115 C 120/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 100 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 750,77 Kč od 12. 7. 2021 do 20. 10. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 14 632,41 Kč od 21. 10. 2021 do 30. 11. 2022, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 100 600 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 600 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 771 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2023, doplněnou o podání ze dne 24. 7. 2023, se předchůdce žalobce ([název původní účastnice]) domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 100 600 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 12. 7. 2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 100 100 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 857,71 Kč spolu s poplatky dle sazebníku a úrokem ve výši 4,9 % ročně. Ze strany žalovaného však nebylo plněno řádně a včas; na svůj dluh neuhradil ničeho. Předchůdce žalobce proto z důvodu opakovaného porušování smlouvy žalovaným od smlouvy o úvěru odstoupil, čímž se dluh stal k 20. 10. 2021 splatným. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 100 100 Kč, poplatků za vyhotovení a odeslání výzvy v celkové výši 500 Kč a příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2023 předchůdce žalobce s účinností k témuž dni postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav.

5. Na základě žádosti žalovaného ze dne 20. 4. 2020 a schválení žádosti ze strany předchůdce žalobce ze dne 20. 4. 2020 byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o vedení účtu mBank. Předchůdce žalobce se zavázal zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] (tzv. mKonto) a žalovaný se zavázal hradit předchůdci žalobce poplatky za poskytnuté služby.

6. Žalovaný dne 12. 7. 2021 pomocí prostředků umožňujících komunikaci na dálku požádal předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 100 100 Kč (číslo žádosti [anonymizováno]). V žádosti uvedl, že žije v registrovaném partnerství, nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám a jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč. Totožnost žalovaného byl ověřena zasláním SMS zprávy dne 12. 7. 2021. Na základě schválení žádosti byla mezi předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 12. 7. 2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru mPůjčka [anonymizováno]“ č. GNN [bankovní účet]. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 100 100 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 857,71 Kč splatných vždy k 20. dni daného měsíce spolu se sjednaným úrokem ve výši 4,9 % ročně a poplatky dle sazebníku předchůdce žalobce.

7. Dle sazebníku bankovních poplatků byl žalobce oprávněn účtovat poplatek za zaslání upomínky za zpoždění pravidelné splátky nebo odstoupení od smlouvy ve výši 400 Kč a dále 50 Kč za první a druhou výzvu k úhradě.

8. Z transakční historie účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 20. 4. 2020 do 20. 1. 2022 soud zjistil, že žalovanému byl účet zřízen dne 20. 4. 2020. Dne 12. 7. 2021 byl žalovanému převodem na tento účet poskytnut úvěr ve výši 100 100 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaný neuhradil ničeho.

9. Dopisem ze dne 20. 10. 2021 předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Dle dodejky byl dopis doručen žalovanému dne 9. 11. 2021.

10. Předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2022 předchůdce žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu 131 886,63 Kč a vyzval jej k jeho zaplacení. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 12. 2022.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného z výpisu z účtu. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru předchůdce žalobce výši příjmu dostatečně ověřil. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval, na výši výdajů se žalovaného vůbec nedotázal, neprovedl žádná šetření. Místo toho předchůdce žalobce vycházel ze statistických dat, které však poskytují pouze obecný přehled o určité skupině osob, nejsou však žádným způsobem schopny poskytnou informace o konkrétním dlužníku (žalovaném).

22. Žalobce postupoval zcela formálně bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje žalovaného. Postup předchůdce žalobce proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 100 100 Kč (poskytnutá jistina ve výši 100 100 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho). V části nároku na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 750,77 Kč od 12. 7. 2021 do 20. 10. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 14 632,41 Kč od 21. 10. 2021 do 30. 11. 2022 a úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 100 600 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o poplatcích a smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26. Ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 600 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, resp. byl neúspěšný pouze v nepatrné části, soud mu proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 024 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bod 5 vyhlášky částku 5 140 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 300 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 3 427) činí 23 771 Kč.

29. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.