115 C 135/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 125 339,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 75 574,84 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 75 574,84 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 47 580,41 Kč se 14,9 % úrokem ročně z částky 123 155,25 Kč od 20. 7. 2022 do zaplacení, jakož co do zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 2. 10. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 30. 11. 2021 do 25. 1. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 26. 1. 2022 do 11. 2. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 12. 2. 2022 do 10. 3. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 11. 3. 2022 do 20. 4. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 21. 4. 2022 do 19. 5. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 50 566 Kč od 20. 5. 2022 do 14. 6. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení ve výši 50 566 Kč od 15. 6. 2022 do 19. 7. 2022 ve výši 8,5 %, zákonného úroku z prodlení z částky 47 580,41 Kč od 20. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 096 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 125 339,57 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 2. 10. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 30. 11. 2021 do 25. 1. 2022 ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 26. 1. 2022 do 11. 2. 2022 ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 12. 2. 2022 do 10. 3. 2022 ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 11. 3. 2022 do 20. 4. 2022 ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 21. 4. 2022 do 19. 5. 2022 ve výši 8,5 %, zákonný úrok z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 20. 5. 2022 do 14. 6. 2022 ve výši 8,5 % a úrok 14,9 % ročně z částky 125 339,57 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 125 339,57 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a vzniklé náklady řízení. V rámci svých skutkových tvrzení žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce - , právnická osoba, . uzavřela dne 30. 3. 2000 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle které byla žalovanému poskytnutá částka 121 000 Kč s úrokem ve výši 14,90 % ročně. Zároveň žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřená prostřednictvím internetového bankovnictví banky, a to na základě řádné identifikace žalovaného pomocí autorizačního kódu a SMS. Finanční prostředky byly žalovanému poukázány na jeho účet. Žalovaný se naopak zavázal čerpané finanční prostředky průběžně splácet. Jelikož žalovaný své povinnosti porušoval, tak banka dne 6. 8. 2021 prohlásila celý úvěr za splatný. Žalobce dále uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně prověřená.

2. V rámci svých skutkových tvrzení a jejich následného doplnění žalobce uvedl, že žalovaný dne 29. 11. 2021 uhradil na dluh částku 1 000 Kč, dne 25. 1. 2022 částku 1 000 Kč, dne 11. 2. 2022 částku 2 000 Kč, dne 10. 3. 2022 částku 5 000 Kč, dne 20. 4. 2022 částku 5 000 Kč, dne 19. 5. 2022 částku 3 000 Kč a dne 14. 6. 2022 částku 3 000 Kč. Celkem 20 000 Kč. Následně žalobce uvedl, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu zaplatil na dluh i částku 14 282,17 Kč (Tu žalobce rozepsal ve svém podání ze dne 22. 11. 2022.). V podání ze dne 28. 4. 2025 (č. l. 63 spisu) žalobce uvedl, že žalovaný uhradil i částku 4 000 Kč, kterou započetl ve výši 2 184,32 Kč na jistinu dluhu a ve výši 1 815,68 Kč na úrok se sazbou 14,90 %, když nově svůj žalobní nárok formuloval na č. l. 63 verte spisu. V rámci dalšího doplnění žalobních tvrzení (k výzvě soudu) žalobce uvedl, že pokud by soud hodnotil uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tak žalovaný ve skutečnosti uhradil žalobci mimo částek 20 000 Kč a 4 000 Kč, ještě částku 21 425,16 Kč. Celkem by tak bezdůvodné obohacení, pohledem čerpaného úvěru, činilo 75 574,84 Kč. Uvedené je zjevné z č. l. 80–82 spisu.

3. Protože žalobce na podané žalobě trval i nadále, když předně nárok posuzoval jako nárok vzniklý z platného závazku a až alternativně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tak soud na jeho podání ze dne 28. 4. 2025 reagoval tak (při zohlednění původního petitu), že řízení podle jeho návrhu částečně zastavil. To se stalo usnesením soudu ze dne 4. 7. 2025. Zároveň soud týmž usnesením žalobci vrátil poměrnou částku uhrazeného soudního poplatku ve výši 110 Kč, neboť k částečnému zpětvzetí (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“) došlo ještě před prvním jednáním ve věci samé. Soud tak ve věci meritorně rozhodoval o nároku, který je fakticky specifikovaný na č. l. 63 verte, a podle kterého měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 123 155,25 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 2. 10. 2021 do 29. 11. 2021, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 30. 11. 2021 do 25. 1. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 26. 1. 2022 do 11. 2. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 12. 2. 2022 do 10. 3. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 11. 3. 2022 do 20. 4. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 21. 4. 2022 do 19. 5. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 126 140,84 Kč od 20. 5. 2022 do 14. 6. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 125 339,57 Kč od 15. 6. 2022 do 19. 7. 2022, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 123 155,25 Kč od 20. 7. 2022 do zaplacení a 14,9 % úrok ročně z částky 123 155,25 Kč od 20. 7. 2022 do zaplacení. O takto specifikovaném nároku bylo v řízení dne 7. 7. 2025 věcně soudem rozhodnuto.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K soudem nařízenému jednání se nedostavil, byť k němu byl řádně a včas obeslán. Soud tak ve věci rozhodl na základě provedeného listinného dokazování a do spisu založených důkazů.

5. Z listin do spisu založených byl zjištěný níže uvedený skutkový stav věci.:

6. Z tzv. detailu zadané operace na č. l. 12 až 22 spisu vyplývá, že se žalovaný prostřednictvím internet bankingu postupně snažil ve vztahu k původnímu věřiteli/, právnická osoba, . získat úvěrové prostředky v různých částkách. Po provedení několika pokusů banka souhlasila s poskytnutím úvěru ve výši 121 000 Kč (č. l. 18 spisu). K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím digitálních technologií, jak je to zjevné ze smlouvy o úvěru založené na č. l. 27 a následující spisu. Z jejího obsahu vyplývá, že žalovanému byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 121 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit úvěr v 93měsíčních splátkách po 2 206 Kč měsíčně s úrokovou sazbou 14,90 % ročně. Pro případ porušení smluvních povinností byla v čl. 8.1 a v čl. 8.2 úvěrové smlouvy sjednána možnost prohlásit úvěr za splatný. S ohledem na žalobcem tvrzenou platební nekázeň žalovaného a označené splátky, které žalovaný neuhradil, byla žalovanému zaslaná výzva k úhradě dluhu. Následně došlo i k zesplatnění úvěru, o čemž svědčí podání právního předchůdce žalobce adresované žalovanému. Úvěr byl fakticky prohlášený za splatný k datu 6. 8. 2021.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a její přílohy, bylo zjištěno, že se pohledávka z majetku , právnická osoba, . dostala do majetku společnosti I-XON, a.s. a následně i do majetku současného žalobce (č. l. 68 až 74 spisu). Z výpisu z účtu žalovaného založeném na č. l. 65 spisu vyplývá, že žalovanému byla skutečně částka 121 000 Kč na jeho účet bankou deponována. Z výpisu z účtu založeném v příloze spisu, týkajícím se žalovaného a období od 1. 10. 2019 do března 2020 bylo zjištěno, že žalovaný pobíral od svého zaměstnavatele/společnosti , jméno FO, , jméno FO, , a.s. dne 10. 10. 2019 částku 16 216 Kč, dne 8. 11. 2019 částku 9 698 Kč, dne 10. 12. 2019 částku 22 698 Kč, dne 10. 1. 2020 částku 13 398 Kč, dne 10. 2. 2020 částku 18 323 Kč a dne 10. 3. 2020 17 390 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta založeného na č. l. 81 spisu vyplývá, že banka vzala na vědomí, že žalovaný splácí jednotlivé úvěry tam uvedené s tím, že s přihlédnutím k běžným nákladům je možné žalovanému poskytnout částku 121 000 Kč se splátkou 2 206 Kč měsíčně, neboť celkové zatížení žalovaného splátkami činí 9 059 Kč měsíčně, když prozatím žalovaný splácí na základě úvěrových smluv a čerpaných kontokorentů bance částky: 2 297 Kč měsíčně, 3 026 Kč měsíčně a kontokorent s orientační splátkou 30 Kč měsíčně a 1 500 Kč měsíčně.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že žaloba byla shledána částečně důvodnou.

14. V této věci soud předně posuzoval, zda je nárok žalobce po právu a zda odpovídá obsahu skutkových tvrzení a předloženým důkazům. S ohledem na poměrně nízké příjmy žalovaného a jeho poměrně velkou úvěrovou angažovanost, je zjevné, že úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla řádným způsobem věřitelem posouzená. Postup bankovního subjektu byl ledabylý a nikoliv profesionální, neboť celkové úvěrové zatížení, které sama banka vyčíslila, mělo činit 9 059 Kč měsíčně a měsíční příjmy žalovaného (doložené jednotlivými výpisy z účtu) oscilovaly v rozmezí mezi 9 698 Kč a 22 698 Kč měsíčně, tedy v částkách, které nebyly nijak vysoké, a které ve svém průměru rozhodně nesvědčily o dobré životní situaci žalovaného. Jelikož žalobce v řízení neprokázal, jaké další příjmy a výdaje žalovaný v době před čerpáním úvěru pobíral/hradil, a to ani přes soudem mu dané poučení ve smyslu ustanovení § 5, § 110 a § 118a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), tak fakticky břemeno důkazní, spočívající v prokázání úvěruschopnosti žalovaného, neunesl.

15. Jinak řečeno, soud se na rozdíl od věřitele/žalobce neztotožňuje s tím, že bylo učiněno za dost ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Sankcí za uvedené ledabylé jednání právního předchůdce žalobce je dovození neplatnosti smluvního vztahu, který soud z hlediska právní kvalifikace neposuzuje jako nárok vzniklý z platného závazku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku), ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Soud proto pohledem skutkových tvrzení žalobce, který uvedl, že žalovaný postupně uhradil částky 20 000 Kč, 4 000 Kč a 21 425,16 Kč (podle jeho posledního vyjádření založeného na č. l. 79 a násl. ze dne 4. 6. 2025), mohl dovodit, že žalovaný celkově zaplatil na čerpaný úvěr částku 45 425,16 Kč. Tudíž po odečtení žalovaným celkově zaplacené částky 45 425,16 Kč od celkové čerpané částky 121 000 Kč, je jasné, že výše bezdůvodného obohacení žalovaného činí částku 75 574,84 Kč.

16. Na základě postupních smluv (§ 1879 a násl. občanského zákoníku) bylo také dostatečně prokázané, že se pohledávka za žalovaným do majetku žalobce skutečně dostala, a že žalobce je ve věci aktivně věcně legitimovaným subjektem. Soud tak žalobci mohl na jistině dluhu přisoudit částku 75 574,84 Kč, a to včetně úroků z prodlení od 2. 10. 2021, neboť v uvedeném období žalovaný beze sporu v prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) již byl. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobou uplatněném nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.

17. Jelikož byl žalobce v řízení z větší části procesně úspěšný, náleží mu za využití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. i poměrná část jemu vzniklých nákladů řízení. Soud při stanovení výše vzniklých nákladů řízení pro zjednodušení situace nezohledňoval úroky z prodlení, ale procesní úspěch a neúspěch žalobce porovnával jen pohledem přisouzené a zamítnuté jistiny dluhu. Jinak řečeno žalobce byl ve vztahu k původnímu nároku ve výši 125 339,57 Kč úspěšný co do částky 75 574,84 Kč a neúspěšný co do částky 49 764,73 Kč. Tedy jeho procentní procesní úspěch činil 60 % a jeho procesní neúspěch 40 %. Čistý procesní úspěch žalobce je 20 % z jemu důvodně vzniklých nákladů řízení.

18. Pokud by žalobce byl ve věci zcela procesně úspěšný, náležela by mu náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 6 157 Kč. (Byť byl soudní poplatek zaplacený ve výši 6 267 Kč, tak soud žalobci částku 110 Kč usnesením ze dne 4. 7. 2025 vrátil.) Dále náhrada za jednotlivé úkony právní služby, a to za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínku, doplnění žaloby ze dne 4. 6. 2025 a za účast u jednání dne 4. 7. 2025. Za doplnění skutkových tvrzení učiněné podáním ze dne 28. 4. 2025 soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jeho žaloba měla být úplná již v době jejího podání. Žalobci za první tři úkony právní služby náleží odměna ve výši 6 140 Kč za úkon a tři režijní paušály po 300 Kč, a to v souladu s obsahem § 7, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění učiněném do 31. 12. 2024. Za další dva úkony právní služby náleží žalobci odměna po 6 140 Kč za úkon a dva režijní paušály ve výši po 450 Kč za úkon, resp. za úkony učiněné po 1. 1. 2025, a to opět v souladu s § 7, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném po 1. 1. 2025. Dále žalobci náleží i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 6 825 Kč. Celkem tedy 45 482 Kč.

19. Při zohlednění čistého procesního úspěchu bylo možné žalobci v řízení na nákladech řízení přiznat částku 9 096 Kč. Co se týká lhůty k plnění (§ 160 o. s. ř.), tak pro výši přisuzovaného nároku soud stanovil jako vhodnou lhůtu k plnění lhůtu 15 dnů o právní moci rozsudku na místo obvyklé 3denní lhůty. Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.