115 C 149/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 14.497,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 14.497,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.170 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2021, doplněnou podáním ze dne 2. 12. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.497,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 27. 3. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 42.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou jistinu spolu s obchodním úrokem ve výši 24.796 Kč a administrativním poplatkem ve výši 9.000 Kč (celkem 75.796 Kč) v 17 pravidelných měsíčních splátkách po 4.211 Kč a v 18. splátce ve výši 4.209 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnost řádně a včas neplnil, žalobce proto dluh zesplatnil. Na svůj dluh žalovaný uhradil částku v celkové výši 67.376 Kč, přičemž z toho byla žalobcem na jistinu započtena částka 35.142 Kč (zbývá uhradit 6.858 Kč), na obchodní úrok byla započtena částka 24.234 Kč (zbývá uhradit 562 Kč) a na úhradu administrativních poplatků byla započtena částka 8.000 Kč (zbývá uhradit 1.000 Kč).

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 6.858 Kč, obchodního úroku ve výši 562 Kč, administrativního poplatku ve výši 1.000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek do zesplatnění (tj. do 9. 11. 2020) ve výši 889,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné částky od zesplatnění do 27. 1. 2021 ve výši 171,47 Kč a nákladů spojených s upomínáním ve výši 750 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek požadoval žalobce zaplacení smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 3.551 Kč a smluvní pokuty od zesplatnění do 27. 1. 2021 ve výši 715,26 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o zápůjčce, informací o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru soud zjistil, že účastníci dne 27. 3. 2019 uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobce dne 1. 4. 2019 poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 42.000 Kč (jak dále plyne z výpisu z účtu žalobce ze dne 1. 4. 2019) za obchodní úrok ve výši 65 % ročně (obchodní úrok stanoven pevnou výší 24.795 Kč) a za administrativní poplatek ve výši 9.000 Kč (500 Kč měsíčně v 18 měsíčních splátkách). Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 18 měsíčních splátkách (17 měsíčních splátek po 4.211 Kč, 18. splátka ve výši 4.209 Kč). V čl. 9 a 11 smlouvy o zápůjčce a rovněž i v čl. 13 a 13.7 obchodních podmínek byla pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky nebo její části sjednána smluvní pokuta s odkazem na sazebník žalobce.

6. Ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobce soud zjistil, že dle bodu II.

1. A účastníci ujednali právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky, počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3.000 Kč v každém kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li žalovaný v prodlení s více než 1 splátkou. Dle bodu II.

1. B sazebníku účastníci ujednali právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Konkrétní porušení povinnost žalovaného, pro které je žalobce oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokutu byl sjednán odkazem na č.l 13.3 obchodních podmínek.

7. V souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, a to předložením občanského průkazu žalovaným, výplatními páskami za listopad 2018 až leden 2019, periodickým výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], za období od 21. 11. 2018 do 18. 1. 2019 a potvrzením zaměstnavatele žalovaného o výši příjmů. Pravidelné příjmy a výdaje žalovaného byly zachyceny do formuláře k žádosti o spotřebitelský úvěr. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný dosahuje měsíčního příjmu v rozmezí od 31.000 Kč do 33.500 Kč, žije v družstevním bytě, je rozvedený. Dle výpisu z účtu žalovaného jsou jeho pravidelné měsíční výdaje tvořeny poplatky za vedením účtu, splátkami jiných půjček či úvěrů, mobilními platbami a dalšími běžnými úhradami na energie a na osobní potřeby či potřeby domácnosti. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného nepřesahují 20.000 Kč.

8. Z výzvy ze dne 27. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce v celkové výši 24.984 Kč do 11. 10. 2020 s tím, že v případě nezaplacení ve stanovené lhůtě, bude zesplatněn celý zbývající dluh.

9. Z přípisu ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanému oznámil, že celý dluh ze smlouvy o zápůjčce se stal splatným ke dni 9. 11. 2020.

10. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ke dni 27. 1. 2021 se podává, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 67.376 Kč, přičemž z toho byla žalobcem na původní jistinu 42.000 Kč započtena částka 35.142 Kč (zbývá uhradit 6.858 Kč), na původní obchodní úrok 24.796 Kč byla započtena částka 24.234 Kč (zbývá uhradit 562 Kč) a na úhradu sjednaných administrativních poplatků ve výši 9.000 Kč byla započtena částka 8.000 Kč (zbývá uhradit 1.000 Kč). Z vyčíslení pohledávky se dále podává, že žalobce ke dni 27. 1. 2021 vyčíslil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do zesplatnění (tj. do 9. 11. 2020) ve výši 889,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od zesplatnění do 27. 1. 2021 ve výši 171,47 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění (tj. do 9. 11. 2020) ve výši 3.551 Kč a smluvní pokutu od zesplatnění do 27. 1. 2021 ve výši 715,26 Kč.

11. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného na existenci dluhu upozornil a vyzval jej k jeho zaplacení.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“).

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání odpovídat dobrým mravům a zákonu.

15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná ani z části.

19. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když za tímto účelem zjišťoval informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného, za účelem ověření získaných informací si od žalovaného vyžádal předložení relevantních listin a takto získané a ověřené údaje dostatečným způsobem hodnotil.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 42.000 Kč a žalovaný porušil svou povinnost, když v dohodnuté lhůtě zápůjčku nevrátil. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 67.376 Kč. Na jistinu ve výši 42.000 Kč byla započtena částka 35.142 Kč (zbývá uhradit 6.858 Kč), na obchodní úrok ve výši 24.796 Kč byla započtena částka 24.234 Kč (zbývá uhradit 562 Kč) a na úhradu administrativních poplatků ve výši 9.000 Kč byla započtena částka 8.000 Kč (zbývá uhradit 1.000 Kč).

21. Při posouzení nároku na zaplacení administrativního poplatku ve výši 1.000 Kč a obchodního úroku ve výši 562 Kč dospěl soud k závěru, že ujednání smluvních stran o zaplacení tohoto poplatku a úroku jsou v rozporu s dobrými mravy.

22. Administrativní poplatek uplatněný v žalobě činí 1.000 Kč, dle smlouvy o zápůjčce však byl sjednán ve výši 9.000 Kč. Stejně tak obchodní úrok uplatněný v žalobě činí 562 Kč, avšak dle smlouvy o zápůjčce byl sjednán ve výši 24.796 Kč. V součtu tak smlouvou sjednaný administrativní poplatek a úrok činí 33.796 Kč, což odpovídá 80,5 % poskytnuté jistiny ve výši 42.000 Kč.

23. Administrativní poplatek v tomto případě představuje odměnu za poskytnutí zápůjčky, obchodní úrok dohodnutý při poskytnutí zápůjčky pak představuje úplatu za užívání jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze výši poplatků a obchodního úroku sjednat. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků nebo výše obchodního úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení, když i pro tuto dohodu platí základní zásady občanského práva (§ 1-8 občanského zákoníku), podle kterých má každý povinnost jednat poctivě a výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

24. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké poplatky a obchodní úroky sjednané ve smlouvě o zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že jak výše administrativního poplatku 9.000 Kč, tak i obchodního úroku 24.796 Kč, sjednané ve smlouvě o zápůjčce jsou v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři žalobce, administrativní poplatek a obchodní úrok sjednaný ve smlouvě o zápůjčce činil 33.796 Kč, tj. 80,5 % poskytnuté jistiny zápůjčky. V tomto kontextu je pak zřejmé, že takto sjednaná výše administrativního poplatku a zejména pak obchodního úroku byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, když výše administrativního poplatku a obzvláště pak výše obchodního úroku v době jejich sjednání podstatně přesahuje obvyklou výši poplatků a úroků v daném místě a čase. Nelze rovněž přehlédnout, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť žalobce vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Naopak žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

25. Ujednání o administrativním poplatku a obchodním úroku je z důvodu shora vyložených třeba považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 obchodního zákoníku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na administrativním poplatku uhradil částku 8.000 Kč a na obchodním úroku částku 24.234 Kč, tedy částku převyšující žalovanou jistinu včetně veškerého příslušenství, nákladů na uplatnění pohledávky a smluvní pokuty v souhrnné výši 14.497,07 Kč, soud nárok žalobce v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

26. Pro úplnost je třeba konstatovat, že na ujednání o smluvní pokutě lze rovněž považovat za neplatné, a to jednak s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Odkazuje-li samotná smlouva o zápůjčce na sazebník žalobce za účelem stanovení výše smluvní pokuty, lze takový odkaz považovat za obdobu sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách. Nadto je takové ujednání o smluvní pokutě neurčité, neboť výše smluvní pokuty v případě konkrétního porušení smlouvy z něj není jednoznačně seznatelná. Ve smlouvě je sice stanoven způsob stanovení výše smluvní pokuty, ovšem s ohledem na požadavek zvýšené ochrany spotřebitele a na závěry Ústavního soudu obsažené ve shora citovaném nálezu, je potřeba takové ustanovení hodnotit jako nesrozumitelné ustanovení smlouvy, ke kterému v souladu s ustanovením § 553 odst. 1 občanského zákoníku nelze přihlížet.

27. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska byl zcela úspěšný žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.