115 C 248/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 27 970,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 948 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 022,71 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 219,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26 096,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 970,71 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 022,71 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 9 948 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 27 970,71 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 279 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2021, doplněnou o podání ze dne 31. 1. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 27 970,71 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 2. 11. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 758 Kč, úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 3 875 Kč a administrativním poplatkem ve výši 26 249 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 1 382 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 35 052 Kč. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 2. 11. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 7 758 Kč, úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 3 875 Kč a administrativním poplatkem ve výši 26 249 Kč, tj. celkem 82 882 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 1 382 Kč.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne 24. 2. 2017 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nemá vyživovací vůči jiným osobám. Čistý příjem žalované činil 16 700 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 4 700 Kč, žalovaná dále hradila splátky v celkové výši 5 619 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalované potvrzení o příjmu a výplatními páskami.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 6. 1. 2021, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 73 330 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 25. 1. 2021.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

16. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Měsíční výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem a to na částku 4 700 Kč. Žalovaná nespecifikovala, zda je částka 4 700 Kč vynakládána na úhradu nákladů spojených s bydlením, na osobní potřeby apod. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto výdajů (např. předložením nájemní smlouvy apod.). Při obecné znalosti o výši současných nákladů na bydlení se pak jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by celkové měsíční výdaje žalované na bydlení a další potřeby činily toliko 4 700 Kč. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalované o ohledně jejích měsíčních výdajů, aniž se zajímal o pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně rovněž vůbec nereflektoval, že žalovaná splácí další dluhy ve výši cca 5 700 Kč měsíčně. I kdyby údaje uvedené žalovanou byly pravdivé, ačkoliv právní předchůdce k jejich ověřování přistupoval zcela laxně, nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými prostředky pro úhradu řádných splátek. Příjem žalované činil 16 700 Kč, celkové výdaje činily 10 319 Kč, měsíční částka, se kterou mohla žalovaná disponovat tak mohla činit nanejvýš 6 381 Kč. Týdenní splátka poskytované zápůjčky činila 1 382 Kč, měsíčně tak byla žalovaná povinna hradit 5 528 Kč, volné prostředky po odečtení měsíční splátky předmětné zápůjčky tedy činily 853 Kč, což je částka zcela nedostatečná k pokrytí potřeb jedné osoby pro dobu jednoho měsíce.

18. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 35 052 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 9 948 Kč.

21. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno dne 25. 1. 2021, doručeno jí mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 28. 1. 2021. Dne 29. 1. 2021 žalované počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 8. 2. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 9. 2. 2021 ve výši 8,25 ročně, s ohledem na výši repo sazby stanovené k 1 dni pololetí, ve kterém se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 9 948 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 18 022,71 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

24. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 1 120 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) činí poplatková povinnost žalobkyně částku 1 399 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 279 Kč Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.