115 C 18/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou na soud dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná se jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě stala rovněž i televizním poplatníkem, když žalobci neoznámila opak a nereagovala na výzvu ze strany žalobkyně. Žalované vznikla povinnost platit poplatek dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná dluží poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 (celkem 5 měsíců) ve výši 135 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl dokazování výzvou k přihlášení poplatníka ze dne 29. 4. 2019, oznámením o zařazení do evidence plátců televizního poplatku ze dne 28. 8. 2019, potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020, a žalobkyní předloženým výpočtem úroku z prodlení. Z uvedených důkazů poté soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke sdělení, z jakého důvodu není přihlášena jako poplatník televizních poplatků, když je odběratelem elektrické energie. Jelikož žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, zařadila ji žalobkyně do seznamu poplatníků televizních poplatků. Žalovaná se tak ode dne 1. 9. 2019 stala poplatníkem televizních poplatků, avšak za období od září 2019 do ledna 2020 žalobkyni na televizních poplatcích neuhradila ničeho. Za 5 měsíců vznikl žalované dluh v celkové výši 675 Kč, když výše měsíčního poplatku činila 135 Kč. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně na výši dluhu písemně upozorněna a byla vyzvána k jeho zaplacení.

5. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o RaTP“). Podle ust. § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systému (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2 výše cit. zák. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 zákona o RaTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona o RaTP nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

7. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná, ačkoliv byla držitelkou televizního přijímače, nezaplatila za období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatek a vznikl jí tak dluh v celkové výši 675 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovanou k úhradě tohoto plnění v celkové výši 675 Kč. Protože žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2012 Sb.

8. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč určených dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za dva úkony spočívající ve výzvě k plnění a návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.