115 C 109/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 364,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 484,38 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 452 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 26. 7. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 5. 7. 2012 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 192 Kč, úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za administrativním zpracování půjčky ve výši 4 750 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 765 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na svůj dluh neuhradil ničeho. S účinností ke dni 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 5. 7. 2012 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 3 192 Kč, úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnou za administrativním zpracování půjčky ve výši 4 750 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč, tj. celkem 45 900 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 765 Kč. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce měla být vyplněna zákaznická karta žalovaného.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 24. 6. 2019, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 45 900 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 17. 7. 2019.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Jelikož byla smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena dne 29. 11. 2011, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 1.2 2013 (dále jen„ obch. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 3. 2013 (dále jen„ z. s. ú.“).

10. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 3 odst. písm. a) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

14. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

15. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu o půjčce coby právnická osoba v rámci své podnikatelské činnosti, ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se proto daný závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl spotřebitelem, se však na daný závazkový vztah ve smyslu § 262 odst. 4 obchodního zákoníku užijí rovněž i ustanovení občanského zákoníku a zvláštní právní předpisy o spotřebitelských smlouvách.

18. Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru platného v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitel splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, však v době uzavření smlouvy o půjčce nespojoval s nedostatečným posouzením úvěruschopnosti žalovaného absolutní neplatnost smlouvy. Pouhá skutečnost, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo v jiném časovém období, však nemůže zvýhodňovat jednu stranu smlouvy (žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce, jako podnikající osobu) na úkor strany druhé (žalovaného coby spotřebitele). I na smlouvu o půjčce, která byla uzavřena před novelou zákonem 43/2013 Sb., je proto třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou, která nevyvolává žádné smlouvou zamýšlené účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č.j. 33 Cdo 201/2018, a dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp.zn. I. ÚS 199/11). Soud poté k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

19. Z předložené úvěrové smlouvy, jakož i z dalších listin, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoli konkrétně zabýval schopností žalovaného řádně splácet předmětný úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje zákaznickou kartou žalovaného, která by poskytla údaje o příjmech a výdajích žalovaného v době poskytnutí úvěru.

20. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet půjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 9 zákona [číslo]. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. V daném řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho a soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 25 000 Kč.

23. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 17. 7. 2019, doručeno mu mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 22. 7. 2019. Dne 23. 7. 2019 žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 1. 8. 2019. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 2. 8. 2019 ve výši požadované v petitu žalobního návrhu, tedy ve výši, která není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o půjčce a nárok na zaplacení úroku z prodlení žalobkyni vznikl až ode dne 2. 8. 2019.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 252 Kč.