115 C 166/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalované: ; titul celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 64 860,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 442 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 418,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 004 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 649 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2020, doplněnou podáním ze dne 21. 1. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 64 860,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla dne 27. 12. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 39 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni zapůjčenou jistinu spolu s obchodním úrokem ve výši 59 577 Kč a administrativním poplatkem ve výši 27 000 Kč (celkem 125 577 Kč) v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 093 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnost řádně a včas neplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 12 558 Kč a vůči žalobkyni jí proto vznikl dluh, který je předmětem podané žaloby, a který je tvořen jistinou ve výši 37 810 Kč, obchodním úrokem ve výši 9 736 Kč, administrativními poplatky ve výši 3 150 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek do zesplatnění (tj. do 2. 2. 2020) ve výši 358,75 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ze zesplatněné částky od zesplatnění do 30. 6. 2020 ve výši 1 825,28 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek požadovala žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 11 230,01 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce, splátkového kalendáře a obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru soud zjistil, že účastníci dne 27. 12. 2018 uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 39 000 Kč (jak dále plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 27. 12. 2018) za obchodní úrok ve výši 45% ročně (obchodní úrok stanoven pevnou výší 59 577 Kč) a za administrativní poplatek ve výši 27 000 Kč (450 Kč měsíčně v 60 měsíčních splátkách). Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách (59 měsíčních splátek po 2 093 Kč, 60. splátka ve výši 2 090 Kč). V čl. 9 a 11 smlouvy o zápůjčce a rovněž i v čl. 13 a 13.7 obchodních podmínek byla pro případ prodlení žalované se splácením jakékoliv splátky nebo její části sjednána smluvní pokuta s odkazem na sazebník žalobkyně. Ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně soud zjistil, že dle bodu II.

1. A účastníci ujednali právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky, počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v každém kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li klient v prodlení s více než 1 splátkou. Dle bodu II.

1. B sazebníku účastníci ujednali právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z přípisu ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce v celkové výši 13 426 Kč do 2. 2. 2020 s tím, že v případě nezaplacení ve stanovené lhůtě, bude zesplatněn celý zbývající dluh. Z přípisu ze dne 2. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že celý dluh ze smlouvy o zápůjčce se stal splatným ke dni 2. 2. 2020. Výše dluhu činila 54 649,99 Kč. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 30. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku v celkové výši 12 558 Kč, přičemž z toho byla žalobkyní na jistinu započtena částka 1 190 Kč (zbývá uhradit 37 810 Kč), na obchodní úrok byla započtena částka 8 668 Kč (zbývá uhradit 9 736 Kč) a na úhradu administrativních poplatků byla započtena částka 2 700 Kč (zbývá uhradit 3 150 Kč). Z vyčíslení pohledávky se dále podává, že žalobkyně ke dni 30. 6. 2020 vyčíslila kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do zesplatnění (tj. do 2. 2. 2020) ve výši 358,75 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od zesplatnění do 30. 6. 2020 ve výši 1 825,28 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč a smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 3 616 Kč a smluvní pokutu od zesplatnění ve výši 7 614,01 Kč. Z předžalobní upomínky z 12. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou na existenci dluhu upozornila a vyzvala ji k jeho zaplacení.

5. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“). Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2390 o.z., přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části.

8. Při posouzení nároku na zaplacení administrativního poplatku ve výši 3 150 Kč a obchodního úroku ve výši 9 736 Kč dospěl soud k závěru, že ujednání smluvních stran o zaplacení tohoto poplatku je v rozporu s dobrými mravy. Administrativní poplatek uplatněný v žalobě činí 3 150 Kč, dle smlouvy o zápůjčce však byl sjednán ve výši 27 000 Kč, což odpovídá 69,2 % poskytnuté jistiny zápůjčky. Stejně tak obchodní úrok uplatněný v žalobě činí 9 736 Kč, avšak dle smlouvy o úvěru byl sjednán ve výši 59 577 Kč, což odpovídá 152,8 % poskytnuté jistiny zápůjčky.

9. Administrativní poplatek v tomto případě představuje odměnu za poskytnutí zápůjčky, obchodní úrok dohodnutý při poskytnutí zápůjčky pak představuje úplatu za užívání jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze výši poplatků a obchodního úroku sjednat. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků nebo výše obchodního úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení, když i pro tuto dohodu platí základní zásady občanského práva (§ 1-8 občanského zákoníku), podle kterých má každý povinnost jednat poctivě a výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

10. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké poplatky a obchodní úroky sjednané ve smlouvě o zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že jak výše administrativního poplatku 27 000 Kč, tak i obchodního úroku ve výši 59 577 Kč, sjednaná ve smlouvě o zápůjčce ze dne 27. 12. 2018 je v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři žalobkyně, administrativní poplatek uplatněný sjednaný ve smlouvě o zápůjčce činil 27 000 Kč, tj. 69,2 % poskytnuté jistiny zápůjčky, a obchodní úrok sjednaný ve smlouvě o zápůjčce činil 59 577 Kč, což odpovídá 152,8 % poskytnuté jistiny zápůjčky. V tomto kontextu je pak zřejmé, že takto sjednaná výše administrativního poplatku a zejména pak obchodního úroku byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, když výše administrativního poplatku a obzvláště pak výše obchodního úroku v době jejich sjednání podstatně přesahuje obvyklou výši poplatků a úroků v daném místě a čase. Nelze rovněž přehlédnout, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť žalobkyně vystupovala při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Naopak žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná.

11. I kdyby však smlouva o zápůjčce nebyla neplatná z důvodů uvedených shora, je třeba konstatovat, že na ujednání o smluvní pokutě lze rovněž považovat za neplatné, a to jednak s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Odkazuje-li samotná smlouva o zápůjčce na sazebník žalobkyně za účelem stanovení výše smluvní pokuty, lze takový odkaz považovat za obdobu sjednání smluvní pokuty v obchodních podmínkách. Nadto je takové ujednání o smluvní pokutě neurčité, neboť výše smluvní pokuty v případě konkrétního porušení smlouvy z něj není jednoznačně seznatelná. Ve smlouvě je sice stanoven způsob stanovení výše smluvní pokuty, ovšem s ohledem na požadavek zvýšené ochrany spotřebitele a na závěry Ústavního soudu obsažené ve shora citovaném nálezu, je potřeba takové ustanovení hodnotit jako nesrozumitelné ustanovení smlouvy, ke kterému v souladu s ustanovením § 553 odst. 1 o. z. nelze přihlížet.

12. Žalobkyni tak vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy částky ve výši 26 442 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 39 000 Kč a tím, co žalovaná již uhradila, tj. 12 558 Kč. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 1. 7. 2020 ve výši odpovídající nař. Vlády č. 351/2013 Sb.

13. Z důvodů shora uvedených soud žalobě zčásti vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 41% předmětu řízení, co do 59 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované, by měla být žalobkyně zavázána k náhradě nákladů žalované. Žalované však žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

15. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 2 595 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobkyně částku 3 244 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 649 Kč