112 C 99/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce: ; (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zaplacení 2.000 Kč s příslušenstvím - nájemné

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 10 % za dobu od 21. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 18. 5. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 2 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu smluvní pokuty za nesplnění povinnosti zajistit řádně výstavbu bytové jednotky a požádat o kolaudační souhlas podle nájemní smlouvy o výstavbě a budoucí nájemní smlouvy z 27. 10. 2009.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přičemž soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání pouze na základě listin, neboť s tím žalobce souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (§ 101 odst. 4 OSŘ).

3. Soud dospěl k následujícím zjištěním. Mezi účastníky byla dne 27. 10. 2009 uzavřena nájemní smlouva o výstavbě a smlouva o budoucí nájemní smlouvě č. FOBK3051. Na jejím základě byl žalovanému pronajat půdní prostor blíže specifikovaný v situačním popisu, který byl přílohou smlouvy. Žalovaný se zavázal, že v daném půdním prostoru vybuduje jednu bytovou jednotku. Do 12 měsíců od právní moci stavebního povolení měl žalovaný zajistit řádné provedení stavby a podat žádost o kolaudační souhlas. Pro případ porušení uvedené povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč/měsíc prodlení (čl. III. bod 4 a 6 smlouvy). Dodatky k uvedené smlouvě bylo vždy prodlouženo období, v němž byl žalovaný povinnost požádat o vydání stavebního povolení (dva termíny v roce 2010 a jeden v roce 2016).

4. Soud v projednávané věci podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval novou právní úpravu. Otázka vzniku nájmu byla podřízena právní úpravě nikoli § 50a a § 51a tehdy platného občanského zákoníku, nýbrž zákonu č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, neboť je jasně patrné, že předmětem nájmu byl nebytový prostor v podobě půdy ve smyslu § 1 písm. a) citovaného zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona nájem skončil uplynutím doby, na níž byl sjednán. Účastníci nejspíše přehlédli (v dodatcích na to není pamatováno), že nájem byl sjednán na dobu nejdéle tří let od podpisu smlouvy, k němuž došlo 27. 10. 2009. Žádný další dodatek se nedotknul ustanovení o délce nájmu. Z dalších dodatků nicméně bylo patrno, že obě strany smluvního vztahu v něm nejspíše chtějí setrvat, byť mezi dodatkem [číslo] uplynula poměrně dosti dlouhá doba pěti let. Uvedená skutečnost by nemusela být na újmu uvedenému vztahu, nicméně nikoli díky smlouvě či jejím dodatkům, ale díky ustanovení § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle něhož užívá-li nájemce předmět nájmu i po skončení nájmu, prodlužuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, nikoli však na dobu delší než jeden rok. V daném případě účinnost nájemní smlouvy skončila k 26. 10. 2012. Při absenci průkazu v soudním řízení, že by některá ze stran měla snahu vztah ukončit a tvrzení žalovaného, že by věc neužíval, bylo třeba učinit závěr, že tomu bylo naopak, pročež se smlouva automaticky prodlužovala vždy o rok za stejných podmínek.

5. Po 1. 1. 2014 pak podléhaly vzájemné vztahy z nájemní smlouvy nové úpravě shora citovaného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný splnil svoji smluvní povinnost ve stanovené i opakovaně prodloužené lhůtě požádat o vydání stavebního povolení, s čímž je logicky spojeno porušení povinnosti požádat rovněž o kolaudační souhlas, je zřejmé, že z jeho strany došlo k porušení povinnosti, jejíž plnění bylo zajišťováno smluvní pokutou podle § 2048 občanského zákoníku (do 31. 12. 2013 podle § 544 tehdy účinného občanského zákoníku). Tu je tak žalovaný povinen zaplatit. S platbou takové pokuty se nicméně dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je povinen zaplatit kromě předmětu řízení i úrok z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ) Náklady řízení žalobce se skládají z náhrady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony spočívající ve výzvě k plnění a podání žaloby podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky, součástí náhrady je též soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem je tak žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 1 000 Kč ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ.