115 C 255/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68.284,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.111 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 18.111 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50.173,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39.357 Kč za dobu od 4. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 4. 7. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 68.284,98 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla online dne 15. 10. 2021 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s obchodním úrokem ve výši 42.353 Kč a administrativním poplatkem ve výši 29.400 Kč v 42 měsíčních splátkách po 2.899 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, na svůj dluh uhradil 31.889 Kč a žalobkyně proto zbylý dluh dne 3. 5. 2023 zesplatnila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 40.446 Kč, obchodního úroku ve výši 10.272 Kč, administrativních poplatků ve výši 5.600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.661,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.155,08 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1.150 Kč.

2. K otázce posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že je závislá na pravdivosti a úplnosti informací předložených klienty před sjednáním úvěru. Finanční analýza je proto prováděna prostřednictvím skóringového systému analýzy příjmů a výdajů získaných z výpisů z účtu úvěrované osoby. Žalovaný předložil výpisy z účtu, výplatní pásky, výpis z interního systému žalobkyně a současně byl vyplněn formulář příjmů a výdajů. Měsíční výdaje byly skóringovým systémem vyhodnoceny průměrně na 21.616,07 Kč, žalovaný nad rámec údajů uvedených ve výpisu a formuláři ničeho dalšího neuvedl. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil 24.342,36 Kč, žalovaný proto byl způsobilý hradit úvěr měsíční splátkou ve výši 2.899 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud provedl dokazování listinami, ze kterých zjistil tento skutkový stav:

5. Dne 15. 10. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně byla podle smlouvy povinna poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou částkou obchodní úrok ve výši 42.353 Kč a administrativní poplatek ve výši 29.400 Kč, tj. celkem 121.753 Kč. Podle splátkového kalendáře měla být celková částka uhrazena v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 2.899 Kč (poslední splátka činila 2.894 Kč). V bodu 11 smlouvy si strany pro případ prodlení žalovaného s plněním jakékoliv splátky po dobu delší 30 dnů sjednaly právo žalobkyně zesplatnit dosud neuhrazenou jistinu úvěru. Podle čl. 9 a čl. 11 smlouvy o úvěru strany s odkazem na sazebník žalobkyně sjednaly právo žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného ve výši 0,1 % - 0,5 % denně.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byl dne 15. 10. 2021 vyplněn formulář příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od srpna 2020, jeho čistý měsíční příjem činí 49.000 Kč, bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný dále uvedl, že hradí splátky jiných dluhů ve výši 17.000 Kč a má další náklady ve výši 2.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu. Údaje poskytnuté žalovaným byly ověřeny předložením výplatní pásky za červen 2021 (vyplacena byla mzda ve výši 48.125 Kč) a dále výpisy z účtů žalovaného č. , č. účtu, za období od 24. 6. 2021 do 24. 7. 2021 a od 24. 8. 2021 do 24. 9. 2021. Získané údaje žalobkyně vložila do svého interního systému a dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý úvěr splácet, toto vyplývá z výpisu z interního systému sestávajícího ze třech tabulek.

7. Za období od 24. 6. 2021 do 24. 7. 2021 byly na účtu žalovaného zaznamenány příjmy ve výši 64.551,56 Kč a výdaje ve výši 72.752,88 Kč; konečný zůstatek činil -9.500 Kč. Z výpisu se dále podává, že žalovanému byla dne 2. 7. 2021 připsána na účet mzda ve výši 48.125 Kč. Žalovaný dále opakovaně, i několikrát denně, odepisoval z účtu ve prospěch společností Tipsport, Sazka a Synot Tip částky v řádech stovek korun a až jednotek tisíc; v konečném součtu pak v daném období ve výši přesahující 30.000 Kč.

8. Za období od 24. 8. 2021 do 24. 9. 2021 byly na účtu žalovaného zaznamenány příjmy ve výši 64.282 Kč a výdaje ve výši 61.723,20 Kč; konečný zůstatek činil -6.928,15 Kč. Z výpisu se dále podává, že žalovanému byla dne 3. 9. 2021 připsána na účet mzda ve výši 48.482 Kč. Žalovaný dále opakovaně, i několikrát denně, odepisoval z účtu ve prospěch společností Tipsport, Sazka a Synot Tip částky v řádech stovek korun a až jednotek tisíc; v konečném součtu pak v daném období ve výši přesahující 44.000 Kč.

9. Podle elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 15. 10. 2021 převodem na jeho účet č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč.

10. Žalovaný celkem uhradil 31.889 Kč a to od listopadu 2021 do září 2022 vždy 2.899 Kč měsíčně; dále na dluh neuhradil ničeho, jak dále plyne z výpisu splátkového kalendáře.

11. Výzvou ze dne 11. 7. 2022 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou pravidelných splátek a současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění zbývající jistiny, nebude-li dlužná částka připsána na účet žalobkyně do 25. 8. 2022.

12. Přípisem ze dne 3. 5. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 3. 5. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 65.022,83 Kč.

13. Předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 žalobkyně opětovně upomenula žalovaného o úhradu dluhu a upozornila jej na možnost uplatnění nároku soudní cestou.

14. Žalobkyně ke dni 3. 7. 2023 vyčíslila pohledávku za žalovaným celkovou částkou 68.284,98 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 40.446 Kč, obchodního úroku ve výši 10.272 Kč, administrativních poplatků ve výši 5.600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.661,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.155,08 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1.150 Kč.

15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

23. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

24. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z formuláře příjmů a výdajů a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly žalobkyní dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny.

25. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalovaného z výpisů z účtu žalovaného a výplatní pásky. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně zkoumala a ověřila.

26. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, aniž by tyto dostatečně ověřila a vyhodnotila ve spojení s předloženými výpisy z účtu za období bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru. Z jednotlivých výpisů je zjevné, že žalovaný sice pobíral mzdu ve výši cca 48.000 Kč, avšak jeho výdaje převyšovaly příjmy, neboť konečný zůstatek na účtu v měsíci od června do srpna byl vždy záporný. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně navíc poskytla žalovanému úvěr, i když žalovaný již hradil splátky jiných dluhů ve výši cca 17.000 Kč měsíčně, tedy částky v nezanedbatelné výši. Z výpisů je rovněž patrné, že žalovaný téměř každý den odepisoval částky v řádech stovek až jednotek tisíc sázkovým společnostem. Výdaje žalovaného tedy nebyly žalobkyní zkoumány dostatečně, žalobkyně navíc neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění, jaké jsou náklady žalovaného na bydlení, i když jí bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, jaké jsou náklady žalovaného na potřeby domácnosti, na osobní potřeby, výdaje související se zdravotním stavem apod. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má poskytovatel úvěru povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Na tomto závěru soudu nemůže zvrátit ničeho ani výpis z interního systému žalobkyně, podle kterého byl žalovaný schopen úvěr splácet.

27. Žalobkyně postupovala formálně, když do formuláře uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Odbornou péčí poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, zejména pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotila údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudila, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalovaný na poskytnutou jistinu 50.000 Kč uhradil 31.889 Kč, žalobkyně má proto právo na vrácení částky 18.111 Kč. Ohledně částky 50.173,98 Kč soud žalobu zamítl, neboť další ujednání (mimo poskytnutou jistinu) ohledně úroku, poplatků a smluvní pokuty vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

31. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za první odeslanou výzvu k plnění považovat oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 5. 2023, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu.

32. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu po výzvě žalobkyně ze dne 3. 5. 2023.

33. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. počínaje dnem 4. 7. 2023 je tedy důvodný a soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.111 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 7. 2023 do zaplacení z částky 39.357 Kč, ohledně které nebylo žalobě vyhověno, soud žalobu zamítl.

34. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

35. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

36. Výrok III o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska by převážně úspěšnému žalovanému náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků povinnost k jejich náhradě neuložil.