114 C 14/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce: ; a) celé jméno žalobce , narozený dne datum , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; 1. právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 181.500 Kč s příslušenstvím - faktura

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 181 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně -) od 14.12.2019 do zaplacení z částky 60 500 Kč, -) od 14.12.2019 do zaplacení z částky 60 500 Kč, -) od 14.12.2019 do zaplacení z částky 60 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně -) od 7.2.2017 do 13.12.2019 z částky 60 500 Kč, -) od 3.5.2017 do 13.12.2019 z částky 60 500 Kč, -) od 11.10.2017 do 13.12.2019 z částky 60 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 49 271,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Opatrovníku žalované se přiznává na náhradě nákladů na zastoupení žalované částka 17 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů na zastoupení žalované opatrovníkem částku 21 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobce je povinen doplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 1 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 12.9.2019 se žalobce domáhal zaplacení cen služby spočívající v provedení přednášek„ Etikety u stolu“ dne 18.1.2017, 11.4.2017 a 19.9.2017.

2. Žalobce uvedl, že žalovaná si objednala provedení těchto tří přednášek, kdy cena jedné přednášky činila 60 500 Kč, tj. 50 000 Kč bez DPH. Žalobce bezodkladně po provedení přednášky vystavil žalovanému faktury.

3. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka sporovala jak objednání tak provedení přednášek.

4. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobce, neboť tento se nedostavil a nepožádala o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Soud zjistil tyto skutečnosti:

6. Z emailů z května a června 2016 (č.l. 48 an.) vyplývá, že tehdejší jednatelka žalované, [jméno] [příjmení] oslovila žalobce s poptávkou přednášky etikety, která měla být pořádán v [obec] a měla být zaměřena na manažery a starosty obcí, kdy se žalovaná označila za produkční společnost pořádající společenské akce. Žalobce žalované sdělil, že cena takové čtyřhodinové přednášky by činila 50 000 Kč bez DPH, a to bez ohledu na počet zúčastněných. Dne 10.5.2016 pak žalovaná objednala tuto přednášku na den 23.6.2016.

7. Ze sjetiny pohledávky a závazky (č.l. 47) a faktury ze dne 23.6.2026, č. 0058 (č.l. 63) a ze dne 2.10.2016, č. 0068 (č.l. 63), vyplývá, že žalobce žalované za přednášky dne 23.6.2016 a 13.9.2016 vystavil fakturu na částku 60 500 Kč, za každou přednášku. Z částečných výpisů z účtů žalobce za období prosince 2016 a července 2016 (č.l. 44) vyplývá, že žalovaná platba tyto přednášky dne 1.7.2016 a dne 29.12.2016 zaplatila. Soud tak má za prokázané, že účastníci se dohodli, že cena přednášek bude splatná ve lhůtě splatnosti uvedené na faktuře, vystavené žalobcem.

8. Z emailů ze září 2016 (č.l. 53 an.) vyplývá, že přednáška dne 23.6.2016 proběhla ke spokojenosti obou účastníků a žalovaná u žalobce objednala další přednášku na den 13.9.2016, která také proběhla k velké spokojenosti zúčastněných. Žalovaná se proto krátce na to dohodla s žalobcem na provedení dalších přednášek etikety dne 18.1.2017, 11.4.2017 a 19.4.2017, které měly proběhnout v hotelu Noem Arch v Brně (emaily ze dne 21.9.2016 až 24.9.2016).

9. Z emailů z ledna 2017, zejména emailu žalobce ze dne 21.1.2017 (č.l. 56 an.) vyplývá, že seminář dne 18.1.2017 úspěšně proběhl, kdy žalobce děkoval zejména osobám s křestním jménem Lenka a Jirka.

10. Z čestného prohlášení společnosti [právnická osoba], [IČO], ze dne 2.10.2020 (č.l. 99) vyplývá, že Ing. [jméno] [příjmení] jakožto jednatelka společnosti [právnická osoba] (výpis z obchodního rejstříku na č.l. 109), provozující hotel Noem Arch, potvrdila, že žalovaná pořádala v hotelu dne 18.1.2017, 11.4.2017 a 19.4.2017 přednášky etikety, které zajišťoval žalobce. Přednášky proběhly, žalobce na nich byl přítomen. Z webové stránek společnosti [právnická osoba] (č.l. 117) vyplývá, že Ing. [jméno] [příjmení] je odpovědná vedoucí hotelu a původně navrhovaný svědek [jméno] [příjmení] je manažer hotelu. Vzhledem k tomu, že správnost obsahu důkazu (čestného prohlášení) nebyla zpochybňována (žalovaná se ve svém vyjádření k důkazů zabývala pouze tím, co z tohoto důkazu dovozuje) a že čestné prohlášení bylo v souladu s ostatními listinnými důkazy (emailovou korespondencí účastníky, fakturami), má soud obsah čestného prohlášení za správný. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná si u žalobce objednala provedení přednášek dne 18.1.2017, 11.4.2017 a 19.4.2017, kdy žalobce tyto přednášky skutečně provedl.

11. Vzhledem k tomu, že objednání a provedení tří přednášek bylo prokázáno listinnými důkazy, neprováděl soud již dokazování výslechem žalobce, bývalé jednatelky žalované [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení].

12. Z faktury ze dne 23.1.2017, č. 0004, ze dne 3.5.2017, č. 0023, a ze dne 10.1.2017, č. 0067 (přílohy žalobce), vyplývá, žalobce vystavil za provedení přednášek dne 18.1.2017, 11.4.2017 a 19.9.2017 fakturu na částku 60 500 Kč za každou přednášku. Žalobce však ani netvrdil, že by kromě vystavení faktury tuto fakturu žalované také zaslal. Důkazy k doručení faktur žalobce také neoznačoval. Svou neúčastí u jednání, se žalobce zbavil se možnosti být soudem poučen o tom, že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazního ohledně toho, zda a kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění. Soud má proto za to, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k plnění až doručením žaloby žalované, tj. dnem 13.12.2019.

13. Z emailů i faktur má soud za prokázané, že žalovaná si s žalobcem u všech přednášek, které pro ni žalobce prováděl, dohodla stejnou cenu 60 500 Kč, neboť žalobce od počátku uváděl, že za své přednášky požaduje právě tuto cenu a prezentoval se v emailech tak, že jeho přednášky mají jednotnou cenu bez ohledu na počet účastníků či dalších faktorů. Žalobce si také sám zajišťoval dopravu i ubytování. Z emailové komunikace účastníků nevyplývá, že by účastníci zvažovali jinou cenu resp. že by vůbec výši ceny řešili. Soud má tedy za to, že účastníci měli od počátku za automatickou cenu ve výši 60 500 Kč. Na tuto částku žalobce také následně vystavoval faktury. Nebylo prokázáno, že by žalovaná někdy výši ceny zpochybňovala. Neučinila tak ani ohledně přednášky v lednu 2017, ke které byla ještě doložena emailová komunikace účastníků.

14. Z výkazu zisku a ztráty žalované za roky 2016 a 2017 (č.l. 27) soud nezjistil žádné rozhodné okolnosti.

15. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

16. Žalobce pro žalovanou v roce 2016 provedl dvě přednášky etikety. Žalovaná žalobci za každou přednášku zaplatila 60 500 Kč. Žalovaná si u žalobce dále objednala za stejnou cenu provedení přednášek dne 18.1.2017, 11.4.2017 a 19.4.2017, kdy žalobce tyto přednášky skutečně provedl. Účastníci se dohodli, že ceny přednášek budou splatné ve lhůtách splatnosti uvedených na fakturách, vystavených žalobcem. Žalobce však vyzval žalovanou k zaplacení těchto tří přednášek až doručením žaloby dne 13.12.2019.

17. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

18. Žalovaná jakožto objednatel a žalobce jakožto zhotovitel uzavřeli tři smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem, jejichž předmět byly přednášky etikety (§ 2631 občanského zákoníku) Cena jednotlivého díla (jednotlivých) byla mezi účastníky dohodnuta rámcově již na počátku jejich vztahu. Následně účastníci již jen pro jednotlivá díla konkretizovali dobu jejich provedení. Žalobce splnil svou povinnost díla provést a má tak nárok, aby mu žalovaná zaplatila cenu těchto děl (§ 2586 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byly dohodnuta splatnost ceny díla na výzvu (ve lhůtě stanovené žalobcem ve výzvě k plnění-faktuře), dostala se žalovaná do prodlení až dnem následujícím po doručení žaloby (první výzvy k plnění od provedení díla, § 1958 odst. 1 občanského zákoníku). Soud proto žalobě výrokem I. co do jistiny zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím – zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění - žaloby. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).

19. Výrokem II. soud zamítl část žalovaného příslušenstvím – úroky z prodlení od splatnosti faktur do doručení žaloby žalované, neboť nebylo prokázáno, že by faktury byly doručeny žalované a že by tato byla skutečně dle dohody účastníků byla vyzvána k plnění již krátce po provedení díla.

20. Námitku žalované, že žalovaná si stěží mohla objednat školení pro desítky osob, když sama neměla v té době žádné zaměstnance, má soud za bezpředmětnou, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná přednášky neobjednávala pro své zaměstnance ale pro třetí osoby.

21. K námitce žalovaná, že žalobce by neprováděl v roce 2017 druhou a třetí přednášku, aniž by mu žalovaná zaplatila první či druhou přednášku, soud uvádí, že žalovaná žalobci zaplatila dvě přednášky v předcházejícím roce 2016, mezi účastníky byly dobré vztahy a žalobce tak mohl po nějakou dobu spoléhat na solidnost žalované, na to že cenu přednášek doplatí.

22. Procesně převážně úspěšnému žalobci soud výrokem III. přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 14.9.2020, účast u jednání dne 15.9.2020) ve výši 33 520 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 8 380 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkonů právní služby ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty 7 291,20 Kč a soudní poplatek ve výši 7 260 a doplatek soudního poplatku 1 815 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 49 271,20 Kč, uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

23. Náhradu nákladů řízení soud žalobci přiznal, přestože žalobce nevyzval žalovanou k plnění před podáním žaloby, neboť žalovaná byla již před podáním žaloby osoby oprávněné za ni jednat, z čehož soud dovozuje, že své závazky očividně plnit nechtěla a výzva na plnění by žalovanou k pokusu o smírné řešení věci či samotnému plnění stejně nevedla. Nejednalo se o situaci, kdy by žalovaná plnit pouze opomněla (§ 142 a o.s.ř., obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

24. Výrokem IV. přiznal soud opatrovnici žalované právo na náklady na zastoupení, které tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření ze dne 20.1.2020, účast u jednání dne 15.9.2020 a 13.4.2021) ve výši 20 000 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 5 000 Kč, § 7 bod 5 ve spojení s § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkonů právní služby ve výši 1 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkově tak soud přiznal opatrovnice žalované na nákladech na zastoupení žalované částku 21 200 Kč, která bude po právní moci tohoto rozsudku poukázána opatrovnici žalované z prostředků České republiky – Městského soudu v Brně.

25. Výrokem V. uložil soud podle výsledku neúspěšné žalované zaplatit České republice – Městskému soud v Brně náhradu nákladů řízení, které doposud nesla, tj. náklady na zastoupení žalované opatrovníkem (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).

26. Výrokem VI. uložil soud žalobci doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 1 815 Kč, neboť žalobce soudní poplatek splatný podáním žaloby (§ 7 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích) uhradil pouze ve výši 7 260 Kč, přičemž správně měl být uhrazen ve výši 9 075 Kč, protože platební rozkaz nemůže být vydán vůči společnosti bez osoby oprávněné za ni jednat (analogie s osobou, jejíž pobyt není znám či osobou, jež není vedena v Registru obyvatel, § 172 odst. 2 o.s.ř.).