115 C 112/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 640 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 3 780 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 640 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 217 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč splatných vždy k prvnímu dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 066,85 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 540 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 13. 12. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 640 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, (dále je „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 19. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 16 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázala vrátit částku 19 680 Kč spolu s příslušenstvím do 18. 2. 2024. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. S účinností ke dni 5. 8. 2024 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným ve výši 22 468 Kč na žalobce. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 066,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 780 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 640 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 16. 7. 2025 vzal žalobce žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3 780 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 640 Kč částečně zpět. Uvedl dále, že důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce nedisponuje.

3. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žalobního návrhu řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

6. Dne 19. 1. 2024 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě částku ve výši 16 000 Kč (jak také plyne z výpisu z účtu žalobce). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 19 680 Kč do 18. 2. 2024. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

7. Výzvou ze dne 1. 9. 2024 byl žalovaný opakovaně upomínán na výši dluhu a vyzýván k jeho úhradě.

8. Na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 5. 8. 2025 postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 15. 8. 2024.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2024 žalobce žalovaného na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval ho k jeho úhradě.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností Zaplo Finanace s.r.o. a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr nedisponuje.

22. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“23. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-79/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky za náklady spojené s uplatněním pohledávky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč. V souvislosti s vymáháním pohledávky na žalovaném vzniklo žalobci rovněž dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právo na zaplacení nákladů spojených s vymáháním ve výši 217 Kč. Soud proto rozhodl výrokem II. o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 16 217 Kč.

26. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 066,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení soud nárok žalobce zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Za situace, kdy je žalovaný dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, z tvrzení a důkazů předložených žalobcem, ani z dalších listin a materiálů tvořících obsah spisu nelze zjistit ničeho o majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, určil soud lhůtu k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Soud má za to, že takto stanovena splatnost je pro žalovaného výhodnější než splatnost, ke které se zavázal při uzavření smlouvy, současně žalobci bude dlužná částky vrácena v časově akceptovatelném období do jednoho roku. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok II.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok III.).

27. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 16 217 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku II. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem I. a III., tedy částkou ve výši 10 086 Kč (v částce 3 780 Kč a 2 640 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žalobcem, nikoli však pro chování žalovaného po podání žaloby, a v částce 1 066,85 a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 7.8.2024 do dne vyhlášení rozhodnutí byla žaloba zamítnuta). žalobce byl úspěšný co do 62 % a neúspěšný co do 38 %, proto mu náleží právo na 24 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t. 300 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 540 Kč, která odpovídá 24 % účelně vynaložených nákladů řízení.