115 C 38/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 514 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 504 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 746 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 746 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 9 504 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 504 Kč od 30. 10. 2023 do 11. 7. 2024, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 264 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 507 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2024 domáhala zaplacení 15 514 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu poplatkem ve výši 3 250 Kč do 29. 10. 2023, smlouvou sjednané povinnosti však neplnil řádně a včas, když na dluh uhradil 496 Kč. Žalobkyně současně požadovala zaplacení částky 2.500 Kč jako náklady spojené s vymáháním pohledávky v podobě poplatků za písemné výzvy k plnění a smluvní pokutu ve výši 2 264 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); účastníci, resp. jejich zástupci, s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.

4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 31. 8. 2023 byla mezi účastníky prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce ve znění jejího dodatku, na základě které byla žalovanému ve prospěch jeho účtu uvedenému ve smlouvě č. , č. účtu, poskytnuta částka 5 600 Kč a částka 4 400 Kč (jak také plyne z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 6. 9. 2023). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 29. 10. 2023, přičemž termín splatnosti mohl být na žádost žalovaného prodloužen. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni poplatek za zaslání písemné upomínky nebo výzvy k plnění ve výši 500 Kč za každý jednotlivý případ upomínání. Mezi účastníky byla rovněž pro případ prodlení žalovaného s úhradou zápůjčky sjednána povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Dopisem ze dne 20. 10. 2023, 2. 11. 2023, 12. 11. 2023, 19. 11. 2023 a 28. 11. 2023 žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dlužné částky.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 7. 2024 zástupce žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu do tří dnů a upozornil jej na možnost podání žaloby; předžalobní výzva byla odeslána dne 2. 7. 2024.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce.

14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům zápůjčky a úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. V posuzované věci žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala a neposuzovala schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku, nezkoumala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádala si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sama aktivně neprovedla žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý zápůjčku. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoplnila ničeho.

16. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky zápůjčku. Za této situace neměla být zápůjčku žalovanému vůbec poskytnuta.

18. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 496 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 9 504 Kč, ve zbylé části žalované jistiny 496 Kč soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku na zaplacení poplatku ve výši 3 250 Kč včetně příslušenství, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 264 Kč soud návrh žalobkyně rovněž zamítl, neboť ujednání o poplatcích, nákladech a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

20. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byl žalovaný prokazatelně vyzván k úhradě dluhu do tří dnů předžalobní upomínkou ze dne 2. 7. 2024. Upomínka byla žalovanému odeslána 2. 7. 2024, doručena mu mohla být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 8. 7. 2024. Třídenní lhůta k plnění počala běžet 9. 7. 2024, žalovaný byl povinen plnit do tří dnů, tj. do 11. 7. 2024.

21. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 12. 7. 2024 v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 12. 7. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně dlužné částky 9 504 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 746 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 9 504 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 504 Kč od 30. 10. 2023 do 11. 7. 2024 žalobu zamítl.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 15 514 Kč. žalobkyně byla úspěšná v rozsahu výroku I., tj. co do částky 9 504 Kč odpovídající 61,26 % předmětu řízení, v rozsahu výroku II. co do částky 6 010 Kč odpovídající 38,74 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 22,52 % nákladů řízení (úspěch ponížený o neúspěch). Náklady řízení tvoří:- 800 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 252 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.Takto vyčíslené náklady činí 2.252 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 22,52 % nákladů řízení, tj. 507 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.