112 C 99/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 11 410 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 410 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 5 781 Kč za dobu od 3. 8. 2022 do zaplacení a z částky 5 029 Kč za dobu od 16. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 11 410 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného příspěvku ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v období 29. 10. 2021 až 15. 6. 2022 ([registrační značka]).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle § 115a OSŘ, rozhodl bez jednání pouze na základě listinných důkazů.

4. Žalovaný byl evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], které v období 29. 10. 2021 až 15. 6. 2022, nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem a žalovaný neuhradil ani žalobci příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené vyplývá z výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, když dlužná částka činí 10 810 Kč a náklady uplatnění pak 600 Kč (přílohy žalobce). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván přípisy žalobce ze dne 19. 5., 24. 8., 1. 9., 19. 9., 7. 12. 2022 a 4. 1. 2023.

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona „nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené“. Podle § 4 odst. 1 a 2 písm. b) zákona„ Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že ….. osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla“. Výše příspěvku se podle § 4 odst. 3 zákona určí součinem výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. K tomu je třeba přičíst i náklady na vymáhání.

6. Žalovaný byl v období 29. 10. 2021 až 15. 6. 2022 ([registrační značka]) vlastníkem vozidla, které nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem, tedy 230 dní, když denní sazba za automobil s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 činí dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. 47 Kč. Protože žalovaný neuhradil v zákonné lhůtě žalobci částku 10 810 Kč, dostal se dnem následujícím po splatnosti do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a je tak povinen podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit též úroky z prodlení. Současně je povinen zaplatit i náklady vymáhání ve výši 300 Kč podle § 2a vyhlášky. Přiznané částky soud uložil žalovanému k úhradě ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.

7. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů vůči tomu, který úspěch neměl. Náklady řízení žalobce činí částka soudního poplatku 800 Kč a dále soud přistoupil k posouzení účelnosti nákladů spočívajících v zastoupení advokátem a dospěl k závěru, že tyto účelné nejsou. Přiznal tak pouze takové náklady, jež by byly přiznány samotnému nezastoupenému žalobci podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za výzvu k plnění a podání žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky á 100 Kč/úkon v celkové výši 200 Kč. Celková výše náklady tak činí 1 000 Kč. I zde soud stanovil lhůtu k plnění žalovanému v délce podle § 160 odst. 1 OSŘ.

8. Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo a [registrační značka]. Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobce je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom téměř žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. Takovou činnost mohl realizovat i žalobce sám, který je na uvedenou agendu jistě lépe personálně vybaven. Správnost uvedeného přístupu ostatně byla potvrzena mimo jiné usnesením Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2020, č. j. 70 Co 193/2020-37. Soudu je známa i opačná praxe některých odvolacích senátů uvedeného soudu, tu však soud nepovažuje za správnou.

9. Jakkoli lze souhlasit s argumentací např. usnesení Nejvyššího soudu z 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016 (publikované mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD332300CZ), argumentačně využitého ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 38 Co 74/2023 (věc zdejšího soudu pod sp. zn. 112 C 30/2023), není na místě právní závěry tam uvedené aplikovat. Přestože byly vynaloženy náklady na právní zastoupení a nebylo zjištěno, ani se to soud nedomníval, že by právní zastoupení bylo zneužitím práva, jak to ostatně pojal pro svoje závěry jako určující právě Nejvyšší soud v citované věci, zdejší soud je toho názoru, že celá agenda spojená s uplatněním práva žalobkyně u soudu není nic jiného než opakováním téhož, co bylo učiněno již v předsoudní fázi vymáhání pohledávky. Zástupce v podobě advokáta do řízení nepřináší žádnou přidanou hodnotu, neboť skutečnosti vylíčené v žalobě jsou překopírováním údajů patrných již z výzev učiněných samotným žalobcem. Jedná se tak o činnosti nikoli odborného charakteru, ale čistě administrativního, k nimž není třeba odbornosti zástupce v podobě advokáta. Tento závěr není dle názoru soudu v rozporu s judikaturou uvedenou v citovaném usnesení Nejvyššího soudu, která se zabývá zastoupením obcí či statutárních měst, u nichž se jedná o správu vlastního majetku. Byť se zde nejedná o vlastní majetek fondu, veškerá aktivita podstatná pro uplatnění nároku žalobcem u soudu a účinné hájení takového nároku u něj byla realizována již samotným žalobcem. Přestože tak soud nezpochybňuje oprávnění žalobce nechat se zastoupit advokátem, náklady na něj vynaložené nepovažuje za účelné v tom smyslu, že by stejného cíle nebylo možno dosáhnout i bez něj, protože sám do řízení nic efektivně nepřinesl. Rovněž tak závěry zdejšího soudu nejsou v rozporu s judikaturou citovanou Nejvyšším soudem stran zastoupení advokátem, byť se tak stalo spíše na okraj a podstatná argumentace je v jím citovaných rozhodnutích. Je totiž třeba odlišit skutkový základ tam citovaných kauz od projednávané věci – zejména složitost problematiky tam projednávané a právní složitost věcí s tím související, včetně rozsahu úkonů činěných v řízení. Tam citované věci se od té nyní projednávané liší naprosto zásadně, neboť projednávaná věc je zcela typová, zcela výjimečně končící jinak než vyhlášením rozsudku bez jednání nebo zastavením řízení z procesních důvodů a rovněž tak veškerá skutková i právní argumentace je přítomna ve zpravidla se opakujících důkazech vytvořených již samotným účastníkem. Soud prvního stupně tak na svoji argumentaci setrvale zastávané nemá co měnit.