115 C 200/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec proti žalované: ; jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 9. 2018 do 8. 10. 2018, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 555,78 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 166 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2021, doplněnou o podání ze dne 16. 12. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 4 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 6. 10. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) online prostřednictvím webové stránky www.pujckomat.cz smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně téhož dne poukázal na účet uvedený žalovanou 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku jednorázovou splátkou do 6. 11. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 072 Kč. Jelikož žalovaná na svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradila ničeho, domáhá se žalobkyně zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 166 Kč (který sestává z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 072 Kč a administrativního poplatku za vymáhací proces ve výši 2 094 Kč), a dále kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 7. 11. 2016 do 29. 7. 2018 ve výši 555,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 6. 9. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 6. 10. 2016 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 4 000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku vrátí spolu s poplatkem za sjednání a poskytnutí úvěru ve výši 1 072 Kč v jednorázové splátce do 6. 11. 2016.

6. Částka ve výši 4 000 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na účet č. bankovní účet dne 6. 10. 2016 (jak plyne z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně).

7. Právní předchůdce žalobce upomenul žalovanou o úhradu dluhu, a to výzvou ze dne 15. 11. 2016, 24. 11. 2016, 3. 12. 2016, 12. 12. 2016, 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni a to s účinností ke dni 6. 9. 2018; žalovanou o této skutečnosti informoval právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 21. 9. 2018 a současně žalovanou vyzval k úhradě dluhu v celkové výši 13 246 Kč do 10 dnů od obdržení výzvy. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 24. 9. 2018.

9. Předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu a upozornila ji na možnost uplatnění pohledávky soudní cestou. Předžalobní výzva byla zaslána dne 5. 2. 2021.

10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. V reakci na výzvu soud žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v (blíže nespecifikované) databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované. S ohledem na skutečnost, že byl žalované úvěr poskytnut, tak měla žalobkyně za to, že lustrace byla provedena s kladným výsledkem. Žalobkyně však nepřipojila záznam z uvedené lustrace (s odůvodněním, že tímto nedisponuje) a zároveň netvrdila a ani nedoložila žádné konkrétní skutečnosti o tom, jaké informace byly od žalované za účelem posouzení její úvěruschopnosti získány a jak byly tyto informace ověřovány a hodnoceny. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že v posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalované řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr.

19. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění 4 000 Kč.

22. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze první prokazatelně odeslanou výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2018, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo žalované zasláno dne 24. 9. 2018, doručeno jí mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 27. 9. 2018. Dne 28. 9. 2018 proto žalované počala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 8. 10. 2018. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 9. 10. 2018 ve výši, která není v rozporu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl, neboť ustanovení o poplatcích a smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 555,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 166 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 4 000 Kč, ve zbylé části co do zaplacení částky 555,78 Kč a 3 166 Kč žalobkyně úspěšná nebyla. Žalobkyně proto byla úspěšná v 51,8 % předmětu řízení, v 48,2 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř totožný. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.