115 C 24/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 387 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 342.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 342.950 Kč od 11.6.2021 do zaplacení a částku 44.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.850 Kč od 11.6.2021 do zaplacení a částku 2.400 Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 89.273,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou došlou soudu dne 9.9.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 342.950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 342.950 Kč od 11.6.2021 do zaplacení a částku 44.850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44.850 Kč od 11.6.2021 do zaplacení a dvakrát částku 1.200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávek. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je provozovatelem internetového portálu s názvem [anonymizováno], který je dostupný na adrese www.travelking.cz. Žalovaný provozuje ubytovací zařízení s názvem [ulice] v [obec]. Dne 9. 10. 2019 uzavřely strany prostřednictvím administrativního systému žalobce v souladu s § 562 OZ smlouvu o spolupráci. Předmětem této smlouvy je na straně žalovaného jednak závazek poskytovat zákazníkům ubytování oproti kuponu, který si zákazník zakoupí na žalobcově portále [anonymizováno] a dále závazek platit žalobci provizi za jeho činnost. Naopak na straně žalobce je předmětem smlouvy závazek nabízet zákazníkům pobyt v ubytovacím zařízení žalovaného na portálu [anonymizováno] za stranami sjednanou cenu, tuto cenu dále od zákazníků přijímat a po započtení své provize a po využití kuponů ji vyplácet žalovanému. Dne 9. 10. 2019 dále strany smlouvy uzavřely dodatek ke smlouvě, ve kterém si strany upravily parametry nabízeného ubytování v ubytovacím zařízení žalovaného včetně tzv. sjednané ceny (tj. ceny ubytování pro koncového zákazníka) a částky k vyplacení žalovanému (tj. sjednané ceny po odečtení 20% provize žalobce + DPH). Dle dodatku se žalobce zavázal zprostředkovávat ubytování žalovaného ve dvou variantách: a) 3 dny / 2 noci pro 2 osoby bez pivní koupele za sjednanou cenu ve výši 2.990 Kč (z toho 2.266,42 Kč k vyplacení žalovanému), b) 3 dny / 2 noci pro 2 osoby s pivní koupelí za sjednanou cenu ve výši 3.990 Kč (z toho 3.024,42 Kč k vyplacení žalovanému). Žalobce plnil veškeré své závazky ze smlouvy a dodatku. Zejména vytvořil prezentaci služeb žalovaného na portále [anonymizováno], inzeroval ubytovací služby žalovaného prostřednictvím placených inzertních kampaní na internetu, tyto služby nabízel a prezentoval na portále [anonymizováno] za sjednanou cenu, po objednání a zaplacení vystavoval zákazníkům kupóny, poskytoval informace o počtu a typu uhrazených kupónů, poskytoval zákaznickou podporu atd. V důsledku celosvětové pandemie onemocnění COVID-19 však došlo během roku 2020 a také počátkem roku 2021 k zákazu poskytování ubytovacích služeb. Zákazníci, kteří již z dřívějška měli zakoupený kupón s konkrétním termínem platnosti, žádali žalobce o prodloužení platnosti svých kuponů. Žalobce navrhl, aby se strany dohodly na prodloužení platnosti kupónů, které platily do konce roku 2020. Díky tomu by zákazníci mohli využít své kupóny, jakmile by zákaz poskytování ubytovacích služeb odpadl. S tímto návrhem žalovaný nejprve souhlasil, takže se strany dohodly na prodloužení platnosti kupónů do konce března 2021. Do konce března 2021 však žalovaný stále neposkytl ubytovací služby v 385 případech zákazníkům s platným a zaplaceným kupónem. Současně odmítl další prodloužení platnosti kupónů. Žalovaný též odmítl zaplatit žalobci provizi za prodané kupóny a vyplatit částku odpovídající hodnotě kupónů, na které žalobci vznikl zdarma nárok. S ohledem na výše uvedené proto požadoval žalobce po žalovaném úhradu částky ve výši 387.800 Kč, přičemž tato částka se skládá z: a) částky ve výši 342.950 Kč vč. DPH jako provize za 385 uhrazených kuponů dle bodu 6.2.1 smlouvy, b) částky ve výši 44.850 Kč vč. DPH jako částky za 15 kuponů zdarma dle bodu 6.3 smlouvy. Splatnost výše uvedených pohledávek nastala dne 10. 6. 2021, tj. 7 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021 (doručeno dne 3. 6. 2021).

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, nárok žalobce neuznal. V podání ze dne 3.3.2022 žalovaný popřel tvrzení žalobce o prodeji 385 kupónů, popřel nárok žalobce na cenu 15 kupónů, neboť mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o jejich refundaci. Žalovaný tvrdil, že své služby neposkytl z důvodu pandemické situace v České republice, neporušil povinnost plynoucí ze smlouvy uzavřené mezi účastníky, protože platnost kupónů byla sjednána do 31.5.2020 na základě dodatku ke smlouvě, resp. do konce roku 2020 na základě další dohody žalobkyně a žalovaného. Žalovaný neměl zájem o další prodlužování platnosti kupónů, neboť by začal prodělávat kvůli inflaci. Nároky žalobce považoval žalovaný v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku, neboť žalobce prodával kupóny i v květnu 2020, byť si musel být vědom, že situace je naprosto nepředvídatelná a nejistá a dále žalobce trval na dalším prodlužování platnosti kupónů, čímž porušil svou smluvní povinnost nejednat tak, aby žalované vznikla škoda, neboť by náklady přesáhly participaci žalované na ceně kupónu, místo toho, aby si například sama snížila provizi a nesla část nákladů způsobenou pandemií koronaviru. U jednání doplnil žalovaný své vyjádření tak, že smlouva uzavřená mezi účastníky je zprostředkovatelskou smlouvou, ve které si účastníci dohodli nárok na provizi, který vznikne zaplacením kupónu zákazníkem, nikoli splatnost provize. Splatnost provize může dle žalovaného nastat nejdříve okamžikem, kdy zákazník podá návrh na uzavření smlouvy s žalovaným. Podle odst. 10.5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně se kupón považuje za využitý okamžikem, kdy zákazník podá návrh na uzavření smlouvy s žalovaným. Do okamžiku, kdy se držitel kupónu sám ze své vůle nepřihlásí k uplatnění kupónu, není ze strany žalované reálná možnost takovou smlouvu uzavřít, to proto, že držitel kupónu má do takového okamžiku právo stornovat objednávku dle bodu 10.10 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. V případě, že tak držitel kupónu učiní, náleží žalobci 20% z ceny služby. Žalobci náleží stejná částka v případě storna i v případě realizace ubytování. Žalobce netvrdil a neprokázal, kdy nastala splatnost nároků na provizi z jednotlivých kupónů. Žalovaný namítal nedodržení smluvené formy v případě žalobcem tvrzené dohody o prodloužení platnosti kupónů i dohody o refundaci slevových kupónů.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

4. Ze smlouvy o spolupráci soud zjistil, že žalobce jako inzerent a žalovaný jako poskytovatel se dohodli na spolupráci spočívající v povinnosti žalobce nabízet na portálech www.travelking.cz a www.travelking.sk soubor ubytovacích a souvisejících služeb využitelný ve stanoveném časovém období za sjednanou cenu, tuto cenu od zákazníků přijímat a po započtení své provize vyplácet žalovanému za využité kupóny zbývající část sjednané ceny. Povinností žalovaného bylo dle smlouvy poskytnout zákazníkovi na základě samostatné smlouvy o ubytovaní uzavřené se zákazníkem ubytovací a související služby využitelné ve stanoveném časovém období za sjednanou cenu a zaplatit žalovanému provizi za jeho činnost. Podle odst. 6.1.2 má žalovaný právo na cenu, za níž žalobce služby nabízí zákazníkům, je-li sjednaná procentuální provize žalobce, stal-li se kupón využitým kupónem. Využitým kupónem je kupón, jehož prostřednictvím zákazník započal využívat služby žalovaného. Z odstavce 6.1.4 vyplývá závazek žalobce vyplatit žalovanému částku odpovídající celkové sjednané ceně za kupóny jednou za měsíc. Žalobce je oprávněn si na tuto částku započíst provizi. Dle odstavce 6.2.1 žalobci náleží provize za každý uhrazený kupón ve výši 20% sjednané ceny plus DPH v zákonné výši. Uhrazeným kupónem je kupón, který byl zákazníkem zaplacen. V odstavci 6.3.1 se žalovaný zavázal za každých 100.000 Kč celkového obratu poskytnout žalobci prezentované soubor ubytovacích a souvisejících služeb 5. zdarma formou kupónu. Současně účastníci uzavřeli dodatek ke smlouvě o spolupráci, ve kterém si specifikovali nabízený soubor ubytovacích a souvisejících služeb, jaké konkrétní služby bude žalobce nabízet a žalovaný poskytovat, v jakém konkrétním zařízení, na jak dlouhou dobu a za jakou cenu, kolik bude činit prodejní cena prezentována na portále pro zákazníky a kolik bude uhrazeno žalovanému tzn. kolik činí prodejní cena produktu snížená o provizi žalobci. Účastníci se dohodli na nabídce dvou variant balíčku inzerovaných služeb, první za prodejní cenu 2.990 Kč a druhý za prodejní cenu 3.990 Kč, balíčky se lišily rozsahem nabízených služeb.

6. K prokázání tvrzení o prodeji 385 kupónů předložil žalobce svazek listinných důkazů, ze kterých soud zjistil, že tvrzení žalobce o prodeji kupónů je pravdivé. Žalovaný proti pravosti a obsahové správnosti listin ničeho nenamítal. Ze seznamu zpracovaného žalobcem soud zjistil, že 385 kupónů prodaných žalobcem nebylo realizováno, tzn. že držitelům těchto kupónu neposkytl žalovaný sjednané služby. Seznam obsahuje u každého kupónu konkrétní údaje týkající se zákazníka, jeho jméno, e-mailovou adresu, cenu, která byla zaplacena, výši provize žalobce a datum zaplacení. Z doplněného soupisu všech 385 kupónů soud zjistil další údaje, a to zejména ID transakce a variabilní symbol a díky těmto údajům bylo možné spárovat důkazy o prodeji kupónů. Z doplněného soupisu vyplývá, že zákazníci 385 kupónů platili různými způsoby: kreditní kartou, na fakturu, kredity, převodem na účet, prostřednictvím služby [anonymizováno]. Z týdenních výpisů platební brány [anonymizováno] společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že podle ID transakce z doplněného soupisu všech 385 kupónů a podle čísla důkazu dle doplněného soupisu všech kupónů lze v týdenních výpisech identifikovat prodej konkrétního kupónu. Z faktur vystavených žalovaným soud zjistil, že v některých případech byly kupóny hrazena zaměstnavatelem zákazníka přímo na účet žalovaného, včetně provize pro žalobce a žalovaný potvrzoval žalobci přijetí plateb. Z potvrzení o platbách vydaných [právnická osoba] soud zjistil, že některé z kupónu byly zákazníkem hrazeny převodem na účet žalobce nebo prostřednictvím služby [anonymizováno], jednotlivé platby lze spárovat s doplněným soupisem 385 prodaných kupónů prostřednictvím variabilního kupónu. Z faktur včetně výpisu [právnická osoba] a náhledů zákaznického účtu ze systému žalobkyně bylo prokázáno, že zákazníci uhradili kupóny převedením kreditů od [právnická osoba] na zákaznický účet žalobce a poté kredity uplatnili v objednávce kupónu. Sodexo částku vyplatilo žalobci na účet. Ze seznamu 385 uhrazených kupónu soud dále zjistil, že jejich cena celkem činila 1.417.150 Kč. V závěrečném návrhu žalovaný prodej 385 kupónu prohlásil za nesporný.

7. Z printscreenu záznamů z informačního systému žalobce soud zjistil, že celkový obrat, suma přijata žalobcem od zákazníků činila 3.183.346 Kč.

8. Z listiny ze dne 4.3.2021 adresované žalovaným žalobci soud zjistil, že žalovaný konstatoval, že se mezi účastníky na základě smlouvy o spolupráci realizovalo 804 obchodních případů z toho bylo 406 vyčerpaných kupónů, kdy zákazníci byli se službami žalovaného spokojeni. Žalovaný v dopise potvrdil, že evidují na portále žalobce [příjmení] 398 kusů zakoupených, ale nevyčerpaných kupónů s tím, že na tyto není žalovaný schopen dát reálné termíny s odůvodněním, že došlo k opětovnému prodloužení nouzového stavu a není zřejmé, zda tento bude prodlužován a kdy dojde k otevření provozovny žalovaného. Žalovaný má za to, že splnil své povinnosti dle smlouvy. Jako překvapivý označil žalovaný požadavek žalobce na uplatnění provize ve výši 20 % i z nerealizovaného plnění, které nebylo zaviněno žalovaným.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný u 385 uhrazených kupónů neposkytl ubytování.

10. Z vyúčtování za období listopad 2019 až listopad 2020 a faktur [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky panovala praxe, podle které po dosažení každých 100.000 Kč celkového obratu započetl žalobce částku odpovídající hodnotě jednoho kupónu ve výši 2.990 Kč na částku splatnou k výplatě žalovanému. Zápočet částky 2.990 Kč vyplývá z vyúčtování a na částku vzniklou po zápočtu jsou vystaveny faktury.

11. Z všeobecných obchodních podmínek žalobce soud zjistil, že předmětem smlouvy mezi žalobcem a zákazníkem je zprostředkování ubytovacích, sportovních, vzdělávacích, zábavních, uměleckých a rekreačních služeb a zprostředkování individuálně určené poukázky. Od okamžiku uzavření smlouvy je žalobce prostředník mezi zákazníkem a poskytovatelem. Žalobce neprodává, nepronajímá ani nenabízí žádné produkty nebo služby v oblasti cestovního ruchu, sportu, vzdělání, zábavy, umění či rekreace. Provozovatel je odpovědný za vady poskytovaných služeb. Podle odst. 10.5 za splnění služeb žalobce se považuje poskytnutí kupónu, nejpozději však ta situace, kdy zákazník podá návrh na uzavření smlouvy s žalovaným na základě kupónu. Na takový kupón se hledí jako na využitý kupón.

12. Z výzvy ze dne 2.6.2021 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky 342.920 Kč z titulu provize za 385 uhrazených kupónů a částky 44.850 Kč z titulu 15 kupónů zdarma dle odstavce 6.3. smlouvy nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla dle doručenky doručena žalovanému do datové schránky dne 3.6.2021.

13. Z e-mailu ze dne 22.5.2020 a dne 25.5.2020 soud zjistil, že zaměstnanci žalobce se vzájemně informovali o tom, že manažerka žalovaného paní [příjmení] potvrdila zaměstnankyni žalobce [jméno] [příjmení] možnost prodloužení platnosti zakoupených kupónu (původní platnost do konce roku 2020) prodloužit do konce března 2021.

14. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli smlouvu, ve které se dohodli, že žalobce bude nabízet na portálech www.travelking.cz a www.travelking.sk soubor ubytovacích a souvisejících služeb využitelný ve stanoveném časovém období za sjednanou cenu, tuto cenu od zákazníků přijímat a po započtení své provize vyplácet žalovanému za využité kupóny zbývající část sjednané ceny. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnout zákazníkovi na základě samostatné smlouvy o ubytovaní uzavřené se zákazníkem ubytovací a související služby využitelné ve stanoveném časovém období za sjednanou cenu a zaplatit žalovanému provizi za jeho činnost. V odstavce 6.2.1 si účastníci dohodli nárok žalobce na provizi za každý uhrazený kupón ve výši 20% sjednané ceny plus DPH v zákonné výši. Uhrazeným kupónem je kupón, který byl zákazníkem zaplacen. Celkový obrat, suma přijata žalobcem od zákazníků, činila v době spolupráce mezi účastníky 3.183.346 Kč. Žalobce vyplácel žalovanému částku odpovídající celkové sjednané ceně za kupóny jednou za měsíc. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnout žalobci za každých 100.000 Kč celkového obratu zdarma kupón na prezentovaný soubor ubytovacích a souvisejících služeb. Po uzavření smlouvy se mezi účastníky vyvinula praxe, podle které, po dosažení každých 100.000 Kč celkového obratu započetl žalobce částku odpovídající hodnotě jednoho kupónu ve výši 2.990 Kč na částku splatnou k výplatě žalovanému. Zápočet částky 2.990 Kč vyplývá z vyúčtování a na částku vzniklou po zápočtu jsou vystaveny faktury. Žalovaný u 385 uhrazených kupónů neposkytl zákazníkům služby, celková cena těchto kupónů činí 1.417.150 Kč.

15. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli tzv. inominátní smlouvu dle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Jedním z projevů autonomie vůle je možnost uzavřít i smlouvu, která není jako smluvní typ upravena v občanském zákoníku nebo jiném zákoně. Na rozdíl od typické zprostředkovatelské smlouvy, kdy zprostředkování zahrnuje vyhledávání osob, které by mohly mít zájem uzavřít se zájemcem zprostředkovávanou smlouvu, zjišťování jejich konkrétního úmyslu takovou smlouvu uzavřít a následně předání informací o těchto osobách zájemci a zprostředkovatel více nevstupuje do smluvního vztahu mezi zájemce a třetí osobu, tak v projednávané věci žalobce navíc měl povinnost inkasovat od třetích osob zákazníků ceny kupónů. Za uvedenou cenu poskytoval žalovaný zákazníkům služby a žalobce po poskytnutí služeb tuto cenu po odečtení provize žalovanému vyplácel. Nejedná se tedy o typickou zprostředkovatelskou smlouvu dle § 2445 občanského zákoníku. Smluvní vztah mezi účastníky je tudíž třeba posuzovat podle obsahu uzavřené smlouvy a v souladu s § 10 odst. 1 občanského zákoníku podle nejbližší úpravy, což jsou ustanovení § 2445 a následující týkající se zprostředkovatelské smlouvy.

16. V projednávané věci dle odst. 3.1. smlouvy vznikl žalobci nárok na provizi za prodej 385 kuponu, když v řízení bylo prokázáno, že byly uhrazeny. Výše provize vyplývá z ustanovení 6.2.1 smlouvy a činí 20 % ze sjednané ceny kupónu plus DPH v zákonné výši. Splatnost provize nebyla ve smlouvě sjednána. Proto soud postupoval podle § 2447 odst. 2 občanského zákoníku jako nejbližší úpravy.

17. Obecně platí, že obstarání příležitosti uzavřít smlouvu nezakládá zprostředkovateli právo na provizi, závisí na zájemci a jeho rozhodnutí, zda s třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu uzavře. V určitých případech by však nebylo adekvátní, aby zprostředkovatel provizi nezískal, i když se mu podaří obstarat pro zájemce příležitost smlouvu uzavřít. Patrně z tohoto důvodu zákon stanoví, že pokud je předmětem zprostředkování smlouva s určitým obsahem, je právo na provizi vázáno již na samotné obstarání příležitosti smlouvu uzavřít (Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 819 - 826: J. Handlar).

18. Mezi účastníky bylo smlouvou o spolupráci a dodatkem ke smlouvě o spolupráci sjednán konkrétní obsah smlouvy, se kterým žalovaný se zákazníkem smlouvu uzavře. Byly sjednány dvě varianty rozsahu poskytovaných služeb podle výše ceny zaplacené za kupón žalobci. Byly vymezeny podstatné náležitosti zprostředkovávané smlouvy. Současně bylo ve sporu prokázáno, že třetí osoby, které si zakoupily kupóny, byly rozhodnuty za stanovených podmínek zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, tj. akceptovat návrh na uzavření takové smlouvy ze strany žalovaného, a současně dostát svým povinnostem ze smlouvy tzn. zaplatit za ubytovací a související služby. Toto jednoznačně vyjádřily zaplacením ceny kupónu. Za situace, kdy se v informačním portálu žalobce, do kterého měl přístup žalovaný, objevily informace o zakoupení 385 kupónů získal žalovaný relevantní informace o tom, že ze strany žalobce byla obstarána reálná příležitost pro žalovaného uzavřít se zákazníky, kteří uhradili kupóny, smlouvu o poskytnutí ubytovacích a souvisejících služeb, a tím nastala splatnost provize. Dle soudu vzhledem k tomu, že právo žalobce na provizi vzniklo a stalo se splatným již obstaráním příležitosti k uzavření smlouvy, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný reálnou možnost se zákazníkem smlouvu uzavřít, neměla by mít následná změna na straně zákazníka na zaplacení provize vliv. Žalovaný potvrdil přístup do informačního systému žalobce, ze kterého u každého prodaného kupónu mohl zjistit kontaktní údaje na zákazníka, který projevil zaplacením kupónu vážný zájem s žalovaným smlouvu o poskytnutí ubytovacích a souvisejících služeb uzavřít. S ohledem na uvedené se jeví jako nedůvodná námitka žalovaného odkazující na odst. 10.10 všeobecných obchodních podmínek žalobce upravující možnost storna ze strany zákazníka.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobci vzniklo právo na provizi za každý uhrazený kupón, činila-li celková cena za úhradu 385 kupónů částku 1.417.150 Kč, činí provize žalobce 20 % z této částky, to je 283.430 Kč bez DPH a 342.950 kč s DPH a tuto částku žalobci výrokem I. tohoto rozsudku přiznal. Současně zavázal žalovaného v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 od 11.6.2021 do zaplacení, když v tomto období se žalovaný s ohledem na splatnost provize nacházel v prodlení se splácením svého dluhu.

20. Rovněž nárok na zaplacení částky 44.850 Kč shledal soud důvodným. V řízení bylo prokázáno, že žalobce za prodej kupónu přijal celkem částku 3.183.346 Kč, dle ustanovení 6.3 smlouvy uzavřené mezi účastníky mu vznikl nárok na 31 kupónů zdarma. Žalobou se žalobce domáhal kompenzace za 15 kupónů, kterou mu žalovaný nezaplatil. Žalovaný nárok na 15 kupónů nezpochybnil, zpochybnil však nárok žalobce na finanční kompenzaci za tyto kupóny, která mezi účastníky nebyla smluvena ve formě dohodnuté ve smlouvě mezi účastníky. Účastníci si v odst. 9.5. smlouvy sjednali, že změny a doplňky ke smlouvě je možné uzavřít jen v písemné formě nebo přes administrativní systém žalobce a po vzájemné dohodě smluvních stran. V souladu s § 564 zákona č. 89/2012 Sb. větou druhou nelze uvedené ustanovení dohody stran chápat tak, že by jednou projevená vůle ohledně požadavku na formu jednání měnících nebo rušících formálně založená práva byla pro strany navždy závazná a nebylo ji možno následně změnit nebo zrušit. Dohodnou-li se strany na změně či ukončení smlouvy v jiné než původně sjednané formě, pak takový projev vyjadřuje nutně„ aktuálnější“ vůli stran, vedle níž nemůže původní vůle obstát a která by měla dostat přednost před tím, co strany projevily někdy v minulosti. Provedením neformálního jednání zde nedochází k porušení smluvní formy, ale naopak k její realizaci, neboť forma jednání zcela odpovídá vůli jednajících stran. (Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1807 - 1815: J. Handlar). V řízení bylo prokázáno, že po uzavření smlouvy mezi účastníky, ve které si strany v odst. 6.3 sjednaly kupóny pro žalobce, došlo ke změně dohody mezi účastníky a to konkludentně, kdy žalobce odečítal hodnoty kupónu, na které mu vznikl nárok od částek, které za prodané kupóny vyplácel žalovanému, žalovaný tuto praxi akceptoval. Dle soudu byla prokázána změna smlouvy mezi účastníky, která je výsledkem vůle stran, a toto není vyloučeno nedodržením původně sjednané formy jednání. Proto soud i nárok na vyplacení částky 44.850 Kč shledal důvodným. Dále zavázal žalovaného v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 od 11.6.2021 zaplacení, když žalovaný ve lhůtě určené žalobcem v předžalobní upomínce částku 44.850 Kč nezaplatil.

21. Nárok na zaplacení částky 1.200 Kč a částky 1.200 Kč představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky a je odůvodněn § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

22. Považoval-li žalovaný nároky žalobce v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku, neboť žalobce prodával kupóny i v květnu 2020, byť si musel být vědom, že situace je naprosto nepředvídatelná a nejistá, soud v tomto chování žalobce neshledal žádné pochybení, neboť účastníci na vzniklou situaci nereagovali žádným novým smluvním ujednáním, tudíž žalobce plnil své povinnosti dle smlouvy. Současně bylo zřejmé, že složitá situace s omezením možnosti poskytovat ubytovací a související služby v souvislosti s pandemií Covid-19 v budoucnu pomine. Pokud žalovaný věděl, že nebude moci své závazky ze smlouvy plnit, měl vyvolat jednání o změně, toto však neučinil. Žalobce se svým jednáním nedopustil žádného šikanózního jednání, pouze postupoval dle smlouvy. Nesouhlasil-li žalovaný s dalším prodlužování platnosti kupónů z důvodu ekonomické nevýhodnosti, měl sám vyvolat jednání a navrhnout řešení nastalé situace, k uvedenému však nedošlo, tudíž je třeba nároky žalobce posoudit podle smlouvy, která byla mezi nimi uzavřena a v době splatnosti provize byla účinná. Pro posouzení nároku žalobce na provizi není podstatné, zda žalovaný poskytl služby zákazníkům, ale okolnost, zda žalobci vznikl nárok na provizi a nastala její splatnost. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobci provizi za prodané kupóny porušil své povinnosti dle smlouvy uzavřené mezi účastníky.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení, které činí celkem 89.273,60 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 15.512 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 59.160 Kč odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání dne 12.4.2023, účast u jednání dne 19.5.2023, účast u jednání dne 10.2.2023) ve výši 9.860 Kč za úkon určené podle § 11 odst.1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 1.800 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 režijních paušálů po 300 Kč služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání dne 12.4.2023, účast u jednání dne 19.5.2023, účast u jednání dne 10.2.2023), - 12.801,60 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.