115 C 19/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno , LL.M. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 294 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 14. 10. 2023 do 31. 10. 2023 v kapitalizované výši 90,96 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 294 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 290 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 290 Kč za dobu od 14. 10. 2023 do 31. 10. 2023 v kapitalizované výši 76,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 290 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 209 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 10. 2023, doplněnou o podání ze dne 5. 3. 2024, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 22 584 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 9. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na její účet. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za prodloužení splatnosti, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za účelně vynaložené náklady, smluvní pokuta a od druhé do osmé splátky taktéž úrok v pevné výši 735 Kč; poplatky a úroky byly splatné spolu s úvěrem ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou; na svůj dluh uhradila 2 706 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 748 Kč, poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, poplatku za účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a úroků ve výši 2 940 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalované za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá).

4. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 9. 1. 2023 byla na základě žádosti žalované ID 1082480 mezi účastníky prostřednictvím webu www.kamali.cz uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se naopak zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 23 016 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Mezi účastníky byl sjednán úrok od druhé do osmé splátky ve výši 45 Kč měsíčně za každých půjčených 1 000 Kč, tzn. 735 Kč měsíčně, a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč jednorázově, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši 1 485 Kč (tzv. korunový odklad), poplatek za službu expresní výplata ve výši 199 Kč jednorázově, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, a dále náklady spojené s upomínáním a vymáháním ve výši skutečně provedených úkonů.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 1. 2023 převedla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , tel. číslo, .

6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že v domácnosti žije sama, nemá děti a je zaměstnaná. Výše příjmu činila 29 000 Kč, náklady na domácnost činily 5 000 Kč. Žalovaná dále dle zprávy vycházející z registru NRKI hradila splátky žalobkyni ve výši 3 972 Kč a splátky vůči jiným společnostem ve výši 8 816,74 Kč. Žalovaná nepředložila žádné doklady o výši příjmů a výdajů. Žalovaná byla ze strany žalobkyně lustrována v registru ISIR, SOLUS a CRIBIS vždy s negativním výsledkem.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila částku v celkové výši 2 706 Kč (dne 9. 2. 2023 částku 1 231 Kč, dne 10. 3. 2023 částku 1 473 Kč, dne 11. 4. 2023 částku 1 Kč a dne 9. 5. 2023 částku 1 Kč).

8. Výzvou ze dne 1. 9. 2023 byla žalovaná upozorněna na dluh ze smlouvy o úvěru a byla vyzvána k jeho úhradě do 14 dnů od jejího sepsání. Výzva byla odeslána žalované dne 4. 9. 2023.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu nejpozději do 13. 10. 2023 a upozornila ji na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Upomínka byla odeslána žalované dne 2. 10. 2023.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaná předložila žalobkyni pouze částečný přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována příjmová a výdajová stránka žalované, a také že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala skutečnou výši tvrzených příjmů žalované, nevyžádala na žalované jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaná skutečně dosahuje tvrzených příjmů. Ohledně výdajové stránky žalované lze žalobkyni přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalované však nelze automaticky nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalované). K užití statistického modelu nebo výpočtu s pomocí modelu žalobkyně, tzv. MLS, lze důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobkyně ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalované dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalované a bez dalšího přistoupila k užití MLS modelu s využitím statistických dat.

20. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřila její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalované, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 15 000 Kč, na dluh uhradila 2 706 Kč, žalobkyni proto vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 12 294 Kč, ve zbylé části 10 290 Kč soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

24. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je poté odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byla žalovaná k plnění prokazatelně vyzvána upomínkou ze dne 1. 9. 2023. Upomínka byla žalované zaslána 4. 9. 2023, žalovaná byla povinna plnit do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 15. 9. 2023.

25. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 16. 9. 2023 v prodlení.

26. Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně počínaje dnem 16. 9. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 12 294 Kč ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 294 Kč za dobu od 14. 10. 2023 do 31. 10. 2023 v kapitalizované výši 90,96 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 294 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení. Ve zbylé části žádaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 290 Kč za dobu od 14. 10. 2023 do 31. 10. 2023 v kapitalizované výši 76,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 290 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 22 584 Kč. Žalobkyně nyla úspěšná co do částky 12 294 Kč, co do částky 10 290 Kč úspěšná nebyla. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 8,88 % nákladů řízení (úspěch 54,44 % ponížený o neúspěch 45,56 %).

30. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 904 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“),- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 252 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

31. Takto vyčíslené náklady činí 2 356 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 10,11 % nákladů řízení, tj. 209 Kč.

32. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.