115 C 252/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 2 449,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 849,57 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 219,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 905,02 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 449,57 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 849,57 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 2 449,57 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2021, doplněnou o podání ze dne 1. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 449,57 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne 27. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 477 Kč, úrokovou sazbou 20,11 % ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a náklady na hotovostní inkaso 2 349 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách ve výši 192 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 4 400 Kč. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 27. 12. 2013 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 477 Kč, úrokovou sazbou 20,11 % ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a náklady na hotovostní inkaso 2 349 Kč, tj. celkem 8 626 Kč, v 45 týdenních splátkách ve výši 192 Kč.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla dne 27. 12. 2013 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Čistý příjem činí 4 000 Kč měsíčně, další příjmy žalovaného byly tvořeny dávkami státní podpory ve výši 3 200 měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného měly představovat 1 000 Kč na nájem, 200 Kč na telefon a 4 030 Kč na výdaje domácnosti. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly poskytnuté informace ověřovány předložením pracovní smlouvy, výplatními páskami, nájemní smlouvou a dokladem SIPO.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností k 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 4 226 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 25. 1. 2021.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 14. 10. 2009, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).

11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 3 odst. písm. a) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

15. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

16. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

17. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

19. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

20. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Příjem žalovaného byl ověřen předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek. Právní předchůdce žalobce sice ověřoval výdaje žalovaného, informace o nich však samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalovaný měl hradit nájemné ve výši 1 000 Kč. Při obecné známosti výše nájemného (a už vůbec nepočítaje náklady spojené s užíváním bytu) se částka 1 000 Kč jeví zcela neuvěřitelně. Z předložených dokumentů je patrné, že údaje byly ověřovány spíše jen formálně. Nutno rovněž poznamenat, že příjem žalovaného činil 4 000 Kč, další zdroj příjmů získával žalovaný ze státní podpory, což samo o sobě svědčí o jeho nepříznivé finanční situaci, která se poskytnutím půjčky ještě více prohloubila. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného.

21. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 22. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalované úvěr v rozporu s § 9 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradila částku 4 400 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 600 Kč.

24. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 25. 1. 2021, doručeno mu mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 28. 1. 2021. Dne 29. 1. 2021 žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 8. 2. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 9. 2. 2021 ve výši požadované v petitu žalobního návrhu, tedy ve výši, která není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 600 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 1 849,57 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaném, který byl z procesního hlediska úspěšnější, však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

27. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) činí poplatková povinnost žalobkyně částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 600 Kč