115 C 222/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 42 141,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 880,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 20 260,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč za období od 20. 5. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč za období od 31. 7. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 17. 8. 2022, doplněnou o podání ze dne 20. 12. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 42 141,57 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 50 000 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a poplatky dle ceníku v 48 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh uhradil 28 119,13 Kč. Právní předchůdce žalobce dne 23. 3. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele [anonymizováno] [právnická osoba], který dne 7. 4. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 502,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 639,28 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Na základě návrhu na uzavření smlouvy a akceptace návrhu byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva o rychlé půjčce [číslo] na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a s poplatky dle ceníku v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 390 Kč. Žalovaný hradil splátky nepravidelně a v různé výši, na svůj dluh uhradil celkem 28 119,13 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 9. 8. 2021. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou dopisem ze dne 25. 2. 2022 prohlásil celý úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 46 226,12 Kč.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy byl vyplněn formulář o údajích žalovaného. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v družstevním bytě a má vyživovací povinnost vůči 2 nezletilým osobám. Výše příjmů žalovaného činila 44 000 Kč.

6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/43 ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. jako přechodného věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 4. 2022.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/43 ze dne 7. 4. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 27. 5. 2022.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2022 žalobce žalovaného na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval jej k jeho úhradě.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

18. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že údaje tvrzené žalovaným byly kontrolovány v registrech a databázích a úvěruschopnost byla hodnocena v porovnání se statistickými daty. Právní předchůdce žalobce se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojil pouze s tvrzením žalovaného, nepřistoupil k reálnému zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, nezkoumal a neověřoval, zda žalovaný má tvrzený příjem a už vůbec nezkoumal, jaké jsou reálné měsíční výdaje žalovaného. Poskytnuté informace byly porovnávány s daty ze statistického úřadu, které však žádným způsobem nemohou podat informace o konkrétní osobě (žalovaném) a už vůbec nejsou způsobem, kterým by žalobce, resp. jeho právní předchůdce, mohl nahradit svoji povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti.

19. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -79/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. [příjmení] dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 21 880,87 Kč (poskytnutá jistina 50 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 28 119,13 Kč), ve zbylé části co do 20 260,70 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 223,65 Kč za období od 20. 5. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 860,90 Kč za období od 31. 7. 2019 do 22. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 502,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

23. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

24. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 42 141,57 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 21 880,57 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 20 260,70 Kč. S ohledem na skutečnost, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř totožný, rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.