115 C 116/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 022,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 284 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 13 738,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 413,26 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku 88 % ročně z částky 7 413,26 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 456,50 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 022,13 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 28. 6. 2020 uzavřena smlouva [číslo] s produktovým názvem D S0 HC POJ [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 9 735 Kč, který se skládal z úroku po dobu trvání smlouvy ve výši 88 % ročně, dále z částky na zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 52 týdenních splátkách po 361 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, na svůj dluh uhradil 4 716 Kč (dne 6. 7. 2020 částku 361 Kč, dne 11. 7. 2020 částku 361 Kč, dne 26. 7. 2020 částku 400 Kč, dne 2. 8. 2020 částku 200 Kč, dne 7. 8. 2020 částku 200 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 250 Kč, dne 23. 8. 2020 částku 250 Kč, dne 30. 8. 2020 částku 250 Kč, dne 13. 9. 2020 částku 250 Kč, dne 20. 9. 2020 částku 100 Kč, dne 27. 9. 2020 částku 100 Kč, dne 15. 10. 2020 částku 250 Kč, dne 25. 10. 2020 částku 100 Kč, dne 1. 11. 2020 částku 200 Kč, dne 9. 11. 2020 částku 361 Kč, dne 15. 11. 2020 částku 361 Kč, dne 22. 11. 2020 částku 361 Kč a dne 29. 11. 2020 částku 361 Kč). Část úhrady ve výši 1 586,74 Kč byla žalobcem započtena na dlužnou jistinu a část úhrady ve výši 3 129,26 Kč na dlužný poplatek. Pro případ prodlení s úhradou pravidelných splátek byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 413,26 Kč, poplatků ve výši 6 108,87 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 456,50 Kč.

2. Podáním ze dne 25. 8. 2022 žalobce doplnil žalobní návrh. Uvedl, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů (CEE, BRKI, NRKI) a také z ekonomického modelu, jež je podložen statistickými daty. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 28. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 4 591 Kč s úrokovou sazbou 88 % ročně, poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 084 Kč a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč, tj. částku v celkové výši 18 735 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 361 Kč (poslední splátka ve výši 324 Kč). Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za zahájení a vymáhání dluhu, poplatky za upomínky a pro případ prodlení s úhradou dluhu také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 28. 6. 2020 soud zjistil, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný svobodný, žil ve sdíleném bytě a měl vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek, mzda žalovaného činila 19 250 Kč, další příjem domácnosti činil 800 Kč. Účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Odhadované měsíční výdaje činily 9 800 Kč, žalovaný dále hradil právnímu předchůdci žalobce jiný dluh měsíčními splátkami ve výši 1 697 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, příjmy žalovaného byly ověřeny předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu.

7. Z výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že proti žalovanému byla ke dni žádosti o poskytnutí úvěru zahájena dvě exekuční řízení, a to dne 5. 4. 2019 (zápis dne 13. 10. 2020) a dne 3. 9. 2019 (zápis dne 16. 5. 2022).

8. Z výzvy ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení dluhu. Z potvrzení podání soud zjistil, že výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2022.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce upomenul žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k jeho zaplacení nejpozději ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy. Z potvrzení podání soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 5. 2022.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, který byl dle potvrzení podání odeslán dne 4. 3. 2022.

11. Z výpočtu smluvní pokuty soud zjistil, že k 1. 2. 2022 činila smluvní pokuta 5 092 Kč.

12. Z výpočtu zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že k 1. 2. 2022 činil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 210 Kč.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

14. Z jednotlivých listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový děj.

15. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 28. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč za poplatek v souhrnné výši 9 735 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku ve výši 4 716 Kč. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 10. 5. 2022.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry, podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

26. V posuzované věci žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval pouze příjem žalovaného. Výše tvrzeného příjmu byla ověřena předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu. Ohledně dalšího příjmu domácnosti ve výši 800 Kč právní předchůdce nezjišťoval žádné další informace (zdroj, skutečnou výši apod.), k ověření pravdivosti tvrzení žalovaného stran dalšího příjmu nevyžádal na žalovaném žádné dokumenty. Zejména je však potřeba přihlédnout k tomu, že právní předchůdce žalobce se ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Schopnost splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 9 800 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhrada jiných dluhů apod.). Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si výši reálných výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobce při zjišťování výdajů žalovaného rovněž nepostupoval s odbornou péči, když při zjišťování výdajů žalovaného vycházel z ekonomického modelu, jež měl podklad ve statistických datech, neboť povinnost ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, který není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného).

27. Uvedl-li žalobce, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly právním předchůdcem činěny dotazy do rozličných systémů, pak je třeba konstatovat, že žalobce předložil toliko výstup z Centrální evidence exekucí, který nadto nebyl proveden ke dni poskytnutí úvěru, tj. dne 28. 6. 2020, ale po podání žaloby dne 25. 8. 2022. Skutečnost, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru byly vůči žalovanému zahájeny dvě exekuční řízení, ačkoliv v rozhodné době nebyly zapsány do seznamu vedených exekucí, svědčí o nepříznivé finanční situaci žalovaného a je tedy zřejmé, že již v době uzavření smlouvy o úvěru musely existovat nějaké splatné závazek žalovaného, které zamlčel.

28. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 4 284 Kč (poskytnutá jistina 9 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 4 716 Kč), ve zbylé části nároku co do částky 13 738,13 Kč soud nárok žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení úroku 88 % ročně z částky 7 413,26 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 456,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 413,26 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

31. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 18 022,13 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou ve výši 4 284 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 13 738,13 Kč. Z procesního hlediska úspěšnějšímu žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

33. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobce částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč