115 C 238/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 38 111,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 600 Kč a částku 1 800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 11 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 810,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 635,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a dále částky 8 311,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 218,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 665,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 111,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 10 111,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 381 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 2. 11. 2022, doplněnou o podání ze dne 26. 1. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 38 111,01 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 2. 9. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 28 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou 25,35 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 840 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze 11 400 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 28 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 635,90 Kč, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 6. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 14 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou 24,81 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 420 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze 12 200 Kč a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 111,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 218,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 665,26 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 10 111,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 111,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

3. S účinností ke dni 7. 1. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce.

4. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

6. Ze smlouvy ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 28 000 Kč za celkové náklady ve výši 22 400 Kč sestávající z úroku ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou 25,35 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 60 týdenních splátkách po 840 Kč.

7. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil s rodiči, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnaný, čistý měsíční příjem činil 12 300 Kč Měsíční výdaje žalovaného činily 7 800 Kč (výdaje na bydlení 2 000 Kč, osobní výdaje 3 900 Kč, splátky úvěrů 1 900 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.

8. Ze smlouvy ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč za celkové náklady ve výši 11 200 Kč sestávající z úroku ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou 25,35 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 60 týdenních splátkách po 420 Kč.

9. Z karty zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru žil s rodiči, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnaný, čistý měsíční příjem činil 12 300 Kč Měsíční výdaje žalovaného činily 7 500 Kč (výdaje na bydlení 2 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky úvěrů 1 500 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil své pohledávky za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském [číslo] [číslo] na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 3. 2. 2022.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností obou smluv o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

22. V posuzované věci žalovaný v případě obou smluv o úvěru sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznických karet nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného se právní předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Právní předchůdce nezjišťoval a neověřoval, zda podezřele nízké náklady na bydlení skutečně činí 2 000 Kč, neověřoval, na co konkrétně jsou vynakládány další tvrzené výdaje. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že k prokázání údajů o výdajích nepředložil žalovaný (a právní předchůdce žalobce ani nevyžadoval) byť jediný doklad. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů.

23. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formulářů hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit zejména výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením ani jedné smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost obou smluv o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

25. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru [číslo] jakož i smlouva o úvěru [číslo] byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

26. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 16 600 Kč a 1 800 Kč. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 635,90 Kč, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 665,26 Kč a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 10 111,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatných smluv o úvěru. Ohledně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 810,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 218,80 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 111,01 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 18 400 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 19 711,01 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř totožný, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

29. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 1 525 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobce částku 1 906 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 381 Kč