115 C 111/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31.626,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25.996,84 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.996,84 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.629,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.278,70 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 31.626,22 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.270,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.629,38 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.247 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.645 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 5. 8. 2015 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnut kontokorent s limitem 28.000 Kč. Před uzavření smlouvy žalobkyně zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalovaného (úvěrové registry, výpisy z účtu), informace byly vyhodnoceny porovnáním s částkami vycházejícími ze statistických dat a příchozími úhradami na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru a současně splatit čerpanou část spolu s poplatky a úrokem nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Jelikož žalovanému vznikl nepovolený zůstatek, který po opakovaných urgencích neuhradil, žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu čerpal 110.090,76 Kč, na dluh uhradil 84.093,92 Kč a domáhá se úhrady přečerpané částky ve výši 5.939,73 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zesplatněné jistiny kontokorentu ve výši 30.626,22 Kč (z toho neuhrazených úroků ve výši 3.629,38 Kč a poplatků za vedení účtu ve výši 10x100 Kč) a poplatku za rezervaci pro exekuční řízení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného se za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

4. Žalovaný prostřednictvím bankomatu č. , adresa, (tzv. kreditní linka) sjednal s žalobkyní dne 5. 8. 2015 kontokorentní úvěr s možností přečerpání finančním prostředků do výše 5.000 Kč. Žalobkyně téhož dne potvrdila žádost žalovaného o uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru dne 5. 8. 2015. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru a současně splatit čerpanou část spolu s poplatky a úrokem nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat.

5. Dne 30. 4. 2016 byl mezi účastníky uzavřen dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně poskytla žalovanému možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku s limitem 28.000 Kč k běžnému účtu č. , č. účtu, .

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o povoleném debetu žalobkyně stanovila příjem žalovaného na základě příjmů z účtu vedeného u žalobkyně ve výši 8.575 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně určila kombinací statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, a to na částku 5.001 Kč.

7. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za leden 2016 soud zjistil, že byly evidovány příchozí platby ve výši 8.052,10 Kč a odchozí platby ve výši 20.443,88, v únoru 2016 příchozí platby ve výši 14.976,05 Kč a odchozí platby ve výši 13.527 Kč a v březnu 2016 příchozí platby ve výši 11.465,05 Kč a odchozí platby ve výši 16.660,48 Kč.

8. Podle historického výpisu z účtu žalovaného činila dlužná jistina 30.626,22 Kč, kapitalizovaný úrok 3.278,70 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 3.270,37 Kč.

9. Dopisem ze dne 9. 9. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh a vyzvala jej k úhradě.

10. Dopisem ze dne 3. 11. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh, oznámila odstoupení od smlouvy ke dni 1. 11. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2024 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. Současně žalovaného upozornila na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Upomínka byla odeslána žalovanému dne 24. 6. 2024.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

20. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. Před uzavřením smlouvy o povoleném kontokorentu žalovaný nesdělil žalobkyni žádné informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně dostatečně zjišťovala, ověřovala a hodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaká je majetková a sociální situace žalovaného, nevyžádala pracovní smlouvu, mzdový výměr nebo výplatní pásky. Při zjišťování příjmů žalobkyně vycházela z předložených výpisů z účtu žalovaného, avšak pouze z dílčích příchozích úhrad, nikoli pravidelného příjmu žalovaného. Pokud žalobkyně předložila výpisy z účtů žalovaného ze bezprostředně předcházející měsíce před uzavřením dodatku o navýšení kontokorentu (tj. za období od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016), je z těchto zřejmé, že příjmy a výdaje žalovaného byly téměř stejné, převážně však z účtu žalovaného odešlo víc, než bylo na tento účet měsíčně přijato; žalovaný měl tedy zjevně větší výdaje, než-li příjmy. Ohledně výdajů se žalobkyně nezjišťovala ničeho a stanovila je na základě obecných statistických dat a demografických22. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému kontokorentní úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila příjmy a výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být žalovanému kontokorentní úvěr poskytnut.

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o povoleném debetu a smlouva úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021)

25. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Jak žalobkyně sama uvedla, žalovaný čerpal částku v celkové výši 110.090,76 Kč, na dluh uhradil 84.093,92 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 25.996,84 Kč.

26. Ve zbylé části žalobou uplatněné jistiny 4.629,38 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rovněž tak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení dlužných poplatků za služby spojené s vedením kontokorentu ve výši 1.000 Kč (10 upomínek po 100 Kč), poplatek ve výši 1.000 Kč jako rezervu za exekuční řízení, úrok v kapitalizované výši 3.629,38 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 31.626,22 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, neboť ujednání o poplatcích a úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru.

27. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu ze dne 20. 6. 2024. Upomínka byla odeslána žalovanému dne 24. 6. 2024, doručena mu mohla být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 27. 6. 2024.

28. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 27. 6. 2024 v prodlení. Žalobkyně proto správně požadovala zaplacení úroku z prodlení od 1. 7. 2024.

29. Žalobkyni tedy vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 25.996,84 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.270,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.629,38 Kč.

30. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 31.626,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.278,70 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.270,37 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 36,2 % nákladů řízení (úspěch odpovídající částce 25.996,84 Kč v rozsahu 68,1 % ponížený o neúspěch odpovídající částce 12.178,45 Kč v rozsahu 31,9 %).

33. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 1.266 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 1.500 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 378 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

34. Takto vyčíslené náklady činí 3.444 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 36,2 % nákladů řízení, tj. 1.247 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.