115 C 211/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 55 643 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 55.643 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55.643 Kč za dobu od 21. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 20.983 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu dne 18.12.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 55.643 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 4.6.2018 pracovní smlouvu, na základě které pracovala žalovaná pro žalobce jako zdravotní sestra. Dodatkem č.1 k pracovní smlouvě byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Kromě pracovní smlouvy spolu účastníci uzavřeli dohodu o provedení práce ze dne 1.8.2019, na základě které měla žalovaná pro žalobce vykonávat nepravidelné práce spočívající ve sběru a zpracování statistických dat. Dohoda byla sjednána na dobu určitou do 31.12.2019. Dne 1.5.2020 byla mezi účastníky uzavřena nová dohoda s platností do 31.12.2020. V období od 1.9.2019 do 28.2.2020 byla žalované dvojmo vyplacena odměna za přesčasové hodiny, které odpracovala na základě pracovní smlouvy. Kromě řádně vyplacené mzdy dle pracovní smlouvy včetně přesčasů, totiž žalovaná za stejné hodiny v rozsahu 316 hodin chybou mzdové účetní obdržela odměnu z dohody o provedení práce. V období 9/ 2019 2019 žalovaná na základě dohody o provedení práce žádné hodiny neodpracovala, v období 1/ 2020 2020 dohoda o provedení práce s žalovanou nebyla uzavřena. Žalovaná si musela být vědoma, že jde o částky vyplacené neoprávněně. Jako odměna z dohody o provedení práce za uvedené období byla žalované vyplacená částka 55.643 Kč. Skutečnost, že si žalovaná musela být vědoma toho, že jí byly přesčasové hodiny z pracovní smlouvy proplaceny dvojmo i v měsících, kdy práci na základě dohody o provedení práce nekonala nebo ji neměla vůbec uzavřenu, je dle žalobce zjevná z výplatních listů. V rozhodném období se v jednotlivých měsících počet hodin přesčas shoduje s počtem hodin proplacených jako odměna z dohody o provedení práce. Výplatní lístky odesílal žalobce žalované po celou dobu pracovního poměru na e-mail, který žalovaná uvedla v osobním dotazníku při nástupu do zaměstnání. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí. Tvrdila, že v rozhodném období panoval na oddělení výrazný podstav pracovních sil, došlo k odchodu vrchní a následně hlavní sestry z oddělení bez náhrady. Žalovaná pracovala mnoho hodin přesčas a očekávala peníze za práci přesčas. Výše příplatku za práci přesčas je limitována pouze zdola, nikoliv shora. Zaměstnanec může obdržet za práci přesčas v zásadě libovolný příplatek, když není výjimkou, že pokud někdo pracuje tak usilovně jako žalovaná pro žalobkyni, je tento příplatek často i mnohonásobně vyšší nežli zákonné minimum. Žalovaná, která pracovala pro žalobce na hranici svých fyzických i psychických možností a pracovala denně přesčas, nabyla dojmu, že částky, které jí jsou vyplaceny, jsou částky odpovídající za její práci, tj. nabyla je v dobré víře.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

4. Ze shodného tvrzení účastníků, pracovní smlouvy a dodatku č. 1 k pracovní smlouvě soud zjistil, že mezi žalovanou jako zaměstnankyní a žalobcem jako zaměstnavatelem vznikl s účinností od 4.6.2018 na dobu neurčitou pracovní poměr, žalovaná se zavázala vykonávat pro žalobce práci všeobecné sestry. Mzdovým výměrem ze dne 1.4.2019 bylo prokázáno, že základní mzda žalované činila od 1.4.2019 částku 17.160 Kč s příplatky v celkové výši 2.975 Kč. Mzdovým výměrem ze dne 1.4.2020 bylo prokázáno, že základní mzda žalované činila od 1.4.2020 částku 17.910 Kč s příplatky v celkové výši 2.975 Kč.

5. Dohodou o provedení práce ze dne 1.8.2019 bylo prokázáno, že kromě pracovní smlouvy spolu účastníci uzavřeli dohodu o provedení práce ze dne 1.8.2019, na základě které měla žalovaná pro žalobce vykonávat nepravidelné práce spočívající ve sběru a zpracování statistických dat. Dohoda byla sjednána na dobu určitou do 31.12.2019 Dohodou o provedení práce ze dne 1.5.2020 bylo prokázáno, že dne 1.5.2020 byla mezi účastníky uzavřena nová dohoda s platností do 31.12.2020. Shodným tvrzením účastníků, bylo prokázáno, že žalovaná v období od 1.9.2019 do 28.2.2020 fakticky žádnou práci na základě těchto dohod o provedení práce nevykonávala.

6. Předžalobní vyzvou ze dne 3.8.2020 a doručenkou do datové schránky bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení žalované částky.

7. Z osobního dotazníku, který žalovaná vyplnila pro zaměstnavatele dne 11.6.2018, soud zjistil, že žalovaná v dotazníku uvedla e-mailovou adresu. Ze seznamu odeslaných e-mailu žalobce soud zjistil, že žalobce odesílal na e-mailovou adresu žalované, kterou uvedla v osobním dotazníku ze dne 11.6.2018, každý měsíc v období říjen 2019 až březen 2020 výplatní list týkající se mzdy za předchozí měsíc.

8. Z potvrzení o platbě ze dne 31.10.2019, shodného tvrzení účastníků, výplatního lístku a z výpočtů žalobce soud zjistil, že 31.10.2019 byla z účtu žalobce na účet žalované vyplacena částka 46.491 Kč, která v sobě zahrnovala i mzdu za práci přesčas v rozsahu 59 hodin a nesprávně vyplacenou odměnu ze 59 hodin dle dohody o provedení práce. Správně měla být žalované vyplacena mzda ve výši 36.447 Kč.

9. Z potvrzení o platbě ze dne 29.11.2019, shodného tvrzení účastníků, výplatního lístku a z výpočtů žalobce soud zjistil, že 29.11.2019 byla z účtu žalobce na účet žalované vyplacena částka 20.864 Kč, která v sobě zahrnovala i mzdu za práci přesčas v rozsahu 20 hodin a nesprávně vyplacenou odměnu ze 20 hodin dle dohody o provedení práce. Správně měla být žalované vyplacena mzda ve výši 16.665 Kč.

10. Z potvrzení o platbě ze dne 23.12.2019, shodného tvrzení účastníků, výplatního lístku a z výpočtů žalobce soud zjistil, že 23.12.2019 byla z účtu žalobce na účet žalované vyplacena částka 42.551 Kč, která v sobě zahrnovala i mzdu za práci přesčas v rozsahu 62 hodin a nesprávně vyplacenou odměnu ze 62 hodin dle dohody o provedení práce. Správně měla být žalované vyplacena mzda ve výši 31.998 Kč.

11. Z potvrzení o platbě ze dne 31.1.2020, shodného tvrzení účastníků, výplatního lístku a z výpočtů žalobce soud zjistil, že 31.1.2020 byla z účtu žalobce na účet žalované vyplacena částka 52.908 Kč, která v sobě zahrnovala i mzdu za práci přesčas v rozsahu 67 hodin a nesprávně vyplacenou odměnu ze 67 hodin dle dohody o provedení práce. Správně měla být žalované vyplacena mzda ve výši 41.510 Kč.

12. Z potvrzení o platbě ze dne 28.2.2020, shodného tvrzení účastníků, výplatního lístku a z výpočtů žalobce soud zjistil, že 28.2.2020 byla z účtu žalobce na účet žalované vyplacena částka 60.388 Kč, která v sobě zahrnovala i mzdu za práci přesčas v rozsahu 65 hodin a nesprávně vyplacenou odměnu ze 65 hodin dle dohody o provedení práce. Správně měla být žalované vyplacena mzda ve výši 49.325 Kč.

13. Z potvrzení o platbě ze dne 31.3.2020, shodného tvrzení účastníků, výplatního lístku a z výpočtů žalobce soud zjistil, že 31.3.2020 byla z účtu žalobce na účet žalované vyplacena částka 51.426 Kč, která v sobě zahrnovala i mzdu za práci přesčas v rozsahu 43 hodin a nesprávně vyplacenou odměnu ze 43 hodin dle dohody o provedení práce. Správně měla být žalované vyplacena mzda ve výši 39.301 Kč.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnankyní vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 4.6.2018 pracovní poměr. Žalovaná vykonávala v období od 1.9.2019 do 28.2.2020 pro žalobce práci všeobecné sestry. Kromě pracovní smlouvy si účastnici uzavřeli dohodu o provedení práce dne 1.8.2019, na základě které měla žalovaná pro žalobce v období od 1.8.2019 do 31.12.2019 vykonávat nepravidelné práce spočívající ve sběru a zpracování statistických dat, fakticky na základě této dohody žalovaná pro žalobce žádné práce nekonala. V období od 1.1.2020 do 28.2.2020 žádná dohoda o provedení práce mezi účastníky uzavřena nebyla. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce při výplatě mezd za období od 1.9.2019 do 28.2.2020 zaslal žalované kromě částky odpovídající měsíční mzdě včetně příplatků a příplatků za práci přesčas částku ve výši 55.643 Kč.

15. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ustanovení § 331 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

19. Zaměstnanec, který se bezdůvodně obohatil na úkor zaměstnavatele tím, že od zaměstnavatele přijal peněžité plnění ("částky") neprávem (tj. bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu nebo z právního důvodu, který odpadl), je povinen bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli jen tehdy, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění ("částky") nesprávně určené nebo omylem vyplacené. V případě, že nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění ("částky") nesprávně určené nebo omylem vyplacené, může si zaměstnanec bezdůvodné obohacení, které tímto způsobem (neprávem) získal na úkor zaměstnavatele, ponechat. To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu; rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a za řízení prokázat zaměstnavatel (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1775/2013).

20. V projednávané věci žalobce v řízení prokázal, že žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně obohatila tím, že při výplatě mzdy za období od 1.9.2019 do 28.2.2020 přijala i odměnu za práci konanou dle dohody o provedení práce, i když žádnou práci na základě dohody o provedení práce v období od 1.9.2019 do 31.12.2019 nekonala a v období od 1.1.2020 do 28.2.2020 žádná dohoda uzavřena mezi účastníky nebyla. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu ve smyslu citovaného ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku.

21. Aplikace ustanovení § 331 zákoníku práce v tomto konkrétním případě nepřichází v úvahu. Provedeným dokazováním soud zjistil, že základní mzda žalované byla stanovena v období od 9/ 2019 do 2/ 2020 ve výši 17.160 Kč s příplatky ve výši 2.975 Kč, žalované byla v tomto období vyplacena mzda vyšší o 4.199 Kč až 11.398 Kč měsíčně. Za situace, kdy žalované byly vyplaceny na mzdě částky výrazně překračující výši běžné mzdy i za práci přesčas, bylo možné na žalované spravedlivě požadovat, aby nahlédnutím do výplatních lístků ověřila, z jakého titulu jsou jí tyto platby poskytovány. Z výplatních lístku je zřejmé, že žalované byla v rozhodném období vyplácena v rozsahu přesčasových hodin odměna za práci konanou na základě dohody o provedení práce, byť tuto fakticky nekonala, a v období od 1.1.2020 do 28.2.2020 nebyla dohoda o provedení práce mezi účastníky vůbec uzavřena. Za této situace má soud za to, že žalovaná, které byly výplatní lístky doručeny na e-mail, který žalobci sdělila, musela po nahlédnutí do výplatních lístků vědět, že jde o částky omylem vyplacené. Obranu žalované spočívající v tvrzení, že vyplacené částky považovala za odměnu za práci přesčas, neshledal soud důvodnou, neboť k vysvětlení jednotlivých složek mzdy slouží zaměstnancům mimo jiné výplatní lístek, ze kterého mohla žalovaná zjistit, že se nejedná o platbu za práci přesčas, ale omylem vyplacenou odměnu na základě dohody o provedení práce. Nárok žalobce soud neshledal v rozporu s dobrými mravy. Jestliže žalobce žalované zaplatil řádně práci přesčas, doručil jí výplatní pásky, je zřejmé, že splnil všechny své povinnosti zaměstnavatele vůči žalované a žádným způsobem ji neutvrzoval v tom, že se jedná o plnění, které žalované náleží. Žalobce se v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona domáhá vrácení bezdůvodného obohacení, když dle soudu dostatečně prokázal, že žalovaná o omylu žalovaného musela po nahlédnutí do výplatních listů vědět.

22. Soud výrokem I. rozsudku zavázal žalovanou k zaplacení žalované částky a k povinnosti zaplatit úroky z prodlení od 21.8.2020 do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce doručil výzvu žalované k plnění dne 3.8.2020 do datové schránky a stanovil jí lhůtu 14 dnů k plnění, jestliže žalovaná ve stanovené lhůtě dobrovolně neplnila, je zřejmé že byla ke dni 21.8.2020 v prodlení, tudíž žalobci náleží nárok na úrok z prodlení. Povinnost žalované zaplatit úrok z prodlení plyne z ust. § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a jeho výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Výrok II. rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého náleží zcela úspěšnému žalobci plná náhrada nákladů řízení což činí 20.983 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 2.783 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 16.700 Kč odměnu advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, podání vyjádření ze dne 7.7.2021, účast u jednání dne 9.6.2021 a 22.10.2021) ve výši 3.340 Kč za úkon určené podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 1.500 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, podání vyjádření ze dne 7.7.2021, účast u jednání dne 9.6.2021 a 22.10.2021), Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř..