112 C 99/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce: ; (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zaplacení 2.000 Kč s příslušenstvím - nájemné

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 10 % za dobu od 21. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 18. 5. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 2 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu smluvní pokuty za nesplnění povinnosti zajistit řádně výstavbu bytové jednotky a požádat o kolaudační souhlas podle nájemní smlouvy o výstavbě a budoucí nájemní smlouvy z 27. 10. 2009.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přičemž soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání pouze na základě listin, neboť s tím žalobce souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (§ 101 odst. 4 OSŘ).

3. Soud dospěl k následujícím zjištěním. Mezi účastníky byla dne 27. 10. 2009 uzavřena nájemní smlouva o výstavbě a smlouva o budoucí nájemní smlouvě č. FOBK3051. Na jejím základě byl žalovanému pronajat půdní prostor blíže specifikovaný v situačním popisu, který byl přílohou smlouvy. Žalovaný se zavázal, že v daném půdním prostoru vybuduje jednu bytovou jednotku. Do 12 měsíců od právní moci stavebního povolení měl žalovaný zajistit řádné provedení stavby a podat žádost o kolaudační souhlas. Pro případ porušení uvedené povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč/měsíc prodlení (čl. III. bod 4 a 6 smlouvy). Dodatky k uvedené smlouvě bylo vždy prodlouženo období, v němž byl žalovaný povinnost požádat o vydání stavebního povolení (dva termíny v roce 2010 a jeden v roce 2016).

4. Soud v projednávané věci podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval novou právní úpravu. Otázka vzniku nájmu byla podřízena právní úpravě nikoli § 50a a § 51a tehdy platného občanského zákoníku, nýbrž zákonu č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, neboť je jasně patrné, že předmětem nájmu byl nebytový prostor v podobě půdy ve smyslu § 1 písm. a) citovaného zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona nájem skončil uplynutím doby, na níž byl sjednán. Účastníci nejspíše přehlédli (v dodatcích na to není pamatováno), že nájem byl sjednán na dobu nejdéle tří let od podpisu smlouvy, k němuž došlo 27. 10. 2009. Žádný další dodatek se nedotknul ustanovení o délce nájmu. Z dalších dodatků nicméně bylo patrno, že obě strany smluvního vztahu v něm nejspíše chtějí setrvat, byť mezi dodatkem číslo uplynula poměrně dosti dlouhá doba pěti let. Uvedená skutečnost by nemusela být na újmu uvedenému vztahu, nicméně nikoli díky smlouvě či jejím dodatkům, ale díky ustanovení § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle něhož užívá-li nájemce předmět nájmu i po skončení nájmu, prodlužuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, nikoli však na dobu delší než jeden rok. V daném případě účinnost nájemní smlouvy skončila k 26. 10. 2012. Při absenci průkazu v soudním řízení, že by některá ze stran měla snahu vztah ukončit a tvrzení žalovaného, že by věc neužíval, bylo třeba učinit závěr, že tomu bylo naopak, pročež se smlouva automaticky prodlužovala vždy o rok za stejných podmínek.

5. Po 1. 1. 2014 pak podléhaly vzájemné vztahy z nájemní smlouvy nové úpravě shora citovaného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný splnil svoji smluvní povinnost ve stanovené i opakovaně prodloužené lhůtě požádat o vydání stavebního povolení, s čímž je logicky spojeno porušení povinnosti požádat rovněž o kolaudační souhlas, je zřejmé, že z jeho strany došlo k porušení povinnosti, jejíž plnění bylo zajišťováno smluvní pokutou podle § 2048 občanského zákoníku (do 31. 12. 2013 podle § 544 tehdy účinného občanského zákoníku). Tu je tak žalovaný povinen zaplatit. S platbou takové pokuty se nicméně dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je povinen zaplatit kromě předmětu řízení i úrok z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ) Náklady řízení žalobce se skládají z náhrady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkony spočívající ve výzvě k plnění a podání žaloby podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky, součástí náhrady je též soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem je tak žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 1 000 Kč ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 OSŘ a contrario). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.