112 C 91/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce Jméno žalobce A ., se sídlem v Adresa žalobce A , PSČ: Anonymizováno , IČ: Anonymizováno , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem v Anonymizováno , PSČ: Anonymizováno , proti žalovaným: 1) Anonymizováno Jméno žalované A ., se sídlem v Adresa žalované A , PSČ: Anonymizováno , a 2) Jméno žalované B , nar. Datum narození žalované B , bytem Adresa žalované B : Anonymizováno obou zastoupeným Jméno žalované C , advokátem se sídlem v Anonymizováno PSČ: Anonymizováno , o zaplacení částky 344 738,51 Kč,

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci- částku 152 000,- Kč s denním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z částky- 12 000,- Kč za dobu od 16. 8. 2023 do zaplacení,- 28 000,- Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení,- 28 000,- Kč za dobu od 16. 12. 2023 do zaplacení,- 28 000,- Kč za dobu od 16. 1. 2024 do zaplacení,- 28 000,- Kč za dobu od 16. 2. 2024 do zaplacení,- 28 000,- Kč za dobu od 16. 3. 2024 do zaplacení,- částku 150 190,80 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 12,75 % za dobu od 31. 7. 2024 do zaplacení,- částku 42 547,71 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 12,75 % za dobu od 26. 9. 2024 do zaplacení, a- částku 1 200,- Kč,to vše do třiceti dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním některého z nich v rozsahu plnění zaniká platební povinnost druhého ze žalovaných.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 129 162,-Kč, do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou 22. 3. 2024 následně změněnou domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit mu částku 344 738,51 Kč s příslušenstvím. Mezi žalobcem a žalovaným 2) byla dříve uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor. Následně se nájemcem stal místo žalovaného 2) žalovaný 1), přičemž žalovaný 2) zůstal ručitelem za jeho závazky. Ty nebyly zcela uhrazeny. Dluh je tvořen částkou 152 000,- Kč tvořící dlužné nájemné a platby za energie za období srpna, listopadu 2023 až března 2024 (12 000,- Kč a 5 * 28 000,- Kč). Dále je dluh tvořen neuhrazenou škodou způsobenou žalovanými tím, že byla neodborně odstraněna klimatizační jednotka, díky čemuž je třeba vyměnit celé zařízení, protože dovnitř vnikl prach a je nadále nepoužitelné. Výše škody takto způsobené tvoří částku 150 190,80 Kč. Dále žalovaní dluží za vyúčtování služeb za rok 2023 částku 42 547,71 Kč. Nic z toho uhrazeno nebylo.

2. Žalovaný 2) sdělil, že žádné dodatky k nájemní smlouvě uzavřeny nebyly, popřel tak pravost listin. Žalovaný 1) uvedl, že existovala dohoda týkající se zohlednění zhodnocení pronajatých prostor a bylo možné prostor vrátit ve stavu, v jakém jej nikoli převzal, ale ve stavu, v jakém jej užíval a co tam vybudoval. Ve vypořádání též měly být zohledněny investice do daného prostoru. Při jednání rovněž bylo sděleno, že klimatizace byla ve vlastnictví žalovaných.

3. Žalobce při jednání sdělil, že žádná dohoda týkající se zápočtů pohledávek, nebo zohlednění investic uzavřena nebyla. Klimatizace byla vlastněna žalobcem, ten ji do prostoru umístil před uzavřením nájemní smlouvy.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi společností EUROCOIN a žalovaným 2) byla 24. 8. 2020 uzavřena smlouva o nájmu prostoru k provozování podnikatelské činnosti (č. l. 5 až 10), a to na dobu neurčitou. Prostor je v současnosti evidován jako vlastnictví žalobce (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 29). Nájemné bylo sjednáno ve výši 30 000,- Kč s tím, že byla sjednána dílčí úprava na část roku 2020. Nájemce byl povinen hradit též zálohy na služby v celkové částce 3 000,- Kč. Podle čl. IV. měl nájemce právo si prostor upravit podle vlastních potřeb na vlastní náklady, neměl však jakékoli právo na uhrazení daných nákladů při skončení nájmu. Dne 17. 1. 2023 byla žalovanému oznámena změna vlastníka pronajatého objektu. K dané nájemní smlouvě byla uzavřena řada dodatků, když dodatkem č. 2 z 20. 12. 2020 mělo dojít k ukončení nájemního vztahu se žalovaným 2), na jehož místo vstoupil žalovaný 1). Žalovaný 2) nadále zůstal podle daného dodatku v pozici ručitele za závazky nájemce, to vše s účinností od 1. 1. 2021. Následnými dodatky č. 3 až 5, resp. i dodatkem č. 1 byla upravena výše nájemného, když za rozhodné období, jež je předmětem řízení bylo nájemné pro rok 2022 sjednáno na 25 000,- Kč. Z knihy pohledávek bylo zjištěno, že dluh měl za období do února 2024 činit 124 000,- Kč. Výzva k úhradě v té době dlužné částky (byla nižší, než nyní žalovaná) byla zaslána oběma žalovaným, když doručení plynulo z výpisu datové schránky i systému track and trace, a to k datu 14. 2. 2024, resp. 28. 2. 2024.

5. Z fotografií (č. l. 39 až 41) bylo patrno, že v pronajatém prostoru se nacházela klimatizační jednotka, jež po ukončení vztahu účastníků již v prostoru nebyla. Žalovaní byli vyzváni k zaplacení částky požadované náhrady za poškozenou klimatizaci dopisem z 23. 7. 2024 (č. l. 42 až 44), když částka náhrady měla činit částku 150 190,80 Kč, a to dle cenové nabídky společnosti ENCOFA (č. l. 45), která rovněž uvedenou klimatizaci pro žalobce realizovala (faktura předložená žalobcem při jednání 7. 5. 2025). Dle sdělení uvedené společnosti bylo třeba vyměnit celou jednotku, neboť po jejím odstranění došlo k vniknutí nečistot do celého systému, což mělo dále vést k zadření kompresoru (č. l. 47). To, jakým způsobem měla být odstraněna, plynulo i z fotografií (č. l. 47 p. v. až 49, odřezaná potrubí vedoucí k vnější jednotce klimatizace a odmontovaná jednotka z interiéru). Z předávacích protokolů při zahájení nájmu, jakož i ukončení nájmu (č. l. 46 a listina předložená při jednání 7. 5. 2025) bylo zjištěno, že v prostoru byl umístěn elektroměr pro klimatizaci.

6. Z faktur (č. l. 56, 61 a 63) bylo zjištěno, že žalovaným byly vystaveny faktury na nedoplatek vyúčtování zálohových plateb v celkové částce 42 547,71 Kč za rok 2023. Uvedené plynulo i z knihy pohledávek (č. l. 57). Oba žalovaní byly k úhradě vyzváni dopisy z 23. 7. 2024 (č. l. 58 až 60 a 62).

7. Z výpisů z účtu (č. l. 72 až 80) soud zjistil, že žalovaný 1) hradil žalobci částky odpovídající nájemnému a zálohovým platbám v průběhu roku 2023.

8. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že měla na starosti právní otázky týkající se předmětu nájmu, když smlouvu, jakož i dodatky podepisovala spolu s žalovaným 2), jehož podpis poznala i na dodatku č. 2). Nikdy nedošlo k uzavření žádné dohody týkající se potenciálního zápočtu pohledávek obou stran týkajících se nákladů souvisejících s uzpůsobením předmětu nájmu potřebám žalovaných. Správce objektu k takovému jednání oprávněn nebyl. Klimatizace byla v prostoru již před pronajmutím prostoru žalovaným.

9. Soud měl za to, že není ve věci třeba znaleckého zkoumání pravosti podpisu, neboť tuto otázku vyřešila svědecká výpověď svědkyně , jméno FO, , o jejíž věrohodnosti nebylo důvodu pochybovat, resp. při jejím výslechu nevyvstaly pochybnosti o pravdivosti jejích tvrzení. Rovněž tak soud neměl důvodu nařizovat ve věci případný znalecký posudek z oblasti ekonomiky na určení obvyklé ceny klimatizace, neboť k tomu dle názoru soudu postačila i předložená cenová nabídka příslušné společnosti, a to za situace, kdy nebyla cena případné opravy, resp. uvedení do řádného stavu výměnou celé stávající jednotky zpochybňována. Žalovaní se omezili pouze na tvrzení o svém vlastnictví jednotky. Výslech žalovaného 2) soud neprovedl z toho důvodu, že jakkoli žalovaný 2) věděl, že se jednání koná, ani na jedno z nich se nedostavil. Jeho trvalá nepřítomnost a komunikace se soudem pouze prostřednictvím zástupce svědčí spíše o vyhýbání se možnosti výpověď podat a oddalování tak konečného rozhodnutí ve věci, na což soud odmítl přistoupit. Této procesní taktice odpovídalo i zcela kusé skutkové tvrzení k jakékoli argumentaci žalobce, zejména pak vlastnickému práv ke klimatizaci i údajným dohodám s ním o započtení vzájemných pohledávek. Ve vztahu k vlastnictví klimatizace soudu postačila faktura společnosti ENCOFA vypovídající o umístění klimatizace v předmětném objektu, a to z doby před sjednáním nájemního vztahu, jakož i umístění elektroměrů pro tuto klimatizaci, jež by nebyly na místě, nebyla-li by tam i klimatizace. Z tohoto pohledu byl důkaz výpovědí žalovaného 2) zcela nadbytečný, neboť okolnosti, k nimž měl být slyšen, byly dostatečně prokázány jinými důkazy s jiným výsledkem, než byla tvrzení žalovaného 2).

10. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod § 2302 a 2303 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Podle uvedených ustanovení se na nájem prostor sloužících k podnikání uplatní ustanovení týkající se nájmu, ve vztahu k službám pak ustanovení o nájmu bytu.

11. Z provedeného dokazování bylo nepochybné, že došlo k uzavření nájemní smlouvy se žalovaným 2) k prostorám sloužícím k podnikání. Na základě dodatku č. 2 došlo k převodu uvedeného nájmu na žalovaného 1), když žalovaný 2) zůstal nadále v pozici ručitele za případně vzniklé závazky. O totožnosti osob sjednávajících uvedené smlouvy a dodatky nemůže být pochyb, neboť svědkyně , jméno FO, potvrdila svůj podpis, jakož i dosvědčila, že to byl právě žalovaný 2), kdo smlouvu i dodatky osobně uzavíral, a to i za žalovaného 1), aby v prostoru provozoval bar.

12. Z povahy nájemního vztahu plyne povinnost nájemce platit pronajímateli nájemné podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku, když výše takového nájemného v průběhu právního vztahu kolísala, jak plynulo z jednotlivých dodatků, aby se ustálila na částce 25 000,- Kč. Ta byla rovněž žalovaným 1) též minimálně po část roku 2023 hrazena včetně záloh na služby, jak plynulo z výpisů z účtu. Ty ostatně rovněž prokazovaly skutečnost, že k převodu nájmu došlo za účasti žalovaného 2), který jako jediný jednatel žalovaného 1) by jistě neposílal platby prostřednictvím jiného subjektu, který by nebyl ve smluvním vztahu s pronajímatelem.

13. Z dokazování – knihy pohledávek – plynulo, že žalovaný 1) dluží částku 152 000,- Kč za období srpen a listopad 2023 až únor 2024 částku 124 000,- Kč, když žalobou požadoval žalobce platbu i za měsíc březen 2024 v částce 28 000,- Kč. Z tohoto pohledu bylo na žalovaném 1), resp. i 2), aby prokazovali, že částku uhradili, resp. že je dlužena v jiné výši, zahrnujíc v to i částku 24 000,- Kč, která sice z knih pohledávek neplynula, ale byla součástí žaloby. Žalovaní ostatně ani nepopírali, že by snad za měsíc březen, na jehož úhradu nebyla předkládána výzva k úhradě, zaplatili. Žalovaní se bránili tím, že existovala dohoda, na jejímž základě mělo dojít k započtení nákladů na vybudování provozu žalovanými vůči pohledávkám žalobce. Existenci takové dohody odmítl žalobce, odmítla jí i svědkyně , jméno FO, , která by dle svých slov musela u sjednání takové dohody být, a rovněž jí neprokazoval a dostatečně nedotvrdil ani žalovaný 1) nebo 2).

14. Zástupce žalovaných se omezil pouze na konstatování existence takové dohody, aniž by byl schopen specifikovat, kdy taková dohoda byla učiněna a jakou konkrétní formou (uváděl varianty s výjimkou písemné) a jaké byly její parametry. Uvedl pouze, že byla uzavřena ústně či telefonicky. Soud však má za to, že tato tvrzení jsou v přímém rozporu s textem samotné smlouvy, jež uvádí, že nájemce na úhradu takových nákladů nemá právo. Smlouva sama měla být měněna pouze písemnými dodatky (čl. VI odst. 3 smlouvy v intencích § 1758 občanského zákoníku). V zásadě by soud připustil i situaci, kdy by byla taková dohoda sjednána i ústně nebo jinou prokazatelnou formou, pokud by se na faktu takové dohody strany shodly a byly sporné pouze dílčí parametry. Z dokazování však jednoznačně vyplynul závěr, že taková dohoda by musela být uzavřena prostřednictvím svědkyně , jméno FO, . Ta to ovšem popřela. Soud tak vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený žalobcem – žádná dohoda tvrzená žalovanými neexistovala. K existenci takové dohody byl sice navržen důkaz výslechem žalovaného 2), bylo tak nicméně činěno na podkladě značně obecných a nijak nedoplněných skutkových tvrzení. Teprve po jejich doplnění (kdy, kde, s kým a za jakých podmínek byla taková dohoda uzavřena) by mohl být případně žalovaný 2) slyšen k jejich prokázání. I absence jakýchkoli konkrétních vyjádření žalovanými nasvědčuje tomu, že žádná dohoda uzavřena nebyla, jak bylo prokázáno. Byť by tak nedošlo k prokázání neexistence takové dohody svědkyní , jméno FO, , která takovou dohodu kategoricky vyloučila, nebral by soud takovou dohodu za existující pro neunesení břemene tvrzení, a to ani po poučení podle § 118a odst. 1 OSŘ, jehož se zástupci žalovaných dostalo na jednání 2. 4. 2025.

15. Rovněž tak pro nemožnost takové poučení poskytnout při jakémkoli dalším jednání soud nezohlednil obecné tvrzení žalovaných o složení jistoty a jejím nezohlednění v žalované částce s ohledem na podání žalovaných z 5. 6. 2024. Soud sice mohl uvedené poučení podle § 118a OSŘ poskytnout v souvislosti s obdobným poučením žalovaných stran existence dohody o zápočtu jako na jednání 2. 4. 2025, s ohledem na tvrzenou výši pohledávky způsobilé k použití jako procesní obrana se to nicméně jevilo jako v danou chvíli neúčelné. Při nedostatečnosti daných tvrzení, jež nepostačovala k jakémukoli dokazování, by bylo na místě poučení stran prokázání skutečnosti, že jistota byla vůbec složena. Ze smlouvy samotné se totiž podává pouze závazek žalovaného 2) jistotu uhradit při podpisu smlouvy, nikoli že by se toto složení podpisem smlouvy potvrzovalo. Tím, že se žalovaní k jednání 7. 5. 2025 nedostavili, svou neúčastí možnost soudu je dodatečně poučit zmařili (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008, publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810) a bylo tak třeba na ně hledět jako na účastníka poučené, kteří svým procesním povinnostem nedostáli (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ). Na tom nemění nic ani skutečnost, že se z jednání dodatečně omluvili.

16. Kromě nájemného pak jednak z nájemní smlouvy, jednak za použití ustanovení § 2247 občanského zákoníku, plyne povinnost nájemce hradit služby spojené s předmětem nájmu. V projednávané věci se nejednalo pouze o zákonem v odstavci 2 uvedenou dodávku vody, ale i dodávku elektřiny i plynu a odvoz odpadu. Z dokazování vyplynulo, že oba žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužných částek za služby (č. l. 58 až 60 a 62), když dlužná částka činila již shora uvedených 42 547,71 Kč. Žalovaní nijak netvrdili, že by byl dluh jiný nebo neexistoval, či by snad vyúčtování vůbec neobdrželi. Stáli na argumentaci, že je na místě zápočet jimi tvrzené pohledávky z titulu dohody o započtení investic. Prokázán byl však opak, jak bylo shora uvedeno.

17. Z podstaty nájemní smlouvy rovněž plyne, že předmět nájmu má být vrácen pronajímateli ve stavu podle § 2225 odst. 1 občanského zákoníku odpovídajícím obvyklému opotřebení. Je třeba tím rozumět stav odpovídající stavu, v němž byl předmět nájmu převzat, nikoli ve stavu, kdy bude odmontováno zařízení, které zde bylo v okamžiku předání. Z dokazování vyplynulo, že před započetím nájmu byla do prostoru instalována klimatizační jednotka, pro níž byl osazen i elektroměr (předávací protokoly). Je zcela zřejmé, že kdyby v prostoru klimatizace nebyla nainstalována, nebylo by třeba jednak elektroměru, jednak by na takovém elektroměru nebyla naměřena spotřeba (to plyne z předávacích protokolů). Z dokazování nicméně vyplynulo, že na elektroměru byla spotřeba naměřena, tudíž klimatizace byla v prostoru umístěna. Bylo tak na žalovaných, aby prokazovali, že to byli oni, kdo byly vlastníky jednotky, která z prostoru zjevně zmizela (srovnání fotografií z průběhu nájmu a po jeho skončení). Ze strany žalovaných byla učiněna pouhá tvrzení s tím, že zástupce má tabulku od žalovaného 2), na druhé straně žalobce předložil fakturu za klimatizaci, jejíž specifikace (zn. LG) odpovídala fotografiím, o nichž nebylo nikým tvrzeno, že by snad byly z jiného objektu, nebo neodpovídaly tomu, jaká je situace na místě. Existenci klimatizace rovněž dotvrdila již zmiňovaná svědkyně , jméno FO, , jež sice tuto specifikovala jako obdélník, všem zcela zjevně se jednalo o ležatý kvádr, jak plyne z fotografií a odpovídá tak situaci umístění jednotky pod stropem. Potenciální přítomnost žalovaného, která by snad mohla vnést do řízení jeho pohled, by mohla vést pouze k tvrzení žalovaného o vlastnictví, ovšem při jakémkoli chybějícím dokladu o něm. Sám zástupce uvedl, že má pouze tabulku, nic dalšího – např. smlouvu, fakturu, či cokoli jiného. I při střetu těchto alternativních zjištění by pak skutkové závěry soudu nebyly jiné, než jak se podávaly z dokazování, které bylo realizováno – vlastníkem klimatizace byl žalobce.

18. Za takové situace, kdy vlastnictví žalobce bylo poškozeno demontáží klimatizační jednotky, při zjištění, že touto demontáží došlo k zanesení a poškození venkovních kondenzačních jednotek při absenci srovnatelné jednotky na trhu, bylo možné učinit závěr o vzniku škody. Žalovaný 1) porušil svoji smluvní povinnost - § 2913 odst. 1 občanského zákoníku (i zákonnou - § 2225 odst. 1 občanského zákoníku), pročež je povinen nahradit škodu z toho vzniklou. Je přitom zřejmé, že k demontáži nemohlo dojít z nedbalosti, ale úmyslně. Porušení povinnosti a následek v podobě zanesení venkovní klimatizační jednotky, tím její poškození a nutnost tak tuto jednotku vyměnit, pak zcela evidentně spojuje vztah příčiny a následku – nebýt neodborného oddělení vnitřní jednotky od spojení s jednotkou vnější, nevznikl by prostor pro vnikání nečistot do jednotky a jejímu zanesení. Ve vztahu k následku pak je přítomno minimálně zavinění z nedbalosti, není třeba úmyslu, když si takového následku s ohledem na způsob demontáže mohl a měl být žalovaný 1) vědom - § 2912 odst. 1 občanského zákoníku. Za takto způsobenou škodu je třeba mít částku odpovídající ceně nové klimatizace, jež byla prokazována oceněním společnosti, která původní klimatizaci na místo instalovala – částkou 150 190,80 Kč. O tuto formu náhrady ostatně žádal samotný žalobce podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku.

19. Všechny uvedené částky soud žalobci přiznal a žalovaného 1) zavázal je uhradit. S ohledem na skutečnost, že žádná z dlužných částek uhrazena nebyla v době, kdy se tak mělo stát, dostal se žalovaný 1) do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, a je povinen uhradit kromě jistiny i úrok z prodlení ve výši smluvní podle § 1970 občanského zákoníku – 0,05 % denně. Za okamžik prodlení je třeba považovat den následující po dni, kdy mělo být uhrazeno dlužné nájemné s příslušnou platbou za služby, vyúčtování služeb, resp. uplynula lhůta k plnění dle výzvy k náhradě škody. S ohledem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o vztah podnikatelský je na místě přiznat i částku související s vymáháním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200,- Kč. Lhůtu k plnění soud žalovanému 1) stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.

20. Uvedená platební povinnost tížila rovněž žalovaného 2) jako původního nájemce, jehož postavení přešlo dodatkem č. 2) právě na žalovaného 1). Stalo se tak díky postavení ručitele podle § 2018 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný 2) se zaručil i za potenciální pohledávky budoucí (v době uzavření dodatku č. 2), jimiž jsou právě pohledávky, jež byly předmětem řízení. Jelikož žalovaný 1) jako dlužník dluh neuhradil, žalobce měl právo úhradu žádat po žalovaném 2) podle § 2021 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že ani žalovaný 2) pohledávku neuhradil dobrovolně, uložil ji k úhradě soud nyní, přičemž poměr mezi dlužníkem – žalovaným 1) a ručitelem – žalovaným 2) není ani dílčí, ani solidární, nicméně plněním kteréhokoli z nich zaniká dluh zbylého v rozsahu, v jakém bylo plnění poskytnuto. Lhůty k plnění je nicméně stejná.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ. Náklady jsou tvořeny odměnou ve výši 7 180,- Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dále paušální náhradou nákladů za úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu v podobě přípravy a převzetí zastoupení, 2 předžalobní výzvy, žaloby. Ve výši 7 140,- Kč/úkon pak náleží za další 2 předžalobní výzvy a rozšíření žaloby z 26. 8. 2024. I za tyto úkony podle § 11 odst. 1 písm. d) a h) advokátního tarifu. Konečně za poslední rozšíření žaloby spolu s 2 předžalobními výzvami náleží uvedená paušální náhrada včetně odměny za dané úkony ve výši 2 820,- Kč/úkon. Z celého předmětu řízení poté náleží odměna ve výši 9 700,- Kč/úkon podle § 7 bod 6 advokátního tarifu spolu s paušální náhradou nákladů za účast u jednání 5. 2. 2025 a 10. 3. 2025 (zde ve výši ½ tarifní hodnoty podle § 11 odst. 1 písm. g/ a odst. 2 písm. g/ advokátního tarifu per analogiam), v plné výši za účast u jednání 2. 4. 2025 a 7. 5. 2025, to vše spolu s paušální náhradou podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Paušální náhrada za úkony do 31. 12. 2024 náleží ve výši 300,- Kč/úkon, za úkony po 1. 1. 2025 ve výši 450,- Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v příslušném znění. Celková výše odměny s paušální náhradou činí částku 92 500,- Kč. Součástí náhrady je též soudní poplatek v celkové výši 17 237,- Kč a daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 19 425,- Kč. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 129 162,- Kč ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.