115 C 135/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobců: ; a) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně ; b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce ; c) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: název žalovaného, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o přikázání pozemku do vlastnictví a náhradě škody

I. Žaloba, aby soud pozemky parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce] zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] přikázal do spoluvlastnictví žalobců tak, že -) do vlastnictví žalobce a) se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na těchto pozemcích, -) do vlastnictví žalobce b) se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na těchto pozemcích, -) do vlastnictví žalobce c) se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na těchto pozemcích, a aby byl -) žalobce a) povinen zaplatit žalovanému náhradu za přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na pozemcích ve výši 2.188.890 Kč, -) žalobce b) povinen zaplatit žalovanému náhradu za přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na pozemcích ve výši 2.188.890 Kč, -) žalobce c) povinen zaplatit žalovanému náhradu za přikázání spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na pozemcích ve výši 2.918.520 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6.534 Kč k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 26.7.2022 se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud přikázal pozemky parc. [číslo] [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce] zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] do spoluvlastnictví žalobců. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy [adresa], která stojí na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce]. Výlučným vlastníkem uvedeného pozemku, stejně jako sousedního pozemku parc. [číslo] je žalovaný. Na pozemku parc. [číslo] se od vzniku budovy nachází vedlejší stavby tvořící zázemí budovy. Žalobci a) a b) vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na budově a žalobce c) o velikosti id. [číslo] [adresa] nabyli právní předchůdci žalobců (personálně propojení s žalobci zejm. prostřednictvím žalobce [celé jméno žalobce]) v roce 1997 v opakované obchodní veřejné soutěži od tehdejšího Fondu národního majetku České republiky, a to v rámci privatizačního procesu. Na možnost nabytí vlastnického práva k pozemkům se žalobci ještě před podáním nabídky ve veřejné soutěži dotazovali u tehdejších zástupců žalovaného, přičemž kdyby jim bylo sděleno, že k převodu pozemků nedojde, veřejné soutěže by se vůbec nezúčastnili. Zástupci žalované v případě vítěze žalobců ve veřejné soutěži s převodem pozemků do jejich vlastnictví souhlasili. Současně však žalobcům sdělili, že kvůli probíhajícím restitučním sporům nelze převod realizovat již společně s převodem vlastnického práva k budově; bylo třeba vyčkat do skončení souvisejících řízení. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] vydal ÚMČ [obec] [část obce] písemné souhlasné stanovisko s převodem vlastnického práva. Po skončení restitučních sporů se žalobci na žalovanou znovu obraceli, a to opakovaně, s žádostí o převod vlastnického práva k pozemkům. K tomu však dodnes nedošlo, a to nejenže navzdory tehdejším stanoviskům a slibům žalované (jako též ÚMČ [obec] [část obce]), ale dokonce i navzdory ještě nedávno deklarované ochotě žalované pozemky žalobcům převést. Konkrétně ještě dne 11.9.2019 zaslala žalovaná žalobcům návrh kupní ceny za převod vlastnického práva k oběma předmětným pozemkům, a to ve výši 3.300 Kč/m2, tedy celkem za 7.296.300 Kč. Následně však žalovaná začala možnost převodu vlastnického práva k pozemkům odmítat, a to s odůvodněním, že má jít o pozemky určené pro veřejnou vybavenost. Žalobci navrhují, aby jim soud přikázal vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], a to za náhradu žalované, podle ustanovení § 1086 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanského zákoníku). Dle žalobců vypořádání mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá dle judikatury podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu (k tomu např. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2392/99 nebo též R 13/2000). Dle žalobců nelze legitimně uzavřít, že jen a pouze stavebníkovi dle § 1086 odst. 1 občanského zákoníku by měla svědčit mnohem vyšší míra právní ochrany, představovaná právě možností domáhat se převodu vlastnického práva k pozemku, než kupujícímu nabytému dobrou vírou ve srovnatelné kvalitě. Pak je totiž mezi nimi prakticky jediný rozdíl v tom, že stavebník vykonával stavební činnost a kupující za stavební činnost jiného zaplatil kupní cenu. Takový rozdíl nemůže zakládat legitimitu rozdílného zacházení a rozdílné míry právní ochrany. V těchto hodnotově srovnatelných případech by dle žalobců neposkytnutí stejné míry právní ochrany dobrověrnému kupujícímu, jako která by svědčila dobrověrnému stavebníkovi, dle žalobců znamenalo zjevný rozpor se základními principy soukromého práva a právního státu jako takového, zejm. pak s ust. § 2 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobci byli k okamžiku nabytí vlastnického práva k budově v dobré víře, že jim bude převedeno též vlastnické právo k předmětným pozemkům, tuto dobrou víru v nich vyvolala a následně ještě v r. 2019 udržovala jak žalovaná, tak i příslušná městská část (ÚMČ [obec] [část obce]), a to navíc jako subjekty takové povahy, že žalobci ani neměli důvod jakkoli o pravdivosti jejích tvrzení pochybovat.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na kupní smlouvu ze dne 26.4.2007, na základě které žalobkyně a) a žalobce b) koupili pozemky od prodávající [právnická osoba] leas a.s., která nebyla žádným způsobem personálně propojena s žalobci a), b). V době uzavření této smlouvy měli žalobci a), b) náležitou vědomost o tom jaký je právní stav, že budova stojí na cizím pozemku. Dle žalovaného nelze argumentovat 10 let starým sdělením Úřadu městské části [obec] [část obce], neboť se jedná pouze o vyjádření jednoho z mnoha subjektů, které se v případě zamýšlených dispozic s majetkem žalovaného vyjadřují, rozhodování o dispozici z majetkem žalovaného je v kompetenci kolektivních orgánů žalovaného. Žalovaný v roce 2019 projednával návrhy žalobců na dispozici z pozemky, v rámci kterého nechal zpracovat i cenový návrh kupní ceny, který sdělil žalobcům, kompetentní orgány žalovaného projednaly návrhy žalobců na schůzi dne 19.11.2020 a dne 2.12.2020 a dospěly k závěru, že s prodejem pozemků nesouhlasí. Žalovaný popřel jakýkoliv právně relevantní příslib vůči žalobcům nebo jakýkoliv závazek, ze kterého by plynula povinnost žalovaného převést pozemky do vlastnictví žalobců. V předmětné právní věci nelze právní vztahy mezi účastníky posuzovat analogicky podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb., ani podle § 1086 zákona č. 89/2012 Sb. Uplatněný žalobní nárok nemá žádnou oporu v právu, ani v zákonech, ani v judikatuře Nejvyššího nebo Ústavního soudu. Žalovaný poukazoval na ustanovení § 3055 zákona č. 89/2012 Sb., ve kterém zákonodárce zřízením vzájemného předkupního práva k pozemku a ke stavbě řeší existenci stavby postavené na cizím pozemku po 1.1.2014.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

4. Shodným tvrzením účastníků, výpisu z katastru nemovitostí, katastrální mapou a informacemi z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] a žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy [adresa] umístěné na pozemku p. [číslo].

5. Ze smlouvy č. Z [číslo] o prodeji privatizovaného majetku ze dne 1.4.1998 soud zjistil, že Fond národního majetku České republiky prodal žalobci b) objekt občanské vybavenosti [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek].

6. Z kupní smlouvy uzavřené dne 1.7.1998 soud zjistil, že žalobce b) prodal [právnická osoba] a [právnická osoba] objekt občanské vybavenosti [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly 2.7.1998.

7. Z kupní smlouvy ze dne 30.3.1999 soud zjistil, že [právnická osoba] a [právnická osoba] prodala [právnická osoba] leas a.s. budovu [adresa], umístěnou na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly 1.4.1999.

8. Z kupní smlouvy uzavřené dne 26.4.2007 soud zjistil, že [právnická osoba] leas a.s. prodala žalobkyni a) a žalobci b) do podílového spoluvlastnictví, když každý z žalobců se stal vlastníkem id. ½, budovu [adresa], umístěnou na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly 4.5.2007.

9. Z kupní smlouvy uzavřené dne 31.5.2017 soud zjistil, že žalobce a) a žalobce b) prodali svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] každý na budově [adresa] umístěné na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] [právnická osoba] plus s.r.o.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně od 7.11.2006. Společníky této společnosti jsou žalobci a), b).

11. Z listiny ze dne 31.7.2017 soud zjistil, že žalobci a), b) učinili nabídku předkupního práva ke stavbě [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] žalovanému, tento nabídku předkupního práva nevyužil.

12. Z listiny ze dne 13.11.1997 soud zjistil, že [anonymizována tři slova] [obec] [část obce] vyslovil souhlas s odprodejem pozemků parc. [číslo] [právnická osoba]. s podmínkou, že objekt na ulici [ulice] přejde do vlastnictví [právnická osoba].

13. Z návrhů na dispozici z majetkem města soud zjistil, že žalobci podali dne 7.8.2019 a dne 10.10.2019 žádost o prodej pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek].

14. Z listiny ze dne 11.9.2019 soud zjistil, že vedoucí právního oddělení žalovaného sdělil žalobci návrh jednotkové kupní ceny v případě odprodeje pozemků žalobcům parc. [číslo].

15. Z vyjádření žalovaného ze dne 18.11.2019 soud zjistil, že odbor územního plánování a rozvoje města nedoporučil prodej pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] k prodeji, neboť pozemky jsou zčásti součástí stavební stabilizované plochy bydlení s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem plocha čistého bydlení a zčásti součástí stavební stabilizované plochy pro veřejnou vybavenost s podrobnějším účelem využití stanoveným funkčním typem školství, proto by měly pozemku zůstat ve vlastnictví žalovaného.

16. Z e-mailu ze dne 1.6.2020 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že nesouhlasí s prodejem pozemků p. [číslo] neboť pozemky jsou určené pro veřejnou vybavenost a musí zůstat v majetku města. Žalovaný nabídl žalobcům možnost pronájmu předmětných pozemků.

17. Z listiny ze dne 2.10.2020 soud zjistil, že žalobci vyzvali žalovaného k prodeji pozemků parc. [číslo] s tím, že nebude-li jejich návrhu vyhověno, budou věc řešit soudní cestou.

18. Z listiny ze dne 26.10.2020 soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu žalobců k prodeji pozemků tak, že návrh na prodej bude předložen kolektivním orgánům města Brna a o výsledku budou žalobci informováni.

19. Z listiny ze dne 4.12.2020 soud zjistil, že [jméno] [územní celek] nesouhlasila se záměrem prodeje pozemků parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] žalobcům.

20. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že [právnická osoba] leas a.s. není personálně propojena s žalobci.

21. Dále soud na návrh žalobců provedl dokazování výpisem ze zápisu schůze [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum], souhlasem s převodem části nemovité věci, výpisem s obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba], plnou mocí, z uvedených listin soud nezjistil pro rozhodnutí věci žádné rozhodné skutečnosti.

22. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] a žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy [adresa] umístěné na pozemku p. [číslo]. Původním vlastníkem pozemků parc. [číslo] i budovy [adresa] umístěné na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] byla Česká republika. Žalovaný se stal vlastníkem pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb. o převodu vlastnictví z majetku České republiky do vlastnictví obcí. [adresa] umístěná na pozemku parc. [číslo] byla kupní smlouvou ze dne 1.4.1998 prodána žalobci b), který ji dne 1.7.1998 prodal [právnická osoba] a [právnická osoba], tato společnost budovu [adresa] umístěnou na pozemku parc. [číslo] prodala dne 30.3.1999 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která ji dne 26.4.2007 prodala do podílového spoluvlastnictví žalobců a), b), kteří část svých spoluvlastnických podílů prodali dne 31.5.2017 žalobci c). Smlouvy týkající se prodeje budovy [adresa] umístěné na pozemku parc. [číslo] žádným způsobem neřeší užívání pozemku parc. [číslo]. Žalovaný nesouhlasí s prodejem pozemků parc. [číslo] žalobcům.

23. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, proto ji v celém rozsahu zamítl. Po provedeném dokazování soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] i budova [adresa] byly původně ve vlastnictví jednoho subjektu, k rozdělení vlastnického režimu pozemků a budovy došlo v roce 1998 [adresa] byla zřízena na pozemku parc. [číslo] před rozdělením vlastnického režimu, tudíž ji nelze považovat za neoprávněnou podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb. a tento režim nemohla nabýt ani po rozdělení vlastnických režimů.

24. Při posuzování nároků žalobců soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 828/2017, podle kterého ustanovení § 1084 odst. 2 až § 1086 zákona č. 89/2012 Sb., upravující režim staveb zřízených neoprávněně na cizím pozemku, jsou založena na uplatnění superficiální zásady. "Režim § 506 zákona č. 89/2012 Sb. se nevztahuje na stavby, které jsou věcí ve smyslu občanskoprávním a vznikly před 1.1.2014. Aby se takové stavby staly součástí pozemku, musel by být naplněn předpoklad uvedený v § 3054 zákona č. 89/2012 Sb., tedy že vlastník pozemku je zároveň vlastníkem stavby stojícím na tomto pozemku" (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2016, sp. zn. 22 Cdo 892/2016). To, že i § 1086 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. vychází ze superficiální zásady, tedy že stavba tam uvedená je součástí pozemku, vyplývá i z toho, že zákon tak, jako v ustanoveních předpokládajících oddělené vlastnictví (§ 3054 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.) nemluví o "vlastníkovi stavby", příp. o "vlastnictví stavby", ale o "zřizovateli stavby"; jde tu tedy o řešení případů, ve kterých se uplatní superficiální zásada, tedy staveb zřízených neoprávněně na cizím pozemku od 1.1.2014. Na jiné případy nelze uvedená ustanovení aplikovat. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. neřeší výslovně další osudy neoprávněných staveb, vzniklých za platnosti občanského zákoníku z roku 1964, resp. i dříve. V ustanoveních přechodných a závěrečných sice pamatuje na vlastnický režim staveb na cizích pozemcích, které tu budou v době, kdy nabyl nový zákoník účinnosti, vztah mezi vlastníkem stavby a pozemku řeší jen zřízením předkupního práva (§ 3056 zákona č. 89/2012 Sb.). Judikatura, podle které vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2001, sp. zn. 22 Cdo 2392/99, na který dovolatel odkazuje), se týká jen doby, ve které se neuplatňovala zásada superficies solo cedit (tj. od 1.1.1951 do 1.1.2014); proč takto nelze postupovat i ve vztahu k novému občanskému zákoníku, vysvětluje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, a také usnesení ze dne 5.10.2016, sp. zn. 22 Cdo 480/2015.

25. Za situace, kdy na budovu [adresa] je třeba nahlížet jako na oprávněnou stavbu zřízenou před 1.1.2014 je zřejmé s ohledem na shora citovaná rozhodnutí, že na vztah mezi účastníky nelze aplikovat ustanovení § 1086 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., ani ust. § 135 c zákona č. 40/1964 Sb. Nárok žalobců nemá oporu v právu. Současně v řízení nebyl prokázán žádný právně relevantní příslib vůči žalobcům nebo jakýkoliv závazek, ze kterého by plynula povinnost žalovaného převést pozemky do vlastnictví žalobců. Ze stanoviska Úřadu městské části [obec] [část obce] z roku 2007 či listiny ze dne 11.9.2019 nelze dovodit závazný projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o prodeji pozemku, naopak odmítavý postoj žalovaného k prodeji pozemků po rozhodnutí kompetentních orgánů žalovaného vyplývá z listiny ze dne 4.12.2020. Je třeba konstatovat, že mezi účastníky bude i do budoucna panovat stav, kdy bude existovat oddělený vlastnický režim pozemku a stavby, který je řešen pouze úpravou předkupního práva v ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb.

26. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6.534 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 4.500 Kč odměnu advokáta za 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 18.5.2022) ve výši 1.500 Kč za úkon určené podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 18.5.2022), - 1.134 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalovaného plátcem. Náklady řízení jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř.