115 C 4/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20.632,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.592,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 731,95 Kč od 23. 4. 2024 do 22. 7. 2024, úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 20.592,90 Kč od 23. 7. 2024 do 21. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20.592,90 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20.592,90 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, a částky 40 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 20.632,90 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2015 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. 9 k rámcové smlouvě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100.000 Kč převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný deklaroval výši mzdy 14.837 Kč; výdaje byly stanoveny na základě interních a externích databází. Jelikož žalovaný řádně a včas neplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky úvěru spolu se sjednaným úrokem a poplatky, prohlásila žalobkyně celý úvěr za okamžitě splatný k 22. 7. 2024. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20.592,90 Kč a příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.

4. Mezi účastníky byla dne 13. 5. 2015 uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. 9 ze dne 10. 2. 2022 k rámcové smlouvě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč s tím, že částka nebyla vázána žádným účelem. Žalovaný se zavázal uhradit dluh spolu s úrokem ve výši 17,4 % ročně a případnými poplatky ve 32 splátkách po 4.000 Kč splatných k 14. dni v měsíci. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2022 k rámcové smlouvě byl den splatnosti pravidelných měsíčních splátek změněn ze 14. dne v měsíci na den 16. Na základě dodatku č. 10 ze dne 11. 2. 2022 k rámcové smlouvě byl den splatnosti pravidelných měsíčních splátek změněn ze 16. dne v měsíci na den 23.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 10. 2. 2022 do 10. 2. 2022 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 728,85 Kč, konečný zůstatek 100.625,45 Kč, na účet bylo připsáno 100.000 Kč (čerpaný úvěr dne 10. 2. 2022) a odepsáno z účtu bylo 103,40 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 31. 5. 2024 do 27. 8. 2024 se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek -40 Kč, na účet bylo připsáno 20 Kč a odepsáno z účtu bylo 60 Kč; záporný zůstatek představovaly poplatky účtované žalobkyní.

6. Podle splátkového kalendáře a přehledu plateb se žalovaný dostal do prodlení s úhradou sedmé splátky, následně na dluh hradil, ale nepravidelně a ve výši, která neodpovídala předepsaným splátkám. Žalovaný na dluh uhradil 16. 3. 2022, 16. 4. 2022, 16. 5. 2022, 16. 6. 2022, 16. 7. 2022, dne 16. 8. 2022 vždy částku 4.000 Kč, dále 16. 9. 2022 částku 1.728,99 Kč, 23. 9. 2022 částku 2.271,01 Kč, 16. 10. 2022 částku 129,61 Kč, 17. 10. 22 částku 3.870,39 Kč, dne 16. 11. 2022, 16. 12. 2022, 16. 1. 2023, 16. 2. 2023, 16. 3. 2023, 16. 4. 2023 a 16. 5. 2023 vždy částku 4.000 Kč, dne 16. 6. 2023 částku 3.788,47 Kč, 17. 6. 2023 částku 0,96 Kč, dne 21. 6. 2023 částku 210,57 Kč, 16. 7. 2023 částku 4.000 Kč, 16. 8. 2023 částku 110,06 Kč, 21. 8. 2023 částku 3.889,94 Kč, 16. 9. 2023 částku 2.256,83 Kč, 22. 9. 2023 částku 1.743,17 Kč a dne 16. 10. 2023, 16. 11. 2023, 17. 1. 2024, 15. 2. 2024, 23. 4. 2024, 23. 4. 2024 a 23. 4. 2024 vždy částku 4.000 Kč. Celkem žalovaný na dluh uhradil 104.000 Kč.

7. Z přehledu žádostí o úvěr a úvěrové zprávy se podává, že žalovaný od 17. 6. 2016 do 13. 12. 2022 celkem 9x požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru nebo o převedení půjček; v 8 případech byly žádosti zamítnuty.

8. Z dokumentu zpracovaného žalobkyní se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný, pobíral mzdu ve výši 14.837 Kč, žil v nájmu, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Náklady na bydlení činily 10.000 Kč, náklady na léky, jídlo a dopravu činily 3.000 Kč. K ověření výše příjmu předložil žalovaný výpis z účtu.

9. Předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh a vyzval žalovaného k úhradě částky 21.334,85 Kč do 1. 8. 2024.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobkyni výši své mzdy 14.837 Kč, která byla ověřena výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně se však dále nezajímala o majetkovou a sociální situaci, žalovaného. Z přehledu žádosti o úvěr ani úvěrové zprávy dále nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována výdajová stránka žalovaného, a také že by informace poskytnuté žalovaným stran jeho výdajů byly žalobkyní dostatečně ověřovány a hodnoceny. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdaje žalovaného nelze automaticky nahrazovat pouhým náhledem do interních a externích databází. Výdaje žalovaného rovněž nelze stanovit na základě expertní analýzy, neboť tento model vychází z obecných statistických dat a není tedy schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití expertní analýzy pro určení výdajů by bylo možné důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobkyně ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného a bez dalšího přistoupila k poskytnutí úvěru, i když bylo zjevné že volné měsíční prostředky podle tvrzení žalovaného dosahovaly pouze 1.837 Kč (příjem 14.837 Kč, výdaje 13.000 Kč) a splátka úvěru přitom činila 4.000 Kč; jevilo se tedy jako vysoce pravděpodobné, že žalovaný nebude schopen řádně hradit ujednanou výši splátek.

20. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila zejména jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 100.000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 104.000 Kč. Žalobkyni proto nevzniklo právo na vrácení jakéhokoliv plnění. Soud tedy návrh žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny 20.592,90 Kč a 40 Kč, jakož i veškerého příslušenství v podobě, kapitalizovaného úroku ve výši 731,95 Kč od 23. 4. 2024 do 22. 7. 2024, úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 20.592,90 Kč od 23. 7. 2024 do 21. 8. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20.592,90 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20.592,90 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítl.

24. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Z procesního hlediska zcela úspěšnému žalovanému by náležela náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni. Jelikož ale žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.