tak důkazní pozici osoby, která se takovou listinou zaštiťuje. Takovou snahu žalobci nelze s ohledem na předchozí přístup žalované k celé záležitosti považovat za přístup zbytečný a vynaložení prostředků na něj za neúčelné.

19. Výše nákladů na uvedený úkon plyne z položky B, odst. 1 písm. a) druhá odrážka přílohy vyhlášky č. 196/2001 Sb., notářský tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ notářský tarif“), kdy odměna za sepis notářského zápisu osvědčujícího průběh děje činí 5 000 Kč. Zvýšení odměny až o 100 % jako v projednávané věci je pak důvodné podle § 9 odst. 1 písm. a) notářského tarifu, neboť úkon trval šest hodin. Současně bylo prokázáno, že notář žadatele – žalobce na zvýšení odměny včas upozornil. K uvedeným částkám je pak na místě přičíst i DPH podle § 106 notářského řádu Celkem tak náklady na notáře činily 12 100 Kč.

20. Všechny uvedené částky soud žalobci přiznal a žalovanou zavázal je uhradit, když výzva k plnění byla žalované zaslána a doručena [datum], poskytnuta jí lhůta k plnění, tu nedodržela, pročež se dostala do prodlení podle § 1968 OZ, a je povinna uhradit kromě jistiny i úrok z prodlení ve výši podle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, neboť je třeba zohlednit míru neúspěchu žalobce. Při plném úspěchu by činila výše odměny částku 3 660 Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada nákladů za úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření se k odporu žalovaného, účasti u jednání z 24. 2. a 7. 4. 2021 a doplnění tvrzení z 16. 3. 2021 v celkové výši 2 100 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 5 821,20 Kč. Součástí náhrady je též soudní poplatek ve výši 2 118 Kč Celkem by tak žalovaný byl povinen uhradit částku 35 659,20 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobce neuspěl v plné míře, bylo třeba od jeho úspěchu vyjádřeného výrokem pod bodem II. odečíst neúspěch vyjádřený výrokem pod bodem I., přičemž všechny částky byly kapitalizovány (v části příslušenství pak zohledněno datum částečného zpětvzetí k 17. 3. 2021), a výsledek poměřit s původně žalovanou částkou opět včetně kapitalizace. Tímto postupem soud dospěl k závěru o úspěchu v rozsahu 12,1 %. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku 4 314,80 Kč ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.

22. Výrok o vrácení soudního poplatku je dán tím, že žalobce vzal žalobu zpět zčásti ještě před zahájením jednání (co do rozsahu 10 045,39 Kč), pročež by bylo na místě soudní poplatek vyměřit z částky, která zůstala předmětem řízení (52 969,22 Kč), a to podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.