115 C 233/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , příjmení a anonymizováno jméno jméno ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec o zaplacení 55 559 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6.721 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46.838 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46.838 Kč za dobu od 16. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.721 Kč za dobu od 27. 7. 2021 do 26. 8. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.000 Kč za dobu od 27. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.721 Kč za dobu od 16. 4. 2021 do 26. 7. 2021, se zamítá

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42.198,81 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 24.11.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 55.559 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně vykonávala pro žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 18.12.2020 práci zubního technika s účinností od 1.1.2020, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Pracovní poměr mezi účastníky skončil okamžitým zrušením pracovního poměru, které dala žalobkyně žalovanému podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zákoník práce) dne 25.3.

202. Za trvání pracovního poměru utrpěla žalobkyně dne 3.3.2021 pracovní úraz. Žalovaná částka se skládá z nároku žalobkyně na zaplacení částky 2.800 Kč představující nezaplacenou mzdu za práci přesčas v lednu 2021, částky 44.038 Kč představující náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, částky 800 Kč představující nárok na bolestné, částky 800 Kč představující nárok na náklady vynaložené na zpracování lékařského posudku, částky 1.200 Kč představující náklady na rehabilitaci, kterou žalobkyně absolvovala v souvislosti s pracovním úrazem, a částky 5.921 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti následující po pracovním úrazu.

2. Podáním došlým soudu dne 30.8.2022 vzala žalobkyně žalobu ohledně nároku na zaplacení bolestného ve výši 800 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti následující po pracovním úrazu ve výši 5.921 Kč zpět s odůvodněním, že tyto částky jí byly po podání žaloby zaplaceny. Soud v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil výrokem I. rozsudku, když žalovaný s tímto souhlasil.

3. Žalovaný nesouhlasil s nároky žalobkyně na zaplacení mzdy za práci přesčas v lednu 2021 a náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce. K práci přesčas žalovaný tvrdil, že žalobkyně v lednu 2021 práci přesčas nekonala, proto jí nárok na mzdu nenáleží. Argumentoval jím vedenou evidencí pracovní doby ve formě docházkových listů, které vyplňovala sama žalobkyně a podle které práci přesčas v lednu 2021 nekonala. K nároku dle § 56 odst. 2 zákoníku práce žalovaný uvedl, že na straně žalobkyně absentoval důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, proto jí tento nárok nenáleží. Nároky žalobkyně vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem žalovaný uznal.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

5. Shodným tvrzením účastníků, pracovní smlouvou bylo prokázáno, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 18.12.2020, kdy se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovaného práci zubního technika s účinností od 1.1.2021. Účastníci si dohodli pracovní úvazek 40 hodin týdně a hrubou měsíční mzdu ve výši 22.600 Kč.

6. Shodným tvrzením účastníků a okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 25.3.2021 bylo prokázáno, že žalobkyně dala žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst.1 písm. b) zákoníku práce z důvodu nezaplacení mzdy za práci přesčas v lednu 2021, žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru doručila žalovanému dne 25.3.2021 a žalovaný nepodal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyní.

7. Z e-mail komunikace mezi účastníky ze dne 7.3.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení mzdy za práci přesčas v lednu 2021 a za práci v prosinci 2020.

8. Z e-mail komunikace mezi účastníky ze dne 6.4.2021 a 7.4.2021 soud zjistil, že žalovaný specifikoval žalobkyni částku vyplacenou v únoru 2021 tak, že částka 1.520 Kč označena ve výplatním lístku za 2/ 2021 jako„ přesčasy leden“ představuje mzdu za práci v prosinci 2020 ve výši 1.320 Kč a za přesčasy v lednu ve výši 200 Kč.

9. Z výplatního lístku za 1/ 2021 soud zjistil, že žalobkyni byla za 168 odpracovaných hodin vyplacena hrubá základní mzda ve výši 22.600 Kč. Z výplatního lístku 2/ 2021 soud zjistil, že žalobkyni byla za 56 odpracovaných hodin vyplacena hrubá základní mzda ve výši 7.910 Kč a dále částka 1.520 Kč, u které je uvedeno, že se jedná o přesčasy za leden 2021. Uvedenou listinu soud hodnotil v souvislosti e-mail komunikaci účastníků ze dne 7.4.2021, ze které vyplývá, že částka 1.520 vyplacena v 2/ 2021 představovala dle žalovaného co do částky 1.320 Kč úhradu hrubé mzdy za prosinec 2020 a co do částky 200 Kč mzdu za přesčasy v lednu 2021. Z výplatního lístku za 3/ 2021 soud zjistil, že žalobkyni byla za 24 odpracovaných hodin vyplacena hrubá základní mzda ve výši 2.948 Kč, dále byla žalobkyni vyplacena náhrada za dovolenou ve výši 6.629 Kč a náhrada za nemoc ve výši 9.093 Kč.

10. Z výslechu žalobkyně jako účastnice řízení soud zjistil, že evidenci pracovní doby zaznamenávala žalobkyně podle skutečných odchodů a příchodů na pracoviště do aplikace žalovaného [příjmení], která současně sloužila k evidenci všech pracovních úkolů zubních techniků. Docházkové listy vyplňovala žalobkyně vždy na konci měsíce dle pokynů zaměstnavatele podle údajů v pracovní smlouvě nikoli podle skutečně odpracované doby.

11. Na návrh žalovaného soud provedl dokazování docházkovými lístky za leden a únor 2021 a na návrh žalobkyně provedl dokazování elektronickým záznamem evidence z aplikace žalovaného [příjmení]. Uvedené důkazy soud hodnotil ve vzájemné souvislosti spolu s výslechem žalobkyně jako účastnice řízení a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně na konci každého měsíce dle pokynů žalovaného vyplnila docházkové listy, které neodpovídaly skutečnosti, nebyla v nich zaznamenána práce přesčas. Do elektronické evidence v aplikaci žalovaného [příjmení] zaznamenávala žalobkyně své faktické příchody a odchody na pracoviště, z evidence je zřejmé, že žalobkyně odpracovala v lednu 2021 celkem 190 hodin.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 3.3.2021 žalobkyně utrpěla u žalovaného pracovní úraz. Žalovaný uznal nároky žalobkyně vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem. Tvrzení žalobkyně o utrpění pracovního úrazu dne 3.3.2021 bylo dále zjištěno z lékařské zprávy ze dne 3.3.2021, 8.3.2021, 12.3.2021, 23.3.2021, z listiny označené hlášení pojistné události, vyjádření žalovaného k pojistnému plnění, záznamu o úrazu, listiny ze dne 5.5.2021, záznamu z evidence pracovních úrazů. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyni v souvislosti s pracovním úrazem vznikl nárok na zaplacení bolestného ve výši 800 Kč, to bylo dále prokázáno posudkem o bolestném ze dne 29.3.2021. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyni vznikly náklady na znalecký posudek ve výši 800 Kč, to bylo dále prokázáno též daňovým dokladem ze dne 29.3.2021 a účtenkou ze dne 29.3.2021. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyni vznikly náklady na rehabilitaci ve výši 1.200 Kč, to bylo dále prokázáno pokladním dokladem ze dne 15.7.2021 a lékařskou zprávou ze dne 7.6.2021. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně utrpěla ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti následující po pracovním úrazu ve výši 5.921 Kč, to dále vyplývá ze zprávy o úhradě nemocenské, listiny označené náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ze dne 28.4.2021, potvrzení o trvání pracovní neschopnosti ze dne 29.3.2021.

13. Z dohody o provedení práce uzavřené dne 28.2.2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení], Dis. dohodu o provedení práce na období od 1.3.2020 do 31.12.2020, strany si sjednaly jako úkol práci zubního technika a odměnu ve výši 400 Kč za hodinu. Ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zaměstnankyně v 10/ 2020 odpracovala 21 pracovních dnů a byla jí vyplacena hrubá mzda 5.050 Kč, v 11/ 2020 odpracovala 20 pracovních dnů a byla jí vyplacena hrubá mzda 12.500 Kč a v 12/ 2020 odpracovala 23 pracovních dnů a byla jí vyplacena hrubá mzda 12.743Kč.

14. Z dohody o provedení práce uzavřené dne 30.12.2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení], Dis. dohodu o provedení práce od 1.1.2021 na dobu neurčitou, strany si sjednaly jako úkol práci zubního technika a odměnu ve výši 400 Kč za hodinu. Ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zaměstnankyně v 10/ 2020 odpracovala 12,62 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 5.048 Kč, v 11/ 2020 odpracovala 14,34 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 5.736 Kč a v 12/ 2020 odpracovala 7,25 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 2.900 Kč.

15. Z dohody o provedení práce uzavřené mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení] dohodu o provedení práce na období od 2.1.2020 do 31.12.2020, strany si sjednaly jako úkol práci asistenta zubního technika a odměnu ve výši 400 Kč za hodinu. Z dohody o provedení práce uzavřené dne 30.12.2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [jméno] [příjmení] dohodu o provedení práce od 1.1.2021 na dobu neurčitou, strany si sjednaly jako úkol práci asistenta zubního technika a odměnu ve výši 400 Kč za hodinu. Ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zaměstnankyně v 11/ 2020 odpracovala 25 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 10.000 Kč a v 12/ 2020 odpracovala 14,8 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 5.920 Kč.

16. Z pracovní smlouvy ze dne 2.1.2020 soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnavatel uzavřel s [jméno] [příjmení] jako zaměstnancem pracovní smlouvu od 2.1.2020 na dobu neurčitou. Zaměstnankyně se zavázala vykonávat práci zubního technika, strany si dohodly pracovní dobu 20 hodin týdně a mzdu ve výši 12.500 Kč. Ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zaměstnankyně v 10/ 2020 odpracovala 72 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 10.277 Kč a za 16 hodin ošetřovné ve výši 2.273 Kč, v 11/ 2020 odpracovala 84 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 12.500 Kč a v 12/ 2020 odpracovala 64 hodin a 28 hodin čerpala dovolenou a byla jí vyplacena hrubá mzda 8.696 Kč.

17. Z pracovní smlouvy ze dne 31.8.2020 soud zjistil, že žalovaný jako zaměstnavatel uzavřel s [jméno] [příjmení], Dis. jako zaměstnancem pracovní smlouvu od 1.9.2020 na dobu neurčitou. Zaměstnankyně se zavázala vykonávat práci zubního technika, strany si dohodly pracovní dobu 20 hodin týdně a mzdu ve výši 12.500 Kč. Ze mzdového listu zaměstnankyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zaměstnankyně v 10/ 2020 odpracovala 60 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 8.523 Kč, v 11/ 2020 odpracovala 40 hodin a byla jí vyplacena hrubá mzda 5.952 Kč.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 16.7.20121, listiny ze dne 3.11 2021 podacího archu ze dne 4.11.2021 a sledování zásilky ze dne 19.7.2021 a 8.11.2021 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalobce k zaplacení žalované částky 55.559 Kč.

19. Na návrh žalobkyně provedl soud dokazování dohodou o účasti v projektu ESF č. BMA- E_781/2020, z uvedeného důkazu nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

20. Soud neprovedl dokazování zvukovou nahrávkou, jak navrhovala žalobkyně, když uvedený důkaz považoval za nadbytečný, nevztahující se k žádné rozhodné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí soudu.

21. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Pracovní poměr mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 18.12.2020, kdy se žalobkyně jako zaměstnankyně zavázala vykonávat pro žalovaného jako zaměstnavatele práci zubního technika s účinností od 1.1.2021. Účastníci si dohodli pracovní úvazek 40 hodin týdně a hrubou měsíční mzdu ve výši 22.600 Kč. Žalobkyně předala žalovanému dne 25.3.2021 okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu nezaplacení mzdy za práci přesčas v lednu 2021 a žalovaný nepodal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyní. Dne 3.3.2021 žalobkyně utrpěla u žalovaného pracovní úraz. Žalobkyni v souvislosti s pracovním úrazem vznikl nárok na zaplacení bolestného ve výši 800 Kč, nárok na náklady za znalecký posudek ve výši 800 Kč, nárok na náklady za rehabilitaci ve výši 1.200 Kč a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 5.921 Kč.

22. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Soud provedl dokazování okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 25.3.2021, ze kterého zjistil že žalobkyně dala žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst.1 písm. b) zákoníku práce z důvodu nezaplacení mzdy za práci přesčas v lednu 2021. Shodným tvrzením účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru doručila žalovanému dne 25.3.2021 a žalovaný nepodal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyní. Soud proto toto ukončení pracovního poměru považuje za platné a žalobkyni náleží nárok na zaplacení náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, v tomto případě dvou měsíců.

24. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

25. Podle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

26. Podle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

27. Pracovní poměr mezi účastníky skončil doručením okamžitého skončení pracovního poměru žalovanému dne 25.3.2021. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby. Při zjišťování průměrného výdělku žalobkyně ke dni 25.3.2021 soud zjistil, že žalobkyně předchozí kalendářní čtvrtletí neodpracovala alespoň 21 dnů, proto přistoupil k určení pravděpodobného výdělku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 4690/2009 ze dne 28.4.2011 nedosáhne-li zaměstnanec v rozhodném období žádné mzdy (platu), je třeba se zabývat zjištěním, jaká by byla ve smyslu ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce hrubá mzda nebo plat, které by zřejmě dosáhl. Při stanovení pravděpodobného výdělku soud může přihlédnout k jakýmkoli okolnostem, jestliže jsou významné pro objasnění toho, jakého výdělku by zaměstnanec v rozhodném období zřejmě dosáhl.

28. Soud při zjišťování mzdy, které by žalobkyně zřejmě dosáhla, v rozhodném období tj. čtvrtém čtvrtletí roku 2020, přihlédl k tomu, že žalobkyně měla v uzavřené pracovní smlouvě sjednánu měsíční mzdu ve výši 22.600 Kč při 40-ti hodinové pracovní době, jednalo se o základní mzdu, která neobsahovala žádné proměnlivé složky. Žalobkyně byla absolventkou, jednalo se o její první zaměstnání. Dále soud přihlédl k tomu, že stejnou práci zubního technika vykonávaly u žalovaného dvě zaměstnankyně na základě pracovní smlouvy, kdy měly sjednánu mzdu za 20-ti hodinovou týdenní pracovní dobu ve výši 12.500 Kč a dvě zaměstnankyně na základě dohody o provedení práce, kdy měly sjednánu odměnu ve výši 400 Kč za hodinu, dle mzdových listů byla zaměstnankyním vyplácena pouze základní mzda, neměly sjednány proměnlivé složky mzdy. Dalším důležitým korektivem, ke kterému soud přihlédl, byl výdělek, kterého žalobkyně dosahovala po dobu trvání pracovního poměru. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl k závěru, že by žalobkyně ve čtvrtém čtvrtletí roku 2020 zřejmě dosáhla průměrného měsíčního výdělku ve výši 22.600 Kč. Žalobkyni náleží náhrada mzdy za dvouměsíční výpovědní dobu, tedy ve výši dvou pravděpodobných měsíčních výdělků, což činí 45.200 Kč. Domáhá-li se žalobkyně náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 44.038 Kč, soud je vázán tímto návrhem, a žalobě ohledně tohoto nároku zcela vyhověl. V souladu s § 4 zákoníku práce, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. přiznal soud žalobkyni dále výrokem II. nárok na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25% ročně z přiznaných částek, když nárok byl žalovaný povinen vyplatit žalobkyni v nejbližším výplatním termínu určeném pro výplatu mzdy, což bylo 15.4.2021.

29. K nároku žalobkyně na mzdu za práci přesčas soud uvádí, že žalobkyně v řízení prokázala vznik pracovního poměru a tvrdila výkon práce přesčas v lednu 2021. Žalovaný se bránil, že podle jím vedené evidence pracovní doby ve formě docházkových listů v lednu 2021 práci přesčas nekonala. Za této situace žalobkyně tvrdila a prokázala (svým výslechem a elektronickým záznamem evidence v aplikaci žalobce [příjmení]), že evidence pracovní doby vedená žalovaným neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonala v lednu 2021 práce přesčas v rozsahu 20 hodin.

30. Podle § 114 odst. 1,2 zákona č. 262/206 Sb. zákoníku práce za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1.

31. Soud přiznal žalobkyni nárok na mzdu a příplatek za práci přesčas, kterou konala v 1/ 2021 v rozsahu 20 hodin. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyni bylo za práci přesčas poskytnuto placené náhradní volno, žalobkyni tak náleží mzda, na kterou jí vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Výši nároku na mzdu za práci přesčas soud stanovil tak, že z výplatního lístku za leden 2021 zjistil, že žalobkyni byla za 168 odpracovaných hodin vyplacena mzda ve výši 22.600 Kč hrubého to je 135 Kč za hodinu (22.600/168 = 135). V případě nároku žalobkyně na mzdu za práci přesčas, kterou konala v 1/ 2021 v rozsahu 20 hodin, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 2.700 Kč (135 x 20 = 2.700 Kč). Výši příplatku za práci přesčas stanovil soud z pravděpodobného výdělku, který soud stanovil ve výši 22.600 Kč měsíčně, pravděpodobný hrubý hodinový výdělek žalobkyně činil 130 Kč (22.600/40/4), 25 % z částky 130 Kč činí 32,5 Kč. Odpracovala-li žalobkyně 20 hodin práce přesčas, vznikl jí nárok na příplatek ve výši 650 Kč (32,5x20=650). Celkem tak vznikl žalobkyni za práci přesčas za 1/ 2021 nárok na peněžité plnění ve výši 3.350 Kč. Domáhala-li se žalobkyně částky 2.800 Kč, soud je tímto návrhem vázán, a požadovaný nárok žalobkyni v plné výši přiznal ve výroku II. rozsudku. Současně dle § 4 zákoníku práce, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. přiznal soud žalobkyni dále výrokem II. nárok na úrok z prodlení z částky 46.383 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25% ročně, když splatnost mzdy se řídí §144 zákoníku práce a je zřejmé, že od 16.4.2021 žalobce v prodlení se mzdou za práci přesčas za leden 2021 již nacházel.

32. Dále soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 1.200 Kč za náklady na rehabilitaci, když vynaložení této částky bylo mezi účastníky nesporné a nárok na její náhradu je odůvodněn § 271d zákoníku práce. Stejně tak zavázal soud žalovaného v souladu s § 271e zákoníku práce k zaplacení částky 800 Kč, kterou dle provedeného dokazování zaplatila žalobkyně za znalecký posudek k výši bolestného. Výrokem IV. zamítl soud žalobu ohledně nároku žalobkyně na úrok z prodlení z částky 8.721 Kč za dobu od 16.4.2021 do 26.7.2021, neboť má za to, že v tomto období se žalovaný v prodlení ohledně částky 8.721 Kč nenacházel. Teprve uplynutím lhůty jednoho týdne určené ve výzvě žalobkyně doručené žalovanému dne 19.7.2021, se dostal žalovaný tím, že do 26.7.2021 neplnil, od 27.7.2021 do prodlení, a proto ho soud od tohoto dne zavázal v souladu s § 4 zákoníku práce, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužných částek výrok III rozsudku, ve výši kterou žalobkyně požadovala, byť dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. bylo možné požadovat vyšší úrok z prodlení, ale soud je v tomto směru vázán návrhem.

33. Výrok IV. je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla úspěch ohledně částky 46.838 Kč a 2.000 Kč a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky 6.721 Kč, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, který po podání žaloby tuto částku zaplatil. Přitom je nerozhodné, zda a kdy za žalovaného plnila pojišťovna, pozdní plnění ze strany pojišťovny je předmětem vztahu mezi žalovaným a pojišťovnou a je nevýznamné ve vztahu mezi účastníky. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 42.198,81 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 2.778 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 23.380 Kč odměnu advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne 29.6.2022 a dne 12.10.2022, podání ze dne 14.6.2022, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 30.8.2022) ve výši 3.340 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 2.100 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 7 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne 29.6.2022 a dne 12.10.2022, podání ze dne 14.6.2022, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 30.8.2022), - 5.499,18 Kč za cestovné osobním vozidlem Ford KUGA RZ 1 [anonymizováno] ze sídla advokátní kanceláře v Ostravě do Brna a zpět dne 29.6.2022 a dne 12.10.2022, když bylo celkem ujeto celkem 688 km při spotřebě Super 95 7,4 litrů /100 km, když bylo vycházeno z ceny pohonných hmot a paušální sazby základních náhrad za používání osobních silničních motorových vozidel dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve výši 44,5 Kč/litr Super 95 a náhradě 4,7 Kč km, - 1.600 Kč za náhradu za promeškaný čas za 16 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/96 Sb., - 6.841,63 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř..