115 C 141/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 652,12 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 19 652,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 046,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 015,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 652,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 15 % ročně z částky 19 652,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 4. 2025, doplněnou o podání ze dne 24. 8. 2025, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 19 652,12 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu poplatky ve výši 9 510 Kč a úrokem ze zapůjčené jistiny ve výši 15 % v 78 týdenních splátkách; poslední splátka byla splatná dne 19. 8. 2022. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 29 900 Kč. Vůči žalobci vznikl žalované dluh na jistině ve výši 19 652,12 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 3 046,08 Kč, na kapitalizovaném úroku ve výši 7 015,02 K, zákonném úroku z prodlení z částky 19 652,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 15 % ročně z částky 19 652,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Právní předchůdce s účinností ke dni 21. 10. 2024 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne 19. 2. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 29 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 32 881 Kč v 78 týdenních splátkách po 794 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 29 900 Kč5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byla dne 19. 2. 2021 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je svobodná a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Měsíční příjem žalované je tvořen peněžitou pomocí v mateřství ve výši 8 700 Kč, další příjem domácnosti činí 22 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 4 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše peněžité pomoci v mateřství žalované předložením výměru podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 se podává, že s účinností ke dni 21. 10. 2024 společnost , právnická osoba, , postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalované písemně oznámena dne 21. 10. 2024. Oznámení o postoupení bylo žalované odesláno dne 11. 11. 2024.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024 byla žalovaná na existenci svého dluhu upozorněna a byl vyzvána k jeho úhradě. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána téhož dne.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

18. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce výměr peněžité pomoci v mateřství, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Právní předchůdce dále žádným způsobem nezjišťoval, jaký je zdroj dalších příjmů domácnosti ve výši přesahující 22 000 Kč a zda žalovaná, resp. její domácnost, tohoto příjmu skutečně dosahuje.

19. Ohledně pravidelných výdajů žalované se právní předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval. Právní předchůdce nezjišťoval a neověřoval, zda podezřele nízké výdaje skutečně činí 4 000 Kč. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že k prokázání údajů o výdajích nepředložila žalovaná (a právní předchůdce žalobce ani nevyžadoval) byť jediný doklad. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Skutečnost, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla coby své výdaje odhadem 4 000 Kč pouze podporuje závěr o tom, že právní předchůdce žalobce měl být v posuzování úvěruschopnosti ostražitější.

20. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich pravdivost, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. V posuzované věci byla žalované poskytnuta jistina ve výši 29 000 Kč, na kterou žalovaná splatila celkem částku 29 900 Kč. Žalobci tak bylo bezdůvodné obohacení z poskytnuté jistiny žalovanou v plné výši již před podáním žaloby navráceno.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobu zamítl.

25. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla z procesního hlediska plně úspěšná, náležela by jí proto náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.