115 C 133/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 47 154,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci částku 42 350 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 1 893,79 Kč, a částky 2 910,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 334,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 529,35 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 778,79 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 778,79 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 550,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 596,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 375,73 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 375,73 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 4. 2025 domáhal zaplacení 47 154,52 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná uzavřela dne 14. 2. 2023 s předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 17 377 Kč a poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč v 12 měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 3 115 Kč.

2. Dne 20. 1. 2023 žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 24.362 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 5 226 Kč v 12 měsíčních splátkách ve výši 4 531 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 4 535 Kč.

3. S účinností ke dni 21. 10. 2024 předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou na žalobce.

4. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 14. 2. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 10 485 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně a poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč částkou za komfortní splácení ve výši 3 484 Kč, v 12 měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla dne 13. 2. 2023 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedl, že je svobodná, na mateřské nebo rodičovské dovolené, žije v nájmu, má vyživovací povinnost. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 10 600 Kč, jiné příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 50 000 Kč, z karty nevyplývá zdroj těchto příjmů, měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4 000 Kč. Z karty nevyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobce ověřovány.Na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná uhradila 3 115 Kč dne 17. 3. 2023.

8. Dne 20.1. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 15 728 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 5 226 Kč, v 12 měsíčních splátkách ve výši 4 531 Kč.

9. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 779106684 byla dne 20. 1. 2023 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná neuvedla rodinný stav, uvedla, že žije v nájmu a je na mateřské nebo rodičovské dovolené a má vyživovací povinnost k šesti osobám. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 22 441 Kč, jako další příjem domácnosti byla uvedena částka 50 000 Kč, nebyl uveden zdroj tohoto příjmu, měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4 000 Kč. Z karty nevyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobce ověřovány.

10. Na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaná uhradila 4 535 Kč dne 17. 3. 2023.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 byly pohledávky s účinností k 21. 10. 2024 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem ze dne 21. 10. 2024, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 115 384,13 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 11. 11. 2024.

12. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzval k úhradě. Upomínka byla odeslána 31. 12. 2024.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

20. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Ohledně příjmů i výdajů se předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval. Předchůdci žalobce bylo známo, že žalovaná je na mateřské či rodičovské dovolené a žije v nájmu, jistě proto bylo v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši nákladů na bydlení (nájemné). Předchůdce žalobce se nezabýval tím, s kým žije žalovaná ve společné domácnosti, kolik má vyživovacích povinností, jaké jsou další výdaje žalované jako jsou osobní potřeby, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje, které žalovaná má v souvislosti s vyživovací povinností. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobce poskytl dne 14. 2. 2023 žalované úvěr, i když byla zatížena již úhradou dluhu z z úvěrové smlouvy ze dne 20. 1. 2023. Poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění příjmů i výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

22. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být ani jeden úvěr žalované vůbec poskytnut.

24. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, č. , hodnota, byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 16 885 Kč (poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 3 115 Kč) a dle smlouvy o úvěr u č. , hodnota, ve výši 25 465 Kč (poskytnutá jistina ve výši 30 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 4 535 Kč). Soud zavázal žalovanou výrokem I. rozsudku k zaplacení částky v celkové výši 42 350 Kč. Ve zbylé části jistiny 1 893,79 Kč a 2 910,73 Kč, soud návrh žalobce zamítl.

26. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 529,35 Kč, a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 778,79 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 596,15 Kč, a úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 375,73 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

27. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 334,77 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 778,79 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 550,06 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 375,73 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení.

28. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. V rámci soudního řízení, je proto dále nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaná neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, soud proto při stanovení výše měsíčních splátek vyšel z informací uvedených ve spisovém materiálu, když stanovil jejich výši na 3 000 Kč, což lze považovat za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh.

29. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 42 350 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 1 893, 79 a částkou 2 910,73 Kč, částkou představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 334,77 Kč a 6 550,06, kapitalizovaný úrok ve výši 2 529,35 Kč a 3 596,15 Kč, částkou ve výši 3 094,64 Kč představující úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 778,79 Kč od 22. 10. 2024 do dne vyhlášení rozhodnutí, částkou ve výši 4 676,16 Kč představující úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 375,73 Kč od 22. 10. 2024 do dne vyhlášení rozhodnutí, a částkou ve výši 3 094,64 Kč představující úrok ve výši 15 % ročně z částky 18 778,79 Kč od 22. 10. 2024 do dne vyhlášení rozhodnutí a částkou ve výši 4 676,16 Kč představující úrok ve výši 15 % ročně z částky 28 375,73 Kč od 22. 10. 2024 do dne vyhlášení rozhodnutí, celkem tedy částku 37 356,45 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 53 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 47 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobce a žalované ve sporu je zcela nepatrný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.