115 C 44/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Slané a přísedících anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobce: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 25.1.2021, které dal žalovaný žalobkyni, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 12.164 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 23.2.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 25.1.2021 je neplatné. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 5. ledna 2015 pracovní poměr. Dne 18.11.2020 při inventuře skladu žalovaného došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně, která byla následně v pracovní neschopnosti. Dne 28.12.2020 dala žalobkyně žalovanému výpověď z pracovního poměru s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní lhůty 28.2.2021. Žalovaný se pokusil dopisem ze dne 25.1.2021 zrušit s žalobkyní okamžitě pracovní poměr s odůvodněním, že žalobkyně neoznámila žalovanému ukončení pracovní neschopnosti dne 18.1.2021 a s tím, že se žalobkyně od 19.1.2021 nedostavila do zaměstnání a svoji absenci neomluvila. Dále žalovaný vytýkal žalobkyni, že měla porušit povinnosti zaměstnance, uvědomit zaměstnavatele bez zbytečného odkladu o překážce v práci, o předpokládané době jejího trvání a existenci této překážky v práci zaměstnavateli neprokázala. Tímto svým jednáním měla porušit pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a proto dal žalovaný žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zákoník práce).

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, zastával názor, že žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, proto byl pracovní poměr ukončen řádně dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně bez omluvy zmeškala práci ve dnech 19.1 22.1.2021 a 25.1.2021, neoznámila neprodleně žalovanému, že po ukončení pracovní neschopnosti ke dni 18.1.2021 u ní byla vystavena od 19.1.2021 nová pracovní neschopnost, toto učinila až po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru dne 26.1.2021. Žalovaný namítal, že k vystavení eNeschopenky mohlo dojít zpětně až poté, kdy žalobkyně obdržela okamžité zrušení pracovního poměru.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

4. Z pracovní smlouvy a popisu pracovní funkce, mzdových výměrů soud zjistil, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli dne 18.12.2014 pracovní smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovaného práci skladníka. Následně byla pracovní smlouva změněna tak, že žalobkyně byla zařazena na pracovní místo vedoucí úseku správy areálu s tím, že součástí jejích povinností zůstala práce skladníka.

5. Z lékařské zprávy Úrazové nemocnice v [obec] soud zjistil, že žalobkyně byla dne 18.11.2020 vyšetřena na traumatologickém oddělení poté, kdy se jí stal úraz v práci. Po vyšetření byl žalobkyni doporučen klidový režim, dostatek tekutin, vyhýbání se mentální námaze. Na bolest byla předepsána běžná dostupná analgetika. Z lékařské zprávy neurologie Šalé s.r.o. ze dne 19.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně byla v tomto zařízení vyšetřena, poté kdy utrpěla úraz v práci dne 18.11.2020.

6. Z informací o ukončení dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že ČSSZ sdělila žalovanému, že dočasná pracovní neschopnost vystavená [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 18.11.2020 je ukončena 18.1.2021. Informace byla doručena prostřednictvím datové zprávy. Z doručenky z datové zprávy soud zjistil, že k doručení došlo dne 19.1.2021 v 7.22 hod.

7. Z e-mailu ze dne 13.1.2021 soud zjistil, že žalobkyně informovala praktického lékaře o vyšetřeních, která absolvovala a která má absolvovat. Z e-mailu ze dne 18.1.2021 soud zjistil, že praktický lékař sdělil žalobkyni, že po konzultaci s posudkovým lékařem ukončí pracovní neschopnost žalobkyně pro úrazovou diagnózu ke dni 18.1.2021 a od 19.1.2021 jí vystaví pracovní neschopnost na bolesti zad. Na uvedenou zprávu reagovala žalobkyně e-mailem ze dne 18.1.2021, ve kterém se dotazovala, zda jí bude vystavena běžná neschopenka nebo neschopenka související s pracovním úrazem, současně praktického lékaře informovala o plánované návštěvě odborného lékaře. Na dotaz žalobkyně odpověděl praktický lékař v e-mailu ze dne 19.1.2021, kdy uvedl, že úrazová diagnóza trvala řádově týdny, nyní navazuje neschopnost s diagnózou M545 (bolesti zad) k došetření, nebere se to jako nová neschopenka, ale pokračující.

8. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. 10289601-2101260001 vystavené dne 19.1.2021 soud zjistil, že ošetřující lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni průkaz práce neschopného pojištěnce s tím, že žalobkyně byla neschopna práce od 19.1.2021.

9. Z informací o vzniku dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že ČSSZ sdělila žalovanému, že od 19.1.2021 vznikla dočasná pracovní neschopnost žalobkyně. Informace byla doručena žalovanému prostřednictvím datové schránky. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že zpráva byla doručena do datové schránky žalovaného dne 26.1.2021 v 10.56 hod.

10. Z e-mailu ze dne 26.1.2021 soud zjistil, že žalobkyně sdělovala žalovanému, že pokračující pracovní neschopnost byla zaslána elektronicky.

11. Z listiny ze dne 30.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně předala žalovanému příslušenství k vozidlu [anonymizováno] [číslo], a to knihu jízd, kreditní kartu na benzín Mol a klíče od auta. Z listiny ze dne 30.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně vrátila žalovanému univerzální klíč od skladů a technických plynů. Z listiny ze dne 30.11.2020 soud zjistil, že pokladna obsahující hotovost ve výši 16.000 Kč ve správě žalobkyně byla předána do správy [jméno] [příjmení]. Z listiny ze dne 30.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně vrátila žalovanému mobil zn. Samsung s platnou SIM kartou.

12. Z dopisu ze dne 1.12.2020 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni záznam o úrazu ze dne 30.11.2020. Ze záznamu o úrazu ze dne 30.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně dne 18.11.2020 kolem 8.30 hod. utrpěla úraz při inventarizace drobného materiálu. Listina byla sepsána a podepsána svědky poradcem pro BOZP a členem představenstva. Z e-mailové komunikace ze dne 3.12.2020 a 17.12.2020 soud zjistil, že mezi účastníky probíhala komunikace ohledně odškodnění úrazu. Z listiny ze dne 8.12.2020 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že nemá námitek proti výplatě části odškodnění. Ze záznamu o odškodnění pracovního úrazu a listiny ze dne 11.12.2020 soud zjistil, že žalovaný odškodnil žalobkyni za pracovní úraz ve výši 40 % s tím, že 60 % činí odpovědnost žalobkyně za úraz. Tento záznam zaslal žalovaný žalobkyni k podpisu. Z listiny ze dne 21.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně žádala o přehodnocení postupu při odškodnění pracovního úrazu, nesouhlasila s výší svého zavinění. Z listiny ze dne 8.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného o zaslání záznamu o odškodnění pracovního úrazu ze dne 18.11.2020. Z listiny ze dne 25.1.2021 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni záznam o úrazu. Ze záznamu o úrazu – hlášení změn soud zjistil, že žalobkyně dne 18.11.2020 při inventarizace materiálu ve skladu utrpěla pracovní úraz. Dočasná pracovní neschopnost trvala od 18.11.2020 do 18.1.2021. Listinu vyhotovil člen představenstva žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

13. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 28.12.2020, podacího lístku ze dne 28.12.2020 a doručenky ze dne 30.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně dala žalovanému dne 28.12.2020 výpověď z pracovního poměru, kterou odeslala dne 28.12.2020 a žalovaný ji přijal 31.12.2020. Pracovní poměr měl skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, tj. dnem 28.2.2021.

14. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 25.1.2021 soud zjistil, že žalovaný ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobkyní. Uvedené odůvodnil tím, že 18. 1. 2021 byla žalobkyni ukončena dosavadní pracovní neschopnost, tuto skutečnost žalobkyně do dne dání okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanému neoznámila, do zaměstnání se od 19.1.2021 nedostavila. Svou nepřítomnost žalobkyně dosud žádným způsobem neomluvila. Absence žalobkyně dosahuje 5 pracovních dnů, čímž došlo k porušení povinnosti zaměstnance podle zákoníku práce zákona č. 202/2017 o specifických zdravotních službách. Dále žalovaný vytýkal žalobkyni, že svým jednáním porušila § 206 odst. 1, 2 zákoníku práce, a to povinnost zaměstnance uvědomit zaměstnavatele bez zbytečného průtahu o překážce v práci, o předpokládané době jejího trvání a existenci této překážky v práci zaměstnavateli prokázat. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo podepsáno [anonymizováno] [jméno] [příjmení], členem představenstva žalovaného. Z výzvy k vyzvednutí zásilky soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru, které doručoval žalovaný žalobkyni, převzal za žalobkyni dne 26.1.2021 manžel žalobkyně.

15. Z listiny ze dne 27.1.2021 a dodejky soud zjistil, že žalobkyně doručila žalovanému sdělení, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a žalobkyně trvá na dalším zaměstnávání. Z listiny ze dne 9.2.2021 a doručenky soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za nedůvodné a neplatné a trvá na tom, aby jí žalovaný nadále zaměstnával, když pracovní poměr nadále trvá se všemi nároky žalobkyně z toho plynoucími.

16. Z pracovního řádu žalovaného účinného od 1.1.2017 soud zjistil, že dle článku 11 nemůže-li zaměstnanec přijít do práce z důležitých důvodů a překážka v práci mu je předem známa, je povinen včas požádat bezprostředně nadřízeného vedoucího o poskytnutí pracovního volna. Není-li mu překážka předem známa, je povinen uvědomit bezprostředně pracovníka pověřeného vedením personální agendy a nadřízeného vedoucího o překážce v práci a jejím předpokládaném trvání bez zbytečného odkladu první den nemoci, nejpozději následující den. Překážku v práci a její trvání je zaměstnanec povinen řádně prokázat. Požádá-li zaměstnanec o pracovní volno bez náhrady mzdy nebo dávek nemocenského pojištění, je povinen o to včas písemně požádat. O poskytnutí neplaceného volna na jeden den rozhoduje bezprostředně nadřízený, vedoucí, na delší dobu ředitel a.s. Nedodrží-li zaměstnanec postup bez předchozího nebo nedostatečného souhlasu získání pracovního volna, považuje se doba takto zameškaná za neomluvenou nepřítomnost v práci.

17. Z lékařské zprávy Neurologie Šalé s.r.o. ze dne 11.1.2021, z lékařské zprávy Úrazové nemocnice v Brně ze dne 19.1.2021, z lékařské zprávy Úrazové nemocnice v Brně ze dne 8.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně byla v souvislosti s pracovním úrazem vyšetřena na uvedených odděleních.

18. Z dotazu na ČSSZ předložených žalovaným soud zjistil, že možnost vystavit rozhodnutí o vzniku DPN až tři dny zpětně je v právní úpravě nadále zachována i po 1.1.2020. Pokud by rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se vystavovalo do minulosti déle než tři dny, lékař elektronicky prvotně vystaví a odešle RDPN v němž vyznačí datum vzniku tři dny zpětně a o souhlas se zpětným vystavením bude žádat pomocí formuláře„ žádost ošetřujícího lékaře o udělení souhlasu ke zpětnému uznání DPN“ Po obdržení souhlasu bude možné poslat opravné podání RDPN s novým zpětným datem počátku DPN.

19. Soud provedl dokazování stanoviskem vypracovaným Bc. [jméno] [jméno], OZO v oboru BOZP, stanoviskem k pracovnímu úrazu zpracovaným Bc. Ing. [jméno] [jméno], Ph.D., osvědčením Bc. Ing. [jméno] [jméno], Ph.D. Uvedené důkazy se týkají skutečností vztahujících se k úrazu, který žalobkyně utrpěla 18.11.2020. Nejsou podstatné pro posouzení nároku uplatněného žalobou, proto se soud více hodnocením těchto důkazů nezabýval. Z e-mailové komunikace ze dne 1.3.2021 a 23.2.2021 soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

20. Soud neprovedl dokazování stanoviskem ČSSZ k postupu ošetřujícího lékaře k vystavení eNeschopenky, jak navrhoval žalovaný, neboť tento důkaz směřoval k prokázání okolností vystavení pracovní neschopnosti žalobkyně od 19.1.2021, které byly v řízení dostatečně prokázány jinými provedenými důkazy.

21. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli dne 18.12.2014 pracovní smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovaného nejdříve práci skladníka, poté pracovní místo vedoucí úseku správy areálu. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Dne 18.11.2020 utrpěla žalobkyně při inventuře skladu pracovní úraz a od 18.11.2020 nekonala práci z důvodu pracovní neschopnosti. Rozhodnutí o pracovní neschopnosti žalobkyně číslo 1028960120 11190001 vydal dne 18.11.2020 praktický lékař žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který tuto pracovní neschopnost ukončil ke dni 18.1.2021 O ukončení pracovní neschopnosti ke dni 18.1.2021 byl žalovaný informován ČSSZ a to zprávou doručenou do datové schránky žalovaného dne 19.1.2021 v 7:22 hod.. Praktický lékař MUDr. [jméno] [příjmení] informoval žalobkyni o ukončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu ke dni 18.1.2021 e-mailem dne 18.1.2021 a současně ji informoval o vystavení nové pracovní neschopnosti od 19.1.2021 s diagnózou M 545 bolesti zad. Dne 19.1.2021 rozhodl ošetřující lékař žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně od 19.1.2021, číslo rozhodnutí 10289601-2101260001 ČSSZ oznámila žalovanému vznik dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně od 19.1.2021 zprávou do datové schránky, která byla doručena dne 26.1.2021. Žalobkyně oznámila žalovanému vznik dočasné pracovní neschopnosti od 19.1.2021 e-mailem dne 26.1.2021. Nejpozději dne 27.1.2021 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, které jí dal žalovaný s odůvodněním, že neoznámila žalovanému ukončení dočasné pracovní neschopnosti ke dni 18. 1. 2021 a do zaměstnání se ve dnech od 19.1 – 22.1.2021 a 25.1.2021 nedostavila, svou nepřítomnost žádným způsobem neomluvila a žalovaného bez zbytečného průtahu neuvědomila o překážce v práci - nově vystavené dočasné pracovní neschopnosti od 19.1.2021, o předpokládané době jejího trvání a existenci této překážky v práci zaměstnavateli neprokázala.

22. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

23. Pracovní smlouvou ze dne 18.12.2014 účastníci v souladu s § 33, § 34 odst. 1 zákoníku práce založili pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně vykonávala pro žalovaného práci na pozici vedoucí úseku správy areálu. V době trvání dočasné pracovní neschopnosti doručila žalobkyně dne 31.12.2020 žalovanému výpověď z pracovního poměru, dvouměsíční výpovědní lhůta začala běžet 1.1.2021 a skončila 28.2.2021.

24. Dne 25.1.2021 dal žalovaný žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, které doručoval žalobkyni prostřednictvím pošty. Zásilku obsahující okamžité zrušení pracovního poměru je třeba doručovat v souladu s § 336 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci do vlastních rukou. V projednávané věci předala pošta zásilku manželu žalobkyně. Jestliže žalobkyně dne 27.1.2021 na okamžité zrušení pracovního poměru reagovala dopisem adresovaným žalovanému, je zřejmé, že žalobkyně přes nedostatky v doručení zásilku obsahující okamžité zrušení pracovního poměru převzala, tudíž nedodržení postupu dle § 336 odst. 1 o.s.ř. nemá za následek neúčinnost doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni. Pokud žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dne 23.2.2021, učinila tak ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce a soud se dále zabýval tím, zda byly naplněny zákonné důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 2 písm. b) zákoníku práce.

25. Okamžité zrušení pracovního poměru obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti. Obsahovalo důvod s odkazem na příslušné ustanovení zákoníku práce, který byl dostatečně konkretizován tím, že žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem tím, že neoznámila žalovanému ukončení dočasné pracovní neschopnosti ke dni 18. 1. 2021 a do zaměstnání se ve dnech od 19.1 – 22.1.2021 a 25.1.2021 nedostavila, svou nepřítomnost žádným způsobem neomluvila a žalovaného bez zbytečného průtahu neuvědomila o překážce v práci - nově vystavené dočasné pracovní neschopnosti od 19.1.2021, o předpokládané době jejího trvání a existenci této překážky v práci zaměstnavateli neprokázala. Okamžité zrušení pracovního poměru obsahovalo vlastnoruční podpis osoby oprávněné jednat za zaměstnavatele, v tomto případě Ing. [jméno] [příjmení], člena představenstva žalovaného, který byl jako člen představenstva oprávněn za společnost jednat.

26. Podle § 55 odst. 2 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

27. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

28. V tomto případě zaměstnavatel spatřoval porušení povinností žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem v neomluvené absenci žalobkyně ve dnech od 19.1 – 22.1.2021 a 25.1.2021 a v nesplnění povinnosti informovat zaměstnavatele o ukončení a vzniku nové dočasné pracovní neschopnosti.

29. Podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce bylo povinností žalobkyně jako zaměstnankyně ode dne vzniku pracovního poměru konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době. Z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti č. 10289601-2101260001 bylo prokázáno, že žalobkyně byla ve dnech 19.1 22.1.2021 a 25.1.2021 v dočasné pracovní neschopnosti, z čehož je zřejmé, že její zdravotní stav jí neumožňoval konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době. Z uvedeného vyplývá, že nepřítomnost žalobkyně ve dnech 19.1 22.1.2021 a 25.1.2021 nelze považovat za neomluvenou absenci, ale za důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance, kterou byl zaměstnavatel povinen podle § 191 zákoníku práce omluvit. Z provedeného dokazování (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, zprávy ČSSZ a e-mailu MUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyni) má soud za dostatečně prokázáno, že žalobkyně byla ve dnech 19.1 22.1.2021 a 25.1.2021 v dočasné pracovní neschopnosti a na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že se zaměstnavatel o dočasné pracovní neschopnosti dozvěděl teprve dne 26.1.2021. Namítal-li žalovaný, že pracovní neschopnost byla vystavena dodatečně, má soud za to, že i kdyby tomu tak bylo, nemůže to ovlivnit skutečnost, že žalobkyně byla ve dnech 19.1 22.1.2021 a 25.1.2021 v dočasné pracovní neschopnosti a tudíž nebyla povinna konat práci pro zaměstnavatele.

30. Žalovaný dále vytýkal žalobkyni, že ho neinformovala o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ke dni 18.1.2021 a vzniku nové dočasné pracovní neschopnosti od 19.1.2021. Ze zpráv doručených ČSSZ do datové schránky žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný se o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ke dni 18.1.2021 dověděl 19.1.2021 a o vzniku dočasné pracovní neschopnosti od 19.1.2021 dne 26.1.2021, téhož dne informovala o vzniku dočasné pracovní neschopnosti žalovaného rovněž žalobkyně e-mailem. Na straně žalobkyně došlo k porušení povinnosti stanovené jí v § 206 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého byla povinna bez zbytečného odkladu uvědomit o překážce a o předpokládané době jejího trvání zaměstnavatele a překážku v práci zaměstnavateli prokázat. Soud při zkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance z pracovního poměru dospěl k závěru, že tato nedosahuje intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, pro které lze dát zaměstnanci okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 2 písm.b) zákoníku práce. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem zákon charakterizuje jako„ výjimečné“. Charakter„ výjimečnosti“ u okamžitého zrušení pracovního poměru podle odstavce 1 pod písm. b) bude požadavek„ výjimečnosti“ naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, neboť zaměstnavatel jinak může ze stejných důvodů (porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem) skončit pracovní poměr rovněž výpovědí podle § 52 písm. g) (Bělina, M. a kol. Zákoník práce. Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 350 s.). V projednávané věci je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně byla ve výpovědní lhůtě, její pracovní poměr měl do měsíce skončit, žalovaný netvrdil porušení jiných pracovních povinností žalobkyní a současně se nejednalo o porušení povinností žalobkyně, které by ohrozilo fungování žalovaného, nebo kterým by způsobila žalovanému škodu. Po důkladném posouzení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že jednání žalobkyně, která oznámila a prokázala dočasnou pracovní neschopnost žalovanému opožděně, nedosáhlo intenzity porušení povinností vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem, proto určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne 25.1.2021 neplatné.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení, které činí celkem 12.164 Kč. Tato částka sestává z těchto částek: - 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek - 7.500 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby,, účast u jednání dne 10.9.2021) ve výši 2.500 Kč za úkon určené podle § 9 odst. 3 písm.a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle §13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 10.9.2021), - 1.764 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ.