115 C 233/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 873,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26.100 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a částku 2 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.190 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3.072,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.672,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.596,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29.172,89 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.072,89 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 29.172,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále částky 3.510,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 836,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.696,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.700,73 Kč od 15 .12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.510,73 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 5.700,73 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.773 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2023 domáhal zaplacení 34.873,62 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne 20. 1. 2020 s předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 9.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2.563 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 4.341 Kč v 12 měsíčních splátkách ve výši 1.326 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 6.810 Kč.

2. Dne 18. 5. 2020 žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 24.330 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 6.162 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 3.444 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 3.900 Kč.

3. S účinností ke dni 16. 12. 2022 předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 20. 1. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 9.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2.563 Kč s úrokovou sazbou 24,57 % ročně a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 4.341 Kč, tj. celkem 15.904 Kč, v 12 měsíčních splátkách ve výši 1.326 Kč.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 283520516 byla dne 20. 1. 2020 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně, je zaměstnaný na plný úvazek a má vyživovací povinnost k šesti osobám. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 48.543 Kč, měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 8.300 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

8. Na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaný uhradil 6.810 Kč (dne 24. 2. 2020 částku 1.330 Kč, dne 13. 3. 2020 a 21. 4. 2020 částku vždy po 1.340 Kč, dne 18. 5. 2020 částku 1.400 Kč, dne 2. 11. 2020 a 12. 11. 2020 částku vždy po 500 Kč a dne 15. 2. 2021 částku 400 Kč).

9. Dne 18. 5. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , RČ, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 24.330 Kč s úrokovou sazbou 20,82 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 6.162 Kč, tj. celkem 61.992 Kč, v 18 měsíčních splátkách ve výši 3.444 Kč.

10. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru , RČ, byla dne 18. 5. 2020 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně, je zaměstnaný na plný úvazek a má vyživovací povinnost k šesti osobám. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 47.830 Kč, měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 8.300 Kč, žalovaný dále hradil splátky jiných dluhů ve výši 2.300 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

11. Na dluh ze smlouvy o úvěru č. , RČ, žalovaný uhradil 3.900 Kč (dne 2. 11. 2020 částku 600 Kč, dne 12. 11. 2020 částku 1.000 Kč, dne 15. 2. 2021 částku 1.100 Kč a dne 14. 6. 2021 částku 1.200 Kč).

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly pohledávky s účinností k 16. 12. 2022 postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 16. 12. 2022, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 100.073,57 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 13. 1. 2023.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzval k úhradě. Upomínka byla odeslána 2. 6. 2023.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Příjem žalovaného byl ověřen předložením výplatních pásek. Ohledně výdajů se však předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Předchůdci žalobce bylo známo, že žalovaný žije na ubytovně, jistě proto bylo v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši nákladů na bydlení (nájemné). Stejně tak předchůdce žalobce zcela pominul zkoumání dalších výdajů žalovaného jako jsou osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje, které žalovaný má v souvislosti s vyživovací povinností. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobce poskytl dne 18. 5. 2020 žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

23. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce dostatečně neověřil výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být ani jeden úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

25. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru č. , RČ, a č. , hodnota, byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

26. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny dle smlouvy o úvěru č. , RČ, ve výši 26.100 Kč (poskytnutá jistina ve výši 30.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 3.900 Kč) a dle smlouvy o úvěr u č. , hodnota, ve výši 2.190 Kč (poskytnutá jistina ve výši 9.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 6.810 Kč). Ve zbylé části jistiny 3.072,89 Kč a 3.510,73 Kč soud návrh žalobce zamítl.

27. V části nároku žalobce na úhradu úroku kapitalizovaného úroku ve výši 6.596,82 Kč, úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 29.172,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.696,29 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 5.700,73 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatných smluv o úvěru.

28. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 13. 1. 2023, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 16. 1. 2023. Dne 17. 1. 2023 žalovanému počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 26. 1. 2023.

29. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 27. 1. 2023 v prodlení.

30. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu s úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26.100 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacen a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.190 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.672,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29.172,89 Kč od 15. 12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.072,89 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a dále částky 3.510,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 836,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.700,73 Kč od 15 .12. 2022 do 26. 1. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.510,73 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaný se do 26. 1. 2023 nedostal do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

32. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 34.873,62 Kč, žalobce byl úspěšný ohledně částky 28.290 Kč, ohledně částky 6.583,62 Kč. Žalobce má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 62,24 % nákladů řízení (úspěch 81,12 % ponížený o neúspěch 18,88 %).

34. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 1.396 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 252 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.

35. Takto vyčíslené náklady činí 2.848 Kč; žalobce má právo na náhradu 62,24 % nákladů řízení, tj. 1.773 Kč.

36. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.