115 C 163/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 11 105,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 105,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 105,47 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 802 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2022, doplněnou o podání ze dne 15. 11. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 11 105,47 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 11. 2. 2015 uzavřena smlouva o bankovních službách, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést běžný účet. Dne 27. 4. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované možnost čerpání až do výše limitu 10 000 Kč. Žalovaná přečerpala prostředky povoleného debetu 10 000 Kč, na svůj dluh ničeho neuhradila; žalobkyně proto od smlouvy dne 7. 7. 2021 odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalobkyně se podanou žalovanou domáhá zaplacení částky 11 105,47 Kč sestávající z čerpané jistiny ve výši 10 000 Kč a úroků a poplatků ve výši 1 105,47 Kč včetně příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 11. 2. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o bankovních službách. žalobkyně se zavázala pro žalovanou zřídit a vést účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni poplatky spojené s vedením účtu dle ceníku žalobkyně.

6. Dne 27. 4. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které žalobkyně poskytla žalované možnost přečerpání finančních prostředků na běžném účtu č. [bankovní účet] do limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala udržovat na účtu kladný zůstatek s vyrovnávacím obdobím jednoho měsíce, současně se zavázala hradit čerpané finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, poplatky a pojištěním. Žalovaná dne 28. 4. 2021 provedla výběr hotovosti ve výši 10 000 Kč z běžného účtu č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 7. 7. 2021 žalobkyně od smlouvy odstoupila s odůvodněním, že žalovaná porušila smlouvou stanovené povinnosti, když na účtu nezajistila kladný zůstatek finančních prostředků.

7. V souvislosti s uzavřením smlouvy o povoleném debetu byla dne 27. 4. 2021 vyplněna žádost, ve které žalovaná uvedla, že je svodná a nemá děti. Žalovaná uvedla, že má měsíční příjem ve výši 17 500 Kč, výdaje činí 1 500 Kč na bydlení a 100 Kč na jiné potřeby.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 12. 2021 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

18. Smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaná sice předložila žalobkyni přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z žádosti nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalované o pravdivosti poskytnutých údajů, ačkoliv údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich pravdivosti. Žalovaná uvedla měsíční výdaje na bydlení a jiné potřeby v celkové výši 1 600 Kč, což je při obecné znalosti výši nákladů na bydlení a zajišťování dalších potřeb (v době poskytnutí úvěru) částka vysoce nepravděpodobná až nereálná. Žalobkyně i přesto vycházela pouze z údajů tvrzených žalovanou, žádným způsobem neověřovala, zda žalovaná má skutečně příjem ve výši 17 500 Kč a už vůbec nezkoumala jaké jsou reálné výdaje žalované. Při hodnocení poskytnutých údajů pak žalobkyně vycházela ze srovnání se statistickými daty, které i když mohou poskytnout informace o určité skupině, nejsou schopny nahradit informace o konkrétní osobě. Pokud se tedy žalobkyně spokojila s tvrzením žalované o ohledně jejích měsíčních příjmů a výdajů, aniž by je dostatečným způsobem ověřila a následně vyhodnotila, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupovala s odbornou péčí.

20. Žalobkyně tedy nedostála své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Žalobkyně tedy poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč (čerpaná jistina 10 000 Kč), ve zbylé části co do 1 105,47 Kč soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 105,47 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení soud nárok žalobkyně taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

24. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 11 105,47 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován částkou ve výši 10 000 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 1 105,47 Kč. Žalobkyně proto byla úspěšná v 90 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 10 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované má žalobkyně právo na náhradu 80 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t. 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 1 802 Kč, která odpovídá 80 % účelně vynaložených nákladů řízení.