115 C 14/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobců:a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/1 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 38 640 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 24 480 Kč a žalobci b) částku ve výši 14 160 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 7 441,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 6 231,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou došlou soudu dne 30.6.2023 se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky 24 480 Kč a žalobce b) po žalované zaplacení částky 14 160 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 2.7.2019 došlo k dopravní nehodě, kterou ke škodě žalobců způsobila , jméno FO, , která měla sjednáno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla u žalované. Žalobci uplatnili u žalované nároky na náhradu za bolestné, náklady léčení a ztrátu na výdělku. Žalovaná vyplatila žalobkyní a) plnění v celkové výši 168 196 Kč (krycím dopisem ze dne 30.10.2019 a krycím dopisem ze dne 16.3.2020), žalobci b) vyplatila plnění v celkové výši 82 579 Kč (krycím dopisem ze dne 3.12.2019 a krycím dopisem ze dne 16.3.2020). S ohledem na skutečnost, že žalobci byli při uplatnění svých nároků právně zastoupení, obrátili se na žalovanou dopisem ze dne 21.6.2023 s nárokem na náhradu nákladů za právní zastoupení. Tento požadavek byl žalovanou dne 27.6.2023 odmítnut z důvodu promlčení nároku. Žalobkyně a) se domáhá náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva za tři úkony právní služby z punkta 168 196 Kč a žalobce b) za jeden úkon právní služby z punkta 82 576 Kč.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu vznesené námitky promlčení. Poukazovala na ust. § 635 odst.2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého se právo na pojistné plnění promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro započetí běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k náhradě. Jakmile jsou tyto podmínky splněny, může být podle § 619 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právo uplatněno poprvé a začne běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. V tomto případě začala subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároků žalobců běžet od provedení konkrétní právní služby, nejpozději však ode dne podání informace o výplatě pojistného plnění u nároku, ke kterému se váže poskytnutí předmětné právní služby. Vzhledem k tomu, že k výplatě pojistného plnění, ke kterému nyní požadují úhradu právních služeb, došlo 3.12.2019 a 16.3.2020 je nárok na odškodnění nákladů právního zastoupení promlčen, k promlčení nároků došlo nejpozději dnem 4.12.2019 a 17.3.2023. Současně žalovaná nesouhlasila s výpočtem nákladů právního zastoupení, a to jak do počtu úkonů, tak do tarifní hodnoty, z níž žalobci vychází.

3. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a právní zástupci účastníků s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

5. Shodným tvrzením účastníků, potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 8.7.2019, usnesením Okresního soudu v Kolíně č.j. , spisová značka, , oznámením o přijetí dokumentace o škodné události ze dne 14.10.2019, že dne 2. 7. 2019 došlo k dopravní nehodě, kdy viníkem byla paní , jméno FO, , jež byla pro tyto případy pojištěná u žalované ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

6. Shodným tvrzením účastníků, e-mailem ze dne 30.10.2019, výplatním dopisem ze dne 30.10.2019 bylo prokázáno, že v rámci šetření škodní události bylo zástupci žalobkyně a) dne 30.10.2019 oznámeno, že žalovaná stanovila výši pojistného plnění za bolestné na částku 125 946 Kč, která byla žalobkyni a) následně vyplacena.

7. Shodným tvrzením účastníků, e-mailem ze dne 16.3.2020, výplatním dopisem ze dne 16.3.2020 bylo prokázáno, že v rámci šetření škodní události bylo zástupci žalobkyně a) dne 16.3.2020 oznámeno, že žalovaná stanovila výši pojistného plnění za bolestné a ztrátu na výdělku na částku 42 250 Kč, která byla následně žalobkyni a) vyplacena.

8. Shodným tvrzením účastníků, e-mailem ze dne 3.12.2019, výplatním dopisem ze dne 3.12.2019 bylo prokázáno, že v rámci šetření škodní události bylo zástupci žalobce b) dne 3.12.2019 oznámeno, že žalovaná stanovila výši pojistného plnění za bolestné na částku 34 436 Kč, která byla žalobci b) následně vyplacena.

9. Shodným tvrzením účastníků, e-mailem ze dne 16.3.2020, výplatním dopisem ze dne 16.3.2020 bylo prokázáno, že v rámci šetření škodní události bylo zástupci žalobce b) dne 16.3.2020 oznámeno, že žalovaná stanovila výši pojistného plnění za bolestné a náklady léčení na částku 48 143 Kč, která byla následně žalobci b) vyplacena.

10. Listinami ze dne 21.6.2023, ze dne 27.6.2023 a ze dne 30.6.2023 bylo prokázáno, že žalobci vyzvali žalovanou dopisy ze dne 21.6.2023 k zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním práva, tento nárok byl žalovanou odmítnut z důvodu promlčení, s tímto žalobci nesouhlasili a podali žalobu ve věci.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 2. 7. 2019 došlo k dopravní nehodě, kdy viníkem byla paní , jméno FO, , jež byla pro tyto případy pojištěná u žalované ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni bylo mimo jiné uhrazeno pojistné plnění v celkové výši 168 196 Kč, skládající se z částky ve výši 125 946 Kč představující náhradu bolestného, částky ve výši 42 250 Kč představující náhradu bolestné a ztrátu na výdělku. Žalobci b) pak bylo mimo jiné vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 82 579 Kč, skládající se z částky ve výši 34 436 Kč představující náhradu bolestného a částky ve výši 48 143 Kč, jež představuje další bolestné a náklady léčení. Žalobci se o výplatě posledního pojistného plnění dověděli dne 16.3.2020.

12. Po právním posouzení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Za situace, kdy žalovaná uplatnila v řízení námitku promlčení, zabýval se soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o.s.ř. přednostně otázkou promlčení práva a nikoliv nárokem samým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006, či usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Účelem občanského soudního řízení totiž je, i ve světle požadavku uvedeného v § 6 o.s.ř., rozhodnout na základě účelně a hospodárně zjištěného skutkového stavu, zda lze žalobnímu nároku vyhovět či nikoli, tedy rozhodnout, zda žalované právo je soudně vynutitelné. Je-li tato vynutitelnost odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno. , adresa, hospodárnosti řízení musí vést v takovém případě soud k tomu, aby se přednostně zabýval jen otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé. Opačný závěr by znamenal, že by soud měl provádět důkazy o existenci či výši nároku přesto, že by bylo zjištěno, že by žalované právo, pokud by bylo dáno, bylo promlčeno. Soud by tedy měl provádět svědecké, znalecké a jiné dokazování a tím případně zvyšovat náklady řízení jenom proto, aby v odůvodnění svého rozhodnutí mohl uvést, že pro promlčení zamítá přesně zjištěné právo. Výsledek, tedy zamítnutí žaloby pro promlčení práva, by ovšem byl stejný. Takový postup by byl v rozporu s § 6 o.s.ř., zejména se zásadou hospodárnosti řízení vyplývající z tohoto ustanovení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod č. 29/1983 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

14. Podle § 626 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

15. Podle § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

16. Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným.

17. U práva na pojistné plnění stanoví § 626 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

18. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

19. Účelem § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v § 2761 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (srov. TÉGL a WEINHOLD in: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004. ISBN 978-80-7502-003-1, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019).

20. Slovo „nejpozději“ v § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL a WEINHOLD in: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419–654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004. ISBN 978-80-7502-003-1, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019).

21. V projednávané věci žalobci uplatnili proti žalované nárok na pojistné spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, které vynaložili v souvislosti s uplatňováním nároku na pojistné, které jim již bylo vyplaceno, žalobou došlou soudu dne 30.6.2023. Vzhledem k tomu, že podle § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje, zabýval se soud tím, zda nedošlo k promlčení práva na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Bylo-li v řízení prokázáno, že žalobci nejpozději dnem 16.3.2020 věděli o výši škody, která jim vznikla i osobě povinné k její náhradě, neboť byli ze strany žalované výplatním dopisem o uvedených skutečnostech uvědomění, počala následujícím dnem tzn. 17.3.2020 běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, která uplynula dne 17.3.2023. Marným uplynutím subjektivní promlčecí lhůty se nárok promlčel, proto soud žalobu s ohledem na vznesenou námitku promlčení žalobu v celém rozsahu zamítl.

22. V podání ze dne 11.12.2023 žalobci k vznesené námitce promlčení argumentovali tím, že se jedná o výkon práva žalované v rozporu s dobrými mravy. K tomu uvedli, že se ničeho nedopustili, na dopravní nehodě a zdravotních komplikacích s tím spojených nenesou žádný díl viny a k uplatnění svých práv využili právního zastoupení proto, že se v právním prostředí neorientují. Tuto námitku žalobců soud neshledal důvodnou, když vznesení námitky promlčení zásadně neodporuje dobrým mravům, neboť promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. mimo jiné rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, a ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, či usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1860/2011). V tomto případě žalobci byli právně zastoupeni, netvrdili žádné konkrétní okolnosti, které jim bránily uplatnit nárok včas, tudíž soud námitku neshledal důvodnou.

23. Výrok II. je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná, která byla ve sporu proti žalobkyni a) zcela procesně úspěšná, právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 7 441,50 Kč, tyto náklady shledal soud odůvodněné a účelně vynaložené. Tuto částku tvoří :- 5 250 Kč odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání vyjádření ze dne 27.10.2023) ve výši 2 100 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jeden úkon právní služby ( neodůvodněný odpor) ve výši 1 050 Kč určené podle § 11 odst. 2, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, neodůvodněný odpor, podání vyjádření ze dne 27.10.2023),-1 291,50 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalované plátcem. Náklady řízení je žalobkyně a) povinna uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř..

24. Výrok III. je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná, která byla ve sporu proti žalobci b) zcela procesně úspěšná, právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 6 231,50 Kč, tyto náklady shledal soud odůvodněné a účelně vynaložené. Tuto částku tvoří :- 4 250 Kč odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání vyjádření ze dne 27.10.2023) ve výši 1 700 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jeden úkon právní služby ( neodůvodněný odpor) ve výši 850 Kč určené podle § 11 odst. 2, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, neodůvodněný odpor, podání vyjádření ze dne 27.10.2023),-1 081,50 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalované plátcem. Náklady řízení je žalobce b) povinen uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř..

25. Soud neshledal důvod pro aplikaci §150 o.s.ř. V řízení nebyla zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které by nebylo možné žalované náhradu nákladů řízení dle § 142 o.s.ř. přiznat. Soud k aplikaci § 150 o.s.ř. přistupuje obvykle spíše výjimečně (I. ÚS 191/06) a v tomto případě po posouzení konkrétních okolností případu dospěl k závěru, že nejsou dány okolnosti pro postup dle § 150 o.s.ř.